PNP - NOVÉ TRENDY V PÉČI O PORANĚNÉ DÍTĚ
Jako první vystoupil dr. Heinige s přednáškou na téma Neuromonitorace dítěte v resuscitační péči po tonutí. Zdůraznil, že důležitými aspekty při tonutí je asfyxie a srdeční zástava, které způsobují edém mozku a nitrolební hypertenzi. Z hlediska neuromonitorace představil globální vs. lokální, a invazivní vs. neinvazivní možnosti neuromonitorace. Věnoval se lokální invazivní monitoraci nitrolebního tlaku, jako důležitému parametru při krevním zásobení CNS a prognóze pacienta. Zmínil jugulární oxymetrii jako příklad globální invazivní monitorace. Mezi neinvazivní metody zařadil NIRS (Near Infrared Spectroscopy), kterou hodnotíme saturaci lokální oblasti CNS často v kombinaci s funkčním vyšetřením EEG. Na konci zdůraznil, že je nutné dbát hlavně na kliniku daného pacienta a podle ní se racionálně rozhodovat, protože jednoznačná doporučení rozsahu neuromonitorace u
pediatrických pacientů po tonuti nejsou k dispozici. Následovala přednáška z úst dr. Frehlicha. Věnoval se novinkám v KPR, které rozdělil na OHCA (out hospital cardiac arrest) a IHCA (in hospital cardiac arrest). Mezi novinkami zmínil tekutinovou resuscitaci bolusem 10ml/kg i.v. krystaloidu s ohledem na klinickou odpověď pacienta. Dále popsal techniku first call a situaci TCA (traumatic cardiac arrest), při které je třeba zahájení KPR zvážit, jedná-li se o dítě bez známek života po dobu posledních 15 minut s polytraumatem neslučitelným se životem. Ke konci zdůraznil, že je v případě obstrukční zástavy srdce potřeba řešit kromě KPR i kauzální reverzibilní příčinya připomněl, že snaha o zkrácení přednemocniční péče zlepšuje pacientovu prognózu. Další přednášku měl dr. Jašša a to na téma Pediatrický protokol v praxi ZZS Moravskoslezského kraje. Popsal protokol jako velmi nápomocný v situacích, které vyžadují rychlou práci pod velkým stresem. Zdůraznil, že je třeba se v rámci takových situací orientovat v rozdílných věkových kategoriích dětských pacientů. Na konec sdělil, jak rychle stanovovat dávky léčiv pro dětské pacienty pomocí pomůcky - tape, který se rozloží vedle dětského pacienta a na základě jeho výšky nám rozdělí pacienty do barevně označených pásem a pomůže nám odhadnout jeho váhu. Dr. Hružíková pokračovala přednáškou zvanou Laická první pomoc o dítě po tonutí. Jako základní prevenci tonutí zdůraznila nutnost edukovat dětí v plavání. Mezi následky tonutí vyjmenovala hypoxii, hypotermii a asfyxii. První pomoc se opírá především o bezpečnost záchrance, přivolání IZS a zahájení KPR. V rámci KPR znovu kladla důraz na známé 4H/4T. Ke konci zdůraznila nutnost držení se postupu ABCDE a zachování termoregulace těla pacienta.
IP - KOMPLEXNÍ PÉČE O DÍTĚ PO TONUTÍ
Druhý blok přednášek zahájil dr. Štoudek z Brna na téma Zásady péče o dítě po tonutí na pediatrické JIP. Bohatě popsal patofyziologii tonutí a následné poškození CNS, KVS a respirační selhání. Jako zásadní problematiku tonutí popsal neurologické poškození, které výrazně ovlivňuje prognózu kvality života dítěte. Jako rozhodující byla opět popsaná přednemocniční KPR s postupem ABC a zachování termoregulace. Dr. Štoudek zdůraznil nutnost transportu na ICU s možností ECMO a potřebu myslet na možné přidružené trauma páteře. Druhou přednáškou tohoto bloku s názvem Bilaterální mydriáza u dětí v bezvědomí... vždy špatná prognóza? nás obohatil dr. Zaoral. Popsal fyziologické a patofyziologické procesy mydriázy, které se vážou na změnu tonu sympatiku a parasympatiku, intoxikaci či infekci. Dále popsal dvě kazuistiky. První se týkala intoxikace propafenonem a betablokátorem, po které měla pacientka výraznou mydriázu. V druhé kazuistice byla zmíněna pacientka, která náhle ztratila vědomí se střídavou mydriázou vpravo a vlevo. Následně došlo při MRI vyšetření k diagnostice roztroušené sklerózy. Dále pokračoval dr. Hájek s prezentací na téma Hyperbarické oxygenoterapie (HBO) u dětí a léčba poškození CNS. Mluvil o pozitivních vlivech při užití HBO v praxi (zlepšení regenerace CNS, snížení apoptózy, snížení oxidačního a metabolického stresu a také zánětu). Na konci zazněly kazuistiky, ze kterých bylo zřejmé, že indikace HBO vedla z výraznému zlepšení stavu, ať už se jednalo o pacienta po autonehodě nebo po tonutí. Ke konci druhého bloku přednášel dr. Nosáľ na téma Využití exogenního surfaktantu při PARDS na podkladě utopení nebo kontuzi plic. Hovořil o poškození plic při kontuzi a topení, které vedou k vyplavení zánětlivých markerů, zánětlivým změnám, zvýšené permeabilitě a edému plicního parenchymu. Celkový stav plic poté vede k ARDS a k poškození endogenního surfaktantu. Z toho důvodu se hovořilo o podání exogenního surfaktantu, který má velký význam. Aplikací exogenního surfaktantu získáme pacientovi i lékaři důležitý čas, zlepšíme tím oxygenaci pacienta a V/Q poměr. Podání exogenního surfaktantu lze 3 druhy aplikace. Nebulizací, tracheální aplikací a třetí nejlepší možností je bronchoskopická aplikace bronchoalveolární laváží. Při BAL se zároveň vyčistí alveoly mechanickým propláchnutím od zánětlivých markerů. Dalším benefitem je využití pouze malého množství surfaktantu, konkrétně 5ml/kg. Zmínil, že léčba surfaktantem není nijak nákladná. Aplikaci surfaktantu využívají i při léčbě dětí s infekcí COVID-19 hospitalizovaných na ARO oddělení.
TRAUMATOLOGICKÝ BLOK
První přednáška posledního bloku byla na téma Dětská traumacentra ve Slovenské republice - je něco nového? prezentovaná opět dr. Nosáľem. Sdělil, že pracují v neadekvátních podmínkách s těžkým nedostatkem personálu. Mluvil o nulové finanční dotaci za kriticky nemocné pacienty. Dle jeho slov Slovensko nedisponuje žádným oficiálním dětským traumacentrem. Další přednáška zazněla z úst dr. Kopáčka na téma Co je nového v dětských traumacentrech České republiky? Hned ze začátku povídání bylo zřejmé, že situace traumacenter v České republice je na mnohem lepší úrovni než na Slovensku. Celkově je území ČR rozděleno do jednotlivých úseků, kde každému přísluší jedno traumacentrum. Je to již 20 let od zřízení těchto specializovaných center, dohromady 8 dětských traumacenter, které zahrnují dětské ARO, JIP, oddělení dětské traumatologie a chirurgie. Situace u nás je lepší hlavně díky větší finanční dotaci pro české zdravotnictví. Další přednášku měl dr. Divák na téma Využití laboratorních markerů při léčbě polytraumatu u dětí. Jedná o novinku z roku 2021, jejíž cílem je využití laboratoratorních markerů při léčbě polytraumat u dětí. Snahou je zjištění specifických parametrů k identifikaci postižených orgánů. Poté zazněla přednáška na téma Etiologie poraněných dětí v postcovidovém období od dr. Viskupiče. Mluvil zejména o dopadu distanční výuky na sníženou mobilitu u dětí, která následně vede ke zvýšenému počtu úrazů při pohybu dětí. Dr. Slívová navázala přednáškou na téma Laparoskopie a embolizace v léčbě poraněné sleziny. Shrnula postupy terapie při léčbě poranění sleziny u dětí. Debata byla doplněna kazuistikou a zakončena důrazem na snahu vždy, pokud je to možné, slezinu zachovat. Ke konci celé konference zazněly kazuistiky z případů, které se udály ve FN Ostrava od dr. Kopáčka na téma Vzácný případ porodního poranění, od dr. Viskupiče na téma Drtivá poranění končetin a od dr. Kopáčka na téma Suprakondylická zlomenina humeru.
Konferenci ukončil krátkými slovy opět dr. Divák s přáním face-to-face konference v dalším roce a pevného zdraví všem posluchačům.
