Rallye Rejvíz 2011

Středeční ráno krátce po východu slunce se tým akutne.cz, pro letošní soutěž MUC.RR ve složení Martina Kosinová, Zuzana Markuseková a Elena Krátka, shromažďuje na brněnském autobusovém nádraží, aby vyrazil vstříc spoustě zážitků ale především obohacování svých praktických dovedností a zdravému soutěžení na Rallye Rejvíz 2011.

Co nás na Rejvízu čeká částečně tušíme, částečne jenom hádáme, neznáme zadání soutěžních úkolů, a tak se ještě cestou snažíme připravit na spoustu možných urgentních situací, nešťastných náhod či nehod, ale i zcela běžných problémů, se kterými se záchranáři každodenně setkávají. Těšíme se na všechny nadšence tohoto mladého oboru z různych koutů světa, se kterými si budeme moci vyměnit cenné zkušenosti a pohledy na problematiku urgentní medicíny a medicíny katastrof.

U registrace zjišťujeme, že se letos budeme pokoušet o obhájení krásného třetího místa z minulého roku v konkurenci  třinácti týmů, medická soutěž se tedy rozrostla o tři posádky. Náš program začína v poledne intenzivní teoretickou přípravou před samotnou soutěžní částí. Zopakovali jsme si při ní kupříkladu nejdůležitejší body prvotního a druhotního vyšetření pacienta, přínos orientačního neurologického vyšetření, které je možné provést bez pomůcek za 2 minuty, diferenciální diagnostiku pacienta v bezvědomí nebo třídění či snad lépe předtřídení pacientů hromadných nehod systémem START. Přednášky byli oživeny příspěvkem dr. Sebastijan Piberl ze Slovinska o podobě oboru v jeho domovině a jeho pohledem na obor urgentní medicíny.

Navzdory varování našich rozhodčích, že když jsme se doposud nestihli najíst, tak máme smůlu, protože to v nejbližších dnech již nestihneme, jsme ještě rychle stihli poobědovat, než jsme se vrhli do plnění soutěžních úkolů. Dostali jsme celkem 7 výzev ze zdravotnického operačního střediska - zadání našich soutěžních úkolů, ke kterým jsme byli postupně vysíláni. Na místě jsme si museli počínat obezřetně, dbát o vlastní bezpečnost, zjistit okolnosti události a postiženého/-ných důkladně vyšetřit,  provést nezbytné ošetření na místě a zvolit optimální transport do nabízených nemocnic. Situace byla mnohdy komplikována nespolupracujícími svědky události, prací v neznámem terénu a časovým stresem, tedy podmínkami, se kterými se záchranáři pravidelně také potkávají. Zpestřením byl úkol, kdy jsme museli v časovém limitu slanit šachtu mezi schody v budově hotelu, abychom si uvědomili, že záchranáři se k raněným občas dostávají i naročnější cestou. S hlavou plnou myšlenek, co jsme asi udělali dobře a co jsme mohli udělat lépe, jsme se nemohli dočkat rána, kdy měly být částečně zvěřejněny výsledky medické soutěže. Čtenáře ale budeme chvilku napínat a neprozradíme, zda jsme se něco zajímavého dozvědeli. Čtvrtek byl na Rejvízu ve znamení příjezdu narodních i mezinárodních, lékařských RLP i zdravotnických RZP (paramedických) posádek. Celkem přišlo soutěžit a sbírat skušenosti 77 posádek z 16 krajin a 26 operátorů zdravotnických operačních středisek. Setkání mnohdy po letech byla radostná, plnící se vozový park sanitnek vyrážel dech a napětí večer před soutěžním dnem rostlo.

V pátek se od brzkého rána upíraly pohledy všech k nebesám s nadějí, že předpovídaný deštivý den se nám snad vyhne. No splnila se snad už dlouholetá rejvízová tradice a v souťežní den i noc pršelo. I počasí se tak snažilo přiblížit zdravotníkům jejich nelehkou každodenní práci v terénu. My medici jsme pomáhali jako figuranti na jednotlivých stanovištích. Musím říct, že role figuranta může být nelehká, maskéři si dají záležet, aby zranění vypadala vždy věrohodně, nepřízeň počasí nadělá časem vrásky i nejvetším otužilcům a hrát svou roli vždy identicky a presvedčivě i při patnácté posádce chce také kus hereckého talentu. Je to však ohromně užitečná zkušenost. Umožňuje naučit se něco od každé posádky a uvědomit si, co všechno může pomoci pacientovi přežít jeho situaci a podle možností mu jí udělat co nejsnesitelnejší. Denní etapa plynule přešla v noční, ve které na posádky ještě zbylo několik úkolů a připoměla jim realitu služeb, kdy vstávají a uhánějí ve tmě a za deště ke svým pacientům. Nyní konečně máme možnost doprovodit posádky na jejich výjezd a pozorovat zachranáře v akci a učit se od nich. Bylo vzrušující sledovat, jak posádka jedoucí za svým úkolem studuje výzvu ze zdravotnického operačního střediska, snaží se vytušit, co asi pacienta může trápit a nastává diferenciálně diagnostická rozvaha. Adrenalin rostl všem nefalšovaně, i když šlo jenom o hru. Kolem čtvrté hodiny ráno se už soutěž pomalu chýlí ke konci, avšak mnozí ještě zůstavají vzhůru a při horkém guláši, který je k dispozici po celou noc, se konečně mohou podělit o své dojmy ze situací, kterým po celý den tváří v tvář čelili.

Po krátkém odpočinku však každý vstává, aby nepropásl ani minutu rozpravy s rozhodčími, kde budou objasněny všechny úkoly spolu se správnými řešeními. Následuje přednáška japonského záchranáře o přirodní a na ni navazující ekologické katastrofě, která Japonsko postihla a poděkování všem za jakoukoli podporu jeho rodné krajiny v tomto neštěstí. Obrazová dokumentace události nepotřebovala žádny komentář.

Napětí z hodiny na hodinu graduje, jak se blíží hodina vyhodnocení, které se letos koná pod sjezdovkou v Koutech nad Desnou, kde se postupně shromažďují všechny posádky se svými sanitnými vozy. Po krátkém představení unikátního projektu veterinární záchranné služby a vyhlášení výsledků 13. ročníku dětské záchranářské soutěže Helpíkův pohár se napětí už dá krájet a nikomu nepřekáží neustávající déšť. Snad čtenáři odpustí, že jsme je až dosud napínali a neprozradili, že tým akutne.cz byl po částečném zvěřejnění výsledků mezi třemi nejlepšími. Vnitřne jsme počítali s tím, že jsme úspěšně obhájili loňské třetí místo, vědeli jsme totiž od rozpravy s rozhodčími, že bezchybně jsme nepracovali. Jaké bylo naše nadšení, když se nám za pár sekund houpali na krku stříbrné medaile si asi málokdo umí představit! Třetí místo tedy obsadil olomoucký tým mediků. Zlatý byl, a loňské vítězství tak potvrdil, tým mediků z 2. LF z Prahy. V následujících minutách spadlo napětí i ze všech ostatních a déšť nahradila sprcha "šampanského" z rukou letošních vítězů Rallye Rejvíz: Jeseníky team za národní soutěž RLP, Košická záchranka - RZP 1 za národní soutěž RZP, NMP Prijatelji, Slovinsko za mezinárodní soutěž lékářských posádek, Flagler County Local 4337, USA za mezinárodní soutěž paramediků a Vladimír Švába ze ZZS Královéhradeckého kraje - RZP Náchod vítěz "Zlatého sluchátka". Následovala oslava všech posádek, oslava úkolů, které prežili, situací, které zvládli a fiktivních pacientů, které zachránili. A že je to věru nepřehlédnutelná a slyšitelná oslava potvrzují všichni, kteří se "spanilé jízdy" téměř sta sanitek se zapnutými světelnými i zvukovými výstražnými zařízeními zúčastnili. Je oslavou náročného povolání záchranářů, o kterém mnozí ríkají, že není jejich povoláním ale posláním. Oslava plynule pokračuje nejenom do svítaní ale prakticky do snídaně, protože si každý přeje, aby letošní Rejvíz jestě nekončil. Loučení je méně smutné jen díky tomu, že veříme, že se tu za rok opět se všemi setkáme.

V závěru reportáže z MUC. RR 2011 a potažmo celé Rallye Rejvíz 2011 bychom chtěli poděkovat Nadačnímu fondu AKUTNĚ.CZ za podporu naší účasti na bezpochyby velice přínosné akci, která nás stejně jako loňská soutěž posunula vědomostmi a zkušenostmi z oblasti urgentní medicíny o obrovský krok kupředu. Děkujeme.

Martina Kosinová, Elena Krátka, Zuzana Markuseková