Úvodem přivítal auditorium přeplněné auly ostravské lékařské fakulty dr. Kopáček, jeden ze členů organizačního týmu. Přiblížil organizaci péče o dětská polytraumata v České republice a vyzdvihl nutnost multioborové spolupráce o tyto pacienty. V roce 2017 bylo v České republice 207 polytraumatizovaných dětí, u kterých zejména dominuje postižení CNS a téměř 100% zmírá na maligní edém mozku. Následně uvítal účastníky také dr. Ševčík, přednosta Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny Fakultní nemocnice Ostrava. Poděkoval organizátorům a vyzval je k dalšímu pokračování této vzdělávací akce. Vzpomněl také na Petra Štourače a skupinu nadšenců, kteří před 10 lety vytvořili vzdělávací portál AKUTNĚ.CZ a doufá, že tato akce nabude podobně dlouhé tradice.
Blok přednemocniční a urgentní péče o dítě s kraniocerebrálním poraněním zahájil dr. Holeš z pohledu lékaře záchranné služby. Zaměřil se specifika výjezdu k polytraumatizovanému dítěti. Pro farmakologické zklidnění s výhodami doporučuje zejména nazální aplikaci léčiv, která do 3 minut pronikají do CNS. Pokud se nepovede do dvou minut dvakrát zajistit intravenózní vstup, efektivní a bezpečnou metodou je vstup intraoseální. Při nutnosti analgosedace je velmi výhodný ketamin, který nezvyšuje intrakraniální tlak, naopak zlepšuje mozkový perfúzní tlak. Při zajištění dýchacích cest je zlatým standardem orotracheální intubace. Pro zábranu interference s umělou plicní ventilací doporučuje přípravek Mivacron (mivacurium), který není nutné uchovávat v lednici. Dr. Koudelka se zaměřil na incidenci kraniotraumat u dětí v Moravskoslezském kraji. Nejčastějšími příčinami jsou srážky s automobilem, pády z výše a úrazy na motocyklech. Přiblížil publiku tzv. NACA scóre, třídící systém pro hodnocení závažnosti stavu pacientů ošetřených v přednemocniční neodkladné péči. Dr. Divák představil kazuistiku 14-leté dívky, která po pádu ze skály utrpěla těžké poranění hlavy. Na této kazuistice opět vyzdvihl použití ketaminu jako jednoznačnou volbu pro analgosedaci u kraniotraumatu. Dr. Frelich pohlížel na kraniotrauma z pohledu lékaře urgentního příjmu. Cílem je zabránit sekundárnímu postižení mozku, které je způsobeno zejména hypoxií a hypotenzí. Klade důraz na normoventilaci a normooxygenaci. Nakonec zmiňuje, že neexistují práce, které by prokázaly progresi mozkového edému při tekutinové resuscitaci hypovolemického pacienta. Blok zakončila dr. Žídková kazuistikou 14-letého chlapce, který po srážce s motocyklem utrpěl těžké strukturální postižení mozku s infaustní prognózou. Vyjádřila nutnost zapojení etické komise do řešení citlivého problému jako je stanovení infaustní prognózy u dětí.
Po krátké kávové přestávce vystoupil dr. Plánka svým pohledem traumatologa. Připomněl anatomická a fyziologická specifika dětského věku. Z důvodu velké hlavy jsou zejména u menších dětí častější, typicky mnohočetné, poranění hlavy. Upozornil na typicky dlouhý lucidní interval u epidurálního hematomu. Dr. Reguli se věnoval kraniotraumatu z pohledu neurochirurga. Zmínil, že poranění hlavy je nejčastější příčinou úmrtí dětí do jednoho roku věku. Rozebral problematiku různých typů intrakraniálních hematomů a připomněl, že je nutné taktéž dbát na pečlivou hemostázu a suturu kalvy pro zvýšené riziko hemoragického šoku zejména u malých dětí. Dr. Uvíra přidal pohled soudního lékaře. Posluchačům představil několik mrazivých kazuistik polytraumatizovaných dětí a tím zakončil dopolední blok přednášek.
Po výtečném obědě se dr. Divák podíval anesteziologickým okem na péči o kraniotrauma na operačním sále. Na úvod do celkové anestezie je vhodný ketamin, inhalační úvod pouze u pacienta s normálním intrakraniálním tlakem. U starších dětí dbáme na prevenci hluboké žilní trombózy. Je nutno se vyvarovat perioperační a pooperační hypotermii, ale taktéž hypertermii, proto je během operace nutná monitorace tělesné teploty. Jako prevenci kašle při extubaci doporučuje podávat intravenózně lidokain v dávce 1,5 mg/kg. Neuromonitoraci v intenzivní péči se věnoval dr. Klučka. Rozebral jednotlivé možnosti a jejich výhody a limitace. Zlatým standardem je ICP čidlo. Neuromonitorace má vést k individualizaci terapie a minimalizaci sekundárního poškození mozku. K problematice měření intrakraniálního tlaku se vyjádřil dr. Kratochvíl. Měříme buď ICP čidlem nebo pomocí zevní komorové drenáže. Intrakraniální hypertenzi léčíme v pžípadě, že přesáhne 20 mmHg po dobu delší než 5 minut. Poté dr. Neiser představil další metodu neuromonitorace - jugulární oxymetrii, která detekuje unilaterální globální stav mozkové perfúze. Posledním příspěvkem dr. Káňová blíže seznámila publikum s metodou NIRS, která je výhodná zejména pro svoji neinvazivitu. Metoda je vhodná zejména pro časnou detekci šoku.
Závěrem organizátoři pozvali na další ročník multioborového setkání, která se bude konat 27. 11. 2019 opět v aule Lékařské fakulty Ostravské univerzity, tentokrát se bude věnovat závažným mechanickým traumatům a termickým poraněním dětí.
