Publikace 2024 prosinec
TOP
Infekce spojené s centrálním žilním katétrem: systematický přehled, meta-analýza, postupná analýza a meta-regrese porovnávající ultrazvukovou navigaci a techniku anatomických orientačních bodů při zavádění
Anesteziologie
Intenzivní medicína
Nicolas Boulet, Joris Pensier, Bob-Valéry Occean, et al.
Cílem této studie bylo porovnat riziko infekcí spojených s centrálním žilním katétrem (CVC) při zavádění pomocí ultrazvukové navigace (US) vs. techniky anatomických orientačních bodů (AL). Primárním parametrem byl kompozitní parametr, který zahrnoval všechny typy infekcí spojených s katétrem: infekce krevního řečiště spojené s katétrem (CRBSI), infekce krevního řečiště spojené s centrální linkou (CLABSI), kolonizace katétru nebo jiné hlášené infekce. Sekundárními parametry byly individuální typy infekcí a mortalita 28. den.
Výsledky: Do analýzy bylo zahrnuto 12 studií (8 RCT a 4 NRSI) zahrnujících celkem 5092 CVC procedur (2072 s US navigací a 3020 s AL technikou). Zavedení CVC s použitím US navigace bylo spojeno s významným snížením rizika infekcí spojených s katétrem ve srovnání s AL technikou (RR = 0,68; 95% CI 0,53–0,88). Tento efekt byl nejvýraznější u procedur prováděných zkušenými operatéry (RR = 0,60; 95% CI 0,41–0,89). U nezkušených operatérů nebylo snížení rizika infekcí statisticky významné. Analýza CRBSI a CLABSI rovněž upřednostnila US navigaci (RR = 0,65; 95% CI 0,48–0,87).
Závěr: Zavádění centrálního žilního katetru s pomocí ultrazvukové navigace významně snižuje riziko infekcí ve srovnání s technikou anatomických orientačních bodů, zejména pokud je procedura prováděna zkušenými operatéry.
Rating:
Téma: 5
Přínos/převratnost: 4
Impact: 5
Zpracování: 4
Abstrakt: 4
88%
prosinec
2024
Srovnání kombinované spinálně-epidurální a epidurální techniky punkce dura mater pro porodní analgezii: randomizovaná kontrolovaná studie
Algeziologie
Anesteziologie
Hannah Zang, Andrew Padilla, Trung Pham, Samantha M. Rubright, et al.
Cílem této randomizované kontrolované studie bylo porovnání kvality analgezie během porodu při zahájení analgezie technikou epidurální punkce dura mater oproti kombinované spinálně-epidurální technice. Termínové rodičky , které požadovaly epidurální analgezii během porodu, byly náhodně rozděleny do skupin. U skupiny s kombinovanou spinálně-epidurální technikou byla analgezie zahájena podáním 2 mg intratekálního bupivakainu a 10 µg fentanylu. U skupiny s technikou epidurální punkce dura mater byla analgezie zahájena podáním 20 ml ropivakainu 0,1 % s 2 µg.ml⁻¹ fentanylu. Udržovací analgezie byla prováděna pomocí pacientem řízené epidurální analgezie s programovanými intermitentními epidurálními bolusy. Primárním sledovaným parametrem kvalita porodní analgezie, která byla definována jako kombinace pěti parametrů: asymetrický blok po 30 minutách od zahájení (rozdíl ve smyslové úrovni větší než dva dermatomy); potřeba doplňujících dávkování epidurální analgezie; úprava katétru; výměna katétru; a neúspěšná konverze na neuroaxiální anestezii při císařském řezu, která vyžadovala celkovou anestezii nebo výměnu neuroaxiálního bloku.
Výsledky: Studie zahrnula 100 rodiček rozdělených do dvou skupin. Jedna skupina podstoupila analgezii kombinovanou spinálně-epidurální technikou 9, zatímco druhá skupina obdržela analgezii epidurální punkci dura mater. Nebyly zjištěny významné rozdíly mezi skupinami v kvalitě porodní analgezie dle primárních kompozitních výsledků, jako je asymetrická blokáda, potřeba doplnění analgezie nebo výměna katétru.
Závěr: Obě techniky poskytují srovnatelnou kvalitu porodní analgezie. Rozdíly v některých sekundárních výsledcích, jako jsou skóre bolesti během prvních 15 minut, favorizují kombinovanou techniku, ale další výzkum je nutný.
Rating:
Téma: 5
Přínos/převratnost: 4
Impact: 5
Zpracování: 4
Abstrakt: 4
88%
prosinec
2024
Frekvence screeningů a techniky testu spontánního dýchání: randomizovaná klinická studie
Intenzivní medicína
Karen E. A. Burns, Jessica Wong, Leena Rizvi, et al.
Cílem této randomizované studie bylo porovnat vliv frekvence screeningu (jednou denně vs. častější screening) a techniky spontánního testu dýchání (SBT) (SBT s tlakovou podporou při úrovni tlakové podpory >0-≤8 cm H₂O a pozitivním end-expiračním tlakem [PEEP] >0-≤5 H₂O vs. SBT na T-spojce) na dobu do úspěšné extubace.
Výsledky: Studie zahrnula 797 pacientů rozdělených do čtyř skupin na základě kombinace frekvence screeningů (denní versus častější screening) a techniky spontánního dýchání (podpora tlaku versus T-piece). Nebyly zjištěny statisticky významné rozdíly v čase do úspěšné extubace podle frekvence screeningů (HR, 0,88; 95 % CI, 0,76–1,03; p = 0,12) ani podle techniky spontánního dýchání (HR, 1,06; 95 % CI, 0,91–1,23; p = 0,45). Významný interakční efekt mezi častějším screeningem a podporou tlaku však prodloužil čas do extubace.
Závěr: U kriticky nemocných dospělých, kteří byli na invazivní umělé plicní ventilaci déle než 24 hodin, frekvence screeningu (jednorázový denní screening vs. častější screening) a technika SBT (SBT s tlakovou podporou vs. SBT na T-spojka) neovlivnily dobu do úspěšné extubace. Nicméně byla zjištěna neočekávaná a statisticky významná interakce: protokolovaný častější screening v kombinaci s SBT s tlakovou podporou prodloužil dobu do první úspěšné extubace.
Rating:
Téma: 5
Přínos/převratnost: 4
Impact: 5
Zpracování: 4
Abstrakt: 4
88%
prosinec
2024
Angiopoetin-2 jako prognostický biomarker u dospělých pacientů se sepsí: systematický přehled a metaanalýza
Intenzivní medicína
Mengke Zhuo, Sifeng Fu, Yawen Chi, et al.
Cílem této metaanalýzy bylo posoudit prognostický význam angiopoietinu-2 (Ang-2) jako biomarkeru endotelové dysfunkce při predikci mortality u dospělých pacientů se sepsí. Primární sledovaný parametr byla hladina Ang-2 v krvi a její korelace s mortalitou u pacientů se sepsí.
Výsledky: Do analýzy bylo zařazeno 33 studií s celkovým počtem 4703 pacientů. U pacientů, kteří nepřežili, byly hladiny Ang-2 výrazně zvýšeny ve srovnání s přeživšími [SMD = 1,08, 95% CI 0,68–1,49, p < 0,001]. Podobné výsledky byly zaznamenány i v podskupině splňující kritéria pro sepsi 3.0 (SMD = 0,63, 95% CI 0,11–1,14, p = 0,017). Ang-2 byl rizikovým faktorem mortality [OR = 1,16, 95% CI 1,09–1,23, p < 0,001]. Ang-2 prokázal schopnost predikovat mortalitu u pacientů se sepsí [AUC = 0,76, 95% CI 0,70–0,82, p < 0,001].
Závěr: Hladina Ang-2 byla pozitivně korelována s rizikem úmrtí u pacientů se sepsí. Ang-2 by mohl být užitečným a cenným biomarkerem pro predikci mortality u dospělých pacientů se sepsí.
Rating:
Téma: 5
Přínos/převratnost: 4
Impact: 5
Zpracování: 4
Abstrakt: 4
88%
prosinec
2024
Klinické vs. patologické diagnostické rozdíly na jednotce intenzivní péče: systematický přehled a meta-analýza série autopsií
Intenzivní medicína
Britt Marcoen, Koenraad H. Blot, Dirk Vogelaers et. al.
Cílem této studie bylo posoudit, zda existuje rozdíl mezi klinickými a autopsií potvrzenými diagnózami u dospělých pacientů na jednotce intenzivní péče. Provedli jsme systematický přehled kohortových studií, které uváděly běžné diagnózy potvrzené autopsií, které byly přehlédnuty. Míra rozdílu byla v každé studii vypočítána jako poměr mezi počtem pacientů s přehlédnutou diagnózou a počtem provedených autopsií. Přehlédnuté diagnózy byly klasifikovány podle Goldmannovy klasifikace jako „hlavní“ a „menší“, přičemž hlavní byly rozděleny na třídu I (tj. diagnózy, které mohly ovlivnit terapii nebo přežití) a třídu II (tj. diagnózy, které by neměly vliv na terapii nebo přežití). Třída I přehlédnutých diagnóz tvořila primární výsledek zájmu.
Výsledky: Bylo identifikováno 42 studií, celkem 6305 analyzovaných autopsií a 1759 pacientů s přehlédnutými diagnózami. Seskupené míry rozdílů pro třídu I a hlavní přehlédnuté diagnózy byly 6,5 % (5–8,5) a 19,3 % (15,3–24) respektive. Analýza meta-regrese ukázala, že míra autopsií byla inverzně spojena s mírou rozdílů. Míry rozdílů třídy I se v průběhu času nezměnily. Popáleninové a traumatologické JIP měly nižší míry rozdílů ve srovnání s interními JIP, což může být důsledkem vyšší míry autopsií.
Závěr: Přehlédnuté diagnózy zůstávají běžným jevem na JIP. Vyšší míra autopsií neodhalí více hlavních diagnostických chyb. Tato data podporují klinicky řízenou politiku autopsií spíše než systematickou politiku autopsií.
Rating:
Téma: 5
Přínos/převratnost: 4
Impact: 5
Zpracování: 4
Abstrakt: 4
88%
prosinec
2024
Weaning pacientů bez CHOPN s vysokým rizikem selhání extubace hodnocené pomocí ultrazvuku plic: multicentrická randomizovaná kontrolovaná studie WIN IN WEAN
Intenzivní medicína
Jean-Jacques Rouby, Sébastien Perbet, Jean-Pierre Quenot, et al.
Cílem této studie bylo zhodnotit vliv profylaktické neinvazivní ventilace (NIV) střídající se s vysokoprůtokovým kyslíkem (HFNO) na incidenci postextubačního respiračního selhání (PRF) u pacientů bez CHOPN s vysokým rizikem PRF, definovaným ultrazvukovým skóre plic (LUS) ≥ 14. Postextubační respirační selhání (PRF) bylo definováno přítomností alespoň dvou z následujících příznaků: SpO₂ < 90 %, dechová frekvence > 30/min, hyperkapnie, hemodynamické a/nebo neurologické poruchy respiračního původu. Primárním sledovaným parametrem byla incidence PRF 48 hodin po extubaci. Sekundární parametry zahrnovaly incidenci PRF a reintubace 7. den, počet dní bez ventilátoru do 28. dne, délku pobytu na JIP a mortalitu 28. a 90. den.
Výsledky: Do studie bylo zařazeno 240 pacientů, z toho bylo analyzováno 227 (128 ve skupině s intervencí, 99 v kontrolní skupině). Incidence PRF po 48 hodinách byla ve skupině s intervencí nižší než v kontrolní skupině: RR 0,52 (95% CI 0,31–0,88), p = 0,01. Tento benefit přetrvával do 7. dne: RR 0,62 (95% CI 0,44–0,96), p = 0,02. Selhání odpojení vyžadující opětovné připojení k ventilátoru nebylo sníženo. U pacientů, kteří vyvinuli PRF a byli léčeni záchrannou NIV, byla reintubace zabráněna u 44 % pacientů v kontrolní skupině a u 12 % pacientů ve skupině s intervencí (p = 0,008). Ostatní sekundární parametry se mezi skupinami nelišily. Z hlediska využití zdrojů byla profylaktická NIV střídající se s HFNO náročnější a dražší než konvenční kyslík se záchrannou NIV při dosažení stejného klinického výsledku.
Závěř: Ve srovnání s konvenční oxygenoterapií profylaktická NIV střídající se s HFNO významně snížila incidenci postextubačního respiračního selhání u pacientů bez CHOPN s vysokým rizikem selhání extubace, ale nesnížila míru reintubace ani mortalitu. Profylaktická NIV střídající se s HFNO byla stejně účinná jako záchranná NIV při léčbě PRF.
Rating:
Téma: 5
Přínos/převratnost: 4
Impact: 5
Zpracování: 4
Abstrakt: 4
88%
prosinec
2024
Inhalovaná antibiotika pro léčbu pneumonie u invazivně ventilovaných pacientů na JIP: meta-analýza randomizovaných klinických studií s postupnou analýzou trialů
Intenzivní medicína
Nicolò Sella, Tommaso Pettenuzzo, Alessandro De Cassai, et al.
Cílem této studie bylo posoudit, zda podávání adjuvantních inhalovaných antibiotik u kriticky nemocných dospělých pacientů s pneumonií a invazivní ventilací zlepšuje míru mikrobiologické eradikace. Primárním sledovaným parametrem byla míra mikrobiologické eradikace po léčbě. Sekundárními parametry byly míra klinického zotavení, incidence nežádoucích účinků spojených s léčbou, úmrtnost na jednotce intenzivní péče (JIP) a v nemocnici.
Výsledky: Do analýzy bylo zahrnuto 11 randomizovaných kontrolovaných studií s celkem 1472 pacienty. Studie zahrnovaly pacienty s pneumonií na JIP a porovnávaly nebulizovanou antimikrobiální terapii (inhalovaná skupina) s intravenózní antimikrobiální léčbou nebo intravenózní terapií v kombinaci s inhalovaným placebem (kontrolní skupina). Adjuvantní použití inhalovaných antibiotik vedlo k vyšší míře mikrobiologické eradikace ve srovnání s kontrolní skupinou (OR 2,63; 95% CI 1,36–5,09; nízká jistota důkazů). Analýza TSA (trial sequential analysis) potvrdila spolehlivost tohoto výsledku. Nebulizovaná antibiotika však také zvýšila riziko bronchospasmu (OR 3,15; 95% CI 1,33–7,47; vysoká jistota důkazů), zatímco nebyl zjištěn rozdíl v riziku nefrotoxicity, klinického zotavení ani přežití na JIP či v nemocnici, a to jak u pneumonií způsobených multirezistentními bakteriemi (MDR), tak u pneumonií bez nich.
Závěr: Ve srovnání s výhradně intravenózní terapií použití adjuvantních inhalovaných antibiotik u invazivně ventilovaných pacientů s pneumonií zvyšuje míru mikrobiologické eradikace, ale nevede k lepším klinickým výsledkům ani vyšší míře přežití.
Rating:
Téma: 5
Přínos/převratnost: 4
Impact: 5
Zpracování: 4
Abstrakt: 4
88%
prosinec
2024
Efektivita restriktivní vs. liberální transfuzní strategie u pacientů s traumatickým poraněním mozku: systematický přehled a meta-analýza randomizovaných kontrolovaných studií
Intenzivní medicína
Xiang Yuan, Sen Zhang, Jun Wan, et al.
Cílem této studie bylo zhodnotit vliv restriktivní a liberální strategie transfuze červených krvinek u kriticky nemocných dospělých pacientů s mírným až těžkým traumatickým poškozením mozku (TBI). Primárním sledovaným parametrem byla mortalita. Sekundárními parametry byly nepříznivý neurologický výsledek po šesti měsících, hodnocený podle Glasgow Outcome Scale (GOS < 4) nebo Glasgow Outcome Scale-Extended (GOSE < 6), a počet podaných jednotek koncentrátů červených krvinek (pRBC).
Výsledky: Do analýzy bylo zařazeno pět randomizovaných kontrolovaných studií s celkovým počtem 1528 pacientů. Výsledky ukázaly, že restriktivní transfuze ve srovnání s liberální transfuzí neměla žádný vliv na mortalitu (RR 1,00, 95% CI 0,80-1,24, I2 = 0%) ani na nepříznivý neurologický výsledek po 6 měsících (RR 1,06, 95% CI 0,94-1,20, I2 = 47%). Restriktivní transfuze byla spojena se snížením počtu podaných jednotek pRBC (MD -2,62, 95% CI -3,33 až -1,90, I2 = 63%).
Závěr: U pacientů s TBI restriktivní strategie transfuze nesnižovala riziko mortality ani nepříznivého neurologického výsledku ve srovnání s liberální strategií transfuze.
Rating:
Téma: 5
Přínos/převratnost: 3
Impact: 5
Zpracování: 4
Abstrakt: 4
84%
prosinec
2024
Sedace při bdělé intubaci: systematický přehled a network metaanalýza
Anesteziologie
Intenzivní medicína
Urgentní medicína
Kariem El-Boghdadly, Neel Desai,Jordan B. Jones,et al.
Cílem tohoto systematického přehledu a network metaanalýzy bylo určit, jaká technika sedace je nejpravděpodobněji spojena s úspěšnou intubací, kratším časem do jejího úspěšného provedení a nižším rizikem desaturace.
Výsledky: Celkem bylo zahrnuto 48 studií s 2837 pacienty, porovnávajících 33 různých sedativních režimů. Při porovnání úspěšnosti intubace mezi jednotlivými režimy (38 studií, 2139 pacientů) nebyl zjištěn žádný režim, který by byl statisticky signifikantně lepší. Sedace s dexmedetomidinem a hořčíkem byla spojena s nižším rizikem desaturace ve srovnání s jinými intervencemi (31 studií, 1753 pacientů). Kvalita důkazů byla obecně hodnocena jako nízká.
Závěr: Optimalizace oxygenace, topická anestezie dýchacích cest a způsob provedení techniky může mít větší vliv na úspěšnost bdělé intubace, než samotná volba sedativního režimu.
Rating:
Téma: 5
Přínos/převratnost: 3
Impact: 5
Zpracování: 4
Abstrakt: 4
84%
prosinec
2024
Vliv Tele-JIP na klinické outcomes kriticky nemocných pacientů: randomizovaná klinická studie TELESCOPE
Intenzivní medicína
Adriano J. Pereira, Danilo T. Noritomi, Maura Cristina dos Santos, et al.
Cílem této paralelní klusterové randomizované studie bylo zjistit, zda intervence zahrnující denní multidisciplinární vizity a měsíční audity a zpětnovazební setkání prováděná vzdáleně certifikovaným intenzivistou snižuje délku pobytu na JIP (LOS) ve srovnání s obvyklou péčí. Primárním sledovaným parametrem byla délka pobytu na JIP (ICU LOS) na úrovni jednotlivých pacientů. Sekundárními sledovanými parametry byly efektivita JIP, nemocniční mortalita, výskyt krevních infekcí spojených s centrálním žilním katetrem, události spojené s ventilací, infekce močových cest spojené s katetrem, počet dnů bez ventilátoru během 28 dnů, počet dnů pacientů přijímajících perorální nebo enterální výživu, počet dnů pacientů ve stavu lehké sedace a podíl pacientů s hodnotami saturace kyslíkem pod úrovní normoxémie, hodnocené pomocí generalizovaných lineárních smíšených modelů.
Výsledky: Ze 17 024 pacientů (1794 během výchozího období a 15 230 během intervenčního období) byl průměrný věk (SD) 61 (18) let, 44,7 % byly ženy, medián skóre Sequential Organ Failure Assessment (IQR) byl 6 (2–9) a 45,5 % bylo při přijetí na umělé plicní ventilaci. Medián (IQR) doby intervence byl 20 (16–21) měsíců. Průměrná (SD) délka pobytu na JIP (ICU LOS), upravená podle výchozího hodnocení, se mezi skupinami s telekritickou péčí a obvyklou péčí významně nelišila (8,1 [10,0] a 7,1 [9,0] dnů; procentuální změna 8,2 % [95% CI, -5,4 % až 23,8 %]; P = 0,24). Podobné výsledky byly zaznamenány v citlivostních analýzách a předem definovaných podskupinách. Nebyly zjištěny žádné statisticky významné rozdíly v žádném jiném sekundárním nebo průzkumném výsledku.
Závěr: Telemedicína na JIP, spočívající v každodenních multidisciplinárních vizitách vedených certifikovaným intenzivistou, nepřinesla zlepšení v klinických výsledcích, avšak další studie mohou prozkoumat vliv na specifické podskupiny pacientů.
Rating:
Téma: 5
Přínos/převratnost: 3
Impact: 5
Zpracování: 4
Abstrakt: 4
84%
prosinec
2024
Mortalita u septických pacientů léčených krátkodobě působícími betablokátory: metaanalýza randomizovaných kontrolovaných studií
Intenzivní medicína
MihaiGabriel Alexandru, Patrick Niewald, Stefan Krüger, et al.
Cílem této metaanalýzy bylo posoudit vliv intravenózního podání krátkodobě působících betablokátorů (landiolol, esmolol) na mortalitu u dospělých pacientů se sepsí. Primárním sledovaným parametrem byla krátkodobá mortalita a sekundární parametry zahrnovaly vliv na mortalitu podle věku pacienta (< 65 vs. ≥ 65 let) a srdečního rytmu (sinusová tachykardie vs. fibrilace síní).
Výsledky: Do metaanalýzy bylo zahrnuto 7 studií s celkem 854 pacienty. Krátkodobá mortalita ani celková mortalita nebyla významně ovlivněna podáním krátkodobě působících betablokátorů ve srovnání s referenční léčbou (RD: -0,10 [95% CI: -0,22 až 0,02]; p = 0,11; p pro Cochranův Q test = 0,001; I² = 73 %). Nebyl pozorován rozdíl mezi pacienty < 65 let a ≥ 65 let (p = 0,11) ani mezi pacienty se sinusovou tachykardií a fibrilací síní (p = 0,27).
Závěr: Podání krátkodobě působících betablokátorů nevedlo k redukci krátkodobé mortality u septických pacientů s přetrvávající tachykardií. Budoucí studie by měly poskytovat rozsáhlejší hemodynamická data pro lepší charakterizaci srdeční funkce před zahájením léčby a během ní.
Rating:
Téma: 5
Přínos/převratnost: 3
Impact: 5
Zpracování: 4
Abstrakt: 4
84%
prosinec
2024
Účinek každodenní antiseptické koupele s oktendinem na bakteremii získanou na JIP a multirezistentní mikroorganismy získané na JIP: multicentrická, cluster-randomizovaná, dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná crossover studie
Intenzivní medicína
Tiffany Schaumburg, Norbert Köhler, Yasmine Breitenstein et. al.
Antiseptické koupele vzbudily pozornost jako prostředek k redukci nemocničních infekcí. Předchozí studie prokázaly účinnost antiseptického koupání v rizikovém prostředí, jako jsou JIP, s použitím chlorhexidinu. V této studii jsme se zaměřili na hodnocení účinnosti oktendinu jako potenciální alternativy vzhledem k jeho popularitě a širokému použití v Evropě.
Výsledky: Bylo analyzováno 104 039 hospitalizací na JIP u 93 438 pacientů a 712 784 mikrobiologických testů, což vedlo k detekci 1508 případů bakterémie získané na JIP a 1871 případů MDRO získaných na JIP. Koupání s oktendinem impregnovanými ubrousky zabránilo bakteremii na JIP; pozorováno bylo snížení rizika o 17 % homogenně napříč všemi účastnícími se JIP (HR) 0,83, 95% CI [0,75; 0,92], p=0,0003). Toto snížení se týkalo převážně koaguláza-negativních stafylokoků (53 %) a enterokoků (17 %). Nebyl pozorován žádný účinek intervence na MDRO získané na JIP (HR 0,98, 95% CI [0,83; 1,15]). Heterogenita mezi účinky intervence na získání MDRO v rámci jednotlivých JIP byla podstatná.
Závěr: Antiseptické koupání s oktendinem může být účinné při prevenci bakteremie získané na JIP, zejména kvůli Gram-pozitivním bakteriím a běžným kožním komensálům.
Rating:
Téma: 5
Přínos/převratnost: 4
Impact: 5
Zpracování: 3
Abstrakt: 4
84%
prosinec
2024
Efekt horečky na outcome pacientů s neanoxickým akutním poškozením mozku: systematický přehled a meta-analýza
Intenzivní medicína
Elisa Gouvêa Bogossian, Michele Salvagno, Marco Fiore et. al.
Cílem této studie je provést systematický přehled a meta-analýzu současné literatury a zhodnotit dopad horečky na neurologické výsledky a mortalitu pacientů s akutním poškozením mozku. Primárními sledovanými parametry byly neurologické výsledky a mortalita v jakémkoliv časovém bodě. Sekundárními výstupy byly: časná neurologická deteriorace, opožděná cerebrální ischemie (DCI, pouze u pacientů se subarachnoidálním krvácením), velká velikost infarktu nebo krvácení, hemoragická transformace (pouze u pacientů s ischemickou cévní mozkovou příhodou).
Výsledky: Do konečné analýzy bylo zahrnuto 180 studií, čítající celkem 460 825 pacientů. Horečka byla spojena se zvýšenou pravděpodobností nepříznivého neurologického outcomu (OR 2,37 [95% CI 2,08–2,71], I2: 92%), úmrtí (OR 1,31 [95% CI 1,28–1,34], I2: 93%), neurologické deteriorace (OR 1,10 [95% CI 1,05–1,15]), rizika DCI (OR 1,96 [95% CI 1,73–2,22]), velké velikosti infarktu (OR 2,94 [95% CI 2,90–2,98]) a hemoragické transformace (OR 1,63 [95% CI 1,34–1,97]) a velkého objemu krvácení (OR 2,38 [95% CI 1,94–2,93]).
Závěr: Horečka byla spojena se špatnými neurologickými výsledky a mortalitou u pacientů s akutním poškozením mozku. To, zda by měla být normotermie cílem v managementu všech neurokritických pacientů, vyžaduje specifický výzkum.
Rating:
Téma: 5
Přínos/převratnost: 3
Impact: 5
Zpracování: 4
Abstrakt: 4
84%
prosinec
2024
Testy spontánního dýchání by měly být přizpůsobeny každému pacientovi podle závažnosti jeho onemocnění. Nový individualizovaný přístup: studie GLOBAL WEAN
Intenzivní medicína
Mathieu Capdevila, Yassir Aarab, Clement Monet et. al.
Spontánní dechové testy (SBT) hodnotí schopnost pacienta udržet inspirační úsilí po extubaci. Praktiky SBT jsou heterogenní a nejsou individualizované. Cílem této studie bylo posoudit, který SBT nejlépe reprodukuje inspirační úsilí po extubaci u pěti kritických onemocnění. V této multicentrické randomizované crossover studii byli dospělí ICU pacienti, kteří byli na invazivní mechanické ventilaci alespoň 24 hodin a byli připraveni na extubaci, podrobeni třem 15minutovým SBT v náhodném pořadí: tlaková podpora ventilace (PSV) na úrovni 7 cmH2O s PEEP 0 cmH2O (PSV7PEEP0), PSV 0 cmH2O s PEEP 0 cmH2O (PSV0PEEP0) a T-spojka. Primárním cílem bylo posoudit změnu v pressure-time product za minutu (PTPmin) mezi jednotlivými SBT a 20 minut po extubaci.
Výsledky: Bylo analyzováno 500 měření od 100 pacientů. PTPmin (cmH2O s/min, medián a IQR) byl 256 (208–321) po extubaci, 192 (127–281) na konci PSV7PEEP0 (p< 0,001 v porovnání s po extubaci), 291 (235–347) na konci PSV0PEEP0 a 262 (198–338) u T-spojky (nebyly významně odlišné od stavu po extubaci). Jeden způsob SBT u pacientů s poraněním mozku (PSV0PEEP0), dva u pacientů po břišní chirurgii (PSV0PEEP0 a T-kus) a u pacientů s různými jinými stavy (PSV7PEEP0 a T-kus) a všechny tři metody u pacientů s poraněním hrudníku a exacerbací CHOPN poměrně přesně replikovaly postextubační dechové úsilí.
Závěr: Neasistované SBT, konkrétně PSV0PEEP0 a zkouška s T-spojkou, jsou nejvhodnější pro replikaci postextubačního dechového úsilí.
Rating:
Téma: 5
Přínos/převratnost: 3
Impact: 5
Zpracování: 3
Abstrakt: 4
80%
prosinec
2024
Vztah dávky a účinku fludrokortizonu u septického šoku: randomizovaná fáze II klinické studie
Intenzivní medicína
James Walsham, Naomi Hammond, Antje Blumenthal et. al.
Cílem této multicentrické, open label, randomizované klinické studii fáze II bylo srovnáno podávání intravenózního hydrokortizonu samostatně nebo v kombinaci s jednou ze tří dávek enterálního fludrokortizonu (50 µg, 100 µg nebo 200 µg denně) po dobu 7 dní u pacientů se septickým šokem. Primárním sledovaným parametrem bylo stanovení času do kompenzace šokového stavu.
Výsledky: Ze 153 zařazených pacientů 38 (25 %) dostalo pouze hydrokortizon, 42 (27 %) dostalo navíc 50 µg, 36 (24 %) dostalo 100 µg a 37 (24 %) dostalo 200 µg fludrokortizonu. Plazmatické koncentrace fludrokortizonu byly detekovány u 97 % pacientů, přičemž medián IQR byl 261 (156–334) ng/L po 3 hodinách. Nezjistil se žádný významný rozdíl v čase do kompenzace šoku mezi skupinami, přičemž medián (IQR) činil 3 (2,5–4,5), 3 (2–4), 3 (2–6) a 3 (2–5,5) dní ve skupinách s hydrokortizonem, 50 µg, 100 µg a 200 µg fludrokortizonu. S odpovídajícími 28denními mírami úmrtnosti 9/38 (24 %), 7/42 (17 %), 4/36 (11 %) a 4/37 (11 %) v jednotlivých skupinách. Mezi skupinami nebyly žádné významné rozdíly ve výskytu recidivy šoku, ukazatelích selhání orgánů nebo dalších sekundárních výsledcích.
Závěr: Enterální fludrokortizon vedl k detekovatelným plazmatickým koncentracím fludrokortizonu u většiny kriticky nemocných pacientů se septickým šokem, přičemž tyto koncentrace se výrazně lišily, což naznačuje různé absorpční vlastnosti a biologickou dostupnost. Jeho přidání k hydrokortizonu nebylo spojeno s rychlejší kompenzací šokového stavu pacienta.
Rating:
Téma: 5
Přínos/převratnost: 2
Impact: 5
Zpracování: 4
Abstrakt: 4
80%
prosinec
2024
Přední přístup k blokádě quadratus lumborum pro pooperační léčbu bolesti po intraabdominálních operacích: systematický přehled s metaanalýzemi a sekvenčními analýzami studií
Algeziologie
Anesteziologie
Katrine Tanggaard, Caroline Gronlund, Martin V. Nielsen, et al.
Cílem tohoto systematického přehledu bylo prozkoumat benefit versus rizika pro použití předního quadratus lumborum bloku (QL) v porovnání s placebem pro intraabdominální chirurgické výkony.
Výsledky: Celkem bylo do metaanalýzy zahrnuto 35 studií randomizujících 2418 pacientů. Bylo zjištěno, že přední blokáda quadratus lumborum může snížit kumulativní 24hodinovou spotřebu intravenózních opioidů ve srovnání s placebem/žádnou blokádou (MD 10,42 mg, 96,7 % CI 14,83 až 6,01, TSA upravené CI 17,03 až 3,82, p <0,01). Byly hlášeny vážné nepříznivé události ve dvou studiích, avšak nebylo prokázáno, že blokáda má vliv na jejich počet. Většina důkazů byla hodnocena jako vysoce riziková z hlediska zkreslení.
Závěr: Blok quadratus lumborum může snížit spotřebu opioidů v pooperační léčbě bolesti. Hlášené vážné nepříznivé události byly minimální a efekt na jejich počet nebyl jasný. Další výzkum je nutný pro potvrzení těchto zjištění.
Acta Anaesthesiol Scand. 2025 Jan;69(1): e14526. doi: 10.1111/aas.14526.
Rating:
Téma: 5
Přínos/převratnost: 3
Impact: 3
Zpracování: 4
Abstrakt: 4
76%
prosinec
2024
Akutní plicní toxicita způsobená amiodaronem u dospělých pacientů na JIP s nově vzniklou fibrilací síní—systematický přehled
Intenzivní medicína
Theodor Ling-Vannerus, Conni Skrubbeltrang, Olav L. Schjørring, et al.
Tento systatický přehled si dal zacíl shomáždit důkazy o amiodaronem způsobené plicní toxicitě (APT) u pacientů s nově vzniknou fibrilací nebo flutterem síní (NOAF).
Výsledky: V přehledu nebyly identifikovány žádné randomizované kontrolované studie ani observační studie. Důkazní základ tvořilo devět kazuistik a jedna retrospektivní série případů s fatálním outcomem u pacientů léčených amiodaronem na JIP pro NOAF. Studie zahrnovaly celkem 16 kriticky nemocných dospělých pacientů, u nichž byla diagnostikována akutní APT po průměrné době 9 dní (rozmezí 2–20 dní) od zahájení léčby amiodaronem s průměrnou kumulativní dávkou 4553 mg (rozmezí 1100–13 500 mg), převážně podávanou intravenózně. Tři z devíti pacientů v kazuistikách zemřeli na JIP během léčby amiodaronem. U přeživších nebyl provedeno dlouhodobé sledování.
Závěr: Akutní policní toxicita způsobené amiodaronem u dospělých pacientů na JIP pro NOAF je špatně popsaná a zakládá se na celkem 16 hlášených případech. Další studie zaměřené na bezpečnost amiodaronu u kriticky nemocných dospělých pacientů na JIP jsou nezbytné.
Acta Anaesthesiol Scand. 2025 Jan;69(1): e14535. doi: 10.1111/aas.14535.
Rating:
Téma: 5
Přínos/převratnost: 3
Impact: 3
Zpracování: 3
Abstrakt: 4
72%
prosinec
2024
Perioperační management přímých perorálních antikoagulancií u dětských anesteziologů: přehled
Anesteziologie
Pediatrie
Kara Furman, Andrew Giustini, Joshua Branstetter, et al.
Cílem tohoto přehledového článku bylo podat informace o perioperačním managementu DOACs u pediatrických pacientů.
Výsledky: Přímá perorální antikoagulancia (DOACs) jsou stále častěji využívána v pediatrických populacích od schválení rivaroxabanu a dabigatranu. Tento přehled shrnuje aktuální doporučení pro perioperační management, monitorování a reverzní strategie u dětí užívajících DOACs.
Závěr: DOACs představují slibnou možnost pro pediatrické pacienty, avšak další výzkum je nutný k vytvoření konsenzuálních pokynů, které by optimalizovaly jejich použití v perioperačním prostředí.
Paediatr Anaesth. 2024 Dec;34(12):1200-1212. doi: 10.1111/pan.14983.
Rating:
Téma: 5
Přínos/převratnost: 2
Impact: 3
Zpracování: 3
Abstrakt: 3
64%
prosinec
2024
