První vzkaz mimozemským civilizacím poslalo lidstvo se sondami Pioneer 10 a 11, které odstartovaly v roce 1972 a 1973. Pro případ, že by je ve vesmíru „někdo našel“, obsahovaly známou plaketu, na které je mimo jiné znázorněn lidský druh. A protože jsme nechtěli mimozemšťanům o naší podstatě nic zakrývat, je na ní nahý muž a nahá žena. Muž má zdviženou otevřenou pravou ruku, což je prý podle vědců univerzální symbol dobré vůle. (Napříč všemi známými kulturami na Zemi je to jasný vzkaz, zhruba něco ve smyslu: „Podívej, nemám v ruce baseballku. Dokonce ti ani nechci dát pěstí.“)
Je příznačné, že to, co jsme nakonec poslali do kosmu, vyšlo v té době v některých novinách pouze ve zcenzurované podobě – muž měl překryté přirození, žena zase měla odstraněné bradavky. A hodně lidí do novin tehdy psalo, co to posíláme do kosmu za prasečinky. Škoda, že to NASA neposlala nakonec právě v té zcenzurované podobě, byla by to opravdu dokonalá výpověď o lidském druhu. Mimochodem čárku znázorňující u ženy vulvu raději autoři plakety ani nenakreslili z obav, aby to vůbec prošlo. Cože? Říkáte něco jako: „Tak moment, to jsme jako poslali do kosmu ženskou, která nemá…?“
Poslali. Nemá.
Těžko říct, jaký rozhovor se nad touhle zvláštní plaketou jednou někde v hlubinách vesmíru odehraje.
Mimozemšťan 1: Tohle je teda fakt divná civilizace. Tak kosmickou sondu už odpálit umí, ale trenky ještě nevynalezli.
Mimozemšťan 2: A proč myslíš, že nám ten týpek ukazuje pravou ruku?
Mimozemšťan 1: Asi s ní něco má.
Mimozemšťan 2: No jo, máš recht, má na ní jen pět prstů. Asi nějakej dřevorubec.
Mimozemšťan 1: Spíš je divný, že ukazuje jen tu jednu.
Mimozemšťan 2: Jak to myslíš?
Mimozemšťan 1: Co má v tý druhý, kterou nám neukazuje? Ha?
Mimozemšťan 2: No jo, na tom něco je, musíme si na tenhle druh dát bacha.
Mimozemšťan 1: Hele, a co když prostě jen ukazuje „pět“.
Mimozemšťan 2: Pět čeho?
Mimozemšťan 1: To já nevím, ale jestli za rok přilítne další sonda a ten chlápek bude ukazovat už jen čtyři, je to jasný – normálně nás odpočítávaj.“
Mimozemšťan 2: Ty hele, počkej! Vidíš to?
Mimozemšťan 1: Co jako?
Mimozemšťan 2: Zdá se mi to, nebo ta ženská fakt nemá…?
O pár let později jsme ale byli už o něco chytřejší a zase jsme to vylepšili. Poslali jsme do kosmu s Voyagerem 1 a Voyagerem 2 pozlacenou gramofonovou desku. Poslali jsme jim na té desce i návod, jak si postavit gramofon. Je tam trocha pozemské muziky a spousta zajímavých pozemských zvuků, mimo jiné – a to si myslím, že mimozemšťané obzvlášť ocení – startování traktoru.
Ale hlavně jsme mimozemšťanům poslali lidský pozdrav. A to pro jistotu hned v 55 různých světových jazycích včetně jazyka čičeva a ila. (Když jsem dal do Googlu „jazyk ila“, moc mi toho nevypadlo, jenom mi to napsalo: „Měl jste na mysli jazyk hovězí Billa?“). 55 pozdravů v 55 různých jazycích! No tak to jistě usnadní porozumění napříč vesmírem.
Úplně vidím, jak to ti mimozemšťané někde nad vykuchaným Voyagerem poslouchají, škrábou se za uchem, nebo na nějakém výrůstku, co mají místo ucha, a říkají: „Co to je, ty vole? To si snad někdo dělá srandu, ne?“
A budou mít pravdu. To jsme jim tam mohli rovnou poslat posledních třicet cédéček Evy a Vaška. No jenže, teď si představte, že ti mimozemšťané budou nakonec přece jen předpokládat, že jim to poslala nějaká inteligentní rasa, a budou to nejspíš považovat za nějakou komplikovanou šifru. A v domnění, že obsahuje nějaké důležité sdělení, se s jejím rozluštěním budou mořit desítky, možná stovky let. A nakonec, protože budou inteligentní, to rozlousknou. A to jen proto, aby si pětapadesátkrát poslechli: „Ahóóój!“
No tak uvidíme, jestli nebudou trochu vytočení a taky nám sem nepošlou nějaký hezký pozdrav. Ale co já vím, třeba to zachrání to startování traktoru.
