Na úvod sympózia přivítal zaplněný sál předseda ČRR Anatolij Truhlář, který omluvil nepřítomnost Radka Mathausera a spolu s Davidem Peřanem představili koncept letošního setkání plného Pro-Con diskuzí nad evidencí jednotlivých doporučení obsažených v guidelines. Poukázali též na pevné přátelské pouto, které nás pojí se Slovenskou resuscitační radou, jejíž předseda Jojo Köppl pozdravil přítomné hned v předsednictvu následujícího bloku. Pojďme ještě k zahájení, kde byly zmíněny tématické okruhy předchozích dvanácti setkání a také českou stopu při tvorbě guidelines ERC 2025, které budou zveřejněny nejspíš na podzim příštího roku. Kapitolu dětské resuscitace koordinuje Jana Djakow, která se podílí i na etické kapitole. Anatolij Truhlář a David Peřan pak spoluvytváří kapitoli Special Circumstances, kterou v guidelines 2015 Tolja koordinoval.
Odborný program začal vzpomínkou na stoleté výročí od narození Petera Safara, otce resuscitačních guidelines a postupů, z úst Ondřeje Fraňka. Sám glosoval, že v poutavé a hodnotné přednášce dokázal shrnout pouze zlomek Safarova nelineárního života, jehož průběh by vydal na celodenní sympozium. Byl prakticky u všeho, co se v minulém století okolo resuscitace, urgentní a intenzivní medicíny v USA, potažmo ve světě stalo… Jojo Köppl shrnul následně rok v časopisech Resuscitation a Resuscitation Plus se zvláštním zaměřením na českou stopu. David Peřan, člověk navýsost povolaný, následně poodhalil, co by mohlo být součástí guidelines 2025. Revoluční změny nečekejme, ale evoluci podpořenou kvalitní evidencí a prací jednotlivých autorských skupin, které podpoří poprvé i veřejná oponentura, ano.
Druhý přednáškový blok se věnoval základní neodkladné resuscitaci a postupně se v diskuzích utkali Tolja Truhlář a Karel Štěpánek stran umělého dýchání, kdy oba poukázali přes jemnou odlišnost názorů na nebezpečně rozšířené dogma, že u dospělých je dýchání snad i škodlivé. Shoda penuje, že v některých případech je nezbytné a pokud lze, má být nedílnou součástí resuscitace. Tématem dvojité sekvenční defibrilace s Cimrmanovskou poznámkou… není to málo… navázali Tomáš Janota a Andres Krüger. Oba se shodli, že přes technické obtíže a nejasné závěry studií může mít tento postup v některých případech opodstatnění, ostatně v kardiologii se využívá. Na přínosy i úskalí použití mechanických pomůcek pokuázali Roman Sýkora a Standa Popela ve svých poutavých prezentacích z prostředí záchranných služeb karlovarského, jihomoravského a olomouckého kraje. Standa navíc přidal závěry svého výzkumu o poresuscitačních poraněních, který snad již brzy bude publikován v některém z prestižních časopisů. Nejen geografickou, ale i názorovou blízkost, představili ve své společné prezentaci Marcela Bílská a Petr Mokrejš. Vypočetli jak výhody, tak nevýhody sedace pacientů v průběhu resuscitace včetně praktických implikací.
Po obědové pauze navázal blok kardiologický a dětský. Nejprve na určitou nejednotnost guidelines ERC, ESAIC, ESICM a EuSEM poukázali Roman Škulec a Vojta Matoušek. Shodli se však, že hypertermie je vždy škodlivá a máme se jí vyvarovat. Navázaly skvělé prezentace Honzy Bělohlávka a Davida Roba, kteří ukázali, že eCPR koncept bez nácviku, zajištění a precizní práce celého řetězce nemůže být úspěšná, protože okno, kdy může být prospěšná není široce otevřené déle než několik málo desítek minut. Studii PEDIVENT a polozavření jedné ze znalostních mezer týkajících se pěti úvodních vdechů představila za celý tým Tereza Kramplová. V následné diskuzi jsme téma uzavřeli tím, že dává smysl ventilovat a především cvičit pro tuto situaci laiky i profesionály, Na sugestivní otázku, zda dává smysl resuscitovat děti déle než dospělé, se snažili odpovědět Markéta Nowaková a Petr Štourač. Existující případy, kdy protrahovaná resuscitace vedla i k dobrému neurologickému outcome poukázala Markéta. Nejen právní pohled prizmatem náležité odborné úrovně představil Petr. Shoda panovala především na tom, že při prodlužování resuscitace je třeba mít relevantní klinický důvod a že delší resuscitace dětí oproti dospělým jen proto, že jde o dětí, není důvodná.
Závěrečný blok byl věnován specifickým situacím a budoucnosti vzdělávání v oblasti resuscitace. Nejprve se utkali Filip Varhaní a Petr Granar stran použití UZ při léčbě plicní embolie. Navázali Míra Kočí a Miro Durila přednemocničním podáním fibrinogenu a Tolja Truhlář s Peťou Jaššo se utkali stran nezbytnosti resuscitační torakotomie pro posádky ZZS. Úplný závěr odborného programu zajistili Pavel Böhm a Jana Kubalová, kteří disputovali, zda virtuální realita může nahradit do 10 let jiné modality simulační medicíny. Logickou odpovědí je, že nikoliv, protože jednotlivé modality simulační medicíny, která logicky obsahuje i virtuální realitu, jsou každá zaměřena na rozvoj jiné modality ve výuce laiků i profesionálů.
Na úplný závěr nás představitelé České resuscitační rady pozvali do Atén, kde proběhne na přelomu října a listopadu další ročník kongresu Evropské resuscitační rady, a také na další ročník sympózia Resuscitace v roce 2025… a my Vám slibujeme, že AKUTNĚ.CZ bude zase u toho…
