Organizačním koordinátorem akce je Anesteziologicko-resuscitační klinika a Oddělení pediatrické intenzivní a resuscitační péče Fakultní nemocnice v Ostravě. Program akce je připravován v úzké spolupráci s předními odborníky ČLS JEP, SLS a Výukového pracoviště Intenzivní medicíny IPVZ v Ostravě. Předsedou organizačního výboru je MUDr. Roman Kula, CSc.
Pátek 24.1.2014
Konferenční sál Saphire
10:30
Novinky v bezkrevní medicíně
Pro ty, které by zajímalo, co se děje s Koloidy za dva roky poté, tu byla přednáška dr. Sase. Představil slabé stránky studií 6S a CHEST, ze kterých vyplývá jediné - škrob by se neměl podávat hemodynamicky stabilním septickým pacientům. Loňská multicentrická studie CRISTAL se věnovala pacientům se všemi možnými druhy hypovolemického šoku. Po 90 dnech již pacienti, kterým byly podány koloidy, přežívali déle a také měli nižší potřebu umělé plicní ventilace. Toto vše za předpokladu, že bylo dodržováno správné dávkování a také, že koloidy nejsou podávány pacientům s renální insuficiencí. Je nutné si uvědomit, že jakýkoli roztok podávaný v excesivním množství má negativní účinky a proto je vhodné škroby podávat jen při oběhové nestabilitě.
Jak léčit perioperační krvácení dle ESA Guidelines 2013 nám shrnula dr. Seidlová. Nejsnazší cesta k úspěchu je krvácení předejít. Prvním krokem by mělo být klinické vyšetření a použití strukturovaného dotazníku. Laboratorní testy přijdou na řadu až posléze. Také je vhodné je doplnit o bed-side monitoring například ROTEM nebo TEG. Korigovat musíme i spolupůsobící faktory – hypotermii a acidózu. Nově se doporučuje nepřerušovat antikoagulační či antiagregační terapii ke krátkým výkonům. V gynekologii a porodnictví je nyní rutinně podávaná kyselina tranexamová, která dále snižuje potřebu transfuzních přípravků.
Novým, silným bojovníkem na poli bezkrevním medicíny se stává původně vojenský prostředek QuikClot, který nám představila dr. Ondrášková. Jeho vzniku dopomohla válka – pod jménem Combat Gaze byl vyvinut k zastavení krvácení přímo na bojovém poli a poskytnutí času na transport. Je lékem volby, pokud místo krvácení není dostupné pro turniket. V nemocniční péči se ukazuje jeho všestranost v zástavě krvácení po operacích jater nebo při kontrole krvácení po cévních přístupech, nebyly pozorovány komplikace ani po extrakci velkých katetrů u antikoagulovaných pacientů. QuikClot je měkká, bílá tkanina, impregnovaná kaolinem, který aktivuje krevní srážení in vitro (bez nutnosti Ca2+ nebo destiček). Jediné omezení představuje nutnost odstranit roušky do 24h a jako levný prostředek, snadný k použití byl schválen nejen v ČR a SR, ale i FDA.
Jak by měla vypadat Správná transfuzní terapie u masivního krvácení? O tom jak optimalizovat množství a cenu podaných krevních derivátů a co nejméně zatížit pacienta riziky transfuzní terapie promluvil dr. Stibor. Základem je udržet pacienta normotermního s normálním pH, hradit ztráty pomocí EBR k dosažení cílového hemoglobinu 70-90mg/l (100mg/l u rizikových pacientů), podání mražené plazmy řídit dle koagulačních schopností pacienta. Dle osobních zkušeností lektora dojde k podání první jednotky FFP po podání 4-6 jednotek erytrocytů. Správné dávkování plazmy je ale 15-20 mg/l (tj. 4-6 TU), co vede k rychlému vyrovnání poměru EBR:FFP na 1:1. Doporučené dávkování dalších krevních derivátů je ke shlédnutí v samotné přednášce, ale v jednoduchosti lze říct, že největší chybou je když se zasáhne příliš pozdě a příliš malým množstvím.
Hlavní zásady bezkrevní medicíny současnosti shrnul dr. Čundrle. Jejím cílem totiž není jenom prosté „nepodání“ krevních derivátů, ale také snaha o předoperační optimalizaci pacienta, výběr vhodné anesteziologické a chirurgické techniky, peroperační minimalizace krevní ztráty, požití autologních preparátů, hemostatických látek, zabránění infekcím, optimalizace dodávky a spotřeby kyslíku, hemodynamiky a ventilace. Nutno pamatovat na to, že poruchy mikrocirkulace pacienta mohou být následky transfuze!
Konferenční sál Gold
8:30
WORKSHOP: Když nemohu prodýchnout… když nejde zaintubovat… zajistit žílu… a tep se ztrácí…aneb jde o čas
Poslední den konference jsme se věnovali praktické stránce zajištění dýchacích cest a periferního vstupu ve workshopu, který byl připraven ve spolupráci s portálem AKUTNĚ.CZ. První se slova ujal dr. Dadák, který se věnoval neočekávané obtížné intubaci. Je to velmi nepříjemná situace, zvláště v případě, když je zároveň problém s prodýcháváním obličejovou maskou. Na místo opakovaných pokusů o intubaci, které jen prodlužují období suboptimální ventilace, bychom měli po 2-3 pokusech přistoupit k alternativám. Nejsnazší je použití laryngeální masky a pokud i toto selže, je čas postoupit ke koniopunkci. Té se následně věnoval dr. Otáhal. Nejznámější koniopunkční sety jsou zbytečně složité k použití (Quicktrach) nebo nejsou dost ostré a navíc mohou poškodit zadní stěnu trachey (Fastrach). Osobně by doporučil použití Minitrachu. Tento „stresu a blbuvzdorný“ systém sestává se skalpelu, bužie a kanyly č. 4. V případě, že jej nemáme po ruce nebo potřebujeme lepší ventilaci, lze použít i systém BACT (= bougie assisted cricothyrotomy). Řezem v ligamentum conicum se po bužii zavádí kanyla č. 6,5, skrz kterou již lze provést i bronchoskopii. No a co dělat když obtížnou intubaci očekáváme? Dr. Křikava doporučuje plánovat dopředu. Jednou z možností je použití videolaryngoskopu, případně jiné techniky - LM, koniopunkce, trachestomie. Je ovšem nutné si záchranné postupy připravit předem a na místě již jen postupovat podle plánu. Opatrnost je nutná i při extubaci, protože reintubace velmi často činí ještě větší potíže. Na závěr jsme se z nemocnice přesunuli do přednemocniční péče a zajištění žilního vstupu. Pokud žíla napíchnout nejde anebo v případě dětí to trvá déle než minutu, je doporučeno přistoupit k intraoseálnímu vstupu. Výhodou tohoto řešení je, že kost vám zaručeně nezkolabuje, lze do ní podat stejné tekutiny jako do žíly a brát laboratorní odběry. Nevýhodou je nutnost výměny po 72 hodinách, cena setu a průtok odpovídající kanyle 20 až 21G. Kontraindikace jako infekce v místě vpichu či stav po ortopedické operaci jdou snadno obejít výběrem vhodné lokace. Těmi jsou např. distální tibie nebo její tuberositas, hlavice humeru popř. u dětí do 6 let distální femur - 1 prst nad patellou. Závěrem nutno zdůraznit, že intraoseální vstup se nevrtá, nýbrž frézuje. Všechny tyto postupy si po teoretickém úvodu účastníci vyzkoušeli na modelech pod starostlivým dohledem lektorů.
Nyní je tento program ve schvalování ministerstvem, specifické léčebné programy jsou hotové, nákup léků proběhne v nejbližších měsících.
Dopoledne v sále Silver je opravdu nabité experty. Následuje Prognózování po kardiopulmonární resuscitaci a lekci zahajuje Renata Černá Pařízková. Přináší nám shrnutí jednotlivých metod predikce klinického výsledku, kdy zdůrazňuje, že zcela zásadní je klinické a elektrofyziologické vyšetření a přistupovat k hodnocení multimodálně. Jednotlivé prognostické znaky lze udat pomocí false positive rate - FPR, což dr. Pařízková podpořila výsledky klinických studií, procentuální hodnota znamená šanci na dobrý neurologický výsledek. Z klinických vyšetření má vysokou míru predikce stanovení klinických známek smrti mozku (FPR 0%), absence pupilárního reflexu bilaterálně po 72 h po KPR (FPR 0-1%), naopak absence korneálního reflexu, dříve zcela shodný prognostický marker jako předchozí, vykazuje FPR 6%. Co se elektrofyziologických vyšetření týče, kontinuální monitorace EEG je velmi vhodná pro stanovení epileptoforní aktivity a včasné zahájení antiepileptické terapie. Pozornost je nutné věnovat maligním vzorců se špatným neurologickým výsledkem - např. absence reaktivity pozadí má vysokou spolehlivost predikce. Vyšetření somatosenzorických evokovaných potenciálů (SSEP) vykazuje stále vysokou míru predikce, při nevýbavném N20 je FPR 0%, na druhou stranu výbavnost SSEP neznamená vždy dobrý klinický výsledek.
V současné době je tedy v odborné veřejnosti voláno po nových guidelines, již jsou doporučení Swedish Resuscitation Council, která jsou právě na multimodálním přístupu založena. Také Česká společnost intenzivní medicíny v současné době připravuje doporučený postup Hodnocení prognózy dospělých pacientů po srdeční zástavě, který ve svém vystoupení představil prof. Černý. Dokument je nyní před oponenturou. Představil nám jeho strukturu, která korelovala s již řečeným a dokument tedy bude obsahovat výčet jednotlivých vyšetření a jejich míru predikce. Stanovení biochemických markerů, které bylo v minulých letech často diskutováno, není v současné době rutinně doporučováno.
10:30
Po skvělém obědě začíná v sále Silver další z bloků Setkání s experty. Jako první se představují nám dobře známí dr. Štourač a ing. Schwarz s tématem Role interaktivních scénářů SEPSIS-Q v kazuisticky orientované výuce. Zaměření na prožitkovou výuku, jak tento styl učení naši prezentující nazývají, je zajisté cestou k získání zájmu studentů, kteří jsou zahlceni množstvím teorie a k setkání s reálným pacientem se mnohdy ani nedopracují. Studenti se tímto ocitají v centru pozornosti, sami řeší konkrétní problém, učitel je pouze v roli supervizora a prochází s nimi všechny možnosti případu. Výčet pomůcek pro problem based learning je velký, ať už jsou to figuríny, které si jistě pamatujete z vlastní výuky, fyziologické simulátory, simulovaný pacient/figurant, elektronický virtuální pacient, online simulátory, práce s scénáři, algoritmy atd. Samotné klinické scénáře SEPSIS-Q mají lineární strukturu, vycházejí z reálné situace - skutečných případů těžké sepse. Dalším příkladem jsou algoritmy, které vznikají v rámci našeho portálu, tyto mají strukturu větvenou, mohou vznikat paralelní a slepé linie. Opravdu propracovanou pomůckou je virtuální pacient, kde strukturu tvoří celý labyrint možností. Studenti se tedy vlastně učí hrou, však se také tato výuka nazývá též serious game. Jan Amos Komenský by z nich měl skutečně radost. Následně dr. Štourač pohovořil o tom, jak lze přejít od prožitku k požitku. Jak se mohou studenti podílet také na aktivní tvorbě tvorbě scénářu a algoritmů, například v rámci Samostatné práce, proč je důležité se k teorii vrátit a připravit se na problém, k čemu jsou multimediální pomůcky a jak využít jejich potenciál. Před samotnou problem based lekcí je nutná domácí teoretická příprava na zadané téma, v samotné výuce je dobré rozdělit studenty do týmů, klade se velký důraz na komunikaci, spolupráci v jednotlivých týmech, studenti se tím učí též respekt k názoru kolegy a prezentační dovednosti. Prožívají tuto výuku intenzivněji a mají z učení radost. Následně jsme byli sami rozděleni do týmů a vyzkoušeli jsme si alespoň v krátkém čase na vlastní kůži, jak vytvořit kostru takového scénáře/algoritmu na zadané téma, a následně zástupci týmů prezentovali. A všichni jsme z toho opravdu radost měli.
15:30Hypotermii up to date 2013 představil odborník v daném tématu prof. Gál z FN Brno. Připomněl její použití v po poresuscitační péči, kdy se v uplynulém roce diskutovaly 2 hlavní myšlenky - zda má význam chladit pacienta po KPR už v přednemocniční péči a zda používat teploty spíše k 33°C nebo až do 36°C (tedy téměř normotermie). V prvním případě dle několika studií chlazení již před přijetím na ICU přežití pacientů nezlepšilo, v hodnocení teploty chlazení též nevyšel jednoznačný lepší výsledek. Dalším použitím hypotermie je snížení nitrolebního tlaku u kraniotraumat a dalšího poškození s cílem nahradit barbituráty, v současné době se právě tímto zabývá studie Eurotherm3235. Co se týče možnosti hypotermie u poškození míchy, zde data nejsou příliš příznivá. Dále se nabízí možnost chlazení pacientů po centrální mozkové příhodě.
8:30
Společenský večer v Rock´n´Roll club Garage si vybral svou daň třetí kongresové ráno a sál Gold se pouze pozvolna zaplňoval posluchači. K závěru přednáškového bloku ale už vznikla nouze o místa, co jenom potvrdilo, že Nitrobřišní infekce jsou aktraktivním septickým tématem.
Kongresový sál Antracit
14:30
ARDS - pronační poloha je vhodná pro každého?
PRO: dr. Máca se nezabýval otázkou jestli pronační polohu u některých pacientů používat nebo ne, to je totiž jasné. Vhodnost pro všechny je ovšem jiná věc. Dlouhou dobu se její rutinní použití nedoporučovalo. To změnila loňská studie z New England Journal of Medicine, v které prokázali zvýšení indexu PaO2/FiO2 i snížení plateau pressure. Pronace snižuje 28 i 90 denní mortalitu. Navíc jsou všechny kontraindikace (poranění CNS, stavy po hrudních či břišních operacích) pouze relativní. A i tito pacienti by ze semipronační polohy mohli benefitovat. Dr. Máca doporučuje pronovat všechny s PaO2/FiO2 indexem pod 150, ovšem u lehčích forem o tom lze polemizovat.
Septický šok - čím dříve vasopresory tím lépe
PRO: Hned na začátku diskuze jsme si s dr. Szturzem zopakovali patofyziologii septického šoku a prošli si zástupce vasopresorických látek. Vasopresory jsou látky podávané až jako léky třetí až čtvrté volby. Inotropika je vhodné podávat u kardiální dysfunkce či hypoperfuzi (i přes normální intravaskulární objem a perfuzní tlak). Vasopresory nutné je kombinovat s tekutinovou resuscitací a dalšími vasoaktivními látkami. Cílem terapie by měla být adekvátní perfuze.
CON: Dr. Pauliny nezastal stanovisko typického oponenta. Jeho první slova byla, že je důležitější správná míra, a ne bezmyšlenkové podávání či zavrhování. Hlavním problémem je lokální distribuce, a k tomu vasopresory nepomohou. Dokonce může dojít až k situaci, kdy je tlak v normě a přes to pacientovi černají akra. Je tu tedy snaha o "open it and keep it open" a k tomu by měly stačit tekutiny a vasodilatacia. Vasopresory nejsou nutné - zajistí sice opticky dobrá čísla, neřeší ovšem jádro problému. Dr. Pauliny by tedy doporučil podávat signifikantně více tekutin hned od počátku, což vyústí v nižší spotřebu vasopresorů v pozdější fázi. Cílem terapie musí v první řadě být zlepšení tkáňové perfuze.
Devětkrát probodnuté srdcedr. Divák, dr. Demel, dr. Jursa, dr. Mittak
Pacient byl 19letý muž, kterého nalezli rodiče ležet doma v kaluži krve. Po příjezdu vozu záchranné služby zjistili, že nemá měřitelný tlak, akce srdeční byla 115/min a měl asi 15 bodných ran do hrudníku - z toho 13 zasáhlo plíci a 9 srdce. Provedli tedy na místě OTI, napojili UPV a zahájili volumoterapii. V nemocnici navázali Damage Control resuscitací, při níž řešili hlavně akutní traumatickou koagulopatii. Zvolili hypotenzní resuscitaci s cílem systolický TK 80-90torr, došlo i na podání Novoseven. Po převozu na sál pacient měl neměřitelný tlak a saturaci po více než 3 hodiny, od poranění ztratil 14 litrů krve. Pacient ale toto vše překonal a po více než 20 dnech byl propuštěn do psychiatrické léčebny. Tento mladý muž totiž patřil k tomu mizivému procentu lidí, kteří mají násilné sklony po užití LSD.
Po výborném obědu část účastníků zamířila do salónku Gold, aby jim „Projekt EPOSS nastavil zrcadlo“. Naštěstí v něm nebyla vidět naše plná a spokojená bříška, ale výsledky analýz a subanalýz dat, která tento jedinečný projekt nashromáždil.
Hned na začátek byl představen přehled hlavních výsledků v podání dr. Uvízla. Díky stále narůstajícímu počtu zadaných pacientů a vytrvalé práci lékařů registr EPOSS obsahoval k závěru roku 2013 data od téměř 900 pacientů. Jejich nemocniční mortalitu lze zaokrouhlit na 40%. Jak se na tomto vysokém čísle podílí různé faktory? Kupříkladu pacienti s vyšší teplotou mají vyšší mortalitu. Prodělaná sepse v posledních 3měsících není rizikovým faktorem úmrtí pacienta. Přibližně polovina pacientů je hospitalizována kvůli „interní“ diagnóze a na oddělení intenzivní medicíny si poleží přibližně 10 dní. Komorbidity, které nejvíce ovlivňují vznik sepse jsou ICHS a CHOPN a možná právě proto v lokalizaci sepse „vedou“ plíce. Jednoznačný profit z léčby a lepší přežití mají pacienti, u kterých bylo naplněno více než 6 doporučení z balíčku léčby těžké sepse. Hlavní doporučení, které plyne z prezentovaných výsledků je dodržení následujících cílů: CVP ≥ 8mmHg, MAP ≥ 65 mmHg, diuréza ≥ 0.5 ml/kg/h a laktát ≤ 4.0 mmol/L.
O tom, jak koreluje bilance tekutin a přežití pacientů v těžké sepsi promluvil dr. Szturz. V zásadě lze říct, že větší množství přeživších pacientů bylo ve skupině s nižší tekutinovou bilanci v prvních 4 dnech, tedy u pacientů s rychlejší mobilizací tekutin.
Dalo by se očekávat, že denní doba přijetí pacienta na ICU může ovlivnit péči o pacienta i jeho přežití. Z omylu nás vyvedl dr.Kula, který hledal rozdíly v outcome u pacientů přijatých v různých etapách dne. Kupodivu v kvalitě péče o pacienta nerozhoduje zda byl přijat ve dne nebo v noci, během pracovní doby nebo během služby, ani to zda byl víkend nebo pracovní den. Mortalita pacientů ve všech těchto skupinách byla přibližně stejná.
Jednou z hlavních otázek, na které se projekt EPOSS snaží nalézt odpověď zní „Jaké je dlouhodobé přežití pacientů a jejich kvalita života?“ Dnes jsme měli příležitost ji poprvé slyšet a to z úst dr. Maláska. Nejprve přiblížil velmi rozdílné hodnoty mortality v závislosti od startovacího bodu sledování. Dvouletá mortalita od přijetí na ICU je 80%, od propuštění z ICU 40% a po propuštění z nemocnice 10%. Kvalita života je ale u pacientů po sepsi výrazně nižší než u pacientů hospitalizovaných na ICU pro neseptické potíže.
15:30
Dr. Sukeník vedl velmi nabitou lekci ve velmi nabitém sále. Tématem byly biomarkery sepse, konkrétně ty, které se skutečně používají. Ideální marker by měl mít perfektní diagnostickou, prognostickou i terapeutickou hodnotu a k tomu by bylo snadno dostupný a interpretovatelný. Takový bohužel neexistuje, a proto si musíme vystačit s CRP, procalcitoninem, laktátem, IL-6 či například v transplantační medicíně používaným HLA-DR. Naše pozornost se poté zaměřila hlavně na procalcitonin. Je vhodné jej používat při ukončování ATB terapie. Hladina pod 0,5ng/ml nebo pokles o 80% výchozí hodnoty umožní zkrátit dobu podávání i o několik dní bez zvýšení mortality. Toto ovšem platí pouze pro antibiotika podávaná krátkodobě. Naopak k indikování terapie vhodné není, prodlužuje totiž hospitalizaci a potřebu UPV. V případě bakteriální meningitidy je velmi vhodné kombinovat procalcitonin s cutt-off hodnotou 0,5ng/ml a hodnotou laktátu v likvoru, které dohromady mají negativní prediktivní hodnotu téměř 100%. Do budoucna se jistě bude rutinně používat množství jiných markerů. Mezi nadějné kandidáty patří sTREM-1, presepsin, o kterém zde bude hovořit ještě několik řečníků, pro-ADM nebo real-time PCR, které je v současnosti limitované omezeným počtem patogenů, které je schopno detekovat.
Kongresový sál Saphire
9:15
Hned z rána prof. Cvachovec promluvil o Podivuhodném příběhu HES – cestě od naděje k zavržení. Vzhledem ke všeobecné popularitě tohoto problému ho prof. Cvachovec nemusel nijak představovat a mohl se soustředit na detaily jednotlivých, tímto tématem se zabývajících studií. Těmi byly 6G, VISEP, CHEST a CRISTAL. Ve studii VISEP byl hodnocen jiný preparát než v ostatních a proto ji při závěrečném shrnutí prof. Cvachovec nebral v úvahu. Ve studiích 6S a CHEST vyšla zvýšená potřeba náhrady renálních funkcí a v případě CHEST i zvýšená mortalita. Jejich problém ovšem byl v dodržování správného dávkování podaných roztoků. Nejnověji vyšla studie CRISTAL , která co se mortality týče, nezjistila rozdíl mezi HES a krystaloidy. Došlo ale ke snížení potřeby umělé plicní ventilace. Současné stanovisko SUKL k užívání HES je striktní: ne u popálenin a sepse. Ovšem když je nezbytně nutný, tak ať je podáván v co nejmenším množství a po co nejkratší dobu. ČSARIM zastává podobné stanovisko a doporučuje jej i při léčbě jinak nezvládnutelné pooperační hypovolémie. Evropská komise jej v současnosti zavrhuje u sepse a doporučuje u akutního krvácení. Tento názor však nebyl odhlasován jednomyslně a proto byl postoupen vyšším orgánům. Problém zde nastává ve chvíli, kdy v nich nezasedají lékaři, nýbrž osoby politicky činné. Jak tato situace dopadne, uvidíme snad v nejbližší době.
10:15
Tento blok zahájil dr. Molnár přednáškou „Crystalloid colloid controversy“, kterou navázal na předchozí srovnáním krystaloidů, albuminu a HES. Jeho cílem bylo nám objasnit, který že je tím zabijákem. Především zdůraznil, že podání příliš velkého množství tekutin je stejně špatné jako podání množství příliš malého. Navíc koloidy, které prošly cévní stěnou s poškozenou vrstvou glykokalyxu následně brání reperfuzi. Jejich podání při neporušené vrstvě glykokalyxu snižuje potřebné množství tekutin a zamezuje jejich únik do interstitia. Neporušená vrstva je ovšem podmínkou k dosažení tohoto efektu. U pacientů tomu tak však většinou není. Správná indikace a dávkování vychází z dlouholetých zkušeností a nelze se tomu naučit přes víkend.
Následoval dr. Teboul s „Optimization of preload in severe sepsis and septic shock“. Nosným tématem přednášky byla indikace podání tekutin u pacientů v septickém šoku. Tekutiny by se měly podávat jen v případě známek hypoperfuze a oběhové nestability a jen v případě dobré odpovědi pacienta na podávání tekutin. Velkou otázkou je volba testu, který ukáže, jak bude pacient reagovat na podání tekutin. Využití tekutinové výzvy není vhodné z důvodu, že se s ohledem na podávaný objem už nejedná o test, ale o léčbu (která ovlivňuje další měření). Dynamické testy jako SVV mají lepší výpovědní hodnotu. Nejlepší se ukazují metody analyzující pulzovou křivku krevního tlaku – PPV- pulse pressure variation. Dobrou výpovědní hodnotu mají i neinvazivní testy využívající ultrazvuk – SVC – superior vena cava collapsibility. Jednoduchým manévrem pro zjištění odpovědi na případné podání tekutin je test pasivní elevace dolních končetin – PLR (passive leg raising). Zastavení přísunu tekutin je ve chvíli, kdy pomine indikace (známky hypoperfuze, oběhová nestabilita), případně pacient přestane na podávané tekutiny reagovat.
Dr. Pugin přednášel o „Damage-associated molecular patterns (DAMPs)“. Tato přednáška byla zaměřena na méně známé spouštěče imunitní reakce. Imunitní systém totiž není automaticky namířen proti cizorodým molekulám. Jinak by neumožnil těhotenství nebo laktaci, při nichž se ženské tělo setkává s buňkami, které mají jinou DNA nebo látkami, které někdy před tím neprodukovalo. Systém je namířen proti potenciálnímu nebezpečí. To může pocházet z vnějšku a nebo z lidského těla. Po traumatech či operacích dochází k zánětlivé odpovědi bez infekčního podkladu. Reakce je spuštěna alarminy, převážně DAMPs. Dr. Pugin se zaměřil na ty pocházející z mitochondrií – jejich DNA, fMLP atd. – způsobující nábor neutrofilů a následnou kaskádu cytokinové produkce. Pokud by se našel způsob, jak zabránit této iniciální fáze zánětlivé reakce, byla by umožněna léčba širokého spektra život ohrožujících stavů včetně sepse či rejekce transplantovaného orgánů.Poslední přednáška v antimikrobiálním duchu nese název Ceftarolin, přednesu se ujala dr. Bartoníková v zástupu za dr. Horovou. Indikací k terapii tímto léčivem jsou bakteriální infekce kůže a měkkých tkání, dále komunitně získané bakteriální pneumonie. Zvláště léčba velmi těžkých infekcí měkkých tkání se jeví jako velmi svízelná. Budoucností se zdá být dvojkombinace ceftarolinu a avibaktamu. Zatím je vše však ve fázi testování a zkoušení. Bude ceftarolin pátou generací cefalosporinů?
Úterý 21.1.2014
Kongresový sál Sapphire
Prvnímu bloku programu Septické stavy u dětí předsedali dr. Vobruba a dr. Fedora. Jako první vystoupil dr. Dominik s přednáškou Diagnostická kritéria sepse dětí a úvodní léčba. Aby se snížila současná 8-10% mortalita, měla by diagnostika tohoto stavu předcházet jeho klinické manifestaci. Všimnout si je třeba septické encephalopathie projevující se zmateností, třesem nebo křečemi. Z laboratorních vyšetření jsou k diagnostice vhodné direktní visualizace infekčního agens, zvýšené proteiny akutní fáze a do budoucnu i metody proteomiky a genomiky. V terapii zdůraznil dostatečný přísun kyslíku, tekutinovou resuscitaci a zajištění dýchacích cest. Podání antibiotik do hodiny od vyřčení diagnózy a rychlý odběr hemokultury, který ovšem nesmí zdržet ono podání antibiotika.
Dr. Fedora probral hemodynamické profily těžké sepse s septického šoku u dětí, které jsou dost odlišné od těch u dospělých.
O úloze klinické mikrobiologie v dětské sepsi jsme slyšeli od dr.Adámkové, která představila pneumokokové haemofilové a meningokokové infekce u dětí.
Dr. Köppl shrnul tekutiny a eliminační metody - jaké, kolik a kdy? v managementu sepse. Kromě tekutinové resuscitace a výběru vhodného roztoku se zaměřil na prevenci fluid overload. Ten postihuje respirační systém a dále způsobuje generalizované toky či renální selhání.
Obtížnost dávkování vankomycinu, jak nám vysvětlil dr. Paluch, leží v nedostatku zkušeností s jeho používáním. V počátku se nepoužíval proto, že existovala lépe účinkující antibiotika, na která nebyly rezistence. Naopak nežádoucích účinků bylo mnoho známo již tehdy a například toxicita způsobená špatným čištěním přípravku byla odstraněna až v době, kdy se začala používat nová, modernější antibiotika a vankomycin upadá v zapomění.
Tento blok zakončil dr. Vobruba přednáškou o použití ECMO v léčbě septického šoku u dětí, které bylo kontraindikované až do 90. let.
Colours of sepsis Ostr...
Sekce Polytrauma v kon...
Dr. Votruba vystoupil...
Doc. Firment a Dr. Hav...
Doc. Kohout a jeho pře...
Doc. Těšínský shrnul r...
Přehled hlavních výsle...
Data ze studie EPOSS
Dr. Kula mluví o tom,...
O dlouhodobých výsledc...
Setkání s experty na b...
Setkání s experty: Rol...
Přednášející dr. Štourač
Dost bylo teorie, teď...
Tvorba klinických scén...
Prezentace workshopů o...
Dr. Seidlová, dr. Jack...
Tímto QR kódem získáte...
Dr. Seidlová přednáší...
Dr. Seidlová
Dr. Jackanin
Téma "Těhotná žen...
Význam alarminů u ster...
Danger model: co je ci...
O imunomodulační poten...
Společenský večer v ho...
Kapela Kvatro
Plný parket vydržel až...
Předsedající wokshopu...
Jak nám může v intubac...
...a když to nejde, st...
...bužií asistovaná kr...
samotný workshop se se...
Bezkrevní medicína a d...
Slavnostní zahájení Co...
Dr. Kula - Slavnostní...
Slavnostní zahájení ve...
Doc. Firment
Slavnostní zahájení -...
Prof. Cvachovec: řešen...
Dr. Molnar - The cryst...
přednášelo se i anglicky
Damage-associated mole...
Antibiotická profylaxe...
Dr. Urbánek
Tigecyklin prof. Koláře
Použití tigecyklinu v...
Dr. Lipový
Mikrobiologický úsek -...
Sál Saphire, hlavní př...
Přednášelo se opravdu...
přeplněné sály v průbě...
někdy informace z před...
Debaty po sdělení
Pokračování přednášek...
Krvácení do CNS při an...
Antihypertenzní terapi...
Neurosonologie v inten...
