První den zahájil blok přednášek, kterých se ujali odborníci z oboru intenzivní medicíny. V první přednášce se dr. Beneš (Plzeň) věnoval interakcím mezi srdcem a plícemi, promítajícím se formou PPV. Při použití PPV u pacientů na ICU si musíme být vědomi limitujících faktorů – nutnost sinusového rytmu, řízené UPV, dechový objem 8 - 10ml/kg, přítomnost neuromuskulární blokády. Při jejich nedodržení může dojít k falešné pozitivitě/negativitě hodnoty PPV, která může vést k chybné klinické reakci. Následně se slova ujal dr. Čundre ml. (Brno), který se věnoval problematice odhadu rizika pooperačních komplikací. Predikce pooperačních komplikací u pacientů má smysl tam, kde existuje i jiná možnost řešení (neoperační), u pacientů, které můžeme přeložit na vyšší specializované pracoviště a u pacientů, u kterých můžeme rozšířit perioperační monitoraci. Překvapením může být fakt, že plicní komplikace jsou řádově častější než kardiovaskulární. Jako nejúčinnější metody k predikci rizika vidí dr. Čundrle základní fyzikální vyšetření a správné odebrání anamnézy s důrazem na funkčnost pacienta. Zmínil i nové guidelines pro pacienty podstupující plicní resekční výkony, u kterých je kladený důraz na předoperační zjištění ventilační efektivity. Ta, narozdíl od peakových hodnot VO2 , působí jako lepší prediktor pooperačních komplikací. U pacientů nemožných podstoupit zátěžové spiroergometrické vyšetření je doporučeno měření klidového PetCO 2. Dr. Vymazal (Praha) věnoval svoji přednášku konceptu ERAS (Enahnced Recovery After Surgery), který je v současnosti zavedený již v řadě českých nemocnic. Nezapomněl zdůraznit roli anesteziologa, jakožto “managera” multioborového týmu, který řídí celý perioperační proces. Dr. Matějovič (Plzeň) představil zajímavou kazuistiku pacienta s velmi vzácným alpha-gal syndromem (potenciálně život ohrožující reakce po požití červeného masa asociovaná s kousnutím klíštětem). Na tomto raritním případu ukázal, jakým způsobem bychom měli postupovat v rámci diferenciální diagnostiky. Měli bychom si osvojit organizovaný rámcový přístup k diferenciální diagnostice, to může významně snížit kognitivní stres. Začít bychom s vyloučením nejpravděpodobnějších příčin na základě klinického kontextu (dynamika zhoršení stavu, prodromy,…), pozor na jejich netypické prezentace. Dr. Dostál (Hradec Králové) přispěl svojí přednáškou, ve které se věnoval tomu, jak předejít napojení pacienta s ARDS na ECMO. Na řadě studií publiku objasnil přednosti a úskalí pronační polohy. Pokud nejsou přítomny kontraindikace (především těžká oběhová nestabilita a stavy, u kterých je rizikové zvýšení ICP), u každého pacienta před napojením na VV ECMO by mělo dojít k polohování do pronační podpory. Incidence napojení pacienta na VV ECMO je dále ovlivněna taktikou umělé plicní ventilace a samotnými indikačními kritérii k napojení. Samotné problematice ECMO se věnoval Dr. Suk (Brno), který publiku představil koncept transportu pacientů s potřebou ECMO.
K tomuto účelu je ideální použít systém Mobile-ICU, tzn. převoz pacienta vozem s vybavením bližším ICU a se zdravotnickým personálem, který má zkušenosti s péčí o pacienty v intenzivní péči. Dr. Suk detailně představil činnost brněnského mobilního ECMO týmu. Zdůraznil, že s výhodou je kontaktovat ECMO tým dříve a stav pacientka konzultovat průběžně. Posledního sdělení prvního dne se ujal Dr. Duška (Praha), který věnoval svůj příspěvek metabolismu laktátu a úvaze nad tím, u jakých hodnot laktatémie začít být nervózní. Jak víme, elevace laktátu může být u pacienta známkou tkáňové hypoxie a tíže onemocnění. Stejně tak musíme myslet i na to, že normální hladina laktátu nevylučuje kritický stav pacienta a přítomnost orgánové dysfunkce. Během interpretace hyperlaktatémie bychom měli brát v potaz dynamiku, kontext (akutní stav na emergency vs. pacient hospitalizovaný na JIP) a příčinu (pacienti s těžkým jaterním poškozením).
Druhý den workshopu byl věnován interaktivním kazuistikám. V tomto bloku mohli účastníci rozdělení do menších skupin diskutovat spolu s tutory neobvyklé případy z praxe.
