Martina Kosinová
26.5.2010
Deštivé počasí, zatažená obloha a teplota kolem 10 °C nás vítají v Koutech na Desnou, v jinak krásné části Jeseníků. Je chvili před dvanáctou a náš tým, Martina Kosinová, Zuzana Ďurišová a Pavla Filipcová, se právě registruje k 0. ročníku MUC. RR 2010 – soutěž studentů lekářských fakult, který je letos předřazen RALLYE REJVÍZ 2010, mezinárodní soutěži zdravotnických záchranných služeb.
Tato soutěž je vyhlášenou v oboru urgentní medicína, jak v České či Slovenské republice, tak v nejrůznějších koutech světa. Letošního 14. ročníku mezinárodní soutěže se zůčastnilo na 25 posádek z dvanácti zemí (Česko, Chorvatsko, Japonsko, Maďarsko, Nizozemí, Polsko, Rakousko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Turecko, USA ), přičemž posádky, které se zúčastnily, patří mezi nejlepší ve své zemi.
Tato skutečnost pro nás, studenty, byla velmi přínosná, jelikož jsme měli možnost vidět práci nejlpších profesionálních záchranířů světa a tímto se také lecčemu přiučit. Jak jsme od soutěžících zjistili, soutěže jako je Rallye Rejvíz jsou ve světě spíš vzácností než pravidlem, proto je pro většinu posádek možnost účastnit se této akce opravdu jedinečná, a co víc i profesně velmi přínosná. V národní soutěži RLP jsme mohli vidět zápolit 25 českých a slovenských týmů a v soutěži RZP dokonce 28 týmů.
Letošního 0. ročníku soutěže studentů lékařských fakult se zůčastnilo 10 týmů (1. LF Praha – MUC I a II, 2. LF Praha, LF MU Brno, LF UK Plzeň – LSS o.s., LF UP Olomouc – Medol, LF UP Olomouc MUC I a II, SZU Bratislava MUC I a II).
Medická část probíhala ve středu odpoledne, kdy hned po registraci proběhlo krátké přivítání soutžících a úvod do soutěže, kde jsme si vyslechli několik zajímavých přednášek z oboru urgentní medicína. Poté následoval, asi dvouhodinový, workshop s možností vyzkoušení si pomůcek potřebných k vykonávání záchranářského povolání. Byla nám stručně vysvětlena manipulace s externím defibrilátorem, intubace pacienta, zavedení intraoseálního vstupu při nemožnosti zajištění periferní žíly, práce s vakuovou matrací a vakuovými dlahami, nejrůznější pomůcky pro znehybnění pacienta a v neposlední řadě základní primární a sekundární ošetření pacienta v terénu.
Po této krátké praktické přípravě jsme se již mohli jen těšit, co nás vlastně čeká a nemine :).
Naším prvním úkolem byla návštěva 50ti letého pacienta, který se zdál v telefonu ráno své manželce „divný“, na její další telefonní výzvu nereagoval, proto manželka zavolala záchranou službu o pomoc. Po našem příchodu na místo pro nás bylo asi největším překvapením autentičnost pacienta, který po zaklepání na dveře od bytu sám otevřel, což jsme nečekaly a byly jsme patřičně zaskočeny. Jen co jsme se dostaly do bytu k podrobnějšímu vyšetření pacienta, nás nemile překvapilo osazenstvo pokoje...asi 20 lidí naskládaných podél zdi a sledujících naše reakce. Což , jak jsme až zpětně zjistily, byl psychologický průzkum, který prováděli slovenští kolegové a zjišťovali, jak se který tým v takovéto situaci zachová. Po té co jsme se trochu otřepaly, jsme se chopily našeho pacienta a téměř od hlavy k patě jsme ho podrobně vyšetřily (hned po opuštění pokoje jsme si samozřejmě vzpoměly na spoustu věcí, které jsme měly zjistit...nebo nezapomenout, jako například teploměr v podpaží pacienta :)) Cílem tohoto úkolu bylo kompletní vyšetření pacienta, včetně podrobné anamnézy a především vstřícný přístup posádky k nic netušícimu zdravému pánovi, který jen nebyl zvědav na svou ženu a chtěl se vyspat po noční, proto nereagoval na její telefonáty. Vzhledem k tomu, že ani po skončení úkolu jsme se nedozvěděli, jaké bylo správné ošetření pacienta a co mu vlastně bylo, nás tato první zkušenost se soutěží poněkud rozhodila.
Čas však neodvratně utíkal a my pokračovaly k dalšímu úkolu s názvem START, kde bylo cílem vytřídit asi 13 pacientů dle systému START, zde jsme bohužel dost přecenili vážnost poranění jednotlivých osob a příliš mnoho jsme jich označili za "červené"...ovšem lepší to zjistit na soutěži, než v reále.
Jedním z dalších úkolů byla i rozšířená resuscitace. Posádka je přivolána k 55letému muži, který byl doma nalezen manželkou, chropící a v bezvědomí, manželka provádí telefonicky asistovanou neodkladnou resuscitaci. Naším úkolem je převzít resuscitaci, zajistit dýchací cesty, připojit 12ti svodové EKG, zajistit periferní vstup a aplikovat léky, diagnistikovat základní chorobu a určit další směrování pacienta a formu transportu.
Úkolů, které jsme během deštivého večera plnily bylo celkem osm.
Ošetření rodiny pokousané pitbulem, s poraněním měkkých struktur horních končetin včetně masivního žilního krvácení u jednoho z tří členů rodiny, pokousaným hrudníkem, tupé poranění hlavy dcery po hádce s opilým otcem. Jednou z věcí, na které rozhodčí brali velký zřetel, bylo zajištění místa policií, respektive vznesení požadavku posádkou RLP směrem k policii, aby zajistila zuřivého psa...pokud tak některá posádka neučinila, byla „pokousána“ a úkol pro ně tímto končil.
Otrava CO, další zajímavý úkol k řešení. Zde bylo podstatné především zjistit co nejdříve, že se jedná o otravu CO (dif. dg. s alkoholismem vzhledem sociální úrovni rodiny a Rumu stojícímu na stole, který zde však byl již z předešlého dne!), vyvětrat místnost, vypnout karmu a informovat hasiče a zjistit jak dále v takové situaci pokračovat. Samozřejmě kompletně vyšetřit všechny zůčastněné a zajistit jejich převoz do nemocnice.
Parašutista, čekající dlouhých osm hodin na záchranu v deštivém a chladném počasí s poraněním obou DK a levé HK s chvilkovou retrográdní i anterográdní amnézií, podchlazen a žíznivý, to byl jeden z našich posledních úkolů. Zde jsme trochu selhaly s medikací.
Parašutistu jsme nechtěly trápit bolestivou manipulací, proto jsme mu podaly sufentanil i.v., ovšem s trochu popleteným dávkováním, tímto jsme si úkol poněkud zkomplikovaly jeho bezvědomím a upadnutím do dechového útlumu snáslednou nutnou intubací....i to jsme ovšem zvládly a díky tomu jsme i odůvodnili jinak neindikovaný letecký transport, čímž jsme při následné rozpravě o jednotlivých úkolech výborně pobavily přítomné osazenstvo. A protože to všechno bylo především pro získání co nejvíce zkušeností a samozřejmě také pro zábavu, tak jsme i za pobavení okolí byly patřičně pyšné :).
První večer po vzoru vydařeného dne pokračoval i nadále v dobré náladě, kdy opadla veškerá rivalita mezi soutěžícími a kdy již během prvních minut strávených se slovenskými kolegy z Bratislavy nám bylo jasné, že spát půjdeme až s východem slunce.
27.5.2010
Čtvrteční den proběhl již v o něco klidnějším rytmu než den předešlý. V dopoledních hodinách proběhla rozprava se studenty o jednotlivých úkolech, jejich správných řešeních a možných vylepšeních do profesionální soutěže. Ve volných chvílích jsme měli ještě příležitost znovu si, nyní už mimo soutěž, vyzkoušet vše co nás zajímalo, a to především nácvik resuscitace, intubace nebo třeba manipulace s AutoPulse (neinvazivní podpůrná automatická srdeční pumpa nahrazující ruční masáž při KPR), jak na figuríně, tak i na skutečné živě osobě...samozřejmě v režimu OFF, naštěstí pro Zuzku :)
Odpoledne následovalo rozdělení figurantů k jednotlivým úkolům a již celkem žádaný odpočinek. Většina studentů tedy tímto okamžikem přešla na pomyslnou druhou stranu barikády a ze soutěžících se z nás stali figuranti. Večer nás už jen drobné posezení s již přítomnými soutěžícími všech kategorií a následný slib soutěžích a rozhodčích venku u ohně mohl dělit od postelí, protože představa vstávání v půl páté ráno pro nás byla dostatečně silným tahounem k tomu, abychom alespoň tento večer šli spát opravdu večer :).
28.5.2010
Budíček 4:30, snídaně 5:00 a nástup do role figurantů v 5:15 před restaurací...to podle mého názoru naprosto vystihuje, jaké to asi pro nás bylo ráno. Jediným pozitivem snad bylo, že již v tuto časnou hodinu nad námi zářila krásně modrá, šmoulová obloha, která naštěstí vydržela skoro na minutu přesně i s celou denní etapou soutěže. Snad jen poslední vozy při večerním návratu do Koutů zastihla jedna z mnoha průtrží mračen.
První hodiny na místě autonehody jsme strávili se dvěma maskéry, kteří nás velmi věrohodně namaskovali a připravili do předem připravených situací.
Celý den strávila většina mediků - figurantů u srážky dvou osobních automobilů s celkem 6-ti účastníky autonehody. Myslím že všichni jsme si tuto příležitost velice užlili, protože jsme tak mohli celý den pozorovat práci profesionálních záchranářů v praxi. A musím alespoň za sebe napsat, že mě překvapilo, jaká byla variabilita v přístupu ke zraněným, technikách ošetření i organizaci samotné záchanné akce mezi jednotlivými týmy, které byly nejznatelnější mezi týmy zahraničními! Víc než cokoliv jiného situaci na místě vystihnou fotografie...
V noci ještě probíhala soutěž na posledních dvouch stanovištích. Na jednom z nich byla vytvořna stejná situace, které jsme čelili i my studenti - rodina pokousaná psem. Tady je pár fotek z noční etapy....
29.5.2010
Poslední den se čekalo jen na slavnostní vyhlášení výsledků na náměstí v Jeseníku s následnou kolonou sanitek, která k Rallye Rejvíz již neodmyslitelně patří řadu let. Kompletní výsledky jsou k dispozici na oficiálních stránkách RR. Snad jen pro úplnost reportáže z 0. ročníku MUC. RR 2010 zde uvádím stručné výsledky:
1. místo - 2. LF Praha (Marek Dvořák, Jan Gretz, Eva Provazníková)
2. místo - LF UP Olomouc - MUC I (Petra Adamusová, Kateřina Dvořáková, Pavel Honig)
3. místo - LF MU Brno (Zuzana Ďurišová, Pavla Filipcová, Martina Kosinová)
Protože poslední den jsem na souteži z našeho týmu zůstala sama, k předání cen holkám došlo tak trochu improvizovaně...například na vlakovém nádraží Ostrava.
Fotkami z tzv. "Ambulance parade" se loučím a doufám, že příští rok tu bude nová reportáž s alespoň tak dobrými výsledky, jako jsme dosáhli letos.
