Publikace 2015 leden
EFEKTIVITA LATERÁLNÍHO NÁKLONU RODIČEK NA PRŮMĚR V.CAVA INFERIOR U RODIČEK
Hideyuki Higuchi, Shunichi Takagi, Kan Zhang et al.
Levý laterální náklon je běžne použivanou intervenci k redukci předpokládáne aortokavální komprese u rodiček. Autoři sledovali efekt laterálního náklonu u 10 rodiček a 10 kontrol. Průměr v.cava inferior byl měřem pomocí MRI a to v poloze na zádec, při náklonu 15°,30° a 45°. Objem aorty v poloze na zádech byl srovnatelný u obou sledovaných skupin. Objem dolní duté žíly v poloze na zádech byl signifikantně menší u rodiček ve srovnání s kontrolní skupinou (3,2+/- 3,4 vs. 17,5 +/-7,8ml). Při náklonu 15° nedošlo k siginifikatnímu zvýšení objemu vena cava inferior (3,0 +/- 2,1ml), nicméně signifikantní vzestup objemu byl detekován při náklonu 30° (11,5 +/- 8,6ml) a 45° 10,9 +/- 6,8ml).
Rating:
Téma: 4
Přínos/převratnost: 4
Impact: 5
Zpracování: 4
Abstrakt: 4
84%
leden
2015
KRYSTALOIDY VERSUS KOLOIDY: SYSTEMATICKÉ REVIEW
Diego Orbegozo Cortés, Teresa Gamarano Barros, Hassane Njimi et al.
Pozitivní tekutinová bilance je asociovaná se zhoršeným outcome, a zároveň jednotlivé infuzní roztoky umožňují dosažení klinických cílů při jiném dávkování, co může mít významný klinický dopad. Makromoekuly perzistují v cévním řečišti delší dobu ve srovnání s roztoky s menší molekulou, proto je možné předpokládat, že dosažení stejných hemodynamických cílů můžeme dosáhnout infuzí menšího objemu koloidů ve srovnání s krystaloidy.
Recentní studie ačkoliv zpochybňují tento fyziologický koncept a na smíšené populaci byli identifikované nižší poměry krystaloidů/ koloidů oproti očekávaní. Autoři přináší meta-analýzu studií k posouzení objemového efektu krystaloidů a koloidů. Celkem bylo do analýzy zařazeno 24 studií. Poměr krystaloidů/koloidů ve sledovaných studiích byl 1,5, ačkoliv sledované studie vykazovali značnou heterogenitu.
Závěrem: na dosažení stejných hemodynamických cílů je potřeba většího infundovaného objemu krystaloidů ve srovnání s koloidy, kde zjištění poměr je 1,5.
Rating:
Téma: 4
Přínos/převratnost: 4
Impact: 5
Zpracování: 4
Abstrakt: 3
80%
leden
2015
REGIONÁLNÍ VERSUS CELKOVÁ ANESTEZIE U PACIENTŮ S CHOPN: MŮŽE VÉST REGIONÁLNÍ ANESTEZIE K REDUKCI POOPERAČNÍCH KOMPLIKACÍ?
Mark S. Hausman, Jr, Elizabeth S. Jewell a Milo Engoren
Chirurgičtí pacienti s CHOPN mají zvýšené riziko perioperačních komplikací. Autoři retrospektivně srovnávali 2644 pacientů s CHOPN podstupujících operační výkon v regionální anestezii (subarachnoideální, epidurální, periférní nervová blokáda) a 2644 kontrolních pacientů operovaných v celkové anestezii. Mezi skupinama nebyli signifikantní demografické rozdíly, komorbidity a typ operace byli v skupinách srovnatelné. Pacienti ve skupině s celkovou anestezií vykazovali vyšší incidenci pooperační pneumonie (3,3% vs. 2,3%), prolongované ventilační podpory (2,1% vs. 0,9%), neplánované pooperační intubaci (2,6% vs 1,8%). Mortalita ve skupině s celkovou anestezií byla 15,4% vs. 12,6% ve skupině s regionální anestezii.
Závěrem: regionální anestezie u pacientů s CHOPN byla asociovaná s nižší incidenci pneumonie, prolongované ventilační podpory, neplánované pooperační intubace a nižší mortalitou.
Rating:
Téma: 5
Přínos/převratnost: 3
Impact: 5
Zpracování: 4
Abstrakt: 3
80%
leden
2015
HYPOXICKÁ PLICNÍ VAZOKONSTRIKCE - FYZIOLOGIE A ANESTEZIOLOGICKÁ PRAXE
Andrew B. Lumb a Peter Slinger
Hypoxická plicní vazokonstrikce (HPV) představuje fundamentální rozdíl mezi plicní a systémovou cirkulací. HPV je aktivní in utero, kdy vede k minimalizaci průtoku krve plícema a u dospělých zlepšuje matching regionální ventilace a perfuze, ačkoliv její efekt u zdravých plic je minimální. Vícero faktorů jako pH, Pco2, srdeční výdej, léky, včetné antihypertenziv ovlivňují HPV. U pacientů s plicní patologií a u pacientů s OLV (one lung ventilation - selektivní ventilace jední plíce) vede HPV k udržení oxygenace a anesteziologové by měli znát efekt anestezie na tento protektivní fyziologický reflex. Intravenózní anestetika mají minimální vliv na HPV, nicméně HPV reflex je oslabený inhalační anestezii. Reflex je bifázický, jakmile se aktivizuje sekundární fáze reflexu (přibližně po hodine přítomné hypoxie) vzniklá plicní vazokonstrikce se normalizuje v řádu hodin po obnovení normoxie.
Rating:
Téma: 4
Přínos/převratnost: 3
Impact: 5
Zpracování: 4
Abstrakt: 4
80%
leden
2015
POOPERAČNÍ A POANESTETICKÉ NEUROLOGICKÉ KOMPLIKACE
G. A. Mashour, D. T.Woodrum a M. S. Avidan
Poškození centrálního nebo periferního nervového systému je často permanentní. Neurologický deficit následkem operace nebo anestezie může být devastující pro pacienty a jejich rodiny. Autoři v review přináší incidenci, rizikové faktory, outcome, prevenci a léčbu nejčastějších neurologických komplikací v perioperačním období (delirium, pooperační kognitivní dysfunkce, CMP, míšní ischémie, pooperační ztráta zraku). Je důležité identifikovat chirurgické pacienty s vysokým rizikem neurologických komplikací a minimalizovat riziko v perioperačním období.
Rating:
Téma: 4
Přínos/převratnost: 3
Impact: 5
Zpracování: 4
Abstrakt: 3
76%
leden
2015
STANDARTNÍ KOAGULAČNÍ TESTY V MANAGEMENTU PERIOPERAČNÍHO KRVÁCENÍ: JAKÁ JE DOSTUPNÁ EVIDENCE?
T. Haas, D. Fries, K. A. Tanaka, L. Asmis et al.
Standartní koagulační testy (SKT) jako protrombinový čas/INR, nebo parciální tromboplastínový čas jsou frekventně používané k diagnostice a terapii hemostatické terapie. Nicméně existuje více reportů , včetně Evropského guideline k managementu perioperačního krvácení, které zpochybňují užitečnost a efektivitu SKT. Autoři přináši review 11 guidelines a 64 studií k posouzení efektivity SKT. Závěrem: aktuálně není dostatek dat z randomizovaných kontrolovaných studií, které by potvrzovali užitečnost SKT k diagnostice koagulopatie nebo k cílení hemostatické terapie.
Rating:
Téma: 4
Přínos/převratnost: 3
Impact: 5
Zpracování: 4
Abstrakt: 3
76%
leden
2015
CO JE NOVÉHO V HEMOSTATICKÉ RESUSCITACI U TRAUMAT?
Roman Dudaryk, Aaron S. Hess, Albert J. Varon a John R. Hess
Okamžitá balancovaná resuscitace život ohrožujícího krvácení zlepšuje outcome pacientů a redukuje množství transfuzních derivátů. Nové postupy a produkty umožňují rychlou adekvátní dodávku prokoagulační složek - plasmy a trombocytů. Mezi nové postupy patří uchovávaní většího množství rozmražené plasmy k akutnímu podání i s příhlédnutím na její možné nevyužití a dále taky použití rychloohřívaček. Mezi nové produkty patří A skupinová, nebo A skupinová rozmražená plasma s nízkým B titrem dále AB nebo A tekutá (nikdy nezmražená) plasma určená k resuscitační terapii. Časná a balancovaná hemoterapie s použitím protokolů k cílení hemostatické terapie je životzachraňující.
Rating:
Téma: 5
Přínos/převratnost: 3
Impact: 4
Zpracování: 4
Abstrakt: 3
76%
leden
2015
SELHÁNÍ ANTIKOAGULAČNÍ PROFYLAXE: RIZIKOVÉ FAKTORY U KRITICKY NEMOCNÝCH PACIENTŮ
Wendy Lim, Maureen Meade, Francois Lauzier et al.
Venózní trombóza byla diagnostikována u 289 pacientů (7,7%). Nezávislé prediktory selhání antikoagulační profylaxe byli: trombóza v anamnéze, nebo v rodinné anamnéze a elevace BMI. Elevovaný BMI byl taky prediktor proximální venózní trombózy na DKK, která se vyskytla u 182 pacientů (4,9%). Plicní embolizace byla diagnostikována u 47 pacientů (1,3%) a byla asociovaná s BMI a terapii vazopresory. Profylaxe LMWH (nízko-molekulární heparin) (ve srovnání s UHF - nefrakcionovaným heparinem) snížila riziko embolizace, terapie statiny vedla k snížení rizika proximální venózní trombózy.
Rating:
Téma: 4
Přínos/převratnost: 3
Impact: 5
Zpracování: 3
Abstrakt: 4
76%
leden
2015
REINTUBACE KRITICKY NEMOCNÝCH: KOMPLIKACE A DOPAD NA LÉČBU
Jonathan Elmer, Sean Lee, Jon C Rittenberger et al.
U kriticky nemocných je reintubace častá a taky potenciálně vysoce riziková intervence. Předpoklad difficult airway a identifikace vysoce rizikových pacientů může být životzachraňující. Autoři přináší sekundární analýzu prospektivního registru nemocničního airway managementu se zaměřením na pacienty, který byli opakovaně intubováni mimo operační sál.
Z celkového počtu 1053 sledovaných pacientů 151 (14%) bylo intubovaných opakovaně (s mediánem 2 intubace na pacienta). Komplikace se signifikatně častěji vyskytovali u poslední intubace ve srovnání s první (13% vs. 5%). Nejčastější komplikací byla hypotenze (41%) a hypoxie (35%).
Rating:
Téma: 4
Přínos/převratnost: 3
Impact: 5
Zpracování: 4
Abstrakt: 3
76%
leden
2015
GASTRICKÁ TONOMETRIE U KRITICKY NEMOCNÝCH: SYSTEMATICKÉ REVIEW
Xin Zhang, Wei Xuan, Ping Yin et al.
Hodnota gastrického intramukosálního pH (pHi) může být kalkulována pomocí tonometricky měřeného parciálního tlaku oxidu uhličitého ( CO2 P ) v žaludku a množství bikarbonátu v arteriální krvi. Nízká hodnota pHi a vzestup rozdílu mezi gastrickým a arteriálním CO2 P (CO2 P gap) odráží hypoperfuzi splanchniku a jsou dobrými ndikátory nepříznívé prognózy.
Závěrem analýzy: u kriticky nemocných pacientů může terapie cílená dle gastrické tonometrie vést k redukci mortality.
Rating:
Téma: 4
Přínos/převratnost: 3
Impact: 5
Zpracování: 4
Abstrakt: 3
76%
leden
2015
EFEKT FLUMAZENILU NA ELEKTRICKOU AKTIVACI BRÁNICE BĚHEM WEANINGU PO ARDS
H. Roze, A. Germain, V. Perrier, A. Dewitte et al.
Elektrická aktivace bránice (EAdi) a poměr dechového oběmu k EAdi (VT/EAdi) poskytují informaci o neuroventilační efektivitě u pacientů ve weaningu. Autoři testovali hypotézu, že reziduální sedace může interferovat se zotavením respiračních funkcí. Autoři sledovali celkem 13 pacientů ventilovaných PSV (tlaková podpora) ve stadiu weaningu po dlouhé epizodě umělé plicní ventilace a sedaci benzodiazepiny. Srovnávali EAdi a respirační funkce před a po podání flumazenilu. Podání flumazenilu vedlo k signifikantnímu vzestupu EAdi a dechového objemu. Během weaningu může být diafragmatická složka dýchání redukována reziduální benzodiazepiny-indukované dechové depresi.
Rating:
Téma: 3
Přínos/převratnost: 4
Impact: 5
Zpracování: 4
Abstrakt: 3
76%
leden
2015
OBTÍŽNÁ INTUBACE U OBÉZNÍCH PACIENTŮ: INCIDENCE, RIZIKOVÉ FAKTORY A KOMPLIKACE NA OPERAČNÍM SÁLE A V INTENZIVNÍ PÉČI
A. De Jong, N. Molinari, Y. Pouzeratte et al.
Intubace obézních pacientů může být riziková jak v prostředí intenzivní péče (ICU), tak na operačním sále (OT) . Prospektivní observační studie k posouzení incidence, rizikových faktorů a komplikací OTI u obézních pacientů. U obézních pacientů byla incidence obtížné intubace 2x častější na ICU ve srovnání s OT (16,3% vs 8,2%). U obou kohort byli rizikové faktory Mallampati III/IV, syndrom obstrukční spánkové apnoe, redukovaná mobilita krční páteře. Limitované otevření úst, těžká hypoxemie a koma byli selektivní rizikové faktory na ICU. Těžké život-ohrožující komplikace byly signifikantně frekventnější na ICU ve srovnání s OT (41,1% vs 1,9%).
Závěrem: u obézních pacientů byla incidence obtížné intubace 2x vyšší na ICU ve srovnání s OT a závažné život ohrožující komplikace byli 20x častější na ICU.
Rating:
Téma: 4
Přínos/převratnost: 3
Impact: 5
Zpracování: 3
Abstrakt: 3
72%
leden
2015
KOAGULAČNÍ TESTY A ROTEM U TRAUMATIZOVANÝCH PACIENTŮ NA ODDĚLENÍ URGENTNÍHO PŘÍJMU (OUP)
Oliver M. Theusinger, Werner Baulig, Burkhardt Seifert et al.
U pacientů příjatých na oddělení urgentního příjmu se frekventně vyskytuje koagulopatie, nicméně její časový sled není plně objasněn. Autoři přináší prospektivní observační studii k posouzení koagulačního stavu pacientů na místě poranění a při příjmu na urgentní příjem. Celkem bylo do studie zařazeno 50 pacientů, sledované parametry byli arteriální krevní plyny, ROTEM, protein S100, protein C , protein S, Quick test, INR, aPTT, D –dimery, hladiny koagulačních faktorů V a XIII, fibrinogen, hemoglobin, hematokrit, trombocyty a množství podaných transfuzních přípravků během prvních 24-hod od traumatu. Byli identifikované signifikantní rozdíly mezi hodnotama na místě a na OUP u parametrů: u APTEM, EXTEM, INTEM – došlo k prodloužení clotting time (CT) a clotting formation time (CFT), maximální síla koagula a α uhel byli sníženy. Ve FIBTEM testu bylo prodloužené CT a snížené MCF. Z laboratorních hodnot pacienti na OUP vykazovali signifikantní snížení hladiny hemoglobinu, hematokritu, trombocytů, fibrinogenu, FV, FXIII, aktivity proteinu C a S, proteinu S100 a prodloužení aPTT.
Závěrem: ačkoliv většina sledovaných parametrů koagulace se zhoršovala v průbehu času při srovnání na místě traumatu a na OUP, nevedlo monitorování koagulační parametrů na místě poranění k klinicky signifikantnímu výstupu. Během první hodiny od traumatu došlo k signifikantní konzumpci fibrinogenu, FV, FXIII.
Rating:
Téma: 3
Přínos/převratnost: 3
Impact: 5
Zpracování: 4
Abstrakt: 3
72%
leden
2015
KOAGULOPATIE V AKUTNÍ SEPSI
Jeff Simmons a Jean-Francois Pittet
Sepse definována jako zánětlivý proces na podkladě infekce je potenciálně letální syndrom se zvyšující se celosvětovou mortalitou. V těžké sepsi dochází k difuzní aktivaci koagulační kaskády a následné konzumpci koagulačních faktorů, co následně vede k vzniku DIC (diseminované intravaskulární koagulaci - DIC). DIC vykazuje vysokou míru mortality. Pochopení patofyziologie zánětlivého procesu a difuzního trombotického stavu vede k identifikaci možných terapeutických intervencí. Koagulopatie v akutní sepsi je dynamický proces, který je specifikován v čase a typem a závažností patologického procesu. Přirozené antikoagulační složky vedoucí k regulaci vzniku trombózy jsou v sepsi downregulované a pacienti mohou profitovat z modulace daného koagulačního profilu. Správný timing antikoagulační terapie vede snížení incidence syndromu multiorgánové dysfunkce. Patofyziologický mechanizmus koagulopatie v sepsi je veden up-regulaci prokoagulačních mechanizmů a simultánní down-regulací přirozených antikoagulačních složek. Prevence vzniku DIC u septických pacientů je klíčovým terapeutickým cílem, který vede k snížení mortality v návaznosti na MOF.
Rating:
Téma: 4
Přínos/převratnost: 3
Impact: 4
Zpracování: 4
Abstrakt: 3
72%
leden
2015
ČASNÉ A POZDNÍ REHOSPITALIZACE PŘEŽIVŠÍCH KRITICKY NEMOCNÝCH PACIENTŮ
May Hua, Michelle Ng Gong, Joanne Bradyet al.
V retrospektivní kohortové studii sledovali autoři počet časných a pozdních rehospitalizací přeživších kriticky nemocných pacientů. Z celkového počtu sledovaných pacientů 492 653 bylo časně rehospitalizovaných (během prvních 30 dnů) 79 960 (16,2%) a následně 73 250 pozdně hospitalizovaných (31 až 180 den) (18,9%). Více něž 1/4 všech rehospitalizací tvořilo přijetí do intenzivní péče (28,6% časně a 26,7% pozdně rehospitalizovaných). Celková mortalita časně rehospitalizovaných byla 7,6% a 4,6% u pozdně rehospitalizovaných.
Rating:
Téma: 4
Přínos/převratnost: 3
Impact: 5
Zpracování: 3
Abstrakt: 3
72%
leden
2015
