Již šestý ročník ostravské konference Dětské polytrauma zahájil dr. Divák (Ostrava). Úvodem nás přivítal a poděkoval všem, kteří se na organizaci konference podíleli. Postupně se představili všichni předsedající a konference se tak mohla v plném proudu rozběhnout.
ECMO U DĚTÍ
První přednáškou s názvem Základy ECMO terapie zahájil blok dr. Rodina (Ostrava). V úvodu se věnoval vysvětlení principu fungování ECMO. Nejdříve rozdělil a popsal používané přístroje, kanyly a ECMO pumpu. Následně nám ozřejmil rozdíly mezi V-V ECMO a V-A ECMO přiblížil respirační i kardiální indikace jeho použití a taky nás obeznámil s možnými komplikacemi.
Zkušenosti s eCPR u dětí byl název druhé přednášky, kterou si přichystal dr. Leden (Praha). Nejdříve nás obeznámil s definicí kardiopulmonální resuscitace s mimotělním oběhem, uvedl statistiky a různé rozdíly u eCPR mezi dospělými a dětmi. Stručně vypíchl podmínky pro úspěšnou eCPR a následně podrobně popsal kandidáty vhodné pro použití této metody. Vyzdvihl její využití zejména při KPR v nemocnicích, avšak připomíná, že se celosvětově jedná o vzácnou záležitost. Autorem třetí přednášky KPR dětí, ECMO – standardizovaný postup byl dr. Zvolánek (Brno). Po krátkém úvodním připomenutí, že dítě není malý dospělý, nás zasvětil do některých odvětví pediatrické fyziologie. Zdůraznil zásady efektivní KPR u dětí a případné kroky, které by jí měly předcházet. Závěrem představil kazuistiku a její význam při rozvoji eCPR protokolů u dětí. Další přednáškou s názvem Organizace ECMO péče v MSK: spolupráce ZZS pokračoval dr. Burša (Ostrava). Opět nám sdělil nejdůležitější aspekty použití eCPR. Obeznámil nás s týmem, který v případě potřeby zabezpečuje nonstop konzultace přes mobil. Nakonec nám přiblížil úskalí dětské ECMO péče v Ostravě i obecně v Česku. Blok ukončil svojí kazuistikou eCPR u tonoucího dítěte dr. Holeš (Ostrava). V ní nás uvedl do situace, kde šlo o záchranu dítěte, které tonulo téměř 40 minut. Provedl nás organizací záchrany, postupem a zahájením KPR. Zaměřil se na použití eCPR u tohoto pacienta jako jednu z posledních možností jeho záchrany. Slovo pak předal dr. Netri, která pokračovala podrobným popisem poresuscitační péče tohoto pacienta v nemocnici. Kazuistika bohužel neměla šťastný konec a zavedla nás i do smutnějších zakoutí medicíny.
INFUZNÍ TERAPIE U DĚTÍ
Druhým v pořadí byl blok věnovaný kontroverzní a všem dobře známé problematice infuzní terapie u dětí. O náročnosti včasného rozpoznání hypo/hypervolemického stavu dítěte a zahájení včasné terapie nám pověděl dr. Divák (Ostrava). Je důležité si uvědomit, že vzhledem k většímu podílu celkové tělesné vody u mladších dětí je u nich rozvoj dehydratace mnohem rychlejší a závažnější, také jejich kompenzační mechanismy jsou mnohem omezenější. Proto je potřeba rychle rozpoznat klinické známky dehydratace, jako jsou např. prodloužený kapilární návrat, abnormální turgor a abnormální respirační vzorec. Dr. Divák nám dále představil rozdělení a klinické manifestace hypervolémie a také současné diagnostické možnosti. Přehlednou přednášku věnovanou krystaloidům a koloidům nám poskytla dr. Lečbychová (Ostrava). Upozornila na relativně vyšší potřebu tekutin v prvním roce věku dítěte a také připomněla fakt o nejpoužívanějším infuzním roztoku:
Poukázala na jeho hypertonické varianty, které je možno využít u kraniotraumat jako prevenci a terapii edému mozku. Vyjmenovala základní krystaloidní roztoky využívané v klinické praxi, vhodným pro dětí je například Benelyte, který obsahuje 1% glukózu. Naopak koloidní roztoky obsahující hydroxyethyl škrob by se u dětí neměly používat vzhledem k nežádoucím účinkům vůbec. Nakonec shrnula, že nejlépe je hradit tekutinu, která chybí a že mezi balancovanými krystaloidy jsou jenom minimální rozdíly. Následně převzal slovo opět dr. Divák na téma infuzní terapie u dětí v rámci PNP. Podotkl, že největším problémem není to, co podáváme, ale kam – nejobávanější pro zajištění vstupu jsou pro nás polytraumata, velké plochy popálenin, nebo pastózní kojenci. Proto i přes problematickou adekvátní účinnost některých léku (např. adenosin) a několika kontraindikacím, je metodou volby při nemožnosti zajištění i.v. vstupu, vstup intraoseální. Dr. Divák představil také algoritmus infuzní terapie u život ohrožujícího krvácení a vyzdvihl preferenci restriktivního přístupu při podávání tekutin. Na závěr bloku nesměla chybět přednáška dr. Fabiána (Brno) o infuzní terapii u dětí v intenzivní péči. Zabýval se esenciálními otázkami, a to proč vlastně infuzní terapii podáváme, jakým způsobem, co bychom měli podávat a v jakém množství. Když je to možné, tak bychom měli tekutiny podávat enterálně, jinak volíme parenterální podání, preferenčně 2-3 PŽK pro rychlé dodání objemu, ne vždy je totiž indikován CVK. Volíme zejména roztoky krystaloidní-izotonické a balancované, obohacené o konkrétní elektrolyty a glukózu, když je to indikováno. Co se režimu týče, rozlišujeme tekutinovou resuscitaci a udržovací tekutinovou terapii.
Dr. Fabián představil také další postup v závislosti na fázi resuscitace podle modelu ROSE (Rescue – Optimization – Stabilization – Evacuation), kdy zdůraznil nutnost zhodnocení efektivity podané terapie. Na konec také doporučil restriktivní postup u tekutinové terapie na ICU, podávaním tekutin v objemu 65-85 % predikovaného objemu dle Holliday-Segarovy rovnice.
TRAUMATOLOGICKÝ BLOK
Úvodní přednáška traumatologického bloku nesla název Zamyšlení nad dětskou traumatologii FN Ostrava. Dr. Kopáček (Ostrava) poukázal na to, že součástí traumatologické péče nejsou jen lékaři, ale prakticky celá nemocnice. Zaměřil se na Centrum dětské traumatologie ve FN Ostrava. Popsal strukturu traumatologické péče (ARO, JIP, lůžkové oddělení) a následně nám přiblížil náplň práce tohoto centra. Dále vysvětlil, co všechno pacientům i široké veřejnosti může centrum poskytnout. Také představil různé kazuistiky, se kterými se v rámci práce setkal. Pediatrická traumatologická triáž byla druhou přednáškou bloku, kterou přednesla dr. Kubalová (Zlín). Ze začátku vypíchla, jak důležité je dostat traumatizované pacienty k adekvátní péči včas (úloha ZZS a LZS). Oboznámila nás s traumacentry v Česku a přiblížila nám způsob triáže, jakým se pacienti k péči dostávají. Poté se zaměřila na specifika primárních a sekundárních transportů. Otázkou podle ní je, jestli je triáž efektivní a vyzdvihla fakt, že děti by měly být převážené primárně do traumacenter, kde se o ně dokážou postarat. Třetí přednášku s názvem Střelná poranění u dětí přednesl opět dr. Kopáček. Dle něj za posledních deset let ošetřili v kraji jenom dva dětské pacienty se střelným poraněním. Na případě děvčátka uprchlého z Mariupolu nám přibližuje střelné poranění popliteální krajiny. Jako druhou představil kazuistiku, kde došlo k poranění nohy dítěte kvůli neopatrností rodiče. Dr. Viskupič (Ostrava) nám představil čtvrtou přednášku, která nesla název Koloběžka - dobrý sluha, ale zlý pán. Uvedl, že až deset procent úrazů hospitalizovaných dětí souvisí právě s koloběžkami či koly. Poukázal na nedostatečné ochranné prostředky a nevhodné chování lidi používajících tyto dopravní prostředky. Následně publiku převedl kazuistiku zaměřenou na poranění sleziny po pádu z kolobežky. Poté se zaměřil na léčebné taktiky těchto zranění. Na závěr vypíchl důležitost bezpečného chování při používání koloběžek. Předposlední přednášku s názvem Nebezpečná pyrotechnika odprezentoval dr. Šinka (Bratislava). Začíná kazuistikou popisující explozi v rodinném domě, kde se 15-ti letý kluk pokoušel vyrobit vlastnoručně ohňostroj. Utrpěl popáleniny téměř celého těla, laceraci skrota a významnou devastaci dolních končetin. Následně detailně popsal nemocniční léčbu, potřebnou resuscitaci a rozsáhlé vykonané chirurgické zákroky. Pacient bohužel nepřežil a pan doktor na jeho případu analyzoval, kde v postupech terapie a managementu nastaly chyby. Závěrečná přednáška nesla název Poranění pankreatu v dětském věku – naše zkušenosti za posledních 25 let, v podání dr. Zein El Dine (Praha). V úvodu popsal anatomii pankreatu, také přiblížil nejčastější mechanizmy vzniku úrazů tohoto orgánu, a to zejména nárazy břicha na řídítka kola. Následně popsal závažnost úrazů a jejich diagnostiku, obvyklý klinický nález a statistiky různých způsobů vyšetření. Závěrem dodal, že se jedná o velmi vzácná poranění, které jsou málokdy izolována.
DLOUHODOBÁ RESUSCITAČNÍ PÉČE
Lidskou stránku medicíny nám v první přednášce posledního bloku představila dr. Hrdličková (Praha). Ve svém sdělení nám na příkladu kazuistiky své pacientky ukázala, jakou roli sehrává u dítěte s polytraumatem paliativní tým. Jednalo se o pacientku po pádu na lyžích s kraniotraumatem a s následnou infekcí a aneurysmatem CNS. Její příběh zobrazuje, jak probíhá paliativní péče o takové dítě a jak důležitá je komunikace s rodiči. Je potřeba, aby byli srozuměni s prognózou svého dítěte a stanovili si cíle a očekávání ohledně další kvality jeho života. Děti, které se dostanou do rukou paliativního týmu spadají do dvou kategorií, a to do kategorie, kde má dítě minimálně jednu Complex chronic condition (CCC), nebo do non-CCC kategorie, kam spadají dětí v akutních stavech, předčasně narozené děti, nebo právě děti po závažných úrazech. Závěrem nám dr. Hrdličková ukázala děkovný dopis od rodičů pacientky z kazuistiky a jej aktuální foto, podle kterých došlo k obrovskému zlepšení v kvalitě jejího života. Na důležitost komunikace navázal dr. Jaššo (Ostrava), se svou přednáškou „Mluviti zlato, mlčeti zlo“. Upozornil, jak významnou roli sehrává komunikace nejen mezi zdravotníky při poskytování zdravotní péče, ale také se sebou samým, při rozhodování, jestli jsme pro pacienta udělali skutečně maximum. Neměli bychom podceňovat sílu komunikace ani v přednemocniční péči. Protože jak bylo na konci řečeno:
Závěrem konference „Dětské polytrauma“ 2022 nám dr. Ducháčová (Ostrava) za pomoci kazuistiky 9letého chlapece po srážce s vlakem a s blast syndromem představila fungování dlouhodobé péče o polytraumatizované dítě. I když prognóza dítěte na začátku nebyla příliš příznivá, je nyní chlapec schopen se sám o sebe postarat, chodí do školy a věnuje se sportům. V optimistickém duchu byla přednáška ukončena videem pacienta a porovnáním toho, jak vypadá teď a jak to s ním vypadalo před rokem.
Na závěr nám dr. Divák poděkoval za hojnou účast v letošním roce a srdečně nás pozval na konferenci Dětské polytrauma 2023.
