Publikace 2025 leden
TOP
Kortikosteroidy u pacientů se sepsí, syndromem akutní dechové tísně (ARDS) nebo komunitní pneumonií (CAP)
Intenzivní medicína
Peggy B. Leung, MD; Andrew M. Davis, Joshua Davis
Cílem této systematické přehledové studie a metaanalýzy bylo poskytnout aktualizovaná doporučení pro použití kortikosteroidů u dospělých pacientů se sepsí, syndromem akutní dechové tísně (ARDS) a komunitně získanou pneumonií (CAP). Primární sledovaný parametr zahrnoval nemocniční mortalitu a délku pobytu na jednotce intenzivní péče (JIP) u pacientů léčených kortikosteroidy ve srovnání s placebem nebo standardní péčí. Sekundární parametry se zaměřovaly na počet chirurgických komplikací, délku pobytu v nemocnici, mortalitu do jednoho roku a výskyt hyperglykémie a hypernatrémie u pacientů léčených kortikosteroidy.
Výsledky: Na základě 39 randomizovaných kontrolovaných studií (RCT), zahrnujících 9632 pacientů, hodnotících účinek kortikosteroidů na úmrtnost nebo délku pobytu na JIP u pacientů se sepsí nebo septickým šokem, bylo zjištěno, že kortikosteroidy mohou snížit mortalitu (27,4 % vs. placebo nebo standardní péče 29,7 %; RR 0,93; 95 % CI 0,88–0,98). Použití kortikosteroidů může být spojeno s kratší délkou pobytu na JIP a v nemocnici. Nežádoucí účinky spojené s použitím steroidů zahrnovaly hyperglykémii (33,1 % vs. 29,1 %; RR 1,13; 95 % CI, 1,08–1,18) a hypernatrémii (5,9 % vs. 4,0 %; RR 1,64; 95 % CI, 1,32–2,03). U pacientů s ARDS bylo doporučeno podávání kortikosteroidů na základě 16 RCT studií (2740 pacientů), přičemž u těch, kteří dostali kortikosteroidy, byla úmrtnost nižší (35,8 % vs. 44,6 %; RR 0,82; 95 % CI 0,72–0,95). Použití kortikosteroidů bylo spojeno s nižším počtem dnů umělé plicní ventilace a kratší délkou hospitalizace (obojí s nízkou jistotou důkazů). Pro pacienty s těžkou komunitní pneumonií (CAP) byla silná doporučení pro podávání kortikosteroidů (úmrtnost 10,4 % vs. 17,2 %; RR 0,62; 95 % CI 0,45–0,85) na základě 12 RCT (2133 pacientů). Definice těžké komunitní pneumonie se mezi studiemi lišily a zahrnovaly klinická kritéria, jako je septický šok, potřeba umělé plicní ventilace, hypoxémie a zmatenost. Kortikosteroidy pravděpodobně také snižují potřebu umělé plicní ventilace (5,1 % vs. standardní péče 8,9 %; RR 0,56; 95 % CI 0,42–0,74) u dospělých hospitalizovaných s těžkým i méně těžkým CAP. Ve 7 RCT (2434 pacientů) s méně těžkým CAP nebyl zaznamenán rozdíl v úmrtnosti (kortikosteroidy 8,6 % vs. běžná péče 8,1 %; RR 1,08; 95 % CI 0,83–1,42).
Závěr: Ve srovnání s doporučeními z roku 2017 přináší aktualizace pro rok 2024 následující změny: (1) Podmínečné doporučení pro širší použití kortikosteroidů u septického šoku (již se neomezuje pouze na septický šok nereagující na tekutinovou resuscitaci a střední až vysoké dávky vazopresorů), (2) Podmínečné doporučení pro použití kortikosteroidů u pacientů s ARDS všech stupňů závažnosti (již se nezaměřuje výhradně na časné středně těžké až těžké ARDS), (3) Silné doporučení pro použití kortikosteroidů u pacientů s těžkou komunitní pneumonií (na rozdíl od předchozího podmínečného doporučení u hospitalizovaných pacientů s CAP). U pacientů s mírnou pneumonií nebyl zjištěn výrazný přínos. Bylo také zjištěno, že vysoké dávky kortikosteroidů (více než 400 mg hydrokortizonu denně po dobu méně než 3 dní) mohou vést ke zvýšenému riziku hyperglykémie a sekundárních infekcí bez výrazného zlepšení úmrtnosti.
Rating:
Téma: 5
Přínos/převratnost: 3
Impact: 5
Zpracování: 4
Abstrakt: 4
84%
leden
2025
Management diabetické ketoacidózy u dospělých pacientů přijatých na ICU: mezinárodní průzkum podpořený ESICM
Intenzivní medicína
Mathieu Jozwiak, Margaret M. Hayes, Emmanuel Canet, et al.
Doporučení pro postup při léčbě diabetické ketoacidózy (DKA) jsou omezené, což vede k různorodým přístupům v praxi. Tato studie hodnotila kritéria pro přijetí na ICU, rehydrataci, inzulínovou terapii a metabolický management u dospělých pacientů s DKA.
Výsledky: Mezinárodní průzkum zahrnoval celkem 39 položek s tématy managementu DKA a byl podpořen Evropskou společností pro intenzivní medicínu (ESICM). Do průzkumu se zapojilo celkem 522 respondentů z 57 různých zemí: 295 (57 %) pracovalo v Evropě, 86 (16 %) v Severní Americe, 25 (5 %) v Jižní Americe, 52 (10 %) v Africe, 52 (10 %) v Asii a 12 (2 %) v Oceánii. Mezi respondenty pracovalo 377 (72 %) ve fakultních nemocnicích, 355 (68 %) na multioborových ICU a 204 (39 %) na ICU, kde přijmou více, než 20 pacientů s DKA za rok. Hodnota pH (< 7,20), koncentrace bikarbonátu v arteriální nebo venózní krvi (< 15 mmol/l) a potřeba kontinuální intravenózní inzulínové terapie, byly považovány za kritéria pro přijetí na ICU u 362 (69 %), 240 (46 %) a 264 (51 %) respondentů, v tomto pořadí.
Protokol pro rehydrataci byl k dispozici u 290 (63 %) respondentů, 135 (29 %) podávalo pouze izotonický roztok NaCl, 173 (38 %) podávalo pouze balancované roztoky a 153 (33 %) podávalo oba typy roztoků. Protokol pro inzulínovou terapii byl k dispozici u 355 (77 %) respondentů. Počáteční bolus intravenózního inzulínu podávalo 228 (49 %) respondentů, 221 (48 %) používalo počáteční kontinuální intravenózní inzulínovou dávku 0,1 UI/kg/h, 42 (9 %) používalo počáteční pevně stanovenou dávku. Celkem 159 respondentů (35 %) stanuje počáteční dávku na základě hladiny glukózy v krvi a 39 (8 %) na základě hladiny ketonů v krvi a/nebo moči. Výběr tekutin a způsoby podání intravenózního inzulínu se mezi ICU, kde přijímají více, než 20 DKA pacientů za rok a ICU, kde tolik DKA pacientů nepřijmou, nelišily. Podání intravenózního inzulínu bylo s větší pravděpodobností zahájeno při přijetí na ICU (57 % vs. 45 %, p = 0,04) a méně pravděpodobně po počáteční rehydrataci (27 % vs. 35 %, p = 0,04) na ICU s více jak 20 DKA případy za rok. Arteriální nebo venózní pH bylo monitorováno u 408 (90 %) respondentů. Arteriální krevní plyny preferovalo 236 (52 %) respondentů, zatímco venózní krevní plyny byly častěji prováděny na ICU s více jak 20 DKA případy/rok (30 % vs. 18 %, p < 0,01).
Závěr: Léčba pacientů s DKA zůstává po celém světě heterogenní. Budoucí randomizované studie jsou nutné, zejména vzhledem ke stanovení postupů pro rehydrataci a inzulínovou terapii.
Rating:
Téma: 5
Přínos/převratnost: 4
Impact: 5
Zpracování: 4
Abstrakt: 4
88%
leden
2025
Změny variace amplitudy arteriálního tlaku při testu pasivního zvednutí nohou jako predikce odpovědi na preload u pacientů na umělé plicní ventilaci s nízkými dechovými objemy: systematický přehled a meta analýza
Intenzivní medicína
Jihad Mallat, Matthew T. Siuba, Osama AbouArab, et al.
Tento systematický přehled a meta analýza studie se zaměřila na zjištění, zda změna variace amplitudy arteriálního tlaku (PPV) po testu pasivního zvednutí nohou (PLR) může sloužit jako spolehlivý indikátor pro predikci odpovědi na zvýšení preloadu u pacientů na umělé plicní ventilaci s nízkými dechovými objemy. Diagnostická přesnost PPV byla hodnocena pomocí křivky ROC (AUC = 0,91) a dalších parametrů, jako jsou senzitivita a specificita.
Výsledky: Analýza zahrnula 5 studií s celkem 474 pacienty. ROC absolutní změny PPV měla plochu pod křivkou 0,91 (95% CI 0,88–0,93), s celkovou kombinovanou senzitivitou a specificitou 0,88 (95% CI 0,82–0,91) a 0,83 (95% CI 0,76–0,89). Diagnostický poměr šancí byl 35 (95% CI 19–67). Průměrné a mediánové hodnoty prahových hodnot absolutní změny PPV vyvolané PLR byly obě -2 body, s rozsahem od -2,5 do -1 bodu. Celkově nebyla zjištěna významná heterogenita s I² = 0%.
Závěr: Variace amplitudy arteriálního tlaku po testu pasivního zvednutí nohou vykazuje vysokou diagnostickou hodnotu pro predikci odpovědi na zvýšení preloadu u pacientů na umělé plicní ventilaci.
Rating:
Téma: 5
Přínos/převratnost: 4
Impact: 5
Zpracování: 4
Abstrakt: 4
88%
leden
2025
Vliv optimalizované restriktivní strategie, zaměřené na neresuscitační tekutiny, na bilanci tekutin u pacientů na ICU se septickým šokem: jednostranně zaslepená, multicentrická, randomizovaná, kontrolovaná pilotní studie
Intenzivní medicína
Nicolas Boulet, Jean-Pierre Quenot, Chris Serrand, et al.
V septickém šoku může klasická strategie rehydratace vést k potenciálně škodlivé pozitivní bilanci tekutin. Tato multicentrická, randomizovaná, jednostranně zaslepená, paralelní kontrolovaná pilotní studie hodnotila účinnost restriktivní tekutinové strategie zaměřené na omezení denního objemu. Pacienti byli randomizováni v poměru 1:1 buď na optimalizovanou restriktivní strategii tekutin (omezení příjmu tekutin co nejvíce ve vztahu k udržovacím tekutinám a tekutinám pro ředění léků během prvních 7 dnů), nebo na standardní strategii tekutin. Primárním výstupem byla kumulativní bilance tekutin (ml/kg) v prvních 5 dnech.
Výsledky: Celkem bylo prověřeno 1201 pacientů a zahrnuto 50, přičemž dva pacienti v kontrolní skupině odstoupili, což znamená, že bylo analyzováno 48 pacientů (24 v každé skupině). V prvních 5 dnech dostali pacienti ve skupině optimalizované restriktivní strategie a kontrolní skupině průměrně 89,7 (IQR 35; 128,9) ml/kg a 114,3 (IQR 78,8; 168,5) ml/kg tekutin (střední odchylka 35,9 ml/kg [0,0; 71,8], p = 0,0506). Po 5 dnech byl medián kumulativní bilance tekutin 6,9 (IQR -13,7; 52,1) a 35,0 (IQR -7,9; 40,2) ml/kg ve skupině optimalizované restriktivní strategie a kontrolní skupině (absolutní rozdíl 13,2 [95%CI -15,2; 41,6], p = 0,42). Po 28 dnech byla mortalita a počet dní bez podpory životních funkcí mezi skupinami podobné. Hlavními nežádoucími účinky byly těžká hypernatremie u 1 pacienta ve skupině s restriktivní strategií tekutin a 2 pacientů v kontrolní skupině, a akutní selhání ledvin KDIGO 3 u 4 pacientů ve skupině s restriktivní strategií tekutin a 7 pacientů v kontrolní skupině.
Závěr: U pacientů na ICU se septickým šokem nezredukovala optimalizovaná restriktivní tekutinová strategie, zaměřená na omezení skrytých příjmů tekutin, celkovou bilanci tekutin po 5 dnech.
Rating:
Téma: 5
Přínos/převratnost: 3
Impact: 5
Zpracování: 4
Abstrakt: 4
84%
leden
2025
Sedm vs. čtrnáct dní antimikrobiální terapie těžké infekce způsobené mnohonásobně rezistentními gramnegativními bakteriemi u pacientů na ICU (OPTIMISE): randomizovaná, open label, kontrolovaná klinická studie non-inferiority
Intenzivní medicína
Beatriz Arns, Andre C. Kalil, Guilherme G. L. Sorio, et al.
Cílem této studie bylo zhodnotit non-inferioritu 7denní versus 14denní antimikrobiální terapie u pacientů s těžkými na ICU získanými infekcemi způsobenými multirezistentními gramnegativními bakteriemi (MDR-GNB ).
Primárním sledovaným parametrem bylo klinické selhání, definované jako úmrtí nebo relaps infekce do 28 dní od randomizace. Kritériem non-inferiority bylo, aby horní okraj 95% CI delta mezi mírami klinického selhání u 7denní a 14denní skupiny, byl nižší než 10%, jak ve skupině záměru k léčbě (ITT), tak ve skupině podle protokolu (PP).
Výsledky: Celkem 106 pacientů tvořilo populaci ITT: 59 a 47 bylo přiřazeno do 7denní a 14denní skupiny. Populace PP zahrnovala 75 pacientů: 47 a 28 ve 7denní a 14denní skupině. Klinické selhání se vyskytlo u 42,4 % a 44,7 % v populaci ITT ve 7denní a 14denní skupině, (rozdíl rizika -2,3, 95%CI -21,3 až 16,7), a u 46,8 % a 50,0 % v populaci PP ve 7denní a 14denní skupině, respektive (rozdíl rizika -3,2, 95%CI -26,6 až 20,2). Většina infekcí byla respiračního původu (73/68,9 %) a způsobená karbapenem-rezistentními Enterobacterales (42/39,6 %). Studie byla přerušena před dosažením plánovaného počtu pacientů z důvodu nízké míry náboru.
Závěr: Studie OPTIMISE nedokázala potvrdit non-inferioritu 7denní terapie oproti 14denní terapii pro těžké infekce způsobené MDR-GNB, a to kvůli předčasnému ukončení studie, souvisejícímu s nízkým náborem pacientů.
Rating:
Téma: 5
Přínos/převratnost: 2
Impact: 5
Zpracování: 4
Abstrakt: 4
80%
leden
2025
Intravenózní lidokain pro obnovu funkce střev při operaci colon: randomizovaná klinická studie
Anesteziologie
Intenzivní medicína
Hugh Paterson, Thenmalar Vadiveloo, Karen Innes et al.
Cílem této randomizované studie bylo zhodnotit vliv perioperační infuze 2% intravenózního lidokainu na obnovu funkce střev po plánované minimálně invazivní resekci tlustého střeva. Primárním sledovaným parametrem byl podíl pacientů s obnovením funkce střev do 72 hodin po operaci, definovaný složeným kritériem GI-3. Toto kritérium zahrnovalo toleranci stravy (tj. příjem jídla a tekutin bez významné nevolnosti či zvracení po tři po sobě jdoucí jídla), a odchod plynů nebo stolice. Mezi sekundární sledované parametry patřily: čas k obnovení GI-3, čas k obnovení GI-2 (tolerance perorální stravy a odchod stolice), výskyt pooperačního ileu, pooperační nevolnost a zvracení, pooperační spotřeba opioidů, skóre kvality zotavení (Quality of Recovery–15) a kvalita života.
Výsledky: Do studie bylo zařazeno celkem 590 pacientů (295 ve skupině s lidokainem, 295 ve skupině s placebem). Po 33 vyloučeních po randomizaci bylo analyzováno 557 pacientů (279 ve skupině s lidokainem, 278 ve skupině s placebem). Z toho bylo 249 pacientů (44,7 %) žen a průměrný věk pacientů činil 66 ± 10,9 let. Randomizovanou léčbu obdrželo 532 pacientů (96 %). Návrat funkce střev podle kritéria GI-3 byl do 72 hodin dosažen u 160 pacientů (57,3 %) ve skupině s intravenózním lidokainem vs. 164 pacientů (59,0 %) ve skupině s placebem (upravený absolutní rozdíl -1,9 %; 95% CI -8,0 % až 4,2 %; RR 0,97; 95% CI 0,88–1,07). Mezi skupinami nebyly zaznamenány významné rozdíly v žádném ze sekundárních parametrů.
Závěr: Podání 2% intravenózního lidokainu perioperačně u pacientů podstupujících plánovanou minimálně invazivní resekci tlustého střeva nevedlo k urychlení obnovy funkce střev do 72 hodin po operaci.
Rating:
Téma: 5
Přínos/převratnost: 2
Impact: 5
Zpracování: 4
Abstrakt: 3
76%
leden
2025
Non-adrenergní vazopresory pro distribuční šok nebo perioperační vazoplegii: metaanalýza randomizovaných kontrolovaných studií
Intenzivní medicína
Yuki Kotani, Alessandro Belletti, Filippo D’Amico, et al.
Tato metaanalýza se zaměřila na prozkoumání dat ohledně účinnost neadrenergních vazopresorů, jako jsou vazopresin nebo angiotenzin II, ve srovnání s adrenergními látkami u pacientů se septickým šokem nebo perioperační vazoplegií. Autoři analyzovali data z randomizovaných kontrolovaných studií, aby vyhodnotili vliv na mortalitu. Primárním sledovaným parametrem byla mortalita pacientů při nejdelším sledování. Sekundární sledované parametry zahrnovaly časnou reakci na terapii a bezpečnost jednotlivých preparátů.
Výsledky: Analyzováno bylo 51 randomizovaných kontrolovaných studií zahrnujících celkem 5715 pacientů. Většinu pacientů tvořili nemocní se septickým šokem (30 studií), dále pacienti po kardiochirurgických výkonech (11 studií) a pacienti po nekardiálních operačních výkonech (10 studií). U septického šoku byla mortalita nižší ve skupině s podáváním neadrenergních vazopresorů (43 % vs. 48 %; RR 0,92; 95% CI 0,86–0,97; p = 0,03). Však žádný jednotlivý neadrenergní vazopresor neprokázal signifikantní vliv na přežití. U pacientů podstupujících kardiochirurgické a nekardiální operační výkony nebyly pozorovány žádné statisticky signifikantní rozdíly v mortalitě.
Závěr: Podávání neadrenergních vazopresorů bylo spojeno s nižší mortalitou u pacientů se septickým šokem. U kardiochirurgických pacientů a pacientů po nekardiochirurgickém operačním výkonu nebyly nalezeny významné rozdíly, avšak intervaly spolehlivosti zahrnovaly možnost klinicky důležitého benefitu. Další randomizované kontrolované studie porovnávající non-adrenergní vazopresory se standartní péčí podávání noradrenalinu jsou opodstatněné.
Rating:
Téma: 5
Přínos/převratnost: 4
Impact: 5
Zpracování: 4
Abstrakt: 1
76%
leden
2025
Srovnání hypotermické a normotermické teplotní strategie u pacientů s mimonemocniční zástavou srdce a akutním koronárním syndromem: národní retrospektivní studie
Intenzivní medicína
Urgentní medicína
Tasuku Matsuyama, Bon Ohta, Makoto Watanabe, et al.
Cílem studie bylo zjistit, zda hypotermický TTM (Targeted temperature management) (32–34 °C) přináší větší benefity než normotermický TTM (35–36 °C) u pacientů s mimonemocniční srdeční zástavou (OHCA) a akutním koronárním syndromem (ACS). Retrospektivní analýza zahrnula pacienty z rozsáhlého registru, kteří splnili kritéria pro zahrnutí. Bylo sledováno, jaký vliv měl TTM na neurologické outcomes a míru přežití po 30 dnech.
Výsledky: Retrospektivní analýza zahrnula 1217 pacientů, kteří podstoupili buď hypotermický TTM (n=848) nebo normotermický TTM (n=369). V obou skupinách byla většina pacientů muži s mediánem věku kolem 60 let. Přibližně 70 % mělo na místě defibrilovatelný rytmus, třetina měla defibrilovatelný rytmus v nemocnici, přibližně 70 % mělo elevaci segmentu ST a asi polovina podstoupila extrakorporální membránovou oxygenaci. Podíly pacientů s příznivými neurologickými outcomes po 30 dnech byly 36,6 % v obou skupinách. Multivariabilní regresní analýza (upravené OR 1.14, 95% CI 0.84–1.54) ani analýza s korekcí pomocí propensity score (OR 1.11, 95% CI 0.84–1.47) neprokázaly statisticky signifikantní rozdíly mezi skupinami.
Závěr: U pacientů s mimonemocniční srdeční zástavou a akutním koronárním syndromem nebyly mezi hypotermickým a normotermickým TTM zjištěny rozdíly v příznivých neurologických outcomech ani v přežití. Další studie jsou potřebné k stanovení optimální teplotní strategie.
Rating:
Téma: 5
Přínos/převratnost: 3
Impact: 5
Zpracování: 3
Abstrakt: 3
76%
leden
2025
Souvislost mezi předoperační anémií a kognitivními funkcemi v rozsáhlé kohortové studii starších pacientů podstupujících elektivní operační výkon
Anesteziologie
Intenzivní medicína
Keith Howell, Cynthia Garvan, Shawna Amini, et al.
Cílem této retrospektivní kohortové studie bylo prozkoumat souvislost mezi markery předoperační anémie a kognitivními funkcemi, které byly hodnoceny pomocí předoperačního kognitivního screeningového testu. Primárním sledovaným parametrem bylo propuštění pacienta a mortalita do jednoho roku po operaci. Sekundární cíle byly (1) zkoumat vztah mezi předoperačními markery anémie a chronickými onemocněními (tj. podle klasifikace ASA a křehkostí), a (2) zkoumat vztah mezi předoperačními markery anémie a kognicí s operačními výsledky (tj. dispozice při propuštění, mortalitou do jednoho roku, počtem chirurgických komplikací, délkou hospitalizace a délkou pobytu na jednotce intenzivní péče [JIP]).
Výsledky: Ze 14 795 kognitivně vyšetřených jedinců, splnili kritéria pro zahrnutí do studie 8643 pacientů. Z těchto pacientů bylo 26,7 % anemických, z toho 16,8 % mělo lehkou anémii, 9,5 % středně těžkou a 0,4 % těžkou anémii. Spearmanův korelační koeficient [95%,CI] mezi hladinou hemoglobinu (Hb) a časem kreslení hodin (CDT) byl -0,15 [-0,17 až -0,13] (P < 0,0001), což ukazuje na souvislost mezi nižší hladinou Hb a kognitivní zranitelností. Hladina Hb byla negativně korelována s ASA klasifikací, indexem křehkosti a délkou pobytu na JIP i v nemocnici. V multivariabilním modelu věk, operační typ, ASA klasifikace, index křehkosti a Hb nezávisle předpovídaly úmrtí do jednoho roku od operačního výkonu. Šance na úmrtí byly 2,7krát vyšší u pacientů s mírnou anémií (OR 2,7, 95% CI [2,1–3,5]) a 3,6krát vyšší u pacientů se středně těžkou až těžkou anémií (OR 3,6, 95% CI [2,7–4,9]) ve srovnání s pacienty bez anémie.
Závěr: Studie prokázala souvislost mezi předoperační anémií, markery kognitivní zranitelnosti, křehkostí a chronickými onemocněními u starších pacientů podstupujících plánovaný operační výkon. Tyto faktory významně přispěly k negativním operačním výsledkům, jako je delší pobyt na JIP, delší hospitalizace, vyšší pravděpodobnost propuštění do jiného zařízení než domů a vyšší úmrtnost do jednoho roku od operačního výkonu. Navzdory jasné souvislosti mezi předoperační anémií a pooperační morbiditou a mortalitou není anémie rutinně řešena jako rizikový faktor. S ohledem na dostupné a bezpečné léčebné postupy by měla být anémie způsobená nedostatkem železa považována za modifikovatelný předoperační rizikový faktor, který je nutné řešit před plánovanými operacemi.
Rating:
Téma: 5
Přínos/převratnost: 2
Impact: 5
Zpracování: 3
Abstrakt: 3
72%
leden
2025
Megakaryocyty u sepse: trojice koagulace, zánětu a imunity
Intenzivní medicína
Tianzhen Hua, Fenghua Yao, Haitao Wang, et al.
Cílem tohoto přehledového sdělení bylo upozornit na rozmanité funkce megakaryocytů, zkoumat jejich zastoupení v koagulaci v kontextu sepse a jejich účasti v regulaci zánětu a imunity. Dále se zaměřuje na možné směry budoucího výzkumu a strategie prevence a léčby sepse založené na vlastnostech megakaryocytů.
Megakaryocyty jsou tradičně známé jako buňky odpovědné za produkci trombocytů. Nicměně jejich role přesahuje trombopoézu. Megakaryocyty se aktivně účastní zánětlivých reakcí a regulují funkce imunitního systému. Sepse, definovaná jako život ohrožující orgánová dysfunkce způsobená dysregulovanou odpovědí na infekci, zahrnuje koagulopatii, těžký zánět a imunitní dysfunkci.
Závěr
Sepse je zprostředkována patogeny a imunitními buňkami a zahrnuje rozvoj prozánětlivých a protizánětlivých odpovědí, které často vedou k těžké imunosupresi. Dysfunkce koagulace je závažnou komplikací sepse a trombocytopénie je raným ukazatelem prognózy sepse. Megakaryocyty, jako „univerzální“ typ buňky, se podílejí na tvorbě trombocytů, regulaci zánětu a imunitních funkcí. Budoucí výzkum by se mohl zaměřit na odpovědi a funkční stav megakaryocytů při sepse, hledání klíčových cílů pro udržení hladiny trombocytů a zlepšení zánětlivého a imunitního stavu během sepse. Regulace aktivity megakaryocytů spojené se sepsí má diagnostickou a terapeutickou hodnotu. Nové technologie, jako manipulace liniemi a genové úpravy, poskytují možnosti pro prevenci a léčbu sepse, přičemž potenciální klinická aplikace vyžaduje další zkoumání.
Rating:
Téma: 4
Přínos/převratnost: 2
Impact: 5
Zpracování: 2
Abstrakt: 3
64%
leden
2025
