Reportáž z IV. konference výukového a publikačního portálu akutne.cz - sesterská sekce

Konferenci sesterské sekce Akutne.cz zahájila v přednáškové aule univerzitního kampusu vrchní sestra kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny na brněnské FN Jana Flajšingrová. Uvítala čestné hosty, jmenovitě Petra Štourače (garanta výukového a publikačního portálu Akutne.cz), primáře Igora Sase (zástupce přednosty kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny ve FN Brno), náměstkyni pro NLZP ve FN Brno Ernu Mičudovou, Jitku Zemanovou (klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny ve FN Brno, odborný asistent LF MU) a Jitku Juřeníkovou (katedra ošetřovatelství Lékařské fakulty MU v Brně).

Program konference byl rozdělen do čtyř bloků: 1. Umělá plicní ventilace (UPV), 2. Specifika ošetřovatelské péče ve vybraných oborech I., 3.  Specifika ošetřovatelské péče ve vybraných oborech II. a 4. Varia.

První blok s názvem Umělá plicní ventilace zahájila náměstkyně pro ošetřovatelskou péči Erna Mičudová (FN Brno – Bohunice) s příspěvkem Domácí plicní ventilace. Program domácí plicní ventilace (FN Brno, MZ ČR) byl zahájen v roce 2003. Základním kritériem indikační komise pro zařazení pacienta do tohoto programu je vůle rodiny a zlepšení kvality života pacienta. Dosud bylo realizováno 117 případů domácí umělé plicní ventilace.

Dle slov autorky je nejvíce ventilátorů k dispozici v Moravskoslezském kraji (cca 43 % představují pacienti do 18 let). Hodná pozornosti je i zmínka o finančních úsporách ohledně poskytování umělé plicní ventilace v domácím prostředí – ročně se jedná o několik desítek milionů korun. Přínosem programu je odstranění izolovanosti pacientů, kteří mohou zůstat v domácím prostředí. V diskusi zazněla i otázka ohledně poskytování respitní péče rodinám pečujícím o příbuzného na domácí plicní ventilaci.

Následoval příspěvek Marie Bartoszové Péče o pacienta na UPV. Autorka se zabývala vysvětlením pojmu UPV, ventilačních režimů, indikací a nežádoucích vlivů UPV na organismus. Popsala, jak pečuje personál ORIM FN Brno o pacienta na UPV a zdůraznila, že příprava okruhu k ventilátoru musí probíhat za aseptických kautel. Dále se Bartoszová věnovala péči o dutinu ústní a dýchací cesty, rehabilitaci (vibrační masáže), polohování pacientů, prevenci komplikací, zásadám stravování pacienta s tracheostomickou kanylou a významu edukace rodiny pacienta. Závěrem upozornila na nutnost verbální i nonverbální komunikace s pacientem na UPV.

S třetím příspěvkem na téma Klady a úskalí pronační polohy vystoupila Monika Ruferová. Vysvětlila indikace uložení pacienta do pronační polohy (poloha na břiše), popsala a na fotografiích demonstrovala pomůcky při polohování. Mezi kontraindikacemi pronační polohy uvedla i pacienty po operaci břicha a hrudníku. Ruferová dále zmínila komplikace, které se mohou v souvislosti s touto polohou vyskytnout (dislokace invazivních vstupů, oběhová nestabilita, otoky, hematom). Cílem a profitem pronační polohy je dle autorky zlepšení oxygenace pacienta. Na závěr uvedla, že využití pronační polohy je na mnoha pracovištích sporadické.

Poslední příspěvek prvního bloku měli Zuzana Francová a Jiří Cupal na téma Neinvazivní plicní ventilace. Vysvětlili, co je neinvazivní ventilace (NIV), její výhody a nevýhody, indikace (např. akutní exacerbace CHOPN) a kontraindikace (oběhová nestabilita, nedostatečná expektorace a nespolupráce pacienta). Dle autorů využití NIV stoupá nejen v intenzivní péči, ale i v domácím prostředí (zlepšení kvality života). Francová a Cupal dále zmínili pomůcky k NIV – ventilátor, nasální maska, oronazální maska, celoobličejové masky a helmy. Vysvětlili mechanismus a cíle této metody. Popsali také povinnosti sester při péči o pacienta s NIV (příprava pomůcek, úprava polohy pacienta, zvlhčení sliznic dutiny nosní a ústní). Jako indikace ukončení NIV byly uvedeny komplikace: arytmie, porucha vědomí, diskomfort a pneumotorax.

Druhý blok s názvem Specifika ošetřovatelské péče ve vybraných oborech I. zahájila Jana  Dresslerová s přednáškou Stimulace vnímání. Dresslerová se v ní zabývala stimulací vnímání pacientů. Zaměřila se na limity související s poskytováním stimulace vnímání a zdůraznila, že k jejich odstranění je třeba zájem ošetřovatelského personálu. Do této péče musí být zapojena i rodina –  je třeba ji edukovat o způsobu a důvodu konkrétní techniky stimulace. Po přednášce následovala živá diskuze mezi Dresslerovou a účastníky i mezi účastníky samotnými. Byla diskutována otázka doporučení zahrnutí stimulace vnímání do TISS bodů pojišťoven, dále zazněla otázka postoje lékařů vůči stimulaci vnímání pacientů.

Druhým příspěvkem tohoto bloku byl příspěvek Tamary Harnachové s názvem Multioborová péče o popáleného pacienta, aneb kdo si hraje, nezlobí. Byl rozdělen do tří částí. V první části Harnachová posluchače uvedla do problematiky popálenin. Popsala specifika popálenin, jejich klasifikaci (rozsah a hloubka), léčbu a poté přešla k připravené kazuistice. Ta byla pojata z pohledu péče o popáleného dětského pacienta na operačních sálech. Autorka popsala jednotlivé převazy, průběh zákroků a provedení ošetření popálených i transplantovaných ploch.

Na problematiku popálenin pak navázala Lubomíra Čuperová, která v kazuistice nastínila průběh péče o stejného pacienta na oddělení JIP (jednotka intenzivní péče). Chronologicky popsala výkony, které se u pacienta prováděly, a vývoj jeho stavu při hospitalizaci na tomto oddělení.

Téma popálenin zakončila Dana Stejskalová, která se zaměřila na vývoj stavu pacienta na dětském popáleninovém oddělení. Opět byl nastíněn průběh hospitalizace pacienta a specifika péče o něj. Nakonec bylo zdůrazněno, že s pacienty, kteří podstoupili léčbu rozsáhlejších popálených ploch, se sestry pečující o tuto specifickou skupinu setkávají často, díky rekonstrukčním zákrokům, které pacienti během života po úraze podstupují. V diskusi byla řešena otázka, jak pečovat o dětské pacienty s důrazem na podporu snášenlivosti a tolerance dítěte v průběhu opakovaných návštěv na popáleninovém oddělení.

Třetí blok s názvem Specifika ošetřovatelské péče ve vybraných oborech III. uvedla autorka Ludmila Dostálová s názvem Komplexní péče o pacienta s infarktem myokardu na koronární jednotce.  Autorka seznámila posluchače s příčinami infarktu myokardu (IM), rizikovými faktory, klinickým obrazem, diagnostikou a komplikacemi. Mezi komplikace IM patří benigní a maligní arytmie, srdeční selhání, disekce tepny, tromboembolické komplikace a kardiogenní šok. Byla zmíněna důležitost spolupráce s rychlou záchrannou službou. Dostálová popsala vyšetřovací metodu koronarografii a její možné komplikace, jako ruptura koronární tepny, disekce koronární tepny, ruptura balónku, spasmus artérie radialis, sesmeknutí stentu nebo trombotizace na instrumentariu. Pacienti po koronarografii jsou předáváni na koronární jednotku, kde je základem péče monitorování vitálních funkcí, sledování EKG, oxygenoterapie, laboratorní vyšetření, péče o invazivní vstupy, sledování krvácení a pravidelný záznam do dokumentace. Nedílnou součástí je i péče o končetinu, přes kterou byla koronarografie prováděna. Je nezbytné, aby byla končetina v klidu, dále sledování přiložení TrBantu (komprese), zda místo vpichu nekrvácí a zda je pulzace na končetině zachována. Prezentace o IM byla přínosná, neboť posluchačům umožnila dozvědět se více o léčbě i ošetřovatelské péči a díky tomu si uvědomit, jak je práce na koronární jednotce specifická a náročná.

Druhým příspěvkem třetího bloku byla prezentace s názvem Moderní postupy v intervenční kardiologii autorky Marcely Weislampové. Autorka hovořila o angiolince, na které jsou prováděny nejen diagnostické, ale i terapeutické výkony. Terapeutické výkony bývají buď plánované, nebo urgentní. Dle guidelines by měla být infarktová tepna ošetřena do 12 hodin od počátku symptomů. Jako moderní postup v kardiologii nám byla popsána opět metoda koronarografie, jejíž výsledek může být indikací k dalším postupům, např. PTCA, bypass. PTCA je navazujícím výkonem na koronarografii, jehož cílem je rozšířit koronární tepnu pomocí balónku. Mezi další moderní postupy v intervenční kardiologii autorka zařadila intravaskulární ultrazvuk, který umožňuje pohled do lumina cév a zobrazí jejich jednotlivé vrstvy. K dalším diagnostickým metodám intervenční kardiologie náleží optická koherentní tomografie, která využívá infračerveného světla. Výhodou této metody je, že má desetkrát vyšší rozlišovací schopnosti než intravaskulární ultrazvuk.

Třetím příspěvkem bloku byla prezentace autorek Lenky Vondruškové a Evy Juricové s názvem Subarachnoidální krvácení – role sestry v péči o pacienta. Jedná se o krvácení mezi arachnoideou a pia mater. Jako nejčastější příčinu subarachnoidálního krvácení Vondrušková uvedla krvácení z ruptury výdutě Willisova okruhu. Aneurysmata se často vyskytují v místě větvení cév. Do diagnostiky je zahrnuta anamnéza, klinické vyšetření, CT, CTAg, DSA (zobrazí lokalizaci aneurysmatu) a neurologické vyšetření. Důležitá je role všeobecné sestry v přípravě pacienta k operačnímu výkonu. Spočívá v monitorování vitálních funkcí a neurologického stavu, v zajištění intravenózních vstupů a laboratorních vyšetření, RTG srdce a plic, podepsání informovaného souhlasu pacientem a v přípravě operačního pole. Autorky zmínily terapeutické možnosti řešení aneurysmatu – coiling, stenting, clipping. Závěrem autorky zmínily pooperační komplikace, mezi něž patří především vazospasmy. Vondrušková ukončila prezentaci vyjádřením, že nejdůležitějším monitorem včasného zachycení změn zdravotního stavu pacienta je především sestra.

Posledním příspěvkem třetího bloku byla prezentace s názvem Péče o dárce orgánů od Magdy Kovářové a Martiny Vičanové. FN Brno velmi úzce spolupracuje s rodinami dárců a z etických důvodů požaduje souhlas rodiny, může-li o jejího člena pečovat jako o dárce. K tomuto účelu je na oddělení vyčleněna „hovorna“, kde lékař v přítomnosti všeobecné sestry pohovoří s rodinou, zodpoví  veškeré dotazy a seznámí ji se situací. U péče o dárce orgánů je nutné provést předepsaná vyšetření a je nezbytné diagnostikovat mozkovou smrt. Dvakrát se provádí neurologické vyšetření, při němž neurolog vyšetřuje reflexy zornicový, korneální, vestibulookulární, okulocefalický a kašlací reflex. Druhé neurologické vyšetření se provádí v časovém odstupu. Dále se provádí apnoický test a panangiografie. S dárcem orgánů se odesílá dokumentace (protokol o zjištění smrti, propouštěcí zpráva, list o prohlídce mrtvého, EKG s popisem). Od ledna 2012 odeslala FN Bohunice 13 lidí se smrtí mozku k dárcovství orgánů. V červnu 2012 bylo pečováno o 4 dárce orgánů, kteří pomohli zachránit 17 dalších pacientů. V diskusi zazněla otázka z publika, jak se postupuje v případě, že rodina s dárcovstvím svého příslušníka nesouhlasí. Odpovědí bylo, že v Brně se z etických důvodů v tomto případě dárcovství neprovádí. Na odpověď následovala další reakce z publika ohledně právní roviny, jaká bude reakce managementu nemocnice v případě právního napadení v momentě stížnosti na neprovedení dárcovství přes nesouhlas rodiny, ačkoliv je dárcovství právně proveditelné.

Čtvrtý blok s názvem Varia uvedla J. Rutarová prezentací Dárcovského programu v ČR. Uvedla, že v loňském roce bylo v rámci mezinárodní výměny orgánů z ČR vyvezeno 5 orgánů a 11 orgánů bylo dovezeno. Autorka zmínila existenci národního registru osob nesouhlasících s dárcovstvím „odmítači“. Mimo jiné se věnovala novele transplantačního zákona, který má vejít v platnost příští rok a má například nově umožňovat transplantace orgánů od zemřelých cizinců, za předpokladu, že cizinec má dárcovskou kartičku a vyjádřil s dárcovstvím souhlas. V případě, že cizinec dárcovskou kartičku nemá, bude možné kontaktovat rodinu. Novela dále umožní poskytnutí finanční náhrady pro pozůstalé dárce. V diskusi zazněla otázka, kdy se zjišťuje, zda dárce nevyslovil přání nesouhlasu s dárcovstvím. Odpovědí bylo, že získání informace z registru se provádí ihned. Následoval dotaz, kdo má přednost v případě dvou čekatelů. Odpověď zněla: „Závisí na urgenci čekatele“.

Následoval příspěvek Robina Šína s názvem Komplikace akutního infarktu myokardu v přednemocniční neodkladné péči. Autor zmínil široké uplatnění a kompetence sester pro intenzivní péči na zdravotnické záchranné službě. V rámci dělení typů akutního infarktu myokardu se již upustilo od dělení na Q a non-Q. Zdůraznil, že typická propagace bolesti při IM do levé horní končetiny nemusí být přítomna u všech pacientů, ale může se propagovat například i do pravé horní končetiny. Autor hovořil o léčebném postupu u pacientů s IM a popsal nejčastější komplikace IM. Z komplikací uvedl komorové arytmie, AV blokády, levostranné srdeční selhání, rupturu inter-ventrikulárního septa, srdeční tamponádu. Dodal, že v přednemocniční neodkladné péči se již používá diagnostická metoda ECHO.

Třetím příspěvkem čtvrtého bloku byla prezentace Romana Svitáka a Robina Šína s názvem Laboratorní diagnostika v urgentní péči. Autoři zdůraznili význam včasného zhodnocení laboratorních parametrů v urgentní péči. Zdravotnická záchranná služba Plzeňského kraje používá analyzátor, který je schopen z 2 ml žilní krve do 5 minut vyšetřit pH, pO2, pCO2, HCT, Na, K, Ca, vypočítanými hodnotami jsou pak HCO3, BE, Hb a SpO2. Dále byly uvedeny příklady různých stavů, při nichž dochází k poklesu O2, hypoglykémii, dysbalanci K a Na. Prezentace byla velmi zajímavá pro náhled do problematiky zdravotnické záchranné služby, se kterou obvykle nemají zdravotní sestry v nemocnicích zkušenosti. Rozvoj diagnostických metod v oboru zdravotnické záchranné služby je jistě velkým přínosem pro pacienty i personál.

Závěrečným příspěvkem bloku Varia byla prezentace Jany Vidunové s názvem Přístroje a pomůcky v přednemocniční neodkladné péči. Autorka v úvodu použila fotografie historických vozů a pomůcek používaných na záchranné službě. Zmínila vyhlášku č. 296/2012 Sb., která stanovuje povinné vybavení vozů zdravotnické záchranné služby. Byly uvedeny přístroje a pomůcky, které jsou nyní na zdravotnické záchranné službě používány, mezi nimi: monitor 12-ti svodového EKG, supraglotické pomůcky, intraoseální pomůcky, vybavení k punkci perikardu, kapnometrii, komunikační techniku, oxylog, pomůcky k zajištění průchodnosti dýchacích cest včetně alternativních pomůcek, pulsní oxymetrii, lineární dávkovače, odsávačky, měření tělesné teploty, biochemické analyzátory a transportní imobilizační pomůcky (schodolez). Vidunová dále zmínila přístroj LUCAS pro nepřímou srdeční masáž, který nepatří k povinné výbavě vozu, a poukázala na nutnost znalostí limitů v používání jednotlivých pomůcek. Mezi transportními pomůckami byl dále zmíněn biovak pro transport pacientů s vysoce infekčním onemocněním nebo pro pacienty s imunosupresí.