On-line reportáž z 18. ročníku Colours of Sepsis

Reportážní komando portálu AKUTNĚ.CZ dorazilo v plné síle do Ostravy. Ženy, ovládající um reportérský, jsou zcela připraveny podrobně informovat čtenáře o kongresovém dění. Genderovou rovnováhu udržují v našem týmu šikovní kluci informatici, kteří pro vás zajišťují videopřenos.

Úterý 26. 1. 2016

8:30 - 12:00 13. pediatrické sympozium "Aktuality v dětské intenzivní péči" I.

9:10 - 10:40 Sepse u dětí s hematoonkologickým onemocněním - část I.

V úvodu přednesla dr. Láryšová z Ostravy kazuistiku týkající se 17letého chlapce s ALL (akutní lymfoblastickou leukémií). Po druhém bloku chemoterapie se u něj objevily komplikace a příznaky infekce, které se i po čtyřkombinaci antibiotik zhoršovaly. Přes veškerou snahu i moderní léčbu bohužel nakonec došlo ke smrti pacienta. Druhou kazuistiku představil dr. Domanský z Brna. Jejím smyslem bylo poukázat na nutnost naslouchat rodičům, když upozorňují na změnu projevů dítěte. Při léčbě kortikoidy totiž není nezvýšená tělesná teplota směrodatná. U rizikových pacientů je vždy lepší nasadit přísnější terapii a monitorovaný stav případně deeskalovat.

Následovala přednáška dr. Štěrby z Brna s názvem Vývoj terapie febrilní neutropenie u dětí, současná ATB strategie. Infekce u hematoonkologicky nemocných dětí probíhá pod obrazem febrilní neutropenie, horečka však nemusí být přítomna nebo může být způsobena neinfekční etiologií (pyrogeny). Je zapotřebí včasná terapie širokospektrými baktericidními parenterálně podanými antibiotiky, obvykle v kombinaci (včetně pokrytí G-, pseudomonády a viridujících streptokoků) Zároveň je nutnost myslet na možnost vzniku kardiální dysfunkce po antracyklinech a adrenální suprese po kortikoidech. 

Pokračoval dr. Múdry z Brna s tématem Antimykotická terapie u imunokompromitovaných dětí, diagnostika mykotických infekcí, ve které představil studie zabývající se touto problematikou. Míru jistoty mykotické infekce je možné stanovit dle faktoru hostitele (zvýšená teplota, neutropenie), mikrobiologického nálezu (kultivačně, přítomnost parafungálního antigenu) a klinických kritérií korespondujících s RTG nebo CT nálezem. 

Na další téma, tentokrát Virové infekce u onkologicky nemocných dětí, se zaměřil dr. Hubáček z Prahy. Zdůraznil nutnost použití speciální štětičky (nylonové, nikoliv vatové) i média pro virologické vyšetření. Na závěr proběhla Pro-con diskuze na věčné téma Hyperhydratace u dětí s hematoonkologickým onemocněním, ve které proti sobě stanuli dr. Štěrba jako zastánce této metody, zvláště u ALTS, hyperleukocytózy nebo syndromu horní duté žíly a dr. Zaoral, zastupující protistranu, který argumentoval mimo jiné tím, že hyperhydratace je faktorem zvýšené mortality u sepse.

13:00 - 17:00 13. pediatrické symposium „Aktuality v dětské intenzivní péči“ II.

Odpolední blok zahájil dr. Kula vzpomínkou na dr. Petra Gašparce, jenž býval nedílnou součástí tohoto kongresu. Dr. Köppl z Bratislavy prezentoval přednášku s názvem Sepse, těžká sepse, septický šok u dětí. Na začátku poukázal na důležitost včasné diagnostiky a léčby septických stavů dětí, neb již dekompenzovaný septický šok se vyznačuje 30% mortalitou. Na rozdíl od dospělých je jen u ⅓ dětí v sepsi zvýšená tělesná teplota. Poté se pan doktor věnoval strategii léčby, kde je třeba v první hodině resuscitace doplňovat tekutiny, zajistit přívod kyslíku, normalizovat srdeční akci, ventilaci, tělesnou teplotu, vědomí, diurézu a co nejdříve podat vhodnou atb terapii. Snaha o „ušití“ pacientovi terapii „na míru“ by neměla chybět. 

Problematice TAMOF – trombocytopenie s multiorgánovým selháním se věnoval dr. Zaoral z Ostravy. Diagnostická kritéria jsou pět nebo více dní trvající trombocytopenie a selhávání tří a více orgánů. Mortalita neléčené TAMOF stoupá až k 90 %. Léčba v podobě výměny plazmy (plasma exchange) vede ke zlepšení orgánových funkcí a zvýšení hladiny enzymu štěpícího vWF, jehož deficit hraje roli v patogenezi tohoto onemocnění. Plasma exchange statisticky významně zvyšuje přežití u pacientů s TAMOF, u pacientů v sepsi ji však doporučit nelze.

13:00 - 17:10  Kurz - základy pro intenzivní medicínu, aneb s čím se můžeme v praxi potkat a co bychom měli vědět

Po obědě zahájil velmi užitečný blok dr. Hrabovský z Ostravy přednáškou Krvácení do GITu z pohledu intenzivisty. V prevenci vzniku stresových ulcerací vyzdvihl H2-blokátory. PPI doporučuje používat pouze v přísně indikovaných případech a nutno dodat, že efekt časné parenterální výživy nebyl prokázán. 

Pokračovala dr. Bystrianská z Banské Bystrice tématem Akutní komplikace v endokrinologii, kdy představila sice ne příliš časté, ale o to závažnější a potenciálně smrtelné stavy, jako jsou tyreotoxická krize, myxedémové kóma, akutní adrenální insuficience, akutní panhypopituitarismus nebo akutní diabetes insipidus. U pacientů v bezvědomí by se na tyto stavy jako možnou etiologii nemělo zapomínat. 

V posledním sdělení bloku představil dr. Szturz zásady optimalizace hemodynamiky u vysoce rizikového chirurgického pacienta, kdy dostatečná substituce volumu a následně farmakologická podpora inotropie se významně podílí na snížení morbidity i mortality těchto komplikovaných pacientů.

Základy akutní intenzivní nefrologie - co musíme vědět v intenzivní péči představila dr. Petejová z Ostravy, kdy reagovala na aktuální situaci v Evropě, protože zmínila etiologické příčiny postrenální akutní ledvinné insuficience, které jsou běžné v rozvojových zemích, ale na které je třeba pamatovat i v našich podmínkách v případě léčby imigrantů. Jsou to například infekce dengue, malárie, HIV nebo Hantaan.

Léčba rejekce transplantované ledviny, tak zněl název přednášky dr. Slatinské z Prahy, která auditoriu přiblížila problematiku, s níž se i v současné éře moderní imunosuprese stále setkáváme. Rizikoví jsou zejména pacienti s vysokým procentem panelu reaktivních protilátek, neshodou v HLA antigenech nebo AB0 systému, s anamnézou rejekce nebo s CMV infekcí. Řešením by měla být individualizace imunosupresivní léčby. 

Nefrologický blok završil dr. Valkovský z Ostravy sdělením Akutní komplikace u hemodialyzovaného pacienta a jejich řešení. I u tak rutinního výkonu, jakým dialýza v současnosti je, se můžeme setkat se závažnými komplikacemi, jako jsou dysekvilibrační syndrom, arytmie nebo tamponáda. Mnohem častější jsou však naštěstí méně závažné stavy - hypotenze, křeče nebo bolesti hlavy.

Po krátké pauze nás přivítal dr. Štigler z Ostravy se svou poutavou přednáškou o propofolovém syndromu (PRIS). Jde o komplikace spojené s podáváním propofolu, které se manifestují jako high anion gap metabolická acidóza (HAGMA) s kardiální dysfunkcí, arytmií (Brugada-like) a rhabdomyolýzou nebo selháním ledvin. Léčba spočívá v zastavení přívodu propofolu, symptomatické léčbě a systémové podpoře oběhu. 

Prevencí vzniku propofolového syndromu je dávkování propofolu v rozmezí 4mg/kg/h ne déle než 48 hodin.

Závěrečné dvě přednášky prvního dne v sále Antracit se věnovaly terapeutickému monitorování léčiv. Dr. Kacířová z Ostravy nás seznámila se základy monitoringu a konkrétními kazuistikami. Plynule na ni navázala dr. Ďuricová ze stejného pracoviště a upozornila na antibiotika, u kterých se sice TDM rutinně neprovádí, ale mělo by být součástí terapie pro riziko toxické dávky pro pacienta a svoje tvrzení podpořila kazuistikami. Mezi ně patří například ciprofloxacin, betalaktamy či linezolid.

13:00 - 15:00 Intenzivní péče v neurochirurgii

Po obědě začal neurologický blok dr. Smrčka z Brna přednáškou Neurointenzivní péče pacientů po SAK. Nejprve rozebral různé klasifikační stupnice jako GCS, Hunta a Hesse, WFNS a další. Představil nám strategii pro prevenci vasospasmů, a to 3 H (hypertenze, hemodiluce, hypovolémie). Na závěr zdůraznil nutnost stálého sledování pacienta. 

Dr. Regali z Ostravy navázal tématikou Zevní dekomprese - má význam v léčbě kraniotraumat? Ukázal nám systém terapie kraniotraumat ve třech liniích. Dále nás seznámil s různými studiemi o této problematice. Závěrem podotkl, že dekompresní kraniektomie má své místo v terapii, jen je nutno ji správně indikovat. 

Dále svou přednášku Multimodální monitoring pacientů s intrakraniální hypertenzí představil dr. Hejčí z Ústí nad Labem. Velmi poutavě nám ukázal různé způsoby monitorace, jako ICP, LP ratio, CBF a další. Na závěr zmínil, že hlavním významem moultimodální monitorace je individualizace a zlepšení indikace potřebné péče. 

Tématem Co by měl anesteziolog/intenzivista vědět o likvorové drenáži v neurointenzivní péči pokračovala dr. Habalová z Hradce Králové. Dozvěděli jsme se o možnostech likvorové drenáže a jejích komplikacích. Závěrem zvýraznila důležitost monitorace likvoru pro předcházení infekčních komplikací. Problematiku

Hyperperfuzního syndromu u pacientů po dezobliteračních operacích mozkových cév představil dr. Kanta z Hradce Králové. Dozvěděli jsme se, že hyperperfúzní syndrom zahrnuje ipsilaterální bolesti hlavy, fokální neurologický deficit, fokální epileptický záchvat a v těžších případech intrakraniální krvácení. Pan doktor přednášku uzavřel tím, že nejlepší léčbou tohoto syndromu je prevence. 

Tento přednáškový blok zakončila dr. Špatenková z Liberce přednáškou Prevence iatrogenních hypo/ hypernatremií pomocí sodného protokolu v neurointenzivní péči. Hovořila hlavně o chybách při terapii, které způsobují nerovnováhu v metabolismu sodíku. Ukázala, jak nám mohou pomoci funkční ledvinné parametry. A na konec podotkla, že bychom se měli více zaměřit na management sodíku.

15:30 - 17:00 Metabolické důsledky změn vodní a elektrolytové rovnováhy

Poslední blok v sále Saphire zahájil dr. Havel z Hradce Králové s přednáškou “Fluid shift” objemová terapie a extracelulární prostor v akutních stavech. Ve stabilizaci sepse je zásadní tekutinová léčba jako korekce hypovolémie. Zároveň, je ale třeba myslet na vznik hypervolémie, která potenciálně zvyšuje riziko smrti pacienta. Dr. Havel ale přišel s novým pohledem na efekt zvýšeného objemu intersticiální tekutiny jako vedlejšího důsledku tekutinové terapie. Zdá se, že tekutinový přesun v léčbě kritického stavu může zlepšit regeneraci tkáně a tím zlepšit prognózu pacienta.

Dr. Sobotka z Hradce Králové pokračoval sdělením o extracelulárním/intracelulárním prostoru u kriticky nemocných a v průběhu realimentace. Péče o vnitřní prostředí musí být komplexní s ohledem na klinický stav kriticky nemocného pacienta. Je třeba vycházet z toho, že v kritickém stavu organismus zadržuje sodík a výrazně exkretuje draslík, hořčík a fosfor. Proto ve stresovém stavu je třeba zabránit katabolismu a ve fázi reparace je nutno u kriticky nemocných pacientů hradit chybějící ionty jako prevence refeeding syndromu.

Dr. Novák z Prahy navázal na dr. Sobotku a věnoval se tématu Ztráty minerálů a možnosti ovlivnění eliminačních cest. Myšlenkou sdělení bylo, že pro klinickou praxi je velmi výhodné sledovat minerálové parametry v moči, což může lékaři napomoci například pro diferenciální diagnostiku hypokalémie či metabolické acidózy. V následné realimentační terapii je důležitá kompletní substituce vitamínů a stopových prvků.

Závěr prvního kongresového dne v sále Saphire patřil dr. Těšínskému z Prahy. Auditorium vyslechlo sdělení o hormonální regulaci a minerálech. U kriticky nemocných je výrazná endokrinní odpověď pravidlem. Do kaskády dějů, které se spustí u pacientů v kritickém stavu je zapojena celá řada hormonů (adrenokortikální osa, růstový hormon, hormony štítné žlázy, RAAS, ADH), které v akutní fázi ovlivňují přežití pacienta. Dlouhodobý kritický stav však vede k hypotalamické dysfunkci a vyvijí se tzv. wasting syndrom (devastační syndrom). Typickými endokrinopatiemi se kterými se lékaři u kriticky nemocných potkávají jsou syndrom inadekvátní sekrece ADH, nebo diabetes insipidus.

Středa 27. 1. 2016

8:00 - 8:30 Slavnostní zahájení 

I přes časné ranní hodiny byl kongresový sál Saphire naplněn dychtivými účastníky letošního kongresu. Prvním řečníkem byl “otec” celé akce dr. Kula z Ostravy, který své “dceři” k letošním 18. narozeninám popřál jen to nejlepší. Po dr. Kulovi převzal mikrofon dr. Lata, rektor Ostravské univerzity, který poděkoval všem organizátorům za vynikající práci a vyzdvihl důležitost akcí typu Colours of Sepsis. Děkan Lékařské fakulty Ostravské univerzity, dr. Zonča, přivítal publikum a poděkoval za hojnou účast. V projevu pokračoval ředitel Fakultní nemocnice Ostrava, dr. Feltl, jež popřál návštěvníkům hodně spokojenosti a zisk mnoha zkušeností, které zúročí ve své práci. Zahraniční řečníky reprezentoval dr. Firment z Košic. Upozornil posluchače na perfektní program konference, jež vyniká jak odbornou stránkou, tak stránkou společenskou. Slavnostní zahájení uzavřel dr. Ševčík vzpomínkou na nedávno zesnulého kolegu a kamaráda, dr. Macha. Radostnější zprávou byl výčet rekordů letošního kongresu. Téměř 1400 účastníků bude mít možnost vyslechnout více než 300 odborných sdělení a celá akce vznikla za podpory 25 spolupracujících organizací. Nemohlo chybět velké poděkování dr. Kulovi za jeho vytrvalou a skvělou práci. Od tohoto momentu byl letošní, již 18. kongres Colours of Sepsis, považován za zahájený.

8:35 - 9:45 Úvodní přednáška s panelovou diskusí

Dopolední blok přednášek zahájila dr. Adámková z Prahy tématem Antimikrobiální léčba u kritických stavů - kde děláme chyby. Dozvěděli jsme se, že ESKAPE byl nahrazen ESCAPE, tzn. Klebsiella pneumonie byla v závažnosti rezistence předčena Clostridiem difficile. Na kazuistice také ukázala, že by lékaři měli věnovat více pozornosti centrálním žilním vstupům jako možným zdrojům infekce. Pozornost věnovala především kvasinkovým infekcím a jejich léčbě. V následné diskuzi zmínila, že by se terapie non - kandidové sepse měla zahajovat echinokandinem ne azolovými preparáty.

10:00 - 12:00 Hot topics in intensive care I.

Po krátké přestávce na kávu čekal účastníky kongresu blok věnovaný novinkám v oblasti intenzivní medicíny s účastí zahraničních řečníků. Z německé Jeny dorazil dr. Brunkhorst s tématem Epidemiology and management of Staph. aureus bacteraemia. Dle statistikých dat, které pan doktor představit jasně vyplývá, že stafylokokové infekce jsou velmi častým problémem a příčinou septických stavů u pacientů na jednotkách intenzivní péče. Predisponujícími faktory infekce jsou diabetes mellitus, kardiovaskulární onemocnění či vyšší věk. Nejčastější ložiska infekce jsou respirační trakt, urogenitální trakt či infekce ran. S. aureus díky své virulentní výbavě patří mezi nejvíce “inteligentní” patogeny, který vyvolává akutní zánětlivou odpověď, ale je schopen vyvolává chronické infekce, například osteomyelitidu. Je tedy nutné, aby lékaři mysleli nebezpečnost bakterémie vyvolané S. aureus, při podezření je nutné odebrat hemokultury, pátrat po zdroji infekce a adekvátně tento urgentní stav léčit. 

S přednáškou Nosocomial respiratory infections in ICU and dysregulated immunity pokračoval dr. Holub z Prahy. Nozokomiální pneumonie, HAP - hospital acquired pneumonia, představují jednu z nejzávažnějších komplikací kritického stavu a hospitalizací na jednotkách intenzivní péče. Pacienti s těžkými traumaty nebo v kritickém septickém stavu jsou rizikovou skupinu pro rozvoj pneumonie a kombinace obou stavů (double hit - primární inzult + pneumonie) výrazně zhoršují prognózu pacienta. Dle nových výzkumů HAP vyvolává kombinovanou dysfunkci imunitních buněk - snižuje aktivaci neutrofilních leukocytů, snižuje množství nativních T- lymfocytů a celkově negativně ovlivňuje imunitní systém v plicní tkáni, což dále zvyšuje pravděpodobnost sekundárních infekcí.

Jedinou ženou tohoto bloku byla dr. De Waele z Bruselu, která hovořila o Energy and protein requirements in ICU. Výživa kriticky nemocných pacientů by měla být standardem na jednotkách intenzivní péče, ale stále zůstávají otázky, jak by měla vypadat správná klinická praxe. Základem je dodávat adekvátní množství energie a proteinů v časných fázích péče těm, u kterých kde je indikována a s přihlédnutím k výskytu možných komplikací, provázejících parenterální či enterální výživu. Dle doporučení by měl být proveden odhad energetické potřeby pacienta zjištěn pomocí nepřímé kalorimetrie či podle formule 25 kcal/kg/den a příjem proteinů by měl být 1,3 - 1,5 g/kg/den. Pravdou zůstává, že adekvátní a časně zahájená výživa kriticky nemocných prokazatelně snižuje riziko infekčních komplikací na ICU.

Závěr dopoledního bloku byl v režii dr. Molnara z maďarského Szegedu. Sdělením Norepinephrine in septic shock - should we use it earlier vzbudil velký zájem auditoria, protože problematika využití noradrenalinu v terapii septického šoku patří k těm nejzajímavějším. Z praxe pana doktora vyplývá, že v případě těžké hypotenze by lékaři neměli váhat podat noradrenalin společně s tekutinovou resuscitací, což doložil kazuistikou z vlastního oddělení. Velmi komplikované je odhadnout, jak pacient odpoví na tekutinovou terapii hypotenze, proto pan doktor doporučuje pro optimalizaci v postupu tekutinové resuscitace využít rozšířeného monitoringu na ICU zahrnující například monitoraci hodnot srdečního výdeje, středního arteriálního, et CO₂, laktátu, pH i např. oxygenace mozkové tkáně. Péče o těžce hypotenzního pacienta vyžaduje urgentní léčbu - což krásně vystihuje citát pana doktora: “Diagnosis can wait, but cells can´t!”

09:30 - 12:00 Perioperační péče, analgosedace, delirium

Po krátké pauze nás svými zkušenostmi obohatil dr. Raffaj z Bratislavy, působící v Nottinghamu. V případe analgosedace aplikují schéma z ruského hokeje - rychlý začátek a pak přidávame. Začíname morfinem, který přidáváme, dle potřeby podáme bolus midazolamu, při neefektivnosti analgosedace přepínáme na fentanyl, svalové relaxans podáme jen pokud je to nevyhnutné. Při procedurální bolesti aplikujeme 1-2mg/kg propofolu nebo ketaminu, používáme krémy s lokálním anestetikem a dítě se snažíme rozptýlit hrou. Na závěr se věnoval problematice syndromu z odnětí a doporučením jak vysazovat léky, abychom efektivně předešli jeho výskytu. Svými zkušenosti s analgosedací u dětí plynule navázala dr. Richtrová z Brna. Hlavním cílem je psychicky i fyzicky ulevit dětskému pacientovi, co však má svá rizika, jmenovitě prodloužení UPV a vznik abstinenčního syndromu.

Hlavním cílem je pacientovi ulevit jak psychicky, tak fyzicky.

Naneštěstí neexistuje univerzální protokol, jak postupovat, a navíc chybí znalosti farmakologického profilu v této pacientské populaci. Jak to tedy dělají na oddělení paní doktorky? Každých 8 hodin sestřičky vyplňují formulář, který lékaři poskytne informaci o tom, zda je pacient optimálně sedován. 

Téma antibiotické proxylaxe u chirurgických výkonů přednesla dr. Krejčí z Ostravy. Antibiotická profylaxe by měla být přizpůsobena prostoru, do kterého operací vstupujeme - předpokládáme-li určité bakteriální osídlení v daném místě. Měla by trvat po celou dobu výkonu, u operací srdce ji prodlužujeme až na 48-72 hodin po operaci, u zákroků v GIT na 24 hodin po ukončení výkonu. Závěrem nám připomněla, že antibiotickou profylaxí můžeme přispívat k vzniku rezistencí a že není absolutní a jisté riziko vzniku infekce tu stále je. Emergentní delirium, stav specifický pro dětské pacienty, nám ozřejmil dr. Frelich z Ostravy. Jedná se o delirium vyskytující se do 30 minut po probuzení z celkové anestezie. Je to self- limited problém, t.j. spontánně odezní do 5-15 minut. Rizikovými faktory jsou operace středouší, tonsilektomie a adenotomie, použití sevofluranu nebo desfluranu a také individuální rizikové faktory jako psychický stav pacienta. Prevencí může být podání propofolu na konci operace nebo psychoprofylaxe. 

Dr. Duda, rovněž z Ostravy, nám připomněl jaké jsou příznaky deliria a že ho můžeme rozdělit na typ hyperaktivní, hypoaktivní a smíšený, od čehož se následně odvíjí i terapeutický postup. Využíváme kombinaci nefarmakologického a farmakologického přístupu, kde využívame haloperidol a risperidon. V intenzivní péči se setkáváme s delirii z odnětí, u kterých podávame sedativa (dexmedetomidin) a opiáty (methadon, morfin, kodein). 

Ze Slovenska nás navštívil dr. Petrík z Banské Bystrice se svou přednáškou na téma perioperační tekutinový management. Jelikož zlaté pravidlo 4/2/1 se v tomto případě nedá použít a univerzální postup neexistuje, ukázal nám, co se osvědčilo jemu. Používá nasledující klíč - 6 hodin před operací povolena tuhá strava, 4 hodiny mléčna formule, 2 hodiny voda, perioperační hrazení ztrát 5% albuminem, hemoderiváty podávat jen při výrazných cirkulačních ztrátách a prvních 24 hodin po operaci restrikce tekutin na 75% denní potřeby. Tekutinový management je komplexní problém, jehož řešení se přizpůsobuje aktuálnímu stavu pacienta a odvíjí se od zkušeností a zvyklostí lékaře.

13:30 – 15:10 Pestré vrstvy chirurgie – vybrané stavy postižení GIT

Chirurgický blok začal prezentací Operační stres a septické komplikace ve střevní chirurgii od dr. Šerclové z Hořovic. K eliminaci těchto nepříznivých stavů je třeba se především zaměřit na předoperační přípravu, kterou upravují loňská guidelines, volbu operační techniky a průběh anestezie, kde především výskyt hypoxie ovlivňuje pooperační výsledek. U laparoskopických výkonů je signifikantně nižší výskyt septických komplikací a omezením míry invazivity ve srovnání s otevřenou operací se též snižuje operační stres. Musíme ale mít na paměti, že pacienti indikovaní k otevřené operaci jsou obecně rizikovější.

Následovalo sdělení Poleptání horní části GIT. V něm dr. Urbánek z Brna upozornil na různorodost příznaků, které nemusí korelovat se závažností stavu. Ani absence známek poleptání při ORL vyšetření nevylučuje změny v jícnu či v žaludku. Směrodatné vyšetření pro diagnózu i pro prognózu je endoskopie a endoskopická klasifikace.

V diagnostice poleptání jícnu a žaludku je rozhodující endoskopické vyšetření.

V léčbě potom podáváme inhibitory protonové pumpy, antibiotika a ordinujeme tekutou stravu či nasogastrickou sondu. Kortikoidy podáváme pouze u pacientů s postižením dýchacích cest.

Dr. Ryska z Hořovic se poté věnoval tématu Pooperační ileus vs. střevní obstrukce. Ač jsou si tyto dva stavy klinicky podobné, je nutné je v praxi dobře odlišit. Pooperační ileus je definován jako dočasná porucha motility GIT po chirurgické intervenci trvající více než 4 dny, při jeho vzniku hraje největší roli pooperační stres. Pro pooperační střevní obstrukci je určující porucha funkce GIT trvající více než 2 dny v průběhu 30-50 dní po operaci, jsou pro ni příznačné křeče a vzniká na základě srůstů po operaci. Nejlepší léčbou obou stavů je prevence, pro pooperační ileus je vypracován ERAS protokol a u pooperační střevní obstrukce se užívá kombinace volby laparoskopické operace a bariérové systémy.

Sdělení s názvem Neinfekční průjem přednesl dr. Satinský z Havířova. Definici průjmu doplnil několika slidy obrázků, čímž sál ožil a ani čtvrtá prezentace v bloku nezůstala bez pozornosti. O průjmu hovoříme při četnosti 3 a více stolic za den, objemu 200 g a více jedné stolice při konzistenci dle Bristol Stool Chart 5-7. Výskyt průjmů na JIP je asi 15 % a z těchto je pouhý zlomek infekčních.  Mezi rizikové faktory neinfekčních průjmů se řadí enterální výživa a např. kombinace antibiotik a antimykotik. Z mnoha příčin byla zmíněna exokrinní pankreatická insuficience, kdy je nutné dodávat pankreatické enzymy a vysoká hladina žlučových kyselin léčená cholestyraminem. Nakonec pan doktor znovu připomněl použití správné definice průjmu, neboť v praxi se často liší pohled zdravotní sestry a lékaře.

Závěr bloku byl věnován tématu Pooperační píštěle zažívacího traktu. Dr. Havel z Hradce Králové začal připomenutím lytické fáze hojení ran, která může hrát nemalou roli ve vzniku dehiscence a následné píštěle. Vznik pooperační píštěle je výsledkem působení mnoha faktorů jak ze strany pacienta, tak ze strany zdravotnické péče a jejích komplikací. V klinickém obraze se objevuje vedle počínající sepse i např. pooperační pneumonie. Při difúzní peritonitidě či silné systémové reakci je indikována. V konzervativní terapii je důležité časté převazování ran, nedoporučuje se lepení píštělí ani somatostatin. Užitím srkacího drénu se předchází  adhezi střev.

15:20 - 17:00 Indikace a klinická interpretace mikrobiologických nálezů u pacientů na JIP

Plný sál posluchačů přivítal prvního přednášejícího tohoto detektivního bloku, dr. Koláře z Olomouce, který se věnoval otázce citlivosti bakterií na antibiotika. Ukázal nám, že se na tuto problematiku dá dívat z různých úhlů pohledu - mikrobiologického, klinického a farmakologického. V současné době nejvíce využíváme klinické breakpointy, které porovnáváme s MIC, na základě čehož usuzujeme jaké antibiotikum použít. Dr. Kolář si myslí, že v budoucnu se posuneme k farmakologické definici, která vychází z farmakokinetiky a farmakodynamiky. Nejlepší cestu však vidí v komplexní definici, která bere v potaz kliniku, lokální infekce, MIC, mechanizmus rezistence a koncentraci antibiotika.

Dr. Beneš z Prahy upřel naši pozornost na hemokultivaci, klíčové vyšetření při podezření na sepsi, infekční endokarditídu a břišní tyfus. Připomněl nám vše důležité: kdy odebírat, jakou nádobku si vybrat a že jeden vzorek nestačí! Aby jsme se vyvarovali chybné interpretaci výsledků, musí nám sedět kultivační nález, etiologie a klinický obraz. Falešně negativní nález může být způsoben nasazenými antibiotiky, naopak, s falešně pozitivními nálezy se setkáváme nejčastěji při kontaminaci.

Zapálený výklad přinesla dr. Geleneky z Prahy se svou přednáškou, ve které přehledně shrnula vše, co bychom měli vědět o serologii. Interpretační pasti na nás čekají zejména při séronegativitě, která nevylučuje infekcii - imunodeficitní pacient, diagnostické okno, a pozitivita nemusí nutně znamenat akutní fázi nemoci - pomáháme si aviditou IgG protilátek, akutními markery a titrem celkových protilátek.

Nezapomnělo se ani na houby a dr. Mallátová z Českých Budějovic nám ve své přednášce shrnula metody, kterými můžeme diagnostikovat mykotické onemocnění od mikroskopie, přes kultivaci, hemokultivaci, až po využítí specifických markerů jako jsou mannam/ antimannam a galaktomannam. Dle EORTC kritérií můžeme hovořit o jisté diagnóze pokud vyjde pozitivní histologie, mikroskopie i kultivace z primárně sterilních lokalit.

Na závěr tohoto bloku jsme se dostali až k nejmladším metodám molekulární biologie, o kterých nám přišli vyprávět dr. Lengerová a dr. Kocmanová z Brna.

ČTVRTEK 28. 1. 2016

8:30 - 10:30 Simulace v intenzivní medicíně - stav, aktuální možnosti a blízká budoucnost

Třetí den Colours of Sepsis 2016 započal v sále Platinum sérií sdělení o simulaci v intenzivní medicíně. Úvodní přednášky tohoto bloku se ujal dr. Cvachovec z Prahy, ve které auditoriu sdělil Kdy a proč je simulace potřebná. Cílem vzdělávání v medicíně, je vybavit zdravotníky nezbytnými znalostmi, jež je nutno získávat studiem z knih, analýzou a srovnáním informací, dále trénink psychomotorických dovedností a v neposlední řadě přijmout správné postoje. V oblasti rozšiřování a zkvalitňování vzdělávání se stále více uplatňuje simulace, která poskytuje bezpečný nácviku správného postupu v dané simulované situaci. Přínos těchto rozvíjejících se metod tkví v procvičování diagnostického i terapeutického postupu.

Se svým pohledem na Simulace v AIM pokračoval dr. Vymazal z Prahy. Simulace je dnes nezbytnou součástí medicíny. Podle pyramidy učení, kterou vytvořil Edgar Dale, je mechanismus učení nejúčinnější, pokud je možnost si znalosti prakticky vyzkoušet a proto by se měla výuka, nejen pregraduálních studentů, rozvíjet a zdokonalovat prostřednictvím simulační medicíny.

O budoucnosti simulační medicíny a CRM (crisis resource management) principech pohovořil dr. Stern z Prahy. Budoucnost simulací v medicíně tkví hlavně tom, aby se budovala akreditovaná standardizovaná simulační centra, ve kterém pracují zkušení s motivovaní instruktoři, což by měli být vynikající kliničtí specialisté. Zároveň je snahou, aby bylo využití těchto metod zařazeno do systému pregraduálního i postgraduálního vzdělávání. Závěr této sekce okořenil krátký film, ve kterém jsme měli příležitost prožít jeden den simulačního kurzu očima účastníka.

15:20 - 17:00 Komplikace kritického stavu

První sdělení bylo věnováno poměrně málo časté komplikaci - akalkulózní cholecystitidě. Dr. Galková z Nitry uvedla, že AAC (akutní akalkulózní cholecystitida) u pacientů na JIP je těžce diagnostikovatelná, ale mělo by se na ni myslet při známkách zánětu nejasné etiologie. Mortalita MODS asociovaného s AAC je 44 % (samotné MODS má mortalitu 24 %). Nejčastěji se tato komplikace vyskytuje po kardiochirurgických operacích, mezi faktory vzniku patří např. UPV, užití opioidů a parenterální výživa, kdy se po 4 týdnech vyskytuje sludge u 50 % pacientů. V diagnostice je nejdůležitější ultrazvuk, neboť klinický obraz je často kryt analgezií a sedací. 

Pokračoval dr. Sedlák z Olomouce o diafragmatické dysfunkci. U kritických stavů se uplatňuje negativní vliv UPV a vzniká VIDD (Ventilator-induced diaphragma dysfunction). Často se vyskytuje spolu s polyneuromyopatií kriticky nemocných, v diagnostice je v hlavní roli ultrasonografie. Pomocí ní se stanovuje ztluštění v zóně apozice a sleduje se exkurze klenby.

Dr. Káňová se věnovala dysfunkci mozku, která se vyskytuje u 20-80 % kriticky nemocných. Jejím akutním projevem je delirium, které je nejčastěji v těchto případech asociováno se sepsí. Delirium probíhá v 50 % ve formě hypoaktivní a je tudíž ve svých projevech velmi nenápadné. Na jeho vznik by se mělo myslet zvláště při působení faktorů sdružujících se ve zkratce THINK (Toxické působení, Hypoxemie, Infekce, Nefarmakologické intervence, Kalium a jiné iontové dysbalance). V léčbě se z farmak uplatňuje dexmedetomidin, atypická antipsychotika a případně haloperidol. Polyneuromyopatie bylo tématem dr. Hona z Ostravy. Tato častá komplikace kriticky nemocných se projevuje generalizovanou slabostí s akcentací proximálně a s ušetřením obličejových a okohybných svalů. V prevenci je nutná především agresivní eliminace sepse, časná mobilizace a spontánní ventilace. 

Sinusitidu jako komplikaci u pacientů v kritickém stavu prezentoval dr. Krbila z Nových Zámků. Vyskytuje se u 25-75 % takovýchto pacientů a faktor, který zvyšuje pravděpodobnost jejího vzniku, je hlavně obstrukce drenážních otvorů zavedenou nasotracheální intubací - NTI (43% riziko sinusitidy) či v horším případě kombinací NTI a NGS. Ač je CT diagnosticky nejpřínosnější, je z důvodu imobility pacienta nejvhodnější použít ultrazvuk. Na akutní sinusitidu se na jednotkách intenzivní péče pro závažnější stavy pacienta často zapomíná, ale myslet by se na ni mělo právě při přítomnosti nevysvětlitelných známkách infekce a vyvarovat se uvedeným rizikovým faktorům.

8:30 - 10:10 Senectus ipsa est morbus (Stáří samo je nemoc): Platí to v intenzivní péči?

Do čtvrtečního rána nás přivítal Dr. Kalvach z Prahy přednáškou Geriatrický pacient a frailty. Dozvěděli jsme se, že pojem křehkost zahrnuje hledisko nejen fyzické, ale i sociální, psychické a spirituální. V diskuzi podotkl, že staří pacienti vyžadují především trpělivost a individuální pohled.

Velmi častou problematiku deliria ve vyšším věku nám přiblížil dr. Jirák z Prahy. Nejprve jsme se věnovali jejich různorodým příčinám, například jsou častá u pankreatitidy, dehydratace anebo terapie benzodiazepiny. Také jsme se dozvěděli, že častější je výskyt deliria za tmy.

Následovalo sdělení dr. Erbanové z Náchoda o specifikách farmakoterapie u geriatrických pacientů v intenzivní péči. Ujasnili jsme si problematiku distribučního objemu (DO) pro hydrofilní léky u běžného geriatrického pacienta (nízký DO) a geriatrického pacienta na JIP (vyšší DO). Dále nám paní doktorka představila 2 koncepty nasazování léků. Prvním byl pro nasazení antibiotik: Hit hard = Start high + go fast, což znamená, že nejprve nasadíme plnou dávku ATB dle jeho farmakokinetiky a postupně léčbu upravujeme v souvislosti s jeho fyziologickými funkcemi. Start low, go slow se týká léčiv s vysokým first pass efektem, který je u starších pacientů snížený.

Přednáškou Geriatrický pacient v intenzivní péči navázal dr. Maňák z Hradce Králové. Zaměřil se především na změnu fyziologických funkcí, například snížení citlivosti ledviny na ADH nebo sníženou kardiální rezervu pro závislost na preloadu a dysfunkci myokardu. Apeloval na lékaře, aby se naučili používat termín křehký pacient.

Celý blok přednášek uzavřel vtipně pojednanou prezentací dr. Honzák z Prahy, který upozornil především na lidskou část péče.

10:30 - 12:10 Kardiopulmonální resuscitace a urgentní medicína

Prvním řečníkem bloku věnovanému KPR a nejnovějším doporučením z roku 2015 byl dr. Trenkler z Košic. Pan doktor hovořil o KPR v souvislostech a shrnul historii a postup tvorby doporučení pro resuscitaci. Z nových guidelines vyplývá důležitost přednemocniční resuscitace jako je telefonem asistovaná resuscitace či práce záchranářů.

S novými pohledy na náhlou zástavu oběhu (NZO) přistoupil k řečnickému pultu dr. Škulec z Berouna/Hradce Králové. Mezi příznaky NZO patří bezvědomí, bezdeší nebo gasping, či nehmatný pulz. Novinky jsou převážně v pohledu na vztah mezi mechanickou a elektrickou aktivitou srdce, zejména fibrilace komor, PEA a asystolie. V experimentálním modelu bylo prokázáno, že u NZO s fibrilací komor a PEA je přetrvávání koordinované mechanické aktivity levé komory normální. Proto je třeba si uvědomit, že jakýkoli záznam snímaný povrchovým EKG ukazující na známky NZO mohou být doprovázen mechanickou aktivitou srdce a nabízí se tedy mnoho otázek, jestli je vlastně definice EKG nálezů u NZO klinicky správná.

Přednáška Čas - urputný nepřítel aneb logistika zásahu v rámci studie OHCA Praha zazněla z úst dalšího řečníka, dr. Fraňka z Prahy. Randomizovaná prospektivní studie OHCA srovnává pacienty, kteří byli resuscitováni klasickým přístupem dle guidelines a druhou skupinu pacientů, kdy byla hyperinvazivní resuscitace prováděna pomocí přístroje LUCAS a využití ECMO. Velmi důležitým momentem resuscitační péče je čas, proto v Praze modifikovali časovou osu, snahou o zkrácení doby od zavolání RZP k napojení ECMO, a zkoumají vliv těchto úprav na výstupy studie. Předběžné výsledky ukazují, že hyperinvazivní resuscitace funguje, ale znamená to obrovské investice do organizace, vybavení a nutnost precizní mezioborové spolupráci.

Hyperinvazivní resuscitace funguje, ale vyžaduje obrovské investice.

 Zájemce o moderní technologie pro kvalitní resuscitaci nepochybně obohatilo sdělení dr. Gányovicse z Košic. Pro hodnocení účinnosti a kvality KPR vypracovala  skupina spolupracovníků okolo pana doktora tzv. CODE STAT, kde se zpětně vyhodnocují kroky a postupy prováděné během resuscitace a zaznamenané pomocí moderních technologií, mezi které patří například analýza počtu kompresí hrudníků, správnosti zajištění dýchacích cest, správně indikovaných léků atd. Data jsou elektricky odeslána na zpracování dat, poté jsou výsledky kontrolovány lékařem a výsledek kontroly kvality KPR je formou zpětné vazby zaslán zpět odesílajícímu týmu.

Poslední přednáška před obědovou pauzou zazněla z úst dr. Šeblové z Kladna. Sdělení s názvem Etika kardiopulmonální resuscitace - mění se pohled společnosti? Novinkou nových guidelines KPR 2015 bylo zabudování tématu etiky do resuscitační péče, což rozhodně patří do komplexní péče o pacienty a zaobírá se klasickým problémem klinických lékařů: zahajovat či nezahajovat resuscitaci, kdy už dále nepokračovat? Etické problémy v resuscitační péči jsou jednou z nejsložitějších a stále ještě není možné nalézt jednoznačná doporučení a je potřeba stav posuzovat individuálně stran pacienta, ale i vědomí a svědomí ošetřujícího lékaře.

13:30 - 15:00 Klinická pravidla, která bychom měli vždy respektovat (aneb “EBM at the bedside”)

Odpolední série přednášek v sále Saphire se nesla v duchu základních klinických pravidel, která by měl znát a respektovat každý lékař. O úvod k tématu se postaral dr. Černý z Ústní nad Labem. Cílem tohoto bloku přenášek je formulovat tezi “one size fits all”, čili ustanovení univerzálních terapeutických postupů. Postup u každého pacienta by měl být založen na guidelines, klinické zkušenosti a důkladné znalosti biologických fenoménů. Pan doktor plynule navázal svým sdělením Hemodynamika a tekutiny. Kdy jsou vlastně indikovány postupy sloužící k podpoře oběhu? Nejčastěji je to stav oběhové nestability, což jsou abnormální hodnoty ukazatelů makrohemodynamiky a klinické nebo jiné známky tkáňové hypoperfúze, přičemž vždy je třeba vyloučit tenzní PNO či tamponádu perikardu. Varovně by měly působit hodnoty: STK pod 90 mmHg, DTK pod 40 mmHg, MAP méně než 60 mmHg, tepová frekvence více než 100/min. Ve volbě tekutin hrají prim balancované krystaloidní roztoky v iniciální fázi tekutinové resuscitace. V případě nutnosti podání vazopresorů je lékem volby noradrenalin, pokud podaná dávka nestačí, podáme dobutamin. Jasnou indikací pro aplikaci adrenalinu je anafylaktický šok.

O ventilační podpoře a oxygenoterapii pohovořil dr. Dostál z Hradce Králové. Pan doktor diskutoval výhody a nevýhody permisivní hypoxemie při titraci oxygenoterapie. Rizika tohoto stavu jsou kognitivní deficit či hypoxií indukovaná plicní hypertenze.

Přehledně a jasně, tak vypadala přednáška dr. Stibora z rakouského Badenu o analgezii, sedaci a deliriu. Nové guidelines vedly ke změně paradigmatu. Koncept hluboké sedace je opuštěn a předností by měla být kvalitní analgezie za pomoci opioidů. Pokud samotná analgezie nestačí k odstranění dyskomfortu pacienta, přidá se sedativum nebenzodiazepinového typu (dexmedetomidin, quetiapin, III. generace antidepresiv či gabapentin) a nefarmakologické postupy (klid, ticho, rytmus spánek - bdění). Jak postupovat u nespolupracujícího pacienta? Lékem volby je dexmedetomidin, pokud dosáhneme plné dávky a pacient je stále neklidný doporučuje se podání propofolu buď bolusově nebo kontinuálně.

Dr. Matějovič z Plzně zakončil tento blok sdělením Prevence renalního selhaní (AKI) a podpora/náhrada funkce ledvin. V případě již existujícího renálního poškození je vždy potřeba v péči o pacienty zkontrolovat medikaci a vyloučit užití nefrotoxických látek a inzultů, samozřejmě nezbytným opatřením je optimalizace tlaku krve. Druhým stavem je nozokomiální AKI. Zde je nutné správné hodnocení klinického stavu, monitorace hemodynamiky a vyčkávat na spontánní úpravu stavu. V prevenci poškození ledvin je třeba vyvarovat se perioperační hypotenzi u rizikových pacientů, udržovat adekvátní MAP. Dříve hojně využívaný postup aplikace bolusu tekutin + diuretika již není doporučovaná jako prevence AKI. 

15:15 - 17:00 Sepse na porodním sále, sál Saphire

Po kávové pauze zahájil dr. Pařízek z Prahy velmi očekávaný blok zabývající se problematikou oboru gynekologie a porodnictví. Pan doktor prezentoval doporučený postup pro včasnou diagnostiku a terapii sepse, který vypracoval mezioborový tým kvůli vzrůstající incidence sepse u těhotných.

Pohled anesteziologa a intenzivisty na doporučený postup léčby sepse u těhotné podal dr. Bláha z Prahy. Ten zdůraznil význam modifikace kritérií sepse u těhotných, jelikož parametry jako zvýšené tělesná teplota, tachykardie, tachypnoe a leukocytóza jsou v těhotenství a při porodu do určité míry fyziologické. Pro lepší diagnostiku sepse slouží jednoduchý skórovací systém MEOWS, který má až 98% negativní prediktivní hodnotu. Dr. Bláha nadále setrval u řečnického pultu a přednesl sdělení: Peripartální život ohrožující krvácení u těhotné. Zmínil nutnost vypracování postupů pro řešení PŽOK a jejich pravidelné trénování ve všech zdravotnických zařízeních. Dále pro všechny nehematology, kteří nemají tak detailní znalosti koagulačních procesů, zdůraznil význam fibrinogenu jako klíčového faktoru, jehož pokles pod 1 g/l by měl být alarmující a vést k jeho rychlé suplementaci. Pokud krvácení není možné během 30-60 min vyřešit, pak je vhodná konzultace hematologa, ideálně přímo na porodním sále, protože krvácení zřejmě nemá jednoduché řešení. 

A stejné téma z pohledu hematologa okomentoval dr. Salaj z Prahy. Upozornil, že každé velké krvácení může přejít v intervalu 1-3 hodin přejít konzumpční koagulopatii. V diagnostice DIC není tromboelastometrie přínosem, ukazateli DIC jsou pokles trombocytů, prodloužení koagulačních časů, vzestup FDP, pokles antitrombinu a fibrinogenu. Fibrinogen by měl při peripartální hemoragii dosáhnout cílové hodnoty 2 g/l, ovšem preventivní podání nemá význam. Antifibrinolytika nemají jasný význam, důležitý je časový faktor, kdy pozdní podání prognózu zhoršuje vyšší incidencí trombotických komplikací. Smysl má podání rfVIIa, ovšem při neúspěchu 2 dávek efekt další dávky není pravděpodobný. 

V závěru představil moderátor bloku, dr. Štourač z Brna, první výsledky jedinečné studie OBAAMA-INT. Do studie se zapojil neuvěřitelný počet českých i slovenských porodnických zařízení. Z množství získaných informací zmiňme například, že u sekcí převládá neuraxiální blokáda nad celkovou anestezií (60 % v ČR, 67 % v SR), nejčastěji subarachnoidální způsob podání. Zároveň se zdá, že klesá zastoupení epidurální analgezie u porodu. Výsledky studie budou letos prezentovány také na prestižním kongresu Euroanaesthesia v Londýně.

17:15 - 18:15 Hot Topics In Intensive Care III.

Třetí kongresový den završila přednáška dr. Schneidera ze Švýcarska s názvem The role of CRRT in the management of fluid overload. Několika studiemi bylo prokázáno, že převodnění zhoršuje prognózu u kriticky nemocných. Zároveň se ukázalo, že restrikce tekutin nevede k poškození ledvin a udržování rovnováhy tekutin je výhodné i v případě akutního renálního selhání. Podávání tekutin by se tedy u kriticky nemocných mělo snížit na minimum, po úvodní fázi resuscitaci je často nutné odstranění přebytečných tekutin.

PÁTEK 29. 1. 2016

8:30 - 10:10 Biochemie v intenzivní péči - laboratoř vs klinika: Co by měl klinik vědět

Ráno po závěrečném galavečeru se opět naplnil sál Saphire a biochemický blok mohl začít. V úvodu se představil dr. Rajdl z Plzně a dr. Protuš z Prahy s přednáškou Vše o ketoacidóze. Diabetická ketoacidóza byla demonstrována na příkladu kazuistiky, hodnota glykémie při příjmu se většinou pohybuje v rozmezí 20-28 mmol/l. V klinickém vyšetření dr. Protuš poukázal mimo jiné na pravidelné hodnocení stavu vědomí. Riziko rozvoje edému mozku představuje iniciálně nízký pCO2 a vyšší urea. Při nálezu ketolátek v moči je doporučeno k analýze krevních plynů odebrat arteriální krev, což je ale v praxi naplňováno pouze v 5 %! Cíl terapie spočívá především v aplikaci inzulinu, což vede ke korekci pH (cíl: nad 7,3) a v rehydrataci. Neradno je opomíjet hladinu draslíku, která se mění s hodnotou pH. Pokles pH o 0,1 je doprovázen poklesem draslíku o 0,6 mmol/l. Na závěr byly uvedeny i jiné příčiny ketoacidózy než je diabetes mellitus (nediabetická ketoacidóza, alkoholická ketoacidóza), které mají odlišný klinický obraz a chybí u nich hyperglykémie. 

Se vším o laktátové acidóze přišli k řečnickému pultíku lékaři dr. Sečník a dr. Merta. Zlatý standard odběru stanovení laktátu je odběr plné arteriální krve a transport do 15 min. Pro sledování dynamiky laktátu je nutné nestřídat místo odběru (arteriální x venózní krev), nestřídat biologický materiál (plná krev x plazma), nestřídat metodiku stanovení (ampérometrie x spektrofotometrie). Časový odstup pro provedení kontrolního odběru by měl být 2-6 hodin.

Ke slovu přišel i dr. Jabor z Prahy, který se nám v poměrně krátkém čase snažil předat vše o glomerulární filtraci a funkci ledvin. Zazněla doporučení pro akutní péči: použití rovnice CKD-EPI  je možné a cystatin C se zdá býti lepším prediktorem než stanovení GF kreatininu. 

Ve zbývajícím čase se dr. Franeková z Prahy věnovala svému sdělení Dokáže současná analytika vždy naplnit klinické požadavky? Jeho obsahem bylo vlastně vyhodnocení ankety, kterou měli možnost vyplnit všichni účastníci kongresu. Na otázkách ankety byl v podstatě demonstrován význam kritické diference (CD) laboratorních výsledků. Na závěr byli vylosováni výherci ankety, kteří si domů odnesli lahev whisky.

10:30-12:15 Novinky v bezkrevní medicíně, sál Saphire

Ti nejvytrvalejší se sešli v sále Saphire, aby si vyslechli poslední blok přednášek letošní konference Colours of Sepsis. Nejdříve nás seznámil s historií bezkrevní medicíny, příčinami jejího vzniku a doporučil nám navštívit 17. ročník konferenci NATA, která se tento rok bude konat v Dublinu.

Dr. Seidlovou, která se bohužel na poslední chvíli nemohla konference zúčastnit, zastoupila dr. Ondrášková z Brna, která odprezentovala její přednášku o albuminu v onkogynekologii a gynekologii. Hladina sérového albuminu ovlivňuje outcome pacienta, jeho podání před operací výrazně zlepšuje prognózu. Komplexním náhledem na