TATO KONFERENCE NEBYLA TOLIK AKUTNÍ, JAKO SPÍŠE AKTUÁLNÍ.
Spolu se zajímavými hosty z řad lékařů, politiků i studentů, mezi kterými nechyběli ani „naši“ brněnští zástupci prof. Martin Repko, prof. Petr Štourač a MUDr. Martina Žižlavská, otevírala spoustu důležitých témat z oblasti zdravotnictví a to jak formou panelových diskuzí, tak přednášek. Vedle programu konference měl účastník možnost navštívit UZ workshopy a připraven byl také veletrh práce.
Ráno nás čekala povinná registrace a v 9:15 slavnostní zahájení pořadateli konference, kterými byli Mladí lékaři společně s Mladými lékárníky. Z nabídky přednášek a workshopů nás zaujalo téma Po medicíně – první (k)roky v praxi, kterého se ujal MUDr. Martin Kočí. V tomto bloku jsme se ujistili v základních pojmech, které se pojí s výkonem našeho budoucího povolání. Nosná témata byly kvalifikační dohody, rezidenční místa a další náležitosti spojené s financováním postgraduálního vzdělávání.
Naše další kroky směřovaly na krátkou přednášku z nabídky přítomných zaměstnavatelů, jelikož se pojila s akutní medicínou. Jednalo se o představení dětského urgentního příjmu ve FN v Motole, kterého se ujala primářka MUDr. Jitka Dissou. Bylo nám představeno jejich oddělení včetně akutních boxů a měli jsme také možnost prohlédnout diagnózy, se kterými se běžně na jejich UP setkávají. Na závěr tohoto krátkého bloku představila paní primářka mezníky, které jsou podstatné v managementu péče o dětského pacienta nejen na jejich pracovišti. Bylo vyzdvihnuto zajištění analgosedace u dětí, které trpí bolestí. Toto pracoviště s výhodou využívá Entonox, či aplikátor MED Nasal, který umožňuje nasální aplikaci léků stříkačkou. Často využívaným prvkem tohoto pracoviště jsou také tkáňová lepidla, která mnohdy obcházejí čistě chirurgické řešení ran.
Dále jsme využili možnost otestovat také naše praktické dovednosti a to na ultrazvukovém workshopu. Demonstrován byl kompletní ultrazvuk břicha, který jsme si následně mohli všichni na figurantce vyzkoušet s milou dopomocí paní doktorky Štěpánkové. Během tohoto dopoledního programu začaly Prahou poletovat vločky sněhu, a tak získala konference v proskleném hotelu příjemný zimní ráz.
Účastníkem další přednášky, která se věnovala specializačnímu vzdělávání lékařů, byl děkan lékařské fakulty Masarykovy univerzity pan profesor Martin Repko. Vedle něj usedli k panelové diskusi praktický lékař se zahraničními zkušenostmi, mimojiné také s anesteziologickou atestací, MUDr. Jiří Šoupal, zástupce Mladých lékařů MUDr. Martin Kočí, za IPVZ byla pozvána ředitelka MUDr. Irena Maříková a za pražskou 3. LF do diskuse přispěl proděkan MUDr. David Marx. S malým zpožděním se k debatě připojil i poslanec MUDr. Bohuslav Svoboda. Při této debatě došlo k mnohým neshodám ze stran Mladých lékařů, vedení fakult a IPVZ, ale také k vytyčení důležitých cílů, které by mohly vést ke zkvalitnění postgraduálního vzdělávání. Mladí lékaři kritizovali zejména nedostatečnou aktivitu školitelů spojenou s absencí odměn, která by mohla být motivací za školitelskou činnost. MUDr. Šoupal také upozornil na mnohé nedostatky stran financování absolventů během jejich přípravy. Závěrem byli diskutující vyzváni ke shrnutí a návrhu dalšího postupu.MUDr. Šoupal doporučil systém zjednodušit, více motivovat školitele a garantovat kvalitu výuky státem a pojišťovnami. Zástupce Mladých lékařů MUDr. Kočí ubezpečil ostatní, že spolek Mladých lékařů bude i nadále popisovat systém prostřednictvím průzkumů. Data, která vyhodnocují připravenost absolventů na vstup do klinické praxe, spokojenost absolventů s jejich postgraduálním vzděláváním aj. budou nadále nabízena k dalším diskuzím. Z konkrétních řešení a idejí, které jako spolek nabízí, připomenul návrh, který přednesli i v poslanecké sněmovně, a to aby školitelé dostávali 15. platovou třídu. Poslanec Svoboda vyjádřil přesvědčení, že by bylo vhodné navázat přesuny do platových tříd na informační výstup o kvalitě činnosti školitele a navrhnul odečítat náklady na postgraduální vzdělávání z daní. Ředitelka Maříková by požadovala další navýšení počtu rezidenčních míst. Ředitelka IPVZ, paní Maříková, uvedla, že na podporu financování absolventů vzroste v příštím roce počet rezidenčních míst, a tak by měla být zlepšena kvalita postgraduálního vzdělávání mladých lékařů. Představila také novinku v elektronizaci zdravotnictví, tzv. Administrátor (prozatím pracovní název), který by měl výrazně usnadnit srozumitelnost postgraduálního vzdělávacího systému. V tomto roce by se měl v systému objevit modul akreditací a modul školence. Profesor Repko zdůraznil roli lékařských fakult v celém procesu, od výběru uchazečů pro studium a jejich přípravu na vstup do postgraduálního vzdělávání po řízení atestačních a kmenových zkoušek. Jedním z nástrojů, jak prohlubovat kompetence již studentům LF je podle něj umožnění výuky v simulačních centrech.Pan doktor Marx postrádá v postgraduálním vzdělávání funkční standardizovaný systém a jasné vymezení odpovědnosti školitelů. Za důležité pokládá i jejich vzdělávání v samostatné pedagogické činnosti. Nedostatečná mu připadá také kontrola kvality vzdělávání. Vhodnějším modelem mu na základě vlastních zkušeností připadá ,,Competency based education“, která nezohledňuje dosažený počet hodin stáží, ale odráží reálné schopnosti školence, které si v praxi stihl osvojit dostatečně na to, aby za ně byl schopen převzít plnou odpovědnost.
Náš přednáškový den zakončila panelová diskuze na téma zdravotnických misí do zahraničí. I zde mělo Brno svou zástupkyni, a to MUDr. Martinu Žižlavskou. Dalšími hosty byli MUDr. Trachta a MUDr. Šimetka, jakožto zástupci Lékařů bez hranic. MUDr. Lenka Karahutová představila výjezdní program EMOTER a MUDr. Bukovský vládní program MediVac. EMOTER pořádá lékařské výjezdy zdravotnických týmů, které v odlehlých oblastech Ugandy zajišťují základní zdravotnickou péči. Tohoto programu se mohou zúčastnit i motivovaní studenti. Oproti tomu Medivac je vládní superspecializovaný program, který probíhá jen po dobu 5-8 dnů a zajišťuje vysoce odborné lékařské zákroky v oblastech s nižší úrovní zdravotnictví. Lékaře bez hranic snad netřeba blíže představovat. MUDr. Žižlavská na svých cestách spolupracovala s Diecézní charitou Brno a pomáhala jak během migrační krize v Řecku, tak během válečného konfliktu v Iráku. Každý z diskutujících přinesl do debaty zajímavé poznatky a zkušenosti ze svých cest, včetně příběhů, ze kterých se tají dech. Nejvíce pozornosti rozhodně upoutal dětský chirurg MUDr. Jan Trachta, který zaujal svou bezprostředností a smyslem pro humor. Na otázku, proč nezůstává trvale lékařem pouze v České republice odpovídal: „Všechny lidské životy mají stejnou hodnotu a není důvod rozlišovat mezi lidmi tady a v místech nám vzdálených.“ Zdůrazněn byl respekt k místním obyvatelům, jejich kultuře a snaha pomoct v mnohých nelehkých životních situacích. Všem diskutujícím patří náležitý obdiv za jejich vůli pomáhat v oblastech, kde jim hrozí reálné nebezpečí.
Po skončení večera se skupina brněnských studentů, kteří se zúčastnili konference, přesunula do jednoho z pražských podniků a pokračovala v diskusi nad zdravotnickými tématy a také nad mnohým dalším. Vše proběhlo v přátelské a veselé atmosféře.
Druhý den konference jsme zahájili hned ráno panelovou diskuzí s názvem „Co musí každý lékař vědět o právu?” Diskuzi moderovala JUDr. Aneta Stieranková, která se specializuje na oblast zdravotnického práva. Celá diskuze probíhala formou modelových situací, na které diskutující reagovali. Znalost a orientace v oblasti zdravotnického práva a jejich zkušenosti se velice lišily. Z tohoto důvodu byla diskuze velice podnětná, protože jsme jako pozorovatelé získali více úhlů pohledu na danou problematiku. Studenty zastupovala Kamila Otrubová z 1.LF UK. Z pozice mladé lékařky, která už má nějaké zkušenosti z praxe odpovídala MUDr. Anna Olšerová z 2.LF UK. Další diskutující byla paní primářka MUDr. Marta Horáková z Nemocnice Písek a proděkan MUDr. David Marx z 3.LF UK, kteří se v praxi pohybují už řadu let. Odpověď na otázku „Co musí každý lékař vědět o právu?” jsme hledali diskutováním těchto modelových situací: přijímací pohovor, vyjednávání o pracovní smlouvě, obsah pracovní smlouvy, kvalifikační dohody, dozor a dohled na pracovišti, prevenční povinnost, odpovědnost neatestovaného lékaře. Znovu jsme se dotkli problematiky specializačního vzdělávání. Závěrem jsme probrali téma práv pacienta a případné spory s pacientem, civilní a trestní stíhání. V praxi lékaře čeká spousta právních nástrah, na které se vyplatí být připraven. Celou diskuzi zakončila JUDr. Aneta Stieranková slovy “Tohle není zdaleka všechno, co by lékař měl vědět o zdravotním právu.” Celá diskuze byla velkým povzbuzením vzdělávat se ve svých právech a povinnostech.
Nakonec jsme se zabývali tématem inovativního vzdělávání na lékařských fakultách. Z analytických dat Mladých lékařů vyplývá, že studium je převážně založené na teoretické výuce, praktická výuka je velmi upozaděná a zhruba 70 % absolventů se necítí být dostatečně připraveni do praxe. Diskuze se účastnil prof. MUDr. Petr Štourač, Ph.D., MBA z LF MU, prof. MUDr. Milena Králíčková, Ph.D z UK, prof. MUDr. Martin Vokurka, CSc. z 1. LF UK, Lukas Zinnagl z AMBOSS, Leoš Kubíček z Virtual Lab, moderoval Matěj Višňa. Diskutující se shodli na tom, že chybí systematická péče o pedagogické dovednosti akademických pracovníků ať už na poli teoretickém i klinickém. Nejde pouze o to co učí, ale jakým způsobem učí. Výuka má obrovský potenciál v modernizaci za využití sociálních sítí jako je youtube, tak ve využívání nových technologií a simulací. Hlavním cílem je, aby student uměl nabyté znalosti využít a pracovat s nimi. Jinými slovy, dostat se od čistě faktografického uvažování k uvažování komplexnímu.
Dále se diskuze přesunula k formám testování znalostí studenta. MUDr. Kubíčková uvedla, že způsob testování souvisí s tím, jak studentům znalosti dodáme. Dále zdůraznila důležitost výukových cílů a správnou volbu pedagogických postupů k jejich dosažení, stejně tak jako metody přezkoušení. Profesor Štourač zmínil, že zkoušející se často snaží nachytat studenta na tom, co neumí, než aby se zaměřil na to, co umí a jestli je to dostatečné pro postup. Úspěch u ústní zkoušky je často založen na tom, jestli student uspěje v prezentačních schopnostech svých znalostí. Multiple-choice jako metoda zkoušení zase vede k pouhému memorování otázek. Celé téma by se dalo shrnout tím, že neexistuje jedna správná metoda výuky či přezkoušení studenta. Je třeba najít to, co je v dané fázi výuky užitečné a co ne. Výuka preklinických oborů je brána vážněji než klinická výuka, a proto je napřed před tou klinickou. Pravděpodobně je to dáno kulturním nastavením a do budoucna je třeba přesvědčit kliniky, že výuka studentů je neoddělitelnou součástí klinické praxe, že je to její hodnotná a rovnocenná část. Zinnagl souhlasil a uvedl “Teaching should be sexy. It is a mindset thing.” Dobrý učitel vždy bude dobrým lékařem, jelikož bude schopen vysvětlit i pacientovi jeho zdravotní problém.
Oslím můstkem jsme se přenesli dál k tomu, jaký potenciál má simulační medicína ve výuce nejen klinických oborů. ,,Simulační centra pomohou odlehčit přetížené nemocnice velkoobjemovými ročníky, pro než aktuální systém není nastaven, a právě proto klesá kvalita klinické výuky. Důležité je si však uvědomit, že simulační centrum je pouze budova. A bez klinických lékařů, kteří vytváří nové curriculum a povedou výuku to nepůjde. To se stává velkou výzvou SIMU” uvedl profesor Štourač. Technologie není řešením sama o sobě, pouze podporuje proces změny, nikoli mění systém. Nicméně je třeba myslet na to, že další limitací mohou být finance, a proto je třeba, aby si simulace získaly podporu a staly se nedílnou součástí pre i post graduálního studia.
Inovace ve vzdělávání je proces, který potřebuje podporu, finance a profesionály s láskou ke svému oboru a chutí předávat své zkušenosti studentům. Na změně se usilovně pracuje a jsme zvědaví, kam se naše vzdělávání posune.
