On-line reportáž z Kurzu urgentní medicíny 2017

Osobně se kurzu mohlo zúčastnit 80 nejrychlejších studentů 4. - 6. ročníku všeobecného lékařství a letos nově studenti 4.-5. ročníku zubního lékařství. Ti, kteří bohužel neměli to štěstí a nepovedlo se přihlásit, měli možnost sobotní teoretickou část sledovat prostředcnitvím videopřenosu.

Sobota 8. 4. 2017 - Teoretická část

8:15 - 8:30 Slavnostní zahájení

V 8.15 nastal čas zahájit Kurz urgentní medicíny 2017. Prvním řečníkem byl tradičně, hlavní koordinátor dr. Štourač, přednosta Kliniky dětské anesteziologie a resuscitace. Jako každoročně potvrdil svůj rétorický um a s grácií sobě vlastní představil další řečníky. Prvním z nich byl dr. Doleček, primář oddělení urgentního příjmu FN Brno a garant - moderátor teoretické části, který nastínil změny a novinky, které letošní ročník přinese. Mikrofon dále putoval směrem k dr. Dadákovi, garantovi nedělní, praktické části. Pan doktor zdůraznil výhody zkoušky akutní situace “nanečisto”, kde chyby nejsou fatální, ale edukační. Zástupce ZZS JmK, dr. Zvolánek, pozdravil účastníky a popřál všem mnoho zdaru. Dr. Zuchová, tisková mluvčí ZZS JmK, připomněla jedinečnost a výjimečnost této akce pro pregraduální studenty. V úvodním proslovu pokračoval dr. Novotný, zástupce ZZS kraje Vysočina. Seznámil studenty s novinkou, že urgentní medicína se na základě novely zákona stala samostatným oborem. Motivovaní studenti se tak v budoucnu v rámci své profesní dráhy mohou stát spoluzakladatali tohoto “nového” oboru. A konečně hlasem studentů promluvila Pavla Miřátská, studentka 5. ročníku VL a zástupkyně IFMSA CZ. Poděkovala všem organizátorům za jejich čas a úsilí a zároveň poradila účastníkům, aby z tohoto víkendu “vytřískali”, co to jde. Nezbývá než dodat - KUM 2017 byl zahájen.

8:30 - 9:30 Obecný blok

První přednáška tohoto bloku zazněla z úst dr. Zvolánka ze ZZS JmK. Sdělení s názvem: Úvodem do problematiky oboru v České republice, představil nově již základní obor urgentní medicína. Účastníky seznámil se šíří oboru zahrnující nejen RZP, ale i medicínu katastrof a biohazardní týmy. Zdůraznil, že pacient je na prvním místě a mezi schopnostmi lékaře jako, znalost, důvtip a rychlost, nesmí chybět v akutní medicíně ani empatie a lidskost. Navázala dr. Zuchová z Brna tématem První kontakt s pacientem tím, že nejprve je třeba zhodnotit ABCDE a zajistit bezpečnost sobě, týmu i pacientovi. Poté je nutné pacienta vyšetřit a doplnit anamnézu, např. pomocí zkratky AMPLE (alergie, medikace, předchozí onemocnění, poslední jídlo, prostředí). Zdůraznila, že je důležité s pacientem celou dobu komunikovat, tlumit bolest a udržovat ho v tepelném komfortu.

Vše jde zaškatulkovat, ale musíte za tím vždy vidět člověka.

Dr. Doleček ukončil první blok přednáškou Specifika vyšetření traumatického pacienta dle ALTS. Zdůraznil, že přežití pacienta s polytraumatem závisí na času od vzniku poranění do operačního ošetření. Platí přitom pravidlo “zlaté hodiny”, kterou ovlivňují zejména předchozí závažná onemocnění a věk pacienta (obzvláště >55let). K zhodnocení závažnosti polytraumatu lze použít ISS (Injury Severity Score). Pozastavil se také u důležitosti komunikace v rámci předávání pacienta z přednemocniční péče do rukou traumatýmu, kdy se držíme tzv. MIST (mechanismus úrazu, utrpěná poranění, známky poranění, doposud podaná terapie). V primárním ošetření má masivní krvácení přednost před čímkoliv. V sekundárním vyšetření pak postupujeme “head-to-toe”. Nakonec zmínil nová doporučení, jako restriktivní přístup při hrazení objemové ztráty tekutin, zejm. u seniorů, použití katecholaminů v kombinaci s tekutinami u hypovolémie nebo možnost suplementace krevních ztrát koncentráty koagulačních faktorů namísto mraženou krevní plazmou. Zakončeme tento blok pravdivým výrokem dr. Zuchové: “Buď si vědom svých schopností, měj pokoru a přiměřený strach. Zavčas si zavolej o pomoc.”

9:45 - 11: 25 Základní blok

Dr. Doleček uvedl druhý blok tématem “Základní algoritmy BLS a  ALS”. 80 % všech náhlých zástav oběhu je na podkladě ICHS či jiných onemocnění srdce. Z dat vyplývá, že úspěšnost resuscitace je až 74 %, avšak v ČR jsou čísla podstatně nižší kvůli stále stagnujícímu povědomí laiků o BLS (Basic Life Support). Kvalitní KPR se snaží zachovat perfúzní tlak a zajistit tak prokrvení životně důležitých orgánů. Nejdůležitějšími úkoly v záchraně života při zástavě oběhu v terénu je rozpoznat tento stav, co nejrychleji zahájit komprese hrudníku, volat 155 a zajistit automatický externí defibrilátor (AED). Hmatání pulzu je zbytečné a časově zatěžující.

Zásadní je minimalizovat přerušení nepřímé masáže srdce!

V případě, že se člověk před zástavou oběhu dusil, zahájíme KPR 5 úvodními vdechy, pak zkontrolujeme dýchání a v případě, že nezačal dýchat, pokračujeme v resuscitaci - 30 stlačení hrudníku a 2 vdechy. Sanitku přivoláme po 1. minutě a zajistíme AED. V případě, že byla KPR úspěšná, pacient se rozdýchá, začne se hýbat, kašlat, případně se obnoví jeho vědomí. Často však zůstává v bezvědomí, proto ho uložíme do stabilizované polohy a čekáme na příjezd záchranné služby. Za přítomnosti lékaře nebo jiného zdravotníka je resuscitace rozšířena o speciální pomůcky pro zajištění dýchacích cest (DC), saturace, podávání kyslíku a případně UPV. Důležité je zajištění i.v. vstupu pro podávání farmak a pravidelná analýza srdečního rytmu. Dr. Doleček plynule navázal svou další přednáškou “Rozšířené algoritmy ALS a 4H/4T z pohledu anesteziologa. Zdůraznil, že je zásadní nezapomínat zhodnotit 4H a 4T a řešení případného problému, které by mohlo vést k obnově dýchání a oběhu. Dr. Doleček připomněl taktéž základní farmakoterapii při ALS. Dr. Dominik, odborník na slovo vzatý, se s nasazením ujal tématu “Specifika NLS, PALS. V úvodu definoval dítě z pohledu KPR. Zaměřil se na změny stanovené v nejnovějších ERC Guidelines 2015, které se snaží co nejvíce zjednodušit postupy a udělat je co nejlépe zapamatovatelné nejen pro laickou veřejnost. Opakovaně upozorňoval na to, že gasping není normální dýchání! Demonstroval techniku BLS u dítěte - mírný záklon hlavy, 5 úvodních vdechů - z úst do nosu a úst nebo z úst do úst dle věku a velikosti dítěte. U dětského pacienta platí rozdílný poměr kompresí hrudníku k umělému dýchání než u dospělého, a to 15:2. Další odlišností je postup v situacích pouze s 1 záchrancem, kdy by měla být RZP volána až po 1 minutě resuscitace. Ostatní parametry odpovídají KPR dospělých. ALS (Advanced Life Support) dítěte je velmi podobná jako u dospělých, s hlavním rozdílem v zajištění vstupu do krevního oběhu, kde se s výhodou využívá intraosseální vstup. Rozdíly existují také v externí defibrilaci (AED). Děti do 1 roku a ve věku 1-8 let mají speciální elektrody, techniku jejich lepení (hrudník a mezi lopatky) a energii výboje 4J/kg. Ke konci své přednášky se pan doktor věnoval KPR novorozence.

Zde je nutné si pamatovat: poměr kompresí a vdechů je 3:1 a také, že lékem volby je adrenalin, který podáváme do zakanylované umbilikální žíly.

Svým vstupem přispěla do základního bloku dr. Kubalová ze ZZS kraje Vysočina s tématem “Šok vč. anafylaxe”. Začala kazuistikou dopravní nehody, na které účastníkům demonstrovala typický příklad šokového pacienta. Dále představila postupy, jak rozpoznat šok v terénu nebo v nemocnici. Upozornila na méně časté projevy šoku, kterými mohou být například anxieta či agresivita u hypoxických pacientů. U nich je pak zásadním léčebným postupem podání kyslíku. Po klasifikaci šoku a všeobecném rozdělení šokových stavů se konkrétně zaměřila na život zachraňující úkony, jako je zástava krvácení, tekutinová resuscitace, oxygenoterapie, náhrada krevních ztrát a substituce komponent krve. Často je diagnostika šoku ztížena interindividuální variabilitou pacientů u různých věk. kategorií, sportovců, těhotných, taktéž při specifické farmakologické anamnéze a v neposlední řadě u pacientů s kardiostimulátorem. Závěrem shrnula léčbu anafylaxe, při které je lékem volby adrenalin podaný intramuskularně. Blok uzavřel dr. Doleček. Věnoval se základnímu algoritmu diagnostiky a léčby intoxikací. V úvodu apeloval na účastníky, aby si zapamatovali informace týkající se Toxikologického informačního střediska v Praze, kde v případě potřeby dostanou adekvátní radu. Intoxikace jsou nejčastější netraumatickou příčinou bezvědomí. Nejdůležitější je zjistit informace o jedovaté látce, množství a případných kombinacích. Intoxikace bývá často spojena se suicidálními pokusy. V praxi existují 2 druhy sebevrahů. Ten, kdo to myslí vážně, a ten, kdo to zkouší. Někdy je třeba diagnozu odhadnout na základě toxidromu a příslušného klinického stavu. Druh látky a její množství jsou důležité pro podání specifických antidot. Otrava opiáty se vyznačuje specifickou triádou příznaků: porucha vědomí, mióza a respirační útlum. Terapeutickým zásahem by mělo být podání příslušného antidota, a to naloxonu. Naopak při otravě organofosfáty je zásadní podání atropinu až do známek tzv. atropinizace. Pamatujte nejen na terapii antidoty, ale také na stabilizaci oběhu, prevenci hypotermie a energetického vyčerpání. Každá intoxikace je indikována k hospitalizaci s monitorací vitálních funkcí a případnou CT diagnostikou pro vyloučení úrazu.

12:30 - 13:50 Blok skills pro UM

Obličejová maska, laryngeální maska a tracheální intubace. To jsou 3 možné nechirurgické cesty k zajištění dýchacích cest. Co když selžou? Zbývá nám jedna chirurgická technika - koniopunkce. Než se ale do něčeho pustíme, nesmíme zapomenout pacienta dostatečně preoxygenovat - abychom měli dostatek času v případě komplikací při zajištění dýchacích cest. Pokud nám to nejde? Zavolejte si včas o pomoc a mějte v záloze plán B, C.., zdůraznil dr. Dadák. Dr. Kubalová následně přednášela o zajištění cévního vstupu. K čemu je to dobré ? Můžeme aplikovat léky, dodávat výživu, odebírat vzorky krve či invazivně měřit krevní tlak. Zlatý standard tvoří zajištění periferního žilního přístupu. Centrální žilní přístup volíme spíše v prostředí intenzivní péče. Výhodou je, že pacient je definitivně zajištěn. A co novorozenci? Proč nevyužít služeb v. umbilicalis. A co když ani to nejde? Intraoseální přístup pomůže v každé situaci, v každém věku a můžeme podat jakékoli léky a infuze. Jen je třeba iniciálně aplikovat bolus 10 ml tekutin abychom “prorazili cestu”.

Mezi nejčastější místa vstupu patří proximální tibie či humerus.

 Monitorace a pomůcky pro KPR prezentoval dr. Doleček. Zopakovali jsme si supra i infraglotické pomůcky pro zajištění dýchacích cest (DC). Po kvalitním zajištění průchodnosti DC a správném nastavení ventilátoru je nezbytnou součástí ALS kapnometrie, která napoví, jak účinná je naše resuscitace a zda máme správně zajištěné DC. Na periferii můžeme snadno monitorovat frakci oxygenovaného hemoglobinu díky pulsní oxymetrii. Mezi invazivní metody patří měření krevního tlaku prostřednictvím kanylace periferní tepny. Pokud potřebujeme pacienta defibrilovat, máme na výběr z celé řady přístrojů - defibrilátorů. Existují i varianty snadno použitelné pro laiky, tzv. AED (Automatický Externí Defibrilátor), které jsou schopné zachránce instruovat, jak postupovat. Nejprve je třeba správně nalepit elektrody a přístroj na základě analýzy rytmu sám vyhodnotí nutnost podání výboje, který je možné případně hned podat. Po každém výboji na nic nečekáme a pokračuje dál v zevní srdeční masáži. Nesmíme zapomínat ani na poresusčitační péči s využitím indukované hypotermii. Úskalím drenáže hrudníku a punkce perikardu nás provedl dr. Krtička. Správným otvorem na správném místě můžeme elegantně vyřešit pneumothorax (PNO) či srdeční tamponádu. Jak PNO rozpoznat? Distendované krční žíly, deviovaná trachea, příznaky  šoku či neslyšné dýchání na postižené straně nás mohou zavést správným směrem. Nejspolehlivější metodou léčby je hrudní drenáž. Provádí se standardně ve 4. - 5. mezižebří ventrálně od střední axilární čáry, při horním okraji spodního žebra. Jakou velikost drénu zvolit? 24 je ideál. Pokud očekáváme v dutině hrudní krev, volíme až velikost 32. Důležité je drén po zavedení také zafixovat. A jsme doopravdy uvnitř? Stejně jako tracheální kanyla při intubaci, i drén se rosí. Nejlepší je ale zkouška pod vodní hladinou, kde vidíme z drénu unikat bubliny. Srdeční tamponáda není sice tak častá, ale o to více závažná. Především při rychlém nárůstu objemu tekutiny v perikardu srdce začne selhávat jako pumpa. Co je Beckova triáda? Zvýšená náplň krčních žil bez PNO, neslyšitelné srdeční ozvy a obtíženě palpovatelný nitkovitý puls. V akutní fázi nás může zaujmout i nízká voltáž QRS komplexu na EKG. Srdeční tamponádu vyřešíme pomocí perikardiocentézy. Subxiphoideální vpich 1 - 2 cm pod processus xyphoideus míříme na levé rameno pod úhlem 45 stupňů. Následně za podtlaku ve stříkačce zavádíme jehlu a pokračujeme než dojde k nasátí tekutiny. Poslední invazivní technikou je provedení torakotomie, kdy jedním hlubokým řezem otevřeme dutinu hrudní a můžeme provádět přímou srdeční masáž.

13:10-15:50 Oborově specifická část

Dr. Papíková uvedla další blok přednášek tématem “Specifika urgentních stavů v gynekologii a porodnictví”. V první části probrala postup u porodu “extra muros”. Po základním anamnestickém vyšetření gravidní pacientky je nejdůležitější rozhodnout se, zda bude rodička rodit “tady a teď”, nebo zda ještě zbývá čas ji transportovat do nemocnice. Pokud už má rodička nucení na tlačení či pociťuje tlak na konečník, už není čas na převoz a porod je nutné provést na místě. Paní doktorka zmínila základní pomůcky, které k porodu potřebujeme, ve zkratce zopakovala doby porodní a průběh samotného porodu. Po porodu je samozřejmě nutné se o novorozence neprodleně postarat. Probrali jsme tedy základní péči o novorozence, podvaz pupečníku atd.

V průběhu třetí doby porodní je největším strašákem krvácení rodičky. 

Měli bychom být schopni odhadnout krevní ztrátu a případně se ji snažit kontrolovat masáží dělohy, podáním uterotonik a případně léčit vzniklý šok. Druhá část přednášky byla věnována patologickému porodu, a to nepravidelným polohám plodu, prolapsu pupečníku a předčasnému porodu. Specifiky urgentních stavů v maxilofaciální oblasti nás provedl dr. Peřina. Nejčastějšími urgentními stavy vedle otoků, zánětů a krvácení jsou především úrazy. Traumata obličeje jsou relativně častá a pacientem emocionálně špatně snášená. Většina těchto situací se řeší odloženě, nesmíme ale zapomenout na to, že pokud se u pacienta rozvíjí šokový stav, nejedná se pouze o izolovaný úraz obličeje. Nejčastější příčiny poranění obličeje jsou pády, dopravní nehody nebo sportovní aktivity. Zásadou první pomoci u těchto stavů je vyloučit poranění krční páteře, které jsou velmi často přítomna (až 10 % případů), aspiraci a další traumata, která by mohla vést k rozvoji šoku. V první řadě bychom samozřejmě měli zajistit základní životní funkce pacienta, sterilně překrýt rány, aspoň částečně stavět krvácení a neprodleně zraněného transportovat na odborné pracoviště. Nesmíme opomenout vyhodnotit riziko vzniku asfyxie, která je často způsobena rovnátky nebo zubními protézami. Pan doktor se dále konkrétněji věnoval zlomeninám střední obličejové etáže, blow out frakturám očnice a poraněním zubů. U úrazů obličeje obecně je velmi specifické zajištění dýchacích cest například nasotracheální intubací, submentální intubací nebo tracheostomií. Další přednášku o urgentních stavech v dětské chirurgii a traumatologii měl dr. Bartl. Dětské úrazy jsou velmi specifické, ať už mechanismem úrazu nebo anatomickými rozdíly dětského skeletu oproti dospělému, které byly stručně zmíněny. Odlišný je také dopad na fyziologické funkce u dětí. Mají například horší možnost termoregulace, menší objem krve atd. Při ošetřování dětského pacienta postupujeme klasicky podle algoritmu ABCDE. Šíři intubační kanyly volíme přibližně podle průměru malíku pacienta. Standardem je zavést 2 i.v. linky, případnou alternativou je zajištění  intraoseálního přístupu. Po zajištění základních životních funkcí bychom měli pacienta detailně vyšetřit. Je nutné dát si pozor na poranění dutých orgánů (která často zůstávájí nepoznána) a vyloučit poranění muskuloskeletálního systému. Stručně byly probrány nejčastější typy šokových stavů a na závěr se pan doktor věnoval tomu, jak rozlišit úmyslné zranění dětí, které musíme mít vždy na mysli. Dr. Mach se věnoval repozičním a imobilizačním technikám a zástavě život ohrožujícího krvácení. Důraz kladl především na rozvážné myšlení zachránců a na to, že bychom nikdy neměli jednat zbrkle naopak bychom měli myslet i na svou vlastní bezpečnost.

Vždy bychom měli myslet na vlastní bezpečnost!

Zmínil základní principy improvizované imobilizace -  stručně řečeno: horní končetiny zavěsit, dolní končetiny svázat k sobě. Repozici kloubů bychom měli provádět pouze pokud hrozí nebezpečí z prodlení, nikdy bychom se však neměli pokoušet o repozici velkých kloubů. Dále pan doktor demonstroval použití trakční a vakuové dlahy. Následně se věnoval poranění páteře a důležitosti prevence poranění míchy. Zmínil zásady vyšetření při podezření na poranění pánve a použití pánevního pásu. Druhá půlka přednášky byla věnována život ohrožujícímu krvácení. Vždy je nutné jednat rychle! Zevní krvácení se zpravidla přeceňuje, vnitřní se naopak podceňuje. Byly zmíněny základní metody stavění krvácení - tlakové body, použití peánu, stlačení břišní aorty. Při výkladu o použití škrtidla zmínil pan doktor perličku z vojenského prostředí, kdy vojáci raněnému napsali jeho vlastní krví na čelo značku T jako turniket a čas naložení škrtidla. Blok přednášek zakončil dr. Lipový přednáškou “Specifika urgentních stavů pacientů s popáleninami”. V přednemocniční fázi péče o popáleného pacienta je vždy třeba myslet na základní trias, které pacienta bezprostředně ohrožuje na životě: popáleninový šok, respirační selhání a septické komplikace. Při určování rozsahu popálenin pan doktor zmínil pravidlo devíti a odhad podle plochy dlaně pacienta, která představuje 1%. Základem péče o popáleného pacienta je dostatečná tekutinová resuscitace, při které vždy musíme zohlednit to, zda má pacient i inhalační trauma. Pacient s inhalačním traumatem totiž potřebuje razantnější tekutinovou resuscitaci, než pacient s “prostými” popáleninami. Inhalační trauma je velmi záludný a ve svém důsledku může vést k rozvoji akutní respirační insuficience, plicního edému a bronchopneumonie. Pokud máme podezření na tuto diagnózu, pacient by měl být vždy intubován. Pan doktor nám ukázal videa bronchoskopických nálezů u pacientů s inhalačním traumatem. Na závěr byly prezentovány zajímavé kazuistiky specifických elektrotraumat.

16:10 - 17:30 Speciální část

Závěrečný blok sobotní teoretické části uvedl dr. Vaňatka s výstižným shrnutím specifik letecké záchranné služby. Popsal jak nejčastější, tak specifické varianty složení posádky. Dozvěděli jsme se jaké je vybavení záchranného vrtulníku, způsob komunikace, vlastní indikace a kontraindikace vzlétnutí letecké posádky. Aby vrtulník mohl vůbec letět, musí být splněné takzvané minimální požadavky, mezi které patří například minimální dohlednost 1,5 km, či možnost přistání na daném místě. Počasí je to, co nejvíc ovlivňuje možnosti záchranné akce. Dr. Novotný uvedl svou část simulačním videem hromadné dopravní nehody. Pokud dojde k mimořádné události, upouštíme od principu záchrany jednotlivce a řídíme se principu medicíny katastrof - zachránit co nejvíc lidí. Jednodušší třídící systém START je určen pro hasičský sbor a pro zdravotnický záchranný tým. Pro odborné lékařské třídění slouží sofistikovanejší identifikační třídící karta, rozdělující pacienty do 4 skupin dle závažnosti postižení a potřeby primárního ošetření. Závěrem přednášky bylo sděleno, jaké je minimální zajištění nutné pro transport pacienta vyžadujícího bezodkladnou péči. Jako zástupkyně vodní záchranné služby (VZS) se představila dr. Šrahulková. V první části upozornila na podcenění prevence formou edukace dětí i dospělých. U tonoucího na břehu se KPR liší od klasického postupu. Nejprve provedeme 5 úvodních vdechů, po kterých znovu zhodnotíme dýchání. Že záchrana tonoucího z vody je problematika sama o sobě velmi náročná, jsme měli možnost vidět v názorných videoukázkach. Závěrem byly zmíněny další činnosti VZS. S urgentními stavy v horském prostředí nás seznámila dr. Kubalová. Náročné meteorologické podmínky, špatný přístup k pacientovi a často výrazně prodloužená doba vyprošťování jsou specifické pro záchrannou akci jak v horském, tak i v jeskynním prostředí. Imobilizace a teplotní komfort jsou základem a často jedinou primární péčí. V prostředí nad 5300 m n.m. aklimatizace neadaptovaného organizmu na nižší tlak kyslíku a vysokohorské podmínky již není možná a dochází tak ke změnám stavu spojeným například s vysokohorskou nemocí. Kauzální léčbou je jedině sestup do nižších nadmořských výšek. KPR v takovém prostředí má hodně specifik, důkazem jsou také rekordy, jako je nejdelší resuscitace hypotermického pacienta, která trvala 6 hodin a 30 minut.

Tímto blokem skončila sobotní teoretická část Kurzu urgentní medicíny. Po celodenním maratonu přednášek se studenti nabití vědomostmi odešli nabrat sílu na nadělní praktickou část.

Neděle 9. 4. 2017 - Praktická část

Druhý den Kurzu urgentní medicíny tradičně patří nácviku praktických dovedností. Organizátoři pro 80 studentů připravili 10 stanovišť, včetně jednoho soutěžního, která nabízela vyžití i pro ty nejnáročnější.

Studenti, bažící po chirurgické oceli, si přišli na své na stanovišti Surgical skills. Po včerejší přednášce dr. Krtičky, měli mnozí účastníci KUMu pocit, že zavést hrudní drén je hračka. Je to ale opravdu tak prosté? Pro lektory dr. Turka a Marka jistě. Každou manuální dovednost si člověk musí vyzkoušet a hlavně dobře natrénovat. Tentokrát jim jako model posloužila žebra vepřová, příště už se ale možná nebude jednoat o model a půjde o reálného pacienta, kterého sužuje fluidothorax. Dech se krátí, čas běží... Takže: skalpel, prosím!

Jak takový porod ”extra muros”, tedy mimo brány nemocnice probíhá, si mohli účastnící vyzkoušet pod dozorem a výkladem dr. Papíkové na jednom ze stanovišť. Teoretický úvod zahrnoval všechno důležité: jak taková pacientka vypadá, kdy už porodu v terénu nezabráníme a jak porod odvedeme tak, abychom pacientku ani dítě nepoškodili. V tomhle případě platí, že méně je víc. Základem je pacientku uklidnit, zajistit dle možností soukromí a vzít si k sobě asistenci. Noste s sebou v batohu nebo v kabelce alespoň jeden pár třeba i nesterilních rukavic, protože nikdy nevíte, jestli se náhodou po cestě na vlak nepotkáte s překotným porodem.    

Auto, dr. Zuchová, hasič Tonda - toto vše znamená jediné. Studenti pod přísným dohledem lektorů nacvičovali techniky vyprošťování z vozidla. Základem je spolupráce, komunikace a hlavně myslet na vlastní bezpečnost. Většina účastníků silničního provozu jistě zajásá. Opět se rozšířily řady spoluobčanů, kteří vědí, jak se zachovat v případě dopravní nehody.  

Jak vypadají imobilizační techniky v praxi? Stačilo navštívit stanoviště, kterému vládli dr. Mach a dr. Štoudek a zkusit si na vlastní kůži jaké je to být pacientem a nechat si nasadit extenční dlahu. Neméně důležitou součástí programu byl trénink transportu pacienta ve vakuové matraci. Ovšem největší atrakcí byla zevrubná prohlídka sanitního vozu s originální instruktáží pana záchranáře.

Vskutku stresová situace, adrenalin dosahuje maximální hladin, nervozita by se dala krájet. I tak může vypadat a často i vypadá práce na urgentním přijmu. Díky dr. Dolečkovi, jeho sličným asistentům a METImu si mohli účastníci KUMu nanečisto zahrát na “urgentisty”. Rychle vyhodnotit situaci, navrhnout terapii, transport, tady jde prostě o život… naštěstí jenom jako :)

Na stanovišti ALS čekal vždy pozitivně naladěný dr. Dadák, který si připravil pro účastníky kurzu simulaci rozšířené neodkladné resuscitace.
V různých variantách scénáře si účastníci vyzkoušeli praktické použití defibrilátoru, pomůcek na zajištění dýchacích cest. Nemohlo chybět nezbytné farmakologické okénko.  Přestože byla situace mnohdy dramatická, naprostá většina týmů za použití vědomostí ze sobotních přednášek pacienta úspěšně zresuscitovala.

Jak postupoval čas, stále více studentů chodilo s náplastí v loketní jamce, to znamená, že již navštívili stanoviště dr. Kubalové, kde si na sobě navzájem zkoušeli kanylovat periferní žílu. Ti, kteří byli méně odvážní a svoji horní končetinu k punkčním pokusům neposkytli, nacvičovali kanylaci na modelech. A když se nedaří zajistit periferní žílu? Žádný stres. Chlazená kuřecí křídla poskytla ideální terén pro nácvik intraosseálního přístupu.

Trojitý manévr zná každý prvňáček po úvodním semestru medicíny. Co je laryngeální maska, orotracheální intubace, koniotomie či jaw thrust ví jen opravdoví fajnšmekři z řad studentů. Jaké lepší místo si mohli účastníci kurzu urgentní medicíny k nacvičení těchto praktických dovedností vybrat raději než stanoviště Difficult Airway Management! Letos byla zvolena metoda výuky drill, jejímž cílem bylo maximální počet opakování. Všichni studenti byli velice šikovní a věříme že v akutních situacích budou nyní vědět, co dělat.

Stanoviště, kterému dopoledne šéfoval dr. Dominik a odpoledne štafetu přebral dr. Košut, bylo zaměřené na osvojení praktických dovedností v BLS i ALS dětí. Díky skvělé materiální vybavenosti si studenti zkusili resuscitovat různé věkové kategorie dětí, včetně novorozenců. Nemohl chybět palčivý problém ředění adrenalinu :). Vzkaz pro všechny rodiče, nebojte se, vaše děti budou v nejlepších rukou!

“Představte si, že jste posádka RZP a dostali jste toto hlášení…” takto začala uvítací řeč dr. Gretze, který společně s dr. Provazníkovou provázel studenty soutěžním stanovištěm AKUTNĚ.CZ. Svoji roli vzali soutěžící opravdu vážně a s plným nasazením se pustili do práce, protože tady šlo o čas...

Co by to bylo za závěr KUMu bez vyhlášení výsledků Hall of Fame Difficult Airway Management dua dr. Pelikán a Večeřa. Kdo letos nejlépe prováděl jaw thrust? Jména vítězů si milovníci hádanek mohou vyluštit z fotografie tabule vítězů s nezaměnitelným rukopisem dr. Pelikána.

Velmi očekávaná byla chvíle vyhlášení vítězů soutěžního stanoviště AKUTNĚ.CZ. Dr. Gretz v závěrečné řeči krátce okomentoval průběh celého dne. Co se studentům podařilo, na čem by naopak chtělo zapracovat. Ve chvíli největšího napětí zazněla očekávala jména těch nejlepších z nejlepších. Letos nejvíce zazářili a poháry vítězů si odnesl tým ve složení: Klempaiová Mária, Iveta Brošová, Soňa Dvořáčková.

Obrovskou radost nám udělala návštěva prorektora Masarykovy univerzity prof. Bareše, který byl atmosférou KUMu nadšen a popřál všem participantům hodně úspěchů.

Všichni zúčastnění po zásluze přijali z rukou dr. Štourače certifikát a drobnou cenu jako vzpomínku na dva dny nabité urgentní medicínou. Vše co mělo být řečeno již zaznělo, v úplném závěru nám dovolte poděkovat všem organizátorům, kteří věnovali mnoho času a sil přípravám tohoto kurzu. Doufáme, že letošní ročník byl minimálně stejně vydařený jako loňský a už teď se můžeme těšit na KUM 2018.

 

KUM 2017 pro vás připravili: Brančík Pavel, Březovská Michaela, Floreková Ľudmila, Harazim Hana, Hudec Jan, Chlupová Jitka, Jamrichová Erika, Juřeníková Marta, Klabusayová Eva, Kosinová Martina, Kovář Marek, Kovář Martin, Lamoš Radovan, Libra Jiří, Lužák Adam, Macková Lucia, Machajdíková Dominika, Markuseková Zuzana, Matoušková Kateřina, Miřátská Pavla, Moravská Mária, Nezval Vladislav, Ölveczká Denisa, Prokopová Tereza, Slovjaková Deana, Smékalová Olga, Sochor Michal, Sochorová Veronika, Svobodová Klára, Svobodová Vendula, Šalandová Kateřina, Štourač Petr, Tesaříková Tereza, Tomášková Veronika, Vafek Václav, Vondráček Michal, Vrbica Kamil, Zamborská Monika, Zemánková Štěpánka.