No teda! Začíná to být v té Americe hodně vostrý. Jestli mi totiž někdy připadalo na trestu smrti něco sympatické, tak to, že se člověk aspoň pořádně nadlábne na účet podniku. Jenže ředitel té věznice v Texasu tvrdil, že si toho odsouzení strašně naporoučí, že mají vždycky velké oči, a pak do toho dvakrát kousnou a nechají to být. A pak tenhle člověk, který, předpokládám, už viděl hodně husté věci, řekl, že se na to nemůže dívat, jak se to vyhazuje, že to je hrozné plýtvání. Takže těm odsouzencům na smrt teďka prostě naloží tu samou šlichtu jako každý den. Představte si, že máte zítra popravu a donesou vám místo svíčkové se šesti třeba krupičnou kaši, ze které jste zvraceli už na základce.
Mimochodem, věděli jste, že se poprava musí odložit, když je odsouzený nemocný? Je to tak. Prostě na to, abyste člověka mohli oddělat, musí být jako rybička. Když je někdo nemocný, tak ho nechají pěkně vyležet, a pak, když se už může aspoň posadit, tak ho posadí rovnou do elektrického křesla. Člověka takový lidský přístup fakt zahřeje. Většinou na několik tisíc stupňů Celsia.
V jiném spojeném státě to mají zase trochu jinak. Úplně slyším toho dozorce, jak mluví k odsouzenému: „Tak ty říkáš, Jime, že seš nějakej nachcípanej. No dobrá, tak tady máš Coldrex a acylpyrin. No a až se pořádně vypotíš, tak ti ještě píchnem injekci chloridu draselnýho. Neboj, zatím to každýmu zabralo.“ A to se ani nesnažím domýšlet, kdyby tomu odsouzenému na smrt zjistili třeba rakovinu. Předpokládám, že by šel na chemoterapii, ozařování, pak by měl dvě recidivy a když by se z toho nakonec po pěti letech dostal, doktor by mu řekl: „Podívejte, ty poslední testy dopadly moc dobře, takže já už skutečně nevidím nic, co by stálo v cestě vaší popravě.“
To mi připomíná, že k trestu smrti patří odklady těsně na poslední chvíli. Když vám popravu aspoň pětkrát neodloží, tak se někde musela stát fakt chyba a nejspíš to celé bude justiční omyl. A tady se zase dostáváme k tomu jídlu, najednou začínám ředitele té texaské věznice chápat. Oni tam totiž museli tomu odsouzenému udělat tu super poslední večeři pokaždé. To máte třeba i šest posledních večeří na jednoho odsouzeného, a to už se fakt dost prodraží. Navíc, představte si, jaké peklo by čekalo ty odsouzené: „Hele, jestli mi zase odloží popravu, tak už mi hlavně příště nenoste tu svíčkovou se šesti, tu už nechci ani vidět, jasný! To si dám radši tu krupičnou. Nebo rovnou Katův šleh!“
