26. ročník soutěže Rallye Rejvíz v kategorii MUC. RR si pro nás připravil nezapomenutelný zážitek v podobě 10 úloh. Tyto úlohy představovaly výzvu, která prověřila nejen naše technické, ale i netechnické dovednosti. Nejvíce pak byla zkoušena naše schopnost efektivně komunikovat, a to nejen v týmu, ale i s pacienty, dále pak celková organizace týmu a určování priorit.
Po registraci a úvodním slovu organizačního týmu, jsme absolvovali workshopy zaměřené na stabilizační techniky, triage, práci dispečera KZOS, sekundární vyšetření a ovládání defibrilátoru s monitorem a ventilátoru. Po vyčerpávající sérii workshopů jsme již nafasovali soutěžní vybavení, nasedli do našich vozidel a vyrazili vstříc přichystaným událostem.
Nyní bych si dovolil krátce popsat jednotlivá stanoviště:
Prvním úkolem, ke kterému náš tým přijel, byl úkol “Tiramisu“. Tento úkol byl velmi náročný z hlediska komunikačních dovedností, všímavosti a empatie členů týmu. Při příjezdu na místo, kde byla hlášena 15letá dívka s bolestmi břicha, jsme postupně zjistili, že jde o ektopickou graviditu a dívka s matkou jsou týrány a sexuálně zneužívány otcem, který i komplikoval celkové vyšetření. Později nám byl prozrazen význam názvu úkolu – týrá Míšu. Následoval odpočinkový úkol “Civilní obrana“, kdy jsme museli v covidovém vybavení proběhnout překážkovou dráhu, proplazit se trubkou a následně se rozdělit a splnit tři úkoly v co nejlepším čase s co nejlepším výsledkem. Konkrétně pak střelba na terč, hod granátem na přesnost a šifrování Morseovou abecedou. Další stanoviště s názvem “Rozárka“ už bylo všechno jen ne odpočinkové. Sousedka zavolala o pomoc poté, co se již několik dní nemůže doklepat na sousedku. Po příjezdu žena otevírá dveře, vypadá pobledlá a lehce zmatená. Situace velmi rychle eskalovala. Dozvěděli jsme se, že před pěti dny porodila, sama ale otázky na dítě odmítala a nikde v pokoji jsme ho nenalezli. Psychický stav matky se prudce zhoršoval a po chvíli jsme našli dítě s jistými známkami smrti zahrabané v kyblíku se zeminou. Matka následně sama vzala nůž a chtěla si vzít život. Po této emočně vypjaté situaci jsme se přesunuli k úkolu s názvem “Hermína“. Posádka RZP si nás volá jako posilu k případu domácího násilí. Dvě starší ženy napadeny svou těhotnou vnučkou závislou na drogách. Situace eskalovala příjezdem policie, kdy vnučka nožem pobodá jednoho ze záchranářů a následně je zpacifikována policií. Naším hlavním pacientem se teda stává záchranář s masivním krvácením z bodné rány v třísle. Řešení úkolu se tedy ubíralo udržováním tlaku v ráně, managementu bolesti, monitoraci a aplikaci strategie scoop and run.
Úkol “Sauna“ nám pak umožnil nahlédnout do světa, který je pro přednemocniční péči nepostradatelný, ale přesto lidmi málo vnímaný, a to na dispečink operačního střediska. V týmu jsme zpracovali tři odlišné telefonáty, určili naléhavost případu a vyslali odpovídající posádku. Tento úkol nás velmi příjemně překvapil a mohli jsme si vyzkoušet dovednosti nabité na předcházejícím workshopu. Pokračovali jsme následně zpět do terénu, a to konkrétně k úkolu “Švestka“. V jednom ze zahradních domků byla nahlášena rvačka dvou mužů. Po příjezdu na místo jsme usoudili, že do situace se nehodláme zapojit, dokud nám policie nevytvoří podmínky pro práci. Oba zranění muži nakonec potřebovali jen ošetření povrchových ran, tím, kdo v tomto scénáři potřeboval větší péči byla náctiletá dívka, která utekla z domu a v rámci pobytu v místním kolektivu vypila neznámou látku. Naší prací pak bylo rozpoznat toxidrom, konzultovat léčbu s toxikologickým střediskem a ideálně zjistit totožnost dívky. Nakonec jsme z příznaků správně diagnostikovali otravu organofosfáty.
Prvním z úkolů situovaných do problematiky dopravní nehody byl úkol “Liberty“. Střet nákladního automobilu s lidmi na autobusové zastávce. Po imerzivním příjezdu nás coby první posádku v místě neštěstí čekala triage, výkony nutné pro záchranu života kritických pacientů a organizace práce a přijíždějící posádky hasičů. Třešničkou na dortu pak byla postava řidiče nákladního automobilu, který prodělal infarkt a nepozorné posádky pak mohl překvapit alergickou reakcí na salicyláty. Z přednemocničního prostředí jsme se přesunuli do prostor urgentního příjmu v úkolu “Kusplano“, kde nás čekala diagnostika a zaléčení onkologického pacienta s MRSA katétrovou infekcí. Somnolentní stav pacienta, a tím pádem minimální možnosti odběru anamnézy, pro nás pak byl výzvou, která nám ale umožnila vyzkoušet si náročnou práci a pohled personálu urgentního příjmu na pacienta.
Druhou dopravní nehodou, u které jsme zasahovali, bylo stanoviště “Protřepat nemíchat“. Po příjezdu na místo nehody, již v nočních hodinách komplikujících přehlednost situace nutností využívat čelovky, jsme objevili auto s tříčlennou posádkou. Velké množství krve na místě a další vyšetření řidiče, který boural pod vlivem alkoholu, vedlo k diagnóze ruptury jícnových varixů. Situaci nám zpestřila dětská posádka vozidla. Jeden z pasažérů totiž byl diabetik a začal upadat do hypoglykémie. Posledním úkolem denní etapy byl úkol “Sáček“. Pacientem byl šesti letý chlapec s astmatickým záchvatem. Po zahájení resuscitace došlo k rozvoji tenzního pneumothoraxu, který byl třeba prakticky dekomprimovat. V této úloze jsme si museli i prakticky ředit a podávat léky do IV vstupu, také jsme pracovali s reálným defibrilátorem a na rozdíl od jiných úloh byla tato úloha zaměřena kromě včasné diagnostiky hlavně na technické dovednosti a praktické provedení jednotlivých úkonů. Na konci náročného dne byla jedna noční etapa. Úkol “Zázrak“ nám nenabídl moc vstupních informací od dispečinku. Po příjezdu na místo, kde se měl nacházet 21letý muž s náhlou zástavou oběhu, jsme zjistili, že jsou přítomné jisté známky smrti a není mu už pomoci. Toto sdělení rodiče nenesli dobře, otec zamknul dveře a se zbraní v ruce si vynutil resuscitaci.
Z Brna do Jeseníků vyrazily dva týmy. V kategorii jsme se umístili na 4. (David Bublavý, Klára Dolinová a Jakub Hruba) a 8. (Jiří Holek, Daniel Diabelko a Lukáš Hajdúch) místě. Celá soutěž pro nás byla obrovskou zkušeností a inspirací, a to nejen z hlediska samotné účasti, ale i z hlediska možnosti následně sledovat profesionály ze všech koutů České a Slovenské republiky a z celého světa, sledovat jejich výkony a učit se od nejlepších. Chtěli bychom tímto ještě jednou poděkovat portálu AKUTNĚ.CZ, Nadačnímu fondu AKUTNĚ.CZ a Simulačnímu centru Masarykovy univerzity za obrovskou podporu, která nám byla poskytnuta a bez které by náš start nebyl možný.
