Konference válečné medicíny se skládala z nabitého dne plného zajímavých přednášek z různých oblastí medicíny, v nichž celá řada odborníků předávala zkušenosti z civilního i vojenského prostředí. Na sobotní konferenci následně volně navazoval praktický workshop Tactical Combat Casualty Care. A jaké přednášky jsme měli možnost si vyslechnout? Hned v úvodu hovořil nrtm. Jan Vinš o konceptu tzv. SOST, Special Operations Surgical Team. Popisoval, jak takový specializovaný lékařský tým funguje a kde jsme na cestě k jeho zavedení na misích naší armády. Navázal dr. Plánka, coby dětský chirurg s tématem Neodkladná péče u poraněných dětí. Shrnul toto nesmírně široké téma, zdůraznil specifika dětských poranění, jako je např. konkrétně pružnost hrudního koše a tedy časté kontuze plicní tkáně s absencí zlomenin žeber, typické zlomeniny v typických lokalizacích či fungování kompenzačních mechanismů a způsob reakce krevního oběhu na krevní ztrátu. Nezapomněl se zmínit ani o důležitosti prevence dětských úrazů a prezentaci doplnil statistikami zobrazujícími klesající počty závažných dětských poranění v průběhu let. Následovala přednáška na téma Válečná traumata od plk. dr. Tomáše Henlína. Ten začal srovnáváním válečné medicíny v minulosti a nyní a jejími specifiky v porovnání s medicínou civilní, přičemž jako největší specifika uvedl penetrující charakter poranění a poskytování zdravotní péče pod velkým tlakem. Poté vyzdvihl důležitost důkladné přípravy a zdůraznil, že nutnost improvizace by měla být naprosto minimální. Jako největší překážku výcviku v České republice označil právě naprosté minimum penetrujících poranění, se kterými se zde mají armádní lékaři možnost setkat. V závěru se pak zaměřil na problematiku zástavy oběhu při úrazech, kdy je podle něj nutné přemýšlet o reverzibilních příčinách zástavy a včas a správně je řešit, což může znamenat třeba i nutnost torakotomie. V závěsu za ním přednášku o zdravotních postiženích potápěčů prezentoval dr. Miloš Sázel. V úvodu nás seznámil s historií potápěčské medicíny a prošel jednotlivé fyzikální zákony a právní předpisy týkající se potápění. Poté uvedl statistiku příčin smrti při potápění od poměrně častých až po ty vzácné a dále se již věnoval několika konkrétním postižení zdraví, jež mohou nastat při ponoru, pobytu pod hladinou, ale také při vynořování. Podrobněji rozebral především tonutí a dekompresní nemoc a na závěr uvedl také některá doporučení, jak se zachovat při hrozící podvodní explozi. Ještě před obědem jsme dostali možnost procvičit si angličtinu, protože se slova ujal německý paramedik Michael Bernhardt, který nám zprostředkoval důležité poznatky z “World Trauma Symposium 2018” konané tento rok v Nashville, jehož téma bylo „New threats, new solutions“. První bod se týkal stavění masivního krvácení, které by mělo následovat ještě před samotným A z algoritmu ABCDE, tedy před zajištěním dýchacích cest. Tento úkon však musí být proveden rychle a efektivně, čehož můžeme dosáhnout naložením škrtidla, které u sebe může nosit každý i v běžném životě. Na toto téma navázal dalším bodem, kdy hovořil o chování v situaci na místě s aktivním střelcem a konkrétně tyto poznatky demonstroval na tragické střelbě v Las Vegas. Zmínil důležitost rychlého transportu raněných do zdravotnických zařízení, v čemž při vegaské střelbě výrazně pomáhali třeba i řidiči Uberu. Zdůraznil také, že je důležité aktivně vyhledávat ukryté raněné, protože jedním z doporučení při setkání s aktivním střelcem je „Schovat se“ a pokud raněné, kteří se stihli ukrýt, včas neobjevíme, může pro ně být již pozdě. V dalším bodě se věnoval REBOA, což je okluzivní katétr, který je možné přes a. femoralis zavést do aorty a po nafouknutí nám umožní zastavit krvácení pod úrovní balonku. Rozebíral především různé možnosti umístění balonku a různou délku jeho ponechání mimo jiné s ohledem na krevní zásobení ledvin, přičemž připustil, že o správném použití REBOA metody stále nemáme dostatek informací a je třeba dalšího zkoumání. V závěru se ještě zmínil o tzv. intentional injuries zejména v souvislosti s terorismem a svoji přednášku uzavřel tím, že je třeba poskytnout správnou léčbu správnému pacientovi ve správný čas. Po obědě se všichni účastníci shromáždili venku před kongresovým centrem, kde čekala komentovaná ukázka MEDCUP Teamu - simulace situace, se kterou se mohou vojáci na misi setkat. Jednalo se o útok střelnými zbraněmi na konvoj vojáků, přičemž došlo ke zranění několika z nich. Zbývající vojáci tak museli jednak zajistit ochranu konvoje a také ošetřit a zajistit transport svých zraněných kolegů. Tyto úkoly splnili na výbornou, k žádnému dalšímu zranění již nedošlo a zranění vojáci byli rychle ošetřeni a naloženi do aut, která s nimi odjela.
Odpolední program pokračoval přednáškou Infekční choroby ohrožující české vojáky na misích, v níž dr. František Stejskal seznámil posluchače s nejčastějšími infekcemi a problémy, které vojáci v zahraničí i po návratu z něj řeší. Na něj navázal přednáškou Moderní postupy v přednemocniční péči u válečných poranění s masivním krvácením - koncept RCRD a walking blood bank plk. dr. Miloš Bohoněk Zdůraznil, že život ohrožující krvácení je nejčastější příčinou úmrtí vojáků v boji. Upřesnil, že “pravidlo první zlaté hodiny” již neplatí a dle nejnovějších zjištění zahájení tzv. hemostatické resuscitace v první 10 - 20 minutách po zranění zvyšuje šanci raněného na přežití až 20x. Dle nejnovějších zjištění je nejvýhodnější v tomto případě podávání plné krve, je vhodné se vyvarovat především podávání krystaloidů a koloidů. V současné době boje probíhají tak, že evakuace případných raněných je obtížná a pacienta je nutno ošetřit přímo v místě zranění. Plk. Bohoněk na tomto příkladu vysvětlil výhody využití postupu Blood Far Forward - tedy zajištění dodání zásob krve co nejblíže vojákům na bojišti, a konceptu Walking Blood Bank - dodání plné krve raněnému přímo od dárce v místě prvního ošetření. Na závěr zmínil také výhody použití lyofilizované plazmy a problémy s jejím dodáním a upozornil, že tyto postupy nejsou vhodné pouze pro vojáky, ale některé z nich testují posádky ZZS a koncept walking blood bank se v současnosti již využívá například při dlouhých plavbách lodí. Po odpolední přestávce začal poslední blok přednáškou o nervově paralytických látkách pplk. doc. Jaroslav Pejchal. Po zběžném úvodu s přehledem čtyř generací chemických zbraní a jejich použití v poslední době se věnoval hlavně medicínské problematice. Na základě mechanismu působení těchto látek popsal, jak vypadá průběh akutní intoxikace a jaké mohou nastat pozdější komplikace včetně pozdního neurotoxického efektu. Dále poradil, jak rozpoznat hypercholinergní syndrom, a zdůraznil důležitost rychlé dekontaminace a včasného podání antidot v přednemocniční péči, přičemž je však třeba myslet na vlastní ochranu. Seznámil nás také s třístupňovou triage otrav dle závažnosti, od kterých se odvíjí i samotná léčba. V závěru se pak podrobněji zaměřil na jednotlivé léky používané při léčbě těchto otrav a zdůraznil, že při terapii není třeba se obávat podat opravdu vysoké dávky atropinu, které mohou dosáhnout až 30-50 mg. Celou přednášku navíc proložil třemi kazuistikami mediálně známých případů použití nervově paralytických látek. Závěrečnou přednášku programu lékařské sekce na téma Humanitární medicína ve válečném konfliktu s limitovanými zdroji přednesl chirurg Tomáš Šebek. Doktor Šebek na konferenci zastupoval organizaci Lékaři bez hranic, s nimiž působil na několika misích v Afghánistánu, na Haiti nebo v Jižním Súdánu. Vysvětlil, že organizace Lékaři bez hranic je provozována výhradně z peněz soukromých dárců, a proto si může dovolit být absolutně nestranná a nezávislá. Lékaři bez hranic navíc ošetřují všechny pacienty bez rozdílu. Díky tomu mají zajištěno relativní bezpečí i v jinak velmi nebezpečných oblastech (nejnebezpečnější země dle Global Peace Index), mohou působit i v místech, která jsou například částečně pod kontrolou Talibanu či jiných teroristických a povstaleckých skupin a zajišťovat tolik potřebnou péči místnímu civilnímu obyvatelstvu. Dr. Šebek dále přiblížil, jak vůbec taková mise Lékařů bez hranic vzniká a jaká jsou specifika práce lékaře, který se jí účastní. Na závěr přednesl několik kazuistik vlastních pacientů. V neděli na program konference volně navázal praktický Tactical Combat Casualty Care workshop, jehož cílem bylo uvést účastníky do problematiky protokolů poskytování první pomoci v boji. Kurzanti se seznámili se základními principy při poskytování péče v boji, algoritmy CABC/MARCH, naučili se aplikovat končetinová škrtidla, zastavit masivní krvácení, a nebo využít různé možnosti zajištění dýchacích cest přímo v boji.
