V nizozemském Utrechtu se ve dnech 31.8.-3.9.2022 konal mezinárodní kongres sester pracujících v intenzivní péči, který pořádala Evropská federace společností sester pracujících v intenzivní péči (European Federation of Critical Care Nursing Associations, dále jen EfCCNa). Kongresu se vedle zástupců evropských zemí účastnily sestry z Kanady a Brazilíe. Česká asociace sester (ČAS) vyslala na kongres 2 pozorovatele ze sekce anesteziologie, resuscitace a intenzivní péče.
EfCCNa (https://www.efccna.org) byla založena 2.10.1999 v Berlíně. Hlavní cíl pro práci organizace je vyjádřen v motu „Working together – achieving more“ - Společně dokážeme víc. Velmi silné postavení zaujímají sestry z Velké Británie, Nizozemí a ze skandinávských zemí. Česká asociace sester zatím členem této mezinárodní organizace není.
Na plenárních zasedáních zazněla klíčová sdělení, jednání v sekcích byla zaměřena tematicky na problematiku péče o pacienty v době covidové pandemie, bezpečí poskytované péče, péči orientovanou na potřeby pacienta a rodiny, paliativní péči, organizační aspekty práce v intenzivní péči, vzdělávání v intenzivní péči. Velká pozornost se věnovala technickým aspektům péče – teplotnímu managementu, respiračnímu selhání, sedaci pacienta, umělé plicní ventilaci, weaningu vedeného sesterou v pediatrické intenzivní péči. Samostatnou část představovala problematika měření zátěže sester v intenzivní péči. Významným a hodně navštíveným workshopem byl setkání studentů a studentek doktorského studia.
Program byl bohatý a nebylo v našich možnostech vyslechnout si všechna sdělení. Proto i v tomto příspěvku se bude jednat o výběr.
Prof. Jos Latour z University of Plymouth, jeden ze zakládajících členů EfCCNa, v příspěvku nazvaném „From globalisation to slowbalisation – maintaining our workforce and standards in critical care“ se zabýval odchodem sester z pracovišť intenzivní péče v souvislosti s jejich vyčerpáním v době covidové pandemie. S odkazem na nejrůznější zdroje uváděl, že platy sester v souvislosti s pandemií vzrostly o 1-3 %, více než 40 % sester intenzivní péče udávalo, že trpí vyhořením a PTSD, 11 % sester onemocnělo a bylo na nemocenské, z toho 7,5 % onemocnělo covidem, podle údajů WHO 180 000 zdravotníků zemřelo, 20 % sester z intenzivní péče odešlo. Covidová pandemie akcelerovala potřebu sester schopných poskytovat vysoce specializovanou péči pacientům a jejich rodinám. Kladl si otázku, co by se mělo udělat, aby zkušené sestry z pracovišť intenzivní péče neodcházely? Za velmi důležité považuje zabývat se tím, co sestry prožívají, vytvářet pracovní prostředí a pohodu na pracovišti s možností kariérního růstu pro ty, kdo o to mají zájem, promýšlet strategie, jak umožnit starším sestrám zůstat pracovat v intenzivní péči. Předpokladem pro všechny tyto kroky je vědět, co se stalo, že se těch 20 % sester rozhodlo prostředí intenzivní péče opustit. V následující diskusi se otevřel problém vstřícnosti pracovišť intenzivní péče vůči studentům v pregraduální přípravě a jejich motivaci k nástupu na tato pracoviště. V evropských zemích není běžná praxe na JIP, protože chybí školitelky/mentorky, které by tuto praxi vedly.
Personální plánování
V sekci Leadership and Workforce se reflektovaly zkušenosti jednotlivých zemí s přípravou sester pro práci na pracovištích intenzivní péče v době covidové pandemie, rolí specialistek při rychlém zaškolování sester, které před tím nikdy v intenzivní péči nepracovaly, i hodnocením pracovní zátěže sester.
Inspirativní bylo sdělení Dereka Cribbina z Irska Development of National Workforce Planning Report for Critical Care Nursing in Ireland. Referoval o způsobu, jakým v Irsku na základě tzv. Prospertus report (2009) řešili nedostatek lůžek intenzivní péče, resp. zvýšení jejich kapacity z 230 na 450 v letech 2010 – 2020. Inspirující pro nás může být systematický přístup k přípravě pracovníků pro intenzivní péči. U nově nastupujících sester probíhá zaškolení 6 měsíců trvajícím teoreticko-praktickým kurzem intenzivní péče. Vedle sester u lůžka je v každé směně přítomná vedoucí směny, která nemá své pacienty, a školitelka, jejímž úkolem je především podpora sester. Vedoucí pracovníci i školitelky se rekrutují ze zkušených sester, které jsou nahrazovány u lůžka absolventkami, proto ten důraz na přítomnost školitelky. Vzdělávání vedoucích sester i školitelek probíhá na college. Počty uvolněných vedoucích směn a školitelek v Irsku považují za zásadní. Každoročně vyhodnocují, zda se jim daří plánované personální potřeby plnit. (https://www.hse.ie/eng/about/who/cspd/ncps/critical-care/critical-care-capacity-planning/hse-national-report-of-the-critical-care-nursing-workforce.pdf)
Měření ošetřovatelské zátěže
V Norsku a Nizozemí byla rozpracována problematika měření ošetřovatelské zátěže v intenzivní péči formou tzv. Nursing Activities Score, škálou vyvinutou prof. Dinisem Mirandou. Jedná se o nástroj, který pomáhá s měřením náročnosti ošetřovatelské péče u jednotlivých pacientů. Je důležité, aby se nejen vedoucí sestra směny, ale všechny sestry naučily používat metodiku hodnocení. Škálu tvoří 23 položek, které představují 7 kategorií aktivit/činností, rozdělených do subkategorií, které sestra u pacienta vykonává. Jejich náročnost se pohybuje od 1,2 do maximálně 32 %. Patří sem např. monitorování, hygienické postupy, mobilizace a polohování, podpora pacienta i rodiny, administrativní úkony, titrování léků. Součet všech bodů představuje procento času, který sestra stráví poskytováním přímé péče pacientovi za směnu. Maximální počet je 177 bodů. Při skóre 100 a více bodů je již pacient považován za náročného pro ošetřovatelskou péči. Získají se tak důležité údaje, které pomohou posoudit zátěž jednotlivých sester v čase, a mohou pomoci při posílení směn, dokonce i v přidělování finančních prostředků. Tématu byla věnována prezentace a workshop vedený Siv Stafseth z Norska a Margou Hoogendoorn z Nizozemí (Zwolle).
Vzdělávání
Vzdělávání v intenzivní péči bylo věnováno hodně pozornosti zejména s ohledem na akutní řešení nedostatku sester v době covidové pandemie. Do intenzivní péče byly povolávány sestry ze standardních oddělení a ambulancí a bylo nutno je ve zrychleném režimu připravit. Karlsen, M., Sjoberg, M. et al: Inexperienced nurses in trainee positions in intensive care units. Experiences from clinical practice and education in Norway.
S podporou ESF vznikly výukové portály, např. v v Severním Irsku – Laura Creighton: Development of an online educational resourrce to upskill nurses redeployed to critical care durind the Covid-19 pandemic: facilitators and barriers. Takto vytvořený portál lze využívat dlouhodobě.
Dalším okruhem příspěvků i programem workshopu bylo definování kompetenčního rámce. V diskusi se ukázalo, že Evropa je ve vzdělávání specialistek v intenzivní péči nejednotná. Přitom úroveň vzdělání sester má přímý vliv na kvalitu poskytované péče. V kontextu globalizace, kdy je mobilita pracovní síly častá a dokonce je jedním z hlavních cílů EU, neexistuje jednotnost ve vzdělávání. V některých zemích stačí pro samostatnou práci několikatýdenní zaškolení, v jiných (především skandinávských) zemích se sestry připravují i na úrovni magisterského studia. V praxi existují tři úrovně sester pracujících v intenzivní péči – sestry, které absolvují zaškolení, sestry specialistky v intenzivní péči se specializačním vzděláním až na úrovni magisterské, a tzv. advanced practice nurses, které disponují kompetencemi např. na úrovni preskripce léků. EfCCNa má velký zájem na sjednocení požadavků na vzdělávání sester v intenzivní péči na bázi kompetenčního rámce.
Velmi zajímavý projekt přednesla německá sestra Karin Klas: One Minute Wonder – Using waiting periods as educational opportunity. Jedná se o vzdělávací postery tematicky zaměřené na problematiku intenzivní péče, které jsou didakticky zpracované tak, aby se daly jednoduše přečíst a pochopit v časovém limitu jedné minuty třeba při čekání na výtah nebo při jízdě výtahem. Geniálně jednoduchý princip, velmi efektivní způsob výuky a opakování, avšak velmi náročný z hlediska didaktické přípravy. Možná oblast pro využití zkušeností starších sester.
Péče orientovaná na potřeby pacienta a rodiny
Patient and family centered care je velké téma mezinárodní intenzivní péče. Prof. Louise Rose z King´s College London ve svém příspěvku Virtual visiting and family communication: lessons learnt from the pandemic to optimize family-centered care of the future referovala o hledání způsobu privátní a bezpečné komunikace pacientů s jejich blízkými v době covidové pandemie pomocí Life Lines tabletů. Zdůrazňovala nutnost zachování soukromí a bezpečí během komunikace, což technologicky nebylo tak jednoduché. Za pozornost stojí jistě její sdělení, že pouze 6 % JIP se vrátilo po uzavření k předcházející praxi otevřených oddělení orientovaných na potřeby pacientů a rodin. Součástí konceptu péče orientované na pacienta a rodinu je i povinnost ošetřujícího lékaře informovat rodinu o stavu pacienta každý den – lékař volá rodině, nikoli rodina lékaři.
Sedace a spánek pacienta v intenzivní péči
Leanne Aitken, Minimising Sedation in Intensive Care patients představila výzkumné šetření, kde se zamýšlí nad optimální hloubkou analgosedace pacienta. Mechanicky ventilovaní pacienti na jednotkách intenzivní péče dostávají sedativa a analgezii, aby zvládli své nepohodlí, bolest a úzkost. Množství a typ sedace, kterou pacienti dostávají, souvisí s výsledky léčby pacientů, nicméně existují důkazy, že sedativní praxe není optimální. Cílem bylo zjistit názory personálu na to, proč není dosaženo optimalizace sedace, a hledat návrhy strategií, které by mohly pomoci dosáhnout optimalizace sedace.
Marita Ritmala-Castren, Development of The Individual Sleep Support Intervention se zamýšlí nad možnostmi, jak zlepšit kvalitu spánku u pacientů v intenzivní péči. Zlepšit kvalitu spánku pacientů vytvořením intervencí s ohledem na individuální potřeby pacientů.
Helle Sveningsen, Intensive care nurses perception of delirium and delirium severity screening Cílem bylo zjistit, jak sestry na jednotkách intenzivní péče vnímají a jaká je klinická zkušenost s používáním skorovacích škál CAM-ICU, ICDSC a CAM-ICU7. Sestry se cítily být kompetentní ve screeningu delíria. ICDSC vnímali jako časově náročnější a obtížnější na používání než CAM-ICU a CAM-ICU-7. Všechny tři metody byly považovány za velmi dobré pro detekci deliria, ale ICDSC a CAM-ICU-7 byly lepší v měření změn závažnosti deliria.
Výzkum a jeho využití pro klinickou praxi
Joseph C. Manning, Insights and priorities from clinical practice connecting with research uvádí, jak je důležité pro rozvoj oboru posílení integrace výzkumu do klinické praxe s cílem maximalizovat jeho dopad na kvalitu, efektivitu a bezpečnost poskytované péče. Zaměřovat bychom se měli na sestru jako individualitu, na ošetřovatelský team, organizační a systémovou strukturu, na běžnou praxi a rutinní výkony.
Critical Care Doctoral European Nursing Group – Critical Care DEN
Většina příspěvků na konferenci byla nějak spojena s doktorským studiem svých autorek a autorů. Skupina pro podporu výzkumu v intenzivní péči byla založena v roce 2015. V současné době jí předsedá prof. Julie Benbenishty z Izraele.
Závěr:
Mezinárodní kongres sester pracujících v intenzivní péči, který pořádala Evropská federace společností sester pracujících v intenzivní péči, měl vynikající úroveň a byl pro nás velice poučný. Prezentovaly se výsledky výzkumných projektů doktorských nebo projektů, které zpracovávají výzkumné sestry, tzn. sestry, které mají výzkum ošetřovatelské péče v popisu své práce. Bylo by skvělé se s nimi setkávat i v budoucnu.
