Cílem této studie bylo porovnat riziko infekcí spojených s centrálním žilním katétrem (CVC) při zavádění pomocí ultrazvukové navigace (US) vs. techniky anatomických orientačních bodů (AL). Primárním parametrem byl kompozitní parametr, který zahrnoval všechny typy infekcí spojených s katétrem: infekce krevního řečiště spojené s katétrem (CRBSI), infekce krevního řečiště spojené s centrální linkou (CLABSI), kolonizace katétru nebo jiné hlášené infekce. Sekundárními parametry byly individuální typy infekcí a mortalita 28. den.
Výsledky: Do analýzy bylo zahrnuto 12 studií (8 RCT a 4 NRSI) zahrnujících celkem 5092 CVC procedur (2072 s US navigací a 3020 s AL technikou). Zavedení CVC s použitím US navigace bylo spojeno s významným snížením rizika infekcí spojených s katétrem ve srovnání s AL technikou (RR = 0,68; 95% CI 0,53–0,88). Tento efekt byl nejvýraznější u procedur prováděných zkušenými operatéry (RR = 0,60; 95% CI 0,41–0,89). U nezkušených operatérů nebylo snížení rizika infekcí statisticky významné. Analýza CRBSI a CLABSI rovněž upřednostnila US navigaci (RR = 0,65; 95% CI 0,48–0,87).
Závěr: Zavádění centrálního žilního katetru s pomocí ultrazvukové navigace významně snižuje riziko infekcí ve srovnání s technikou anatomických orientačních bodů, zejména pokud je procedura prováděna zkušenými operatéry.
Téma: 5
Přínos/převratnost: 4
Impact: 5
Zpracování: 4
Abstrakt: 4
prosinec
2024
Cílem této randomizované kontrolované studie bylo porovnání kvality analgezie během porodu při zahájení analgezie technikou epidurální punkce dura mater oproti kombinované spinálně-epidurální technice. Termínové rodičky , které požadovaly epidurální analgezii během porodu, byly náhodně rozděleny do skupin. U skupiny s kombinovanou spinálně-epidurální technikou byla analgezie zahájena podáním 2 mg intratekálního bupivakainu a 10 µg fentanylu. U skupiny s technikou epidurální punkce dura mater byla analgezie zahájena podáním 20 ml ropivakainu 0,1 % s 2 µg.ml⁻¹ fentanylu. Udržovací analgezie byla prováděna pomocí pacientem řízené epidurální analgezie s programovanými intermitentními epidurálními bolusy. Primárním sledovaným parametrem kvalita porodní analgezie, která byla definována jako kombinace pěti parametrů: asymetrický blok po 30 minutách od zahájení (rozdíl ve smyslové úrovni větší než dva dermatomy); potřeba doplňujících dávkování epidurální analgezie; úprava katétru; výměna katétru; a neúspěšná konverze na neuroaxiální anestezii při císařském řezu, která vyžadovala celkovou anestezii nebo výměnu neuroaxiálního bloku.
Výsledky: Studie zahrnula 100 rodiček rozdělených do dvou skupin. Jedna skupina podstoupila analgezii kombinovanou spinálně-epidurální technikou 9, zatímco druhá skupina obdržela analgezii epidurální punkci dura mater. Nebyly zjištěny významné rozdíly mezi skupinami v kvalitě porodní analgezie dle primárních kompozitních výsledků, jako je asymetrická blokáda, potřeba doplnění analgezie nebo výměna katétru.
Závěr: Obě techniky poskytují srovnatelnou kvalitu porodní analgezie. Rozdíly v některých sekundárních výsledcích, jako jsou skóre bolesti během prvních 15 minut, favorizují kombinovanou techniku, ale další výzkum je nutný.
Téma: 5
Přínos/převratnost: 4
Impact: 5
Zpracování: 4
Abstrakt: 4
prosinec
2024
Cílem této randomizované studie bylo porovnat vliv frekvence screeningu (jednou denně vs. častější screening) a techniky spontánního testu dýchání (SBT) (SBT s tlakovou podporou při úrovni tlakové podpory >0-≤8 cm H₂O a pozitivním end-expiračním tlakem [PEEP] >0-≤5 H₂O vs. SBT na T-spojce) na dobu do úspěšné extubace.
Výsledky: Studie zahrnula 797 pacientů rozdělených do čtyř skupin na základě kombinace frekvence screeningů (denní versus častější screening) a techniky spontánního dýchání (podpora tlaku versus T-piece). Nebyly zjištěny statisticky významné rozdíly v čase do úspěšné extubace podle frekvence screeningů (HR, 0,88; 95 % CI, 0,76–1,03; p = 0,12) ani podle techniky spontánního dýchání (HR, 1,06; 95 % CI, 0,91–1,23; p = 0,45). Významný interakční efekt mezi častějším screeningem a podporou tlaku však prodloužil čas do extubace.
Závěr: U kriticky nemocných dospělých, kteří byli na invazivní umělé plicní ventilaci déle než 24 hodin, frekvence screeningu (jednorázový denní screening vs. častější screening) a technika SBT (SBT s tlakovou podporou vs. SBT na T-spojka) neovlivnily dobu do úspěšné extubace. Nicméně byla zjištěna neočekávaná a statisticky významná interakce: protokolovaný častější screening v kombinaci s SBT s tlakovou podporou prodloužil dobu do první úspěšné extubace.
Téma: 5
Přínos/převratnost: 4
Impact: 5
Zpracování: 4
Abstrakt: 4
prosinec
2024
Cílem této metaanalýzy bylo posoudit prognostický význam angiopoietinu-2 (Ang-2) jako biomarkeru endotelové dysfunkce při predikci mortality u dospělých pacientů se sepsí. Primární sledovaný parametr byla hladina Ang-2 v krvi a její korelace s mortalitou u pacientů se sepsí.
Výsledky: Do analýzy bylo zařazeno 33 studií s celkovým počtem 4703 pacientů. U pacientů, kteří nepřežili, byly hladiny Ang-2 výrazně zvýšeny ve srovnání s přeživšími [SMD = 1,08, 95% CI 0,68–1,49, p < 0,001]. Podobné výsledky byly zaznamenány i v podskupině splňující kritéria pro sepsi 3.0 (SMD = 0,63, 95% CI 0,11–1,14, p = 0,017). Ang-2 byl rizikovým faktorem mortality [OR = 1,16, 95% CI 1,09–1,23, p < 0,001]. Ang-2 prokázal schopnost predikovat mortalitu u pacientů se sepsí [AUC = 0,76, 95% CI 0,70–0,82, p < 0,001].
Závěr: Hladina Ang-2 byla pozitivně korelována s rizikem úmrtí u pacientů se sepsí. Ang-2 by mohl být užitečným a cenným biomarkerem pro predikci mortality u dospělých pacientů se sepsí.
Téma: 5
Přínos/převratnost: 4
Impact: 5
Zpracování: 4
Abstrakt: 4
prosinec
2024
Cílem této studie bylo posoudit, zda existuje rozdíl mezi klinickými a autopsií potvrzenými diagnózami u dospělých pacientů na jednotce intenzivní péče. Provedli jsme systematický přehled kohortových studií, které uváděly běžné diagnózy potvrzené autopsií, které byly přehlédnuty. Míra rozdílu byla v každé studii vypočítána jako poměr mezi počtem pacientů s přehlédnutou diagnózou a počtem provedených autopsií. Přehlédnuté diagnózy byly klasifikovány podle Goldmannovy klasifikace jako „hlavní“ a „menší“, přičemž hlavní byly rozděleny na třídu I (tj. diagnózy, které mohly ovlivnit terapii nebo přežití) a třídu II (tj. diagnózy, které by neměly vliv na terapii nebo přežití). Třída I přehlédnutých diagnóz tvořila primární výsledek zájmu.
Výsledky: Bylo identifikováno 42 studií, celkem 6305 analyzovaných autopsií a 1759 pacientů s přehlédnutými diagnózami. Seskupené míry rozdílů pro třídu I a hlavní přehlédnuté diagnózy byly 6,5 % (5–8,5) a 19,3 % (15,3–24) respektive. Analýza meta-regrese ukázala, že míra autopsií byla inverzně spojena s mírou rozdílů. Míry rozdílů třídy I se v průběhu času nezměnily. Popáleninové a traumatologické JIP měly nižší míry rozdílů ve srovnání s interními JIP, což může být důsledkem vyšší míry autopsií.
Závěr: Přehlédnuté diagnózy zůstávají běžným jevem na JIP. Vyšší míra autopsií neodhalí více hlavních diagnostických chyb. Tato data podporují klinicky řízenou politiku autopsií spíše než systematickou politiku autopsií.
Téma: 5
Přínos/převratnost: 4
Impact: 5
Zpracování: 4
Abstrakt: 4
prosinec
2024
Cílem této studie bylo zhodnotit vliv profylaktické neinvazivní ventilace (NIV) střídající se s vysokoprůtokovým kyslíkem (HFNO) na incidenci postextubačního respiračního selhání (PRF) u pacientů bez CHOPN s vysokým rizikem PRF, definovaným ultrazvukovým skóre plic (LUS) ≥ 14. Postextubační respirační selhání (PRF) bylo definováno přítomností alespoň dvou z následujících příznaků: SpO₂ < 90 %, dechová frekvence > 30/min, hyperkapnie, hemodynamické a/nebo neurologické poruchy respiračního původu. Primárním sledovaným parametrem byla incidence PRF 48 hodin po extubaci. Sekundární parametry zahrnovaly incidenci PRF a reintubace 7. den, počet dní bez ventilátoru do 28. dne, délku pobytu na JIP a mortalitu 28. a 90. den.
Výsledky: Do studie bylo zařazeno 240 pacientů, z toho bylo analyzováno 227 (128 ve skupině s intervencí, 99 v kontrolní skupině). Incidence PRF po 48 hodinách byla ve skupině s intervencí nižší než v kontrolní skupině: RR 0,52 (95% CI 0,31–0,88), p = 0,01. Tento benefit přetrvával do 7. dne: RR 0,62 (95% CI 0,44–0,96), p = 0,02. Selhání odpojení vyžadující opětovné připojení k ventilátoru nebylo sníženo. U pacientů, kteří vyvinuli PRF a byli léčeni záchrannou NIV, byla reintubace zabráněna u 44 % pacientů v kontrolní skupině a u 12 % pacientů ve skupině s intervencí (p = 0,008). Ostatní sekundární parametry se mezi skupinami nelišily. Z hlediska využití zdrojů byla profylaktická NIV střídající se s HFNO náročnější a dražší než konvenční kyslík se záchrannou NIV při dosažení stejného klinického výsledku.
Závěř: Ve srovnání s konvenční oxygenoterapií profylaktická NIV střídající se s HFNO významně snížila incidenci postextubačního respiračního selhání u pacientů bez CHOPN s vysokým rizikem selhání extubace, ale nesnížila míru reintubace ani mortalitu. Profylaktická NIV střídající se s HFNO byla stejně účinná jako záchranná NIV při léčbě PRF.
Téma: 5
Přínos/převratnost: 4
Impact: 5
Zpracování: 4
Abstrakt: 4
prosinec
2024
Cílem této studie bylo posoudit, zda podávání adjuvantních inhalovaných antibiotik u kriticky nemocných dospělých pacientů s pneumonií a invazivní ventilací zlepšuje míru mikrobiologické eradikace. Primárním sledovaným parametrem byla míra mikrobiologické eradikace po léčbě. Sekundárními parametry byly míra klinického zotavení, incidence nežádoucích účinků spojených s léčbou, úmrtnost na jednotce intenzivní péče (JIP) a v nemocnici.
Výsledky: Do analýzy bylo zahrnuto 11 randomizovaných kontrolovaných studií s celkem 1472 pacienty. Studie zahrnovaly pacienty s pneumonií na JIP a porovnávaly nebulizovanou antimikrobiální terapii (inhalovaná skupina) s intravenózní antimikrobiální léčbou nebo intravenózní terapií v kombinaci s inhalovaným placebem (kontrolní skupina). Adjuvantní použití inhalovaných antibiotik vedlo k vyšší míře mikrobiologické eradikace ve srovnání s kontrolní skupinou (OR 2,63; 95% CI 1,36–5,09; nízká jistota důkazů). Analýza TSA (trial sequential analysis) potvrdila spolehlivost tohoto výsledku. Nebulizovaná antibiotika však také zvýšila riziko bronchospasmu (OR 3,15; 95% CI 1,33–7,47; vysoká jistota důkazů), zatímco nebyl zjištěn rozdíl v riziku nefrotoxicity, klinického zotavení ani přežití na JIP či v nemocnici, a to jak u pneumonií způsobených multirezistentními bakteriemi (MDR), tak u pneumonií bez nich.
Závěr: Ve srovnání s výhradně intravenózní terapií použití adjuvantních inhalovaných antibiotik u invazivně ventilovaných pacientů s pneumonií zvyšuje míru mikrobiologické eradikace, ale nevede k lepším klinickým výsledkům ani vyšší míře přežití.
Téma: 5
Přínos/převratnost: 4
Impact: 5
Zpracování: 4
Abstrakt: 4
prosinec
2024
Cílem této studie bylo zhodnotit vliv restriktivní a liberální strategie transfuze červených krvinek u kriticky nemocných dospělých pacientů s mírným až těžkým traumatickým poškozením mozku (TBI). Primárním sledovaným parametrem byla mortalita. Sekundárními parametry byly nepříznivý neurologický výsledek po šesti měsících, hodnocený podle Glasgow Outcome Scale (GOS < 4) nebo Glasgow Outcome Scale-Extended (GOSE < 6), a počet podaných jednotek koncentrátů červených krvinek (pRBC).
Výsledky: Do analýzy bylo zařazeno pět randomizovaných kontrolovaných studií s celkovým počtem 1528 pacientů. Výsledky ukázaly, že restriktivní transfuze ve srovnání s liberální transfuzí neměla žádný vliv na mortalitu (RR 1,00, 95% CI 0,80-1,24, I2 = 0%) ani na nepříznivý neurologický výsledek po 6 měsících (RR 1,06, 95% CI 0,94-1,20, I2 = 47%). Restriktivní transfuze byla spojena se snížením počtu podaných jednotek pRBC (MD -2,62, 95% CI -3,33 až -1,90, I2 = 63%).
Závěr: U pacientů s TBI restriktivní strategie transfuze nesnižovala riziko mortality ani nepříznivého neurologického výsledku ve srovnání s liberální strategií transfuze.
Téma: 5
Přínos/převratnost: 3
Impact: 5
Zpracování: 4
Abstrakt: 4
prosinec
2024
Cílem tohoto systematického přehledu a network metaanalýzy bylo určit, jaká technika sedace je nejpravděpodobněji spojena s úspěšnou intubací, kratším časem do jejího úspěšného provedení a nižším rizikem desaturace.
Výsledky: Celkem bylo zahrnuto 48 studií s 2837 pacienty, porovnávajících 33 různých sedativních režimů. Při porovnání úspěšnosti intubace mezi jednotlivými režimy (38 studií, 2139 pacientů) nebyl zjištěn žádný režim, který by byl statisticky signifikantně lepší. Sedace s dexmedetomidinem a hořčíkem byla spojena s nižším rizikem desaturace ve srovnání s jinými intervencemi (31 studií, 1753 pacientů). Kvalita důkazů byla obecně hodnocena jako nízká.
Závěr: Optimalizace oxygenace, topická anestezie dýchacích cest a způsob provedení techniky může mít větší vliv na úspěšnost bdělé intubace, než samotná volba sedativního režimu.
Téma: 5
Přínos/převratnost: 3
Impact: 5
Zpracování: 4
Abstrakt: 4
prosinec
2024
Cílem této paralelní klusterové randomizované studie bylo zjistit, zda intervence zahrnující denní multidisciplinární vizity a měsíční audity a zpětnovazební setkání prováděná vzdáleně certifikovaným intenzivistou snižuje délku pobytu na JIP (LOS) ve srovnání s obvyklou péčí. Primárním sledovaným parametrem byla délka pobytu na JIP (ICU LOS) na úrovni jednotlivých pacientů. Sekundárními sledovanými parametry byly efektivita JIP, nemocniční mortalita, výskyt krevních infekcí spojených s centrálním žilním katetrem, události spojené s ventilací, infekce močových cest spojené s katetrem, počet dnů bez ventilátoru během 28 dnů, počet dnů pacientů přijímajících perorální nebo enterální výživu, počet dnů pacientů ve stavu lehké sedace a podíl pacientů s hodnotami saturace kyslíkem pod úrovní normoxémie, hodnocené pomocí generalizovaných lineárních smíšených modelů.
Výsledky: Ze 17 024 pacientů (1794 během výchozího období a 15 230 během intervenčního období) byl průměrný věk (SD) 61 (18) let, 44,7 % byly ženy, medián skóre Sequential Organ Failure Assessment (IQR) byl 6 (2–9) a 45,5 % bylo při přijetí na umělé plicní ventilaci. Medián (IQR) doby intervence byl 20 (16–21) měsíců. Průměrná (SD) délka pobytu na JIP (ICU LOS), upravená podle výchozího hodnocení, se mezi skupinami s telekritickou péčí a obvyklou péčí významně nelišila (8,1 [10,0] a 7,1 [9,0] dnů; procentuální změna 8,2 % [95% CI, -5,4 % až 23,8 %]; P = 0,24). Podobné výsledky byly zaznamenány v citlivostních analýzách a předem definovaných podskupinách. Nebyly zjištěny žádné statisticky významné rozdíly v žádném jiném sekundárním nebo průzkumném výsledku.
Závěr: Telemedicína na JIP, spočívající v každodenních multidisciplinárních vizitách vedených certifikovaným intenzivistou, nepřinesla zlepšení v klinických výsledcích, avšak další studie mohou prozkoumat vliv na specifické podskupiny pacientů.
Téma: 5
Přínos/převratnost: 3
Impact: 5
Zpracování: 4
Abstrakt: 4
prosinec
2024
Cílem této metaanalýzy bylo posoudit vliv intravenózního podání krátkodobě působících betablokátorů (landiolol, esmolol) na mortalitu u dospělých pacientů se sepsí. Primárním sledovaným parametrem byla krátkodobá mortalita a sekundární parametry zahrnovaly vliv na mortalitu podle věku pacienta (< 65 vs. ≥ 65 let) a srdečního rytmu (sinusová tachykardie vs. fibrilace síní).
Výsledky: Do metaanalýzy bylo zahrnuto 7 studií s celkem 854 pacienty. Krátkodobá mortalita ani celková mortalita nebyla významně ovlivněna podáním krátkodobě působících betablokátorů ve srovnání s referenční léčbou (RD: -0,10 [95% CI: -0,22 až 0,02]; p = 0,11; p pro Cochranův Q test = 0,001; I² = 73 %). Nebyl pozorován rozdíl mezi pacienty < 65 let a ≥ 65 let (p = 0,11) ani mezi pacienty se sinusovou tachykardií a fibrilací síní (p = 0,27).
Závěr: Podání krátkodobě působících betablokátorů nevedlo k redukci krátkodobé mortality u septických pacientů s přetrvávající tachykardií. Budoucí studie by měly poskytovat rozsáhlejší hemodynamická data pro lepší charakterizaci srdeční funkce před zahájením léčby a během ní.
Téma: 5
Přínos/převratnost: 3
Impact: 5
Zpracování: 4
Abstrakt: 4
prosinec
2024
Antiseptické koupele vzbudily pozornost jako prostředek k redukci nemocničních infekcí. Předchozí studie prokázaly účinnost antiseptického koupání v rizikovém prostředí, jako jsou JIP, s použitím chlorhexidinu. V této studii jsme se zaměřili na hodnocení účinnosti oktendinu jako potenciální alternativy vzhledem k jeho popularitě a širokému použití v Evropě.
Výsledky: Bylo analyzováno 104 039 hospitalizací na JIP u 93 438 pacientů a 712 784 mikrobiologických testů, což vedlo k detekci 1508 případů bakterémie získané na JIP a 1871 případů MDRO získaných na JIP. Koupání s oktendinem impregnovanými ubrousky zabránilo bakteremii na JIP; pozorováno bylo snížení rizika o 17 % homogenně napříč všemi účastnícími se JIP (HR) 0,83, 95% CI [0,75; 0,92], p=0,0003). Toto snížení se týkalo převážně koaguláza-negativních stafylokoků (53 %) a enterokoků (17 %). Nebyl pozorován žádný účinek intervence na MDRO získané na JIP (HR 0,98, 95% CI [0,83; 1,15]). Heterogenita mezi účinky intervence na získání MDRO v rámci jednotlivých JIP byla podstatná.
Závěr: Antiseptické koupání s oktendinem může být účinné při prevenci bakteremie získané na JIP, zejména kvůli Gram-pozitivním bakteriím a běžným kožním komensálům.
Téma: 5
Přínos/převratnost: 4
Impact: 5
Zpracování: 3
Abstrakt: 4
prosinec
2024
Cílem této studie je provést systematický přehled a meta-analýzu současné literatury a zhodnotit dopad horečky na neurologické výsledky a mortalitu pacientů s akutním poškozením mozku. Primárními sledovanými parametry byly neurologické výsledky a mortalita v jakémkoliv časovém bodě. Sekundárními výstupy byly: časná neurologická deteriorace, opožděná cerebrální ischemie (DCI, pouze u pacientů se subarachnoidálním krvácením), velká velikost infarktu nebo krvácení, hemoragická transformace (pouze u pacientů s ischemickou cévní mozkovou příhodou).
Výsledky: Do konečné analýzy bylo zahrnuto 180 studií, čítající celkem 460 825 pacientů. Horečka byla spojena se zvýšenou pravděpodobností nepříznivého neurologického outcomu (OR 2,37 [95% CI 2,08–2,71], I2: 92%), úmrtí (OR 1,31 [95% CI 1,28–1,34], I2: 93%), neurologické deteriorace (OR 1,10 [95% CI 1,05–1,15]), rizika DCI (OR 1,96 [95% CI 1,73–2,22]), velké velikosti infarktu (OR 2,94 [95% CI 2,90–2,98]) a hemoragické transformace (OR 1,63 [95% CI 1,34–1,97]) a velkého objemu krvácení (OR 2,38 [95% CI 1,94–2,93]).
Závěr: Horečka byla spojena se špatnými neurologickými výsledky a mortalitou u pacientů s akutním poškozením mozku. To, zda by měla být normotermie cílem v managementu všech neurokritických pacientů, vyžaduje specifický výzkum.
Téma: 5
Přínos/převratnost: 3
Impact: 5
Zpracování: 4
Abstrakt: 4
prosinec
2024
Spontánní dechové testy (SBT) hodnotí schopnost pacienta udržet inspirační úsilí po extubaci. Praktiky SBT jsou heterogenní a nejsou individualizované. Cílem této studie bylo posoudit, který SBT nejlépe reprodukuje inspirační úsilí po extubaci u pěti kritických onemocnění. V této multicentrické randomizované crossover studii byli dospělí ICU pacienti, kteří byli na invazivní mechanické ventilaci alespoň 24 hodin a byli připraveni na extubaci, podrobeni třem 15minutovým SBT v náhodném pořadí: tlaková podpora ventilace (PSV) na úrovni 7 cmH2O s PEEP 0 cmH2O (PSV7PEEP0), PSV 0 cmH2O s PEEP 0 cmH2O (PSV0PEEP0) a T-spojka. Primárním cílem bylo posoudit změnu v pressure-time product za minutu (PTPmin) mezi jednotlivými SBT a 20 minut po extubaci.
Výsledky: Bylo analyzováno 500 měření od 100 pacientů. PTPmin (cmH2O s/min, medián a IQR) byl 256 (208–321) po extubaci, 192 (127–281) na konci PSV7PEEP0 (p< 0,001 v porovnání s po extubaci), 291 (235–347) na konci PSV0PEEP0 a 262 (198–338) u T-spojky (nebyly významně odlišné od stavu po extubaci). Jeden způsob SBT u pacientů s poraněním mozku (PSV0PEEP0), dva u pacientů po břišní chirurgii (PSV0PEEP0 a T-kus) a u pacientů s různými jinými stavy (PSV7PEEP0 a T-kus) a všechny tři metody u pacientů s poraněním hrudníku a exacerbací CHOPN poměrně přesně replikovaly postextubační dechové úsilí.
Závěr: Neasistované SBT, konkrétně PSV0PEEP0 a zkouška s T-spojkou, jsou nejvhodnější pro replikaci postextubačního dechového úsilí.
Téma: 5
Přínos/převratnost: 3
Impact: 5
Zpracování: 3
Abstrakt: 4
prosinec
2024
Cílem této multicentrické, open label, randomizované klinické studii fáze II bylo srovnáno podávání intravenózního hydrokortizonu samostatně nebo v kombinaci s jednou ze tří dávek enterálního fludrokortizonu (50 µg, 100 µg nebo 200 µg denně) po dobu 7 dní u pacientů se septickým šokem. Primárním sledovaným parametrem bylo stanovení času do kompenzace šokového stavu.
Výsledky: Ze 153 zařazených pacientů 38 (25 %) dostalo pouze hydrokortizon, 42 (27 %) dostalo navíc 50 µg, 36 (24 %) dostalo 100 µg a 37 (24 %) dostalo 200 µg fludrokortizonu. Plazmatické koncentrace fludrokortizonu byly detekovány u 97 % pacientů, přičemž medián IQR byl 261 (156–334) ng/L po 3 hodinách. Nezjistil se žádný významný rozdíl v čase do kompenzace šoku mezi skupinami, přičemž medián (IQR) činil 3 (2,5–4,5), 3 (2–4), 3 (2–6) a 3 (2–5,5) dní ve skupinách s hydrokortizonem, 50 µg, 100 µg a 200 µg fludrokortizonu. S odpovídajícími 28denními mírami úmrtnosti 9/38 (24 %), 7/42 (17 %), 4/36 (11 %) a 4/37 (11 %) v jednotlivých skupinách. Mezi skupinami nebyly žádné významné rozdíly ve výskytu recidivy šoku, ukazatelích selhání orgánů nebo dalších sekundárních výsledcích.
Závěr: Enterální fludrokortizon vedl k detekovatelným plazmatickým koncentracím fludrokortizonu u většiny kriticky nemocných pacientů se septickým šokem, přičemž tyto koncentrace se výrazně lišily, což naznačuje různé absorpční vlastnosti a biologickou dostupnost. Jeho přidání k hydrokortizonu nebylo spojeno s rychlejší kompenzací šokového stavu pacienta.
Téma: 5
Přínos/převratnost: 2
Impact: 5
Zpracování: 4
Abstrakt: 4
prosinec
2024
Cílem tohoto systematického přehledu bylo prozkoumat benefit versus rizika pro použití předního quadratus lumborum bloku (QL) v porovnání s placebem pro intraabdominální chirurgické výkony.
Výsledky: Celkem bylo do metaanalýzy zahrnuto 35 studií randomizujících 2418 pacientů. Bylo zjištěno, že přední blokáda quadratus lumborum může snížit kumulativní 24hodinovou spotřebu intravenózních opioidů ve srovnání s placebem/žádnou blokádou (MD 10,42 mg, 96,7 % CI 14,83 až 6,01, TSA upravené CI 17,03 až 3,82, p <0,01). Byly hlášeny vážné nepříznivé události ve dvou studiích, avšak nebylo prokázáno, že blokáda má vliv na jejich počet. Většina důkazů byla hodnocena jako vysoce riziková z hlediska zkreslení.
Závěr: Blok quadratus lumborum může snížit spotřebu opioidů v pooperační léčbě bolesti. Hlášené vážné nepříznivé události byly minimální a efekt na jejich počet nebyl jasný. Další výzkum je nutný pro potvrzení těchto zjištění.
Acta Anaesthesiol Scand. 2025 Jan;69(1): e14526. doi: 10.1111/aas.14526.
Téma: 5
Přínos/převratnost: 3
Impact: 3
Zpracování: 4
Abstrakt: 4
prosinec
2024
Tento systatický přehled si dal zacíl shomáždit důkazy o amiodaronem způsobené plicní toxicitě (APT) u pacientů s nově vzniknou fibrilací nebo flutterem síní (NOAF).
Výsledky: V přehledu nebyly identifikovány žádné randomizované kontrolované studie ani observační studie. Důkazní základ tvořilo devět kazuistik a jedna retrospektivní série případů s fatálním outcomem u pacientů léčených amiodaronem na JIP pro NOAF. Studie zahrnovaly celkem 16 kriticky nemocných dospělých pacientů, u nichž byla diagnostikována akutní APT po průměrné době 9 dní (rozmezí 2–20 dní) od zahájení léčby amiodaronem s průměrnou kumulativní dávkou 4553 mg (rozmezí 1100–13 500 mg), převážně podávanou intravenózně. Tři z devíti pacientů v kazuistikách zemřeli na JIP během léčby amiodaronem. U přeživších nebyl provedeno dlouhodobé sledování.
Závěr: Akutní policní toxicita způsobené amiodaronem u dospělých pacientů na JIP pro NOAF je špatně popsaná a zakládá se na celkem 16 hlášených případech. Další studie zaměřené na bezpečnost amiodaronu u kriticky nemocných dospělých pacientů na JIP jsou nezbytné.
Acta Anaesthesiol Scand. 2025 Jan;69(1): e14535. doi: 10.1111/aas.14535.
Téma: 5
Přínos/převratnost: 3
Impact: 3
Zpracování: 3
Abstrakt: 4
prosinec
2024
Cílem tohoto přehledového článku bylo podat informace o perioperačním managementu DOACs u pediatrických pacientů.
Výsledky: Přímá perorální antikoagulancia (DOACs) jsou stále častěji využívána v pediatrických populacích od schválení rivaroxabanu a dabigatranu. Tento přehled shrnuje aktuální doporučení pro perioperační management, monitorování a reverzní strategie u dětí užívajících DOACs.
Závěr: DOACs představují slibnou možnost pro pediatrické pacienty, avšak další výzkum je nutný k vytvoření konsenzuálních pokynů, které by optimalizovaly jejich použití v perioperačním prostředí.
Paediatr Anaesth. 2024 Dec;34(12):1200-1212. doi: 10.1111/pan.14983.
Téma: 5
Přínos/převratnost: 2
Impact: 3
Zpracování: 3
Abstrakt: 3
prosinec
2024