Fantomas and 19 others were here

Čas od času se někdo pohorší nad tím, kolik je v reklamách nadbytečného sexu. Je ale jeden případ, kdy to bez sexu zkrátka nejde. A to když děláte reklamu na sex. Tedy na ten bezpečný. Kreativci z finské agentury McCann ukázali, že to jde udělat chytře, vtipně a bez slabomyslných asociací a jejich nápad už před časem obletěl sociální sítě.

Použili k tomu skvělou paralelu sociálního a intimního styku, když využili jednu z Facebookových aplikací v jiném kontextu, aby ukázali, že některá životu nebezpečná místa neleží jen na mapě.  Ženský klín označili známou facebookovou značkou a doplnili stručný komentář: „Bill Johnson and 19 others were here.“ (Ve finské verzi je tím prvním šťastlivcem Matti Virtanen.)

V jednoduchosti je krása, tohle se mi líbí. Vlastně: tohle se líbí mně and 100 000 others. Při pohledu na rychlost, s jakou se tento vtípek šířil po sociálních sítích, by zbledl závistí i virus HIV. Kampaň vyvolala diskuzi, agentura i klient (Finnish AIDS Council) se poplácali po zádech.

Jenže.

Až budu po zhlédnutí této kampaně zahýbat svoji ženě (Upozornění pro čtenářky i moji ženu: nic takového neplánuji.), nasadím si kondom? Asi ne. A víte proč? Protože mě se to netýká. To je přesně ten pocit a zároveň důvod, proč si lidi nenasazují kondom.  A tahle kampaň mi v tom dává za pravdu. A víte proč? Protože tam není normální baba.

To, co vidím, je profi tělo s profi chrupem, které prošlo dlouhým řetězcem solárek, fitek a Photoshopů, až skončilo v černobílé úpravě, bez barvy a bez šťávy.  (O mužských přenádherných manekýnech v této kampani, jejichž těla jsou pravým opakem a nemilosrdnou obžalobou toho, co se normální holce většinou ocitne v posteli, samozřejmě ani nemluvím.) Ta kampaň by přece neměla být jen efektní, krásná a vtipná, ale opravdu působit na ty, o které jde. Skutečné lidi, kteří mají skutečný sex. Málokdy dokonalý, někdy upachtěný a špatný, někdy lepší, většinou průměrný a většinou s někým, kdo by se zrovna neuživil modelingem. A většinou bez kondomu.

Proč tam není normální baba? Trochu toho špíčku, celulitidky, nebo aspoň pihu, mateřské znamínko, plombu, zmršený tetování, pár chloupků, o něco míň rafinovanější podprsenka, něco, aby člověk věděl, že tahle ženská je skutečná a že by s ní mohl jednou skutečně skončit v posteli. Tohle přece není reklama na spodní prádlo, ale na delší život. Schválně, představte si, že u téhle krásky z katalogu Elle bude napsáno Josef Novák and 19 others were here. Asi vás to rozesměje. Protože tahle ženská prostě moc nevypadá jako někdo, vedle koho by se mohl Josef Novák jednou probudit. A to je škoda.  Jasně, že je to dobrej fór, zasměju se, na Facebooku to nasdílím, ale až příště bude něco s Martinou s velkým zadkem, Katkou s malým sebevědomím, oplácanou Lenkou, bláznivou Barborou, nebo tou potvorou Kristýnou (one of your friends just checked-in), na kondom, ani na to, s kým jsem se asi tyhle holky rozhodnul sdílet, si ani nevzpomenu.

Nemůžu ale popřít, že jsem si tuhle kampaň fakt užil. I když asi ne jako Bill Johnson nebo Jane Williams, nejsou to totiž nijak neobvyklá jména a přátelé, zvlášť ti na Facebooku, umějí být někdy zlí.  A co teprve Adrian Bruce! Asi ne každý nositel tohoto jména je gay nebo bisexuál. Mimochodem, právě ta třetí varianta, kde je tím hojně navštěvovaným místem mužský zadek (Adrian Bruce and 26 others were here ) je kampani některými diskutéry na sociálních sítích vyčítána. Pohoršuje je. Prý by bohatě stačily ty dvě, kde by se s mužským modelem přece kromě Jane Williams and 34 others mohli ztotožnit i gayové a bisexuálové. Já ale myslím, že by té třetí varianty byla velká škoda. Ukazuje totiž všem kreativcům více než názorně, že všechno jde, když se chce. Představte si, jak do nějaké reklamky přichází klient a říká, že potřebuje udělat návrh na billboard s nějakým pěkným hochem, na kterém by byl cudně a esteticky znázorněn promiskuitní anální styk. Asi by si mysleli, že se úplně zbláznil. A nejspíš by ho slušně poslali tam, kde už před ním byli Adrian Bruce and 26 others.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


16. 6. 2012
Zpět