Reportáž z XII. Konference AKUTNĚ.CZ

Moc vás zdravíme z prostředí bohunického Kampusu, kde pro vás tvůrci portálu AKUTNĚ.CZ ve spolupráci s nejvýraznějšími osobnostmi AIM vysílají již XII. ročník konference AKUTNĚ.CZ. Moc nás mrzí, že tu nemůžete být s námi osobně, ale věříme, že si nenecháte ujít jedinou přednášku z nabitého programu pěkně v klidu, v domácím prostředí. Udělejte si pohodlí, připravte si něco dobrého k snědku, protože vás čeká maraton přednášek. Díky výtečné koordinaci se dokonce povedlo zorganizovat několik workshopů ve virtuální podobě, což je jistě v dnešní době unikátní počin. Nezbývá, než vám popřát příjemnou odbornou zábavu. Zde naleznete sborník přednášek z letošní konference. Moc bychom chtěli poděkovat všem partnerům konference bez jejichž pomoci by nebylo možné tuto akci uskutečnit.

Nezapomeňtě se také podívat na krásnou virtuální výstavu.

Hlavní lékařská sekce 

Slavnostní zahájení

Tradičně se úvodního slova ujal dr. Štourač, který všem účastníkům poslal virtuální pozdrav. Také poděkoval organizátorům a přednášejícím, díky jejichž nasazení bylo možné letošní konferenci uskutečnit. Ke slavnostnímu zahájení patří také vyhlášení Ceny Jiřího Macha. Letošními laureátkami jsou dr. Martina Kosinová a dr. Martina Klincová. Oceněným moc gratulujeme. Další milou součástí úvodního bloku je křest novinky - Pocket booku AKUTNĚ.CZ. Jedná se o sbírku více než 120 unikátních virtuálních pacientů - algoritmů AKUTNĚ.CZ. Snad bublinky sektu přinesou portálu dalších alespoň 200 virtuálních pacientů. Následovalo vyhlášení osobnosti AKUTNĚ.CZ. Dovolte nám představi dr. Elenu Kostelníkovou, dříve Krátkou, která stála za zrodem portálu od samého začátku. Nyní pyšná maminka, ale ještě nedávno cestovatelka a lékařka Anesteziologicko-resuscitačního oddělení Nemocnice Kyjov. Dále pan doktor vřele poděkoval všem partnerům Konference AKUTNĚ.CZ, bez jejichž pomoci a záštity bychom tady nemohli být. 

Úvodní blok

První přednášky v úvodním bloku lékařské sekce se ujal dr. Klučka. Na začátku své přednášky nám všem vysvětlil skutečnou důležitost EMB, následně jsme se podívali na nejnovější a nejpřínosnější články a studie z oblasti intenzivní medicíny. Jeden takový článek se zabýval tématem, které v současné době hýbě světem,  Požívání remdesiviru u pacientů s COVID-19. Podle této publikace podání remdesiviru u téměř 70 % pacientů zlepšilo průběh onemocnění a snížilo mortalitu, avšak na úkor poměrně četných nežádoucích účinků. Nelze zapomenout na doporučení podávat remdesivir pacientům, kteří nejsou na umělé plicní ventilaci. Na druhé straně další studie se věnovala podávání kortikosteroidů, především dexamethasonu, u pacientů s COVID-19 na umělé plicní ventilací, kterým se na základě kortikoterapie výrazně zlepšil zdravotní stav. V druhé přednášce bloku se dr. Djakow věnovala všeobecně uznávaným doporučením - ERC Guidelines. V úvodu nám vysvětlila způsob, kterým se tvoří. V současné době byla potřeba co nejrychleji vytvořit doporučený postup pro resuscitaci pacienta s COVID-19. Nelze však opomenout další oblasti urgentní medicíny, které se řídí doporučenými postupy. Jde například o resuscitaci v terénu, management pacienta po resuscitaci, a to v různých situacích, jako například u děti, těhotných žen nebo obézních pacientů. Tato nová doporučení také zdůrazňují důležitost adekvátní edukace široké veřejnosti na téma kardiopulmonální resuscitace už i u

dětí v předškolním věku. V závěrečné části prvního bloku nám dr. Ševčík přinesl přednášku “Intenzivistické desatero”. Mezi deset, resp. dvanáct přikázání patří například agresivní volumoterapie a při hypovolemickém šoku myslet i na ztráty. Dále vysazení léků, ze kterých pacient nebenefituje. Antibiotika bychom měli podávat skutečně jen při bakteriální infekci, pacient by měl být sedován jen na nezbytnou dobu. Intravenózní vstupy by měly být sledovány každý den a opakovaně bychom měli zvažovat jejich skutečný přínos a důležitost. Za zmínku stojí také přikázání, které říká, že na jednotkách intenzivní péče skutečně není prostor na řešení závislostí pacienta, ale skutečně jen na jeho akutní problém. Posledním přikázáním jest aktivně naslouchat sesterskému týmu, který se věnuje pacientovi po celý den a myslet na to, že intenzivní medicína je týmová práce.

Anesteziologie a perioperační medicína

První přednášky anesteziologického bloku se ujal dr. Beneš z Plzně. Představil nám v ní peroperační hemodynamickou monitoraci, zaměřil se hlavně na hypotenzi. Na kazuistice vysvětlil, jak tlak v průběhu operace hypertonického pacienta kolísá a jak je měření neinvazivní metodou přesné. Důležité je si uvědomit, že neinvazivní manžety u hypertenze ukazují hodnoty nižší a u hypotenze vyšší. U orgánového poškození hypotenzí nezáleží jen na tom, jak moc se tlak sníží, ale také, jak dlouho hypotenze trvá. Hypotenze je známkou hypoperfuze, která dosáhla takové míry, že organismus už neudrží stálý tlak. Ve druhé přednášce se dr. Kľučovský z Brna věnoval transplantaci z pohledu anesteziologa. Představil nám základní pojmy vztahující se k transplantaci, spolu s několika grafy. Dále se věnoval jednotlivým orgánům. Jaké všechny nasedající poruchy má pacient, který přichází na operační sál? Vysvětlil metody na částečnou náhradu funkce transplantovaného orgánu a co vše je potřeba při operaci monitorovat a případně řešit. Anesteziolog by také měl vědět, jakou metodu chirurg používá, kvůli uvolnění metabolitů a podávání léků. Popsal také pooperační péči a komplikace. Na závěr nám stručně představil metody imunosuprese a budoucnost transplantační medicíny. V poslední části bloku se dr. Gabrhelík věnoval procedurální sedaci, což znamená použití hypnotických a analgetických léků za kontinuální monitorace k provedení diagnostických procedur. Představil nároky, které jsou na tuto metodu kladené, jako je rychlý nástup, individualita a podobně. Tuto metodu může provést lékař kterékoliv odbornosti, pokud prošel školením. Přednáška se věnovala také indikacím, kontraindikacím, metodice provedení, následné péči a komplikacím. Důraz byl kladen na to, jak procedurální sedaci provést bezpečně. Pan doktor popsal komplikované pacienty, se kterými se často setkáme a jak se u nich provedení sedace liší.

Highlights - Dr. Gabrhelík

Intenzivní medicína

V úvodu bloku intenzivní medicíny si vzal slovo dr. Máca a hned ze začátku se věnoval problematice momentálně tak aktuálního tématu a to SARS-Cov-2 neboli COVID-19. Nastínil patogenezi onemocnění, neboli způsob, jakým virus napadá buňky těla a jaké projevy u člověka vyvolá a proč. Pokračoval porovnaním Covidu s virem Influenza A, přičemž popsal rozdíl v jejich morfologii, dělení a sezónním charakteru, kdy vyzdvihl právě problém nesezónnosti Covidu. Dále porovnával infekčnost obou virů. Rozdílnost transmise, neboli způsobu přenosu, a také poukázal na jejich různá specifika. Popsal skupiny pacientů s lehkým, a naopak těžkým průběhem. Vysvětlil pojem “happy hypoxemia”, která se do pozornosti veřejnosti dostala právě v posledních týdnech. Upozornil na  problém koagulopatie u pacientů s covid, její prognostický význam stejně jako důležitost antikoagulační léčby u těchto pacientů. Na závěr pan doktor shrnul způsob léčby a její specifika u jednotlivých stádií a vyjádřil se k nutnosti nebo naopak snaze o vyhnutí se intubaci u některých pacientů s přihlédnutím na nejnovější čínské studie a doporučení. Popsal rozdělení pacientů na tzv “high typ” a “low typ” a význam tohoto rozdělení při zajištění dýchání u pacientů na UPV (umělá plicní ventilace). Dr. Máca ukončil přednášku shrnutím proč SARS-Cov-2 není to samé jako chřipka a proč bychom se k tomu neměli stavět s lehkovážností. Další části bloku s přednáškou o antibiotické léčbě se ujal dr Kula. Začal trochou historie, kde upozornil na problémy nedostatku znalostí v počátku ATB léčby a její úskalí a popsal první dva pilíře ATB léčby, neboli  HIT HARD a HIT FAST. Jako třetí pilíř označil dávkování antibiotik a popsal různé studie s důkazy o neadekvátní antibiotické odpovědi. Vyzdvihl závažný problém s kauzální léčbou sepse s fatálními důsledky na pacienty a popsal příčiny tohoto problému. V další části v jednoduchosti rozdělil antibiotika z hlediska jejich farmakokinetiky a jejich dávkování v různých fázích septického šoku. Upozornil na využití “killing hladin” antibiotik a na závěr vyzdvihl obecné body, které je si třeba uvědomit při využití antibiotické terapie. Blok intenzivní medicíny ukončil dr. Stibor s náhledem do historie terapeutických postupů u pacientů s respiračním selháním. Popsal vývoj systémů mimotělního oběhu, jejich úskalí a naopak úspěchy, které odvětví kardiologie posunuly tam, kde je dnes. Dále se zmínil o tom, jak se postupně začalo využívat mimotělního oběhu také v léčbě ARDS v podobě ECMO. Vyzdvihl výhody a nevýhody systému ECMO při léčbě pacienta s respiračním selháním a porovnával dnešní a starší formu systémů. Závěr přednášky pan doktor věnoval současnému využití těchto systémů v České republice.

Varia

Jako první si vzal v úvodu bloku slovo pan doktor Ivo Křikava. V první části své přednášky týkající se léčebného konopí nás nechal nahlédnout do historie užívání konopí. Určitý podíl ve výzkumu si připisuje i Česká republika, díky panu docentu Hanušovi, kterému se jako prvnímu podařilo vyizolovat endogenní kanabinoid anandamid. Pro kanabinoidy v našem organismu existují receptory CB1 a CB2, které mají účinky zejména na CNS a IMS. Rozlišujeme pak kanabinoidy endogenní (anandamid a 2-AG) a exogenní, pocházející z rostlin. Do této skupiny řadíme zejména THC. Léčebné konopí je v ČR pro medicínské účely legální od roku 2013 a dostupné od roku 2015. Jeho hlavní indikace pro předepisování jsou chronická neutišitelná bolest, spasticita a s ní spojená bolest u neurologických onemocnění, stimulace apetitu u onkologických pacientů. Další část přednášky pan doktor věnoval předepisování léčebného konopí pomocí e-receptu a představil aktuální dostupné konopné produkty. V závěru pak zhodnotil statistiky účinků konopí z jeho ambulance, kdy uvedl, že ke zlepšení kvality života došlo u jedné třetiny pacientů na kanabinoidní léčbě, přičemž důležitým faktorem byla vlastní compliance pacienta pokračovat v léčbě. Po dr. Křikavovi se mikrofonu ujal doktor Jelínek. Uvedl, že hlavním přínosem specifické následné intenzivní péče (NIP) je snížení časné mortality u hospitalizovaných pacientů. S tím však souvisí celkové stárnutí populace, růst počtu přidružených onemocnění, prodloužení doby hospitalizace a zvýšení nákladů na léčbu. I přes to je funkce NIP nezastupitelná a to zejména v možnosti dalšího uvolňování lůžek na ARO pro pacienty vyžadující akutní péči a zároveň zajištění následné péče. Problematiky pacientů na NIP jsou většinou multifaktoriální, pramenící z primární příčiny onemocnění nebo vznikající v souvislosti s léčbou. Patří mezi ně malnutrice, polyneuropatie, dysfunkce GIT, kolonizace polyrezistentní kmeny a další. Pan doktor Jelínek následně pokračoval uvedením základních principů terapie na NIP, kam zařadil doléčení infektu, stabilizaci oběhu, weaning, realimentaci, rehabilitaci a resocializaci. Závěrem přednášky pak pan doktor nastínil, kam nejčastěji pacienti po NIP přecházejí. Jako poslední v tomto bloku přednášela dr. Djakow o specifikách následné intenzivní péče o děti. V úvodu zdůraznila, že počet dětí vyžadující akutní nemocniční péči velmi vzrostl, přesto je dále velmi preferována možnost domácí péče. V Hořovicích, kde bylo založeno první dětské NIP v roce 2014, se zaměřují jak na akutní, tak dlouhodobou péči o děti s širokým spektrem diagnóz. Principem jejich přístupu je tzv. Life-sustaining treatments, tedy udržovat život, nikoli prodlužovat umírání. Jak uvedla, na jejich klinice se snaží maximálně individualizovat a přizpůsobit péči dětskému pacientovi s respektováním růstu a jeho proměnlivým potřebám. Snaží se o minimalizaci invazivních přístupů, zapojení rodiny do péče a zajištění výuky. Na jejich pracovišti je neomezená návštěvní doba a možnost individualizace nemocničního pokoje. V závěru pak paní doktorka Djakow představila jejich plány do budoucna, mezi něž patří například širší zapojení speciálních pedagogů či rozšíření možnosti neinvazivní ventilace s cílem dekanylace u vhodných pacientů. 

 

Highlights - Dr. Djakow

 

TOP přednášky z porodnické a dětské anestezie

Sekci TOP přednášek z porodnické a dětské anestezie zahájila dr. Nowaková a uvedla dr. Richtrovou. Ta se věnovala individualizované anesteziologické péči o rozštěpové vady ve FN Brno. Vyzdvihla zejména peri- a pooperační analgezii u primární sutury rtu s využitím infraorbitálního a intranazálního bloku a zdůraznila obtížnost intubace pacientů s rozštěpovou vadou. Pro její zjednodušení a pro minimalizaci poranění měkkých tkání se pustili do vývoje obturátoru, který by defekt překryl. Po 3D skenu rozštěpové vady se vytiskne protézka z ortodontického silikonu, individuálního rozměru pro každého pacienta. Ta se před intubací vloží do defektu a intubaci významně ulehčí. Samozřejmě péče o tyto pacienty je náročná a vyžaduje multioborový přístup, se zajištěním patřičné pooperační monitorace a péče. Druhou přednášku z této sekce měl dr. Divák. Zaměřil se na možnosti perioperačního monitoringu, od fyzikálního vyšetření až po využití přístrojové a zobrazovací techniky. Byly to například kapnometrie, kde u dětí je výhodnější použití aspiračního systému, dále využití neuromonitorace NIRS a jeho využití také v sledování perfúze jater, ledvin a aker. Zdůraznil důležitost udržování teploty u dětí s dosáhnutím termoneutrálního prostředí, monitoring perioperační bilance ztrát tekutin a použití dětských sond při ultrazvukovém vyšetření, kde dospělé sondy nemusí být optimální. Cílem všech těchto metod je optimalizace analgezie a anestezie. Navazující přednáška se věnovala systému AnaConDa, neboli Anaesthetic Conserving Device, umožňující aplikaci inhalačních anestetik JIP pacientům napojených na UPV. Dr. Nowaková nám představila využití, zapojení i nastavení systému a následně byla vzpomenuta rizika a kontraindikace inhalačních anestetik, která jsou využívána i v systému AnaConDa. Použití tohoto systému je snadné u dospělých i dětí, umožňuje nám redukovat spotřebu opiátů a jiných sedativ i zkrátit dobu do extubace pacienta. Na konci přednášky se nachází i odkaz na e-learning AnaConDa, který vás provede základy této alternativní sedace pacientů na JIP a kde si můžete také otestovat nabyté znalosti. Blok porodnické anestezie zahájila dr. Harazim z Brna. Ve své přednášce se věnovala použití remifentanilu v porodnické anestezii. Přesto, že v současnosti zlatým standardem zůstává epidurální anestezie, použití remifentanilu je alternativou. Také velké množství studií potvrzuje jeho benefity. Například při jeho použití nedocházelo ve srovnání s epidurální anestezií k vyššímu počtu instrumentálních porodů nebo ke změnám v Apgar skóre. Doporučené podávání remifentanilu je 20 mikrogramů po 3 minutách formou PCA - pacientkou kontrolované analgezie. Je však nutné myslet na možný pokles saturace u rodičky, je tedy důležité kontinuální monitorování vitálních funkcí. Další přednášky se chopila dr. Nosková z Prahy, která se věnovala diagnóze PRES. Celou diagnózu se nám snažila přiblížit pomoci kazuistiky. Šlo o pacientku v 28. týdnu těhotenství, která přichází na kliniku s vysokým krevním tlakem, který neklesl ani po podání nepresolu a magnézia. V průběhu několika hodin došlo ke ztrátě vědomí a křečím. Zvažována byla eklampsie a došlo k akutnímu ukončení těhotenství císařským řezem. Po výkonu byla pacientka extubována a celkově byla v dobrém stavu, později došlo znovu ke ztrátě vědomí. Na základě neurologického konzilia bylo provedeno CT mozku, kde byla popsána četná ložiska. Pacientce byla nastavena antiedematózní terapie mannitolem a současně přetrvávala terapie hypertenze. Pacientka je po 3 měsících od propuštění bez klinických příznaků a trvalých neurologických změn. Diagnóza PRES může být pozorována právě u těhotných žen, u kterých během těhotenství dochází k vzniku edematózních ložisek, nejčastěji v okcipitální oblasti. Mezi nejčastější příznaky patří poruchy vědomí a vidění. Rizikovými faktory jsou hypertenze před nebo během těhotenství a preeklampsie. Z prognostického hlediska je důležitá včasná diagnóza a rychlé zahájení léčby. Závěrečné části porodnického bloku se ujal dr. Bláha z Prahy. V rámci své přednášky se věnoval celkové anestezii a intubaci během císařského řezu. Zvlášť důležité je myslet na dostatečnou hloubku myorelaxace před samotnou intubací. Další důležitou součástí přednášky bylo upozornění na sledování a management hypotenze rodičky během porodu. Nadále zlatým standardem zůstává podávání alfa sympatomimetik, tedy efedrinu. V současné době jsou k dispozici také studie, které poukazují na výhody používání ondansetronu nejenom při terapii nausey a zvracení, ale i při hypotenzi. Další studie se věnovala použití ultrasonografie během zavedení epidurálního katetru, zvlášť výhodná je tato technika u rodiček s vyšším BMI.

Highlights - Dr. Nosková

Slavnostní zakončení Hlavní sekce

Závěrem nám dovolte představit trochu tradiční statistiky. Letos se na virtuální konferenci AKUTNĚ.CZ zaregistrovalo celkem 781 účastníků (516 zaregistrovaných v lékařské sekci a 265 zaregistrovaných v nelékařské sekci). Přednášky jste slyšeli z úst 49 přednášejících v lékařské i nelékařské sekci. S přípravou konference pomáhalo 36 dobrovolných organizátorů lékařské sekce. Celkem zaznělo 55 přednášek a proběhlo 5 distančních workshopů. Moc rádi bychom poděkovali všem partnerům Konference AKUTNĚ.CZ, protože bez jejich pomoci by se konference uskutečnit nemohla. Na závěr nám nezbývá, než popřát všem hlavně hodně zdraví a doufáme, že se za rok sejdeme všichni v Univerzitním kampusu Bohunice na XIII. konferenci AKUTNĚ.CZ.

Sekce mladých anesteziologů a intenzivistů

Úvod a zahájení

Předsedkyně Sekce mladých anesteziologů a intenzivistů Martina Klincová přivítala přednášejíce i účastníky sledující online. Poděkovala za veškerou podporu, ČSARIM, ČSIM, sponzorům a především portálu AKUTNĚ.CZ, který kromě jiného umožnil již 4. paralelní blok SMAI na Konferenci AKUTNĚ.CZ. Letos bohužel bez diváků v aule, ale jak poznamenala na závěr: "Doba je divná, ale... zůstaňme NEGATIVNÍ, ale přesto POZITIVNĚ naladění."

Komplikace

První přednáškový blok byl věnován komplikacím. Úvodní přednášky se ujal dr. Štourač z Brna a věnoval se palčivému tématu, a to zda je operační sál bezpečným místem pro kardiopulmonální resuscitaci. Každá situace náhlé zástavy oběhu je extrémně stresovou záležitostí, která se nedá dobře zvládnout bez adekvátní přípravy. K tomu, aby anesteziologický tým zachoval chladnou hlavu je důležité mít precizně zažitý algoritmus SSS ABC. Neméně důležitá je pak pravidelná příprava a nácvik práce v týmu, ideálně formou nácviku simulovaných situací v reálném prostředí. Paní doktorka Zemanová z Brna se věnovala tématu aspirace v souvislosti s anesteziologickou péčí. Kromě základních zásad, jak této, mnohdy velice dramatické, situaci předejít (důkladná preoxygenace, nasogastrická sonda, rapid sequence induction) uvedla i 2 kazuistiky konkrétních případů, kdy došlo k regurgitaci a následné aspiraci žaludečního obsahu. V prvním případě se jednalo o morbidně obézní pacientku s obtížným zajištěním dýchacích cest, která podstoupila revizi dutiny břišní po již proběhlé břišní operaci. Druhý případ byl nelačný pacient s popáleninami obličeje a krku. Na tomto pacientovi paní doktorka jasně demonstrovala, že doporučené časy lačnění tuhé stravy (8 hodin) mohou být značně ovlivněny zraněním samotným, podáním opioidů, či dalšímu faktory, které zpomalují motilitu trávicího traktu (alkohol, kouření atd.). O perioperační embolii u totální endoprotézy hovořil pan doktor Mach z Nového Města na Moravě. Embolie je závažnou komplikací, která se vyskytuje nejen v souvislosti s anesteziologickou péčí, nicméně u pacienta v celkové anestezii je klíčem ji včas rozpoznat, což nemusí být, vzhledem k chybějícím klinickým příznakům, vždy jednoduché.

Nejsenzitivnějším příznakem masivní plicní embolie u anestezovaného pacienta je náhlý pokles ETCO2.

Pan doktor dále kladl důkaz, aby každý anesteziolog alespoň rámcově ovládat echokardiografii, jelikož vizualizace pravé komory srdeční značně pomůže v diferenciálně diagnostické rozvaze. Pozor je potřeba dávat si i na možný bone cement implantation syndrom, který může mít prvotní příznaky podobné plicní embolii. V rámci léčby je základním krokem terapie podpůrná, dále je nutné znát aktuální platná doporučení pro podávání antikoagulace, ev. trombolýzy. První blok přednášek uzavřel pan docent Bláha z Prahy tématem Peripartální život ohrožující krvácení. Na začátku rozebral kazuistiku, kdy došlo k náhlé dekompenzaci oběhu pacientky po porodu, u které byla značně obtížná diagnostika krvácení. Zdrojem byla totiž drobná perforace na zadní straně dělohy, krvácení bylo lokalizováno mezi střevní kličky, a nebylo jej tak možné zpočátku diagnostikovat pomocí ultrazvuku. Pan docent kladl důraz na masivní tekutinovou terapii, ve které má dle jeho názoru místo i podávání koloidů, především želatiny. K tomu patří samozřejmě adekvátní podpora oběhu vasopresory  a časné podávání krve, plazmy a fibrinogenu. Zásadní roli v těchto situacích hraje čas, respektive časné podání krve a krevních derivátů. Dále bychom neměli zapomínat na použití viskoelastometrických metod k cílené terapii, a také na možný deficit kalcia. 

Komplikovaný pacient

Druhý přednáškový blok, věnovaný tématu komplikovaný pacient, začal pan doktor Křikava z Brna. Pan doktor hovořil o tématu pacient s atypickou cholinesterázou. Hlavním bodem přednášky bylo pojednání o deficitu plazmatické cholinesterázy (PCE). Hovořil o tom, jaké příčiny deficitu mohou být – vrozené (genetické), získané, iatrogenní. Nejčastější příčinou deficitu PCE jsou příčiny vrozené. Pan doktor kladl důraz na to, jak pacient s defektem PCE bude vypadat klinicky. Při podání sukcinylcholinu dojde k svalové paralýze, která může přetrvávat až 8 hodin (norma 3 - 5 min). Také zde zaznělo, že velmi důležitá je relaxometrie, díky které uvidíme obraz hluboké až středně hluboké blokády. Byla také zmíněna terapie při deficitu PCE, kterou je UPV se zajištěním DC, monitoring, relaxometrie. Prevencí je nepodávat sukcinylcholin, nepodávat mivacurium a při výkonech vyžadujících svalovou relaxaci zajistit monitoraci a relaxometrii. Na konci přednášky byla zmíněna kazuistika chlapce, u kterého se deficit PCE projevil. Druhé přednášky se ujal pan doktor Michal Otáhal z Prahy. Tématem bylo (Ne)načasování akutní intubace. Pan doktor hovořil o tom, kdy se rozhodnout, zda intubovat/ neintubovat. Zmínil také indikace HFO/ NIV. Vždy bychom si měli klást otázku, zda pacient OTI potřebuje. Pokud už k intubaci pacient dospěje, pan doktor poskytl posluchačům své know-how, aby se předešlo případné hypoxemii a hypotenzi. Tématu dítě s akutní epiglotitidou se ujala paní doktorka Zuzana Řeháčková z Hradce Králové. V úvodu mluvila o tom, že i když je dnes epiglotitida již raritní díky výskytu očkování proti H. influenzae typu B, je stále velmi důležité o tomto onemocnění vědět a umět ho dobře a rychle diagnostikovat, protože se jedná o život ohrožující stav. Paní doktorka hovořila o klinických projevech epiglotitidy. Také o tom, že diagnózu lze určit z klinických projevů, které jsou velmi výrazné. Pro přehlednost paní doktorka také zdůraznila rozdíly mezi  epiglotitidou a laryngitidou. Zmíněna byla taktéž terapie a jak nejlépe provést obtížné zajištění DC. Poslední přednáškou bloku o komplikovaném pacientovi bylo téma křehký pacient s rupturujícím aneurysmatem abdominální aorty, o kterém mluvila paní doktorka Jana Hrubešová z Hradce Králové. Na začátku hovořila o tom, koho si představit pod pojmem křehký pacient. Je to pacient s velkým množstvím přidružených onemocnění a polypragmazií. Je to člověk, který omezeně reaguje na zátěžovou situaci a spěje do velmi rychlé dekompenzace stavu. V další části přednášky bylo pojednáno o příznacích ruptury aneurysmatu abdominální aorty. Paní doktorka kladla důraz na velmi rychlé řešení tohoto akutního stavu, okamžitý transport na operační sál a chirurgické řešení a zejména u křehkého pacienta je velmi důležitá monitorace. Byla zde také zmínka o plánovaných endovaskulárních výkonech, které významně snižují mortalitu. 

Intenzivní a urgentní péče

Blok intenzivní a urgentní péče Sekce Mladých anesteziologů a intenzivistů otevřela dr. Klincová spolu s moderátorem sekce dr. Kutějem. První přednášku bloku přinesl dr. Ševčík z Ostravy, zabýval se v ní akutně intoxikovaným pacientem. Po krátkém historickém okénku začal jednotlivými kazuistikami. Jednalo se o několik téměř bezprostředně na sebe navazujících pacientů s otokem mozku, vysokou acidózou a negativním toxikologickým testem. Neznámá etiologie byla po několika dnech objasněna, jednalo se o první pacienty postižené metanolovou aférou v roce 2012. Následně na dalších kazuistikách popsal vyšetření při podezření na otravu a možnosti terapie u jejich různých typů, například při otravě ethylenglykolem, houbami a léky, jako je amitriptylin nebo antidiabetika. Zdůraznil také, že při podezření na otravu bychom neměli zapomínat na tak základní parametr, jako je glykémie. Komplikacím spojeným s refeeding syndromem se věnoval dr. Kratochvíl z Brna. Využil rovněž kazuistiku, během které se pustil i do molekulární úrovně výživy. Na závěr mimo jiné upozornil na nutnost výživového screeningu, na preventivní suplementaci iontů a vysoké dávky thiaminu. Iatrogenními komplikacemi nás následně provedl dr. Škola z Ústí nad Labem. Také se opřel o kazuistiky, na kterých ukázal několik závažných chyb, kterých bychom se měli vyvarovat. V jedné z kazuistik upozorňoval také na nutnost kvalitní komunikace v týmu a uzavírání komunikačních smyček. V další fázi svého sdělení si pan doktor položil otázku, jestli chybu sdělovat blízkým pacienta či nesdělovat. Tento dotaz položil psychologovi, právníkovi a také několika kolegům. Odpovědi všech tří skupin jsou více, než zajímavé a můžete se je dozvědět ve sborníku, kde přednášku najdete v pdf a rovněž jako video. Nad tématem sdělování nepříznivé zprávy rodině se zamyslel dr. Dominik z Brna. V úvodu uvedl nejčastější příčiny úmrtí u hospitalizovaných dětí a také, komu vůbec můžeme sdělovat zprávy, ať už jsou jakékoliv. A jak tedy nejlépe sdělit špatnou zprávu? Pan doktor za tímto účelem popsal model P-SPIKES, pomocí kterého jsme schopni připravit adekvátní prostředí pro sdělení špatné zprávy. Model zahrnuje následující kroky: příprava, setting (tedy nastavení podmínek, volba klidného a soukromého prostředí), vnímání příjemce (jeho náhled na situaci a úroveň informací), invitace (vtažení do situace), přenos informace (včetně přípravy na tuto informaci), následně emoce (dáme příjemci prostor na vstřebání informace a uvolnění emocí, nasloucháme), na závěr shrnutí problematiky a dohoda dalšího postupu. Na závěr pan doktor uvedl několik chyb, kterých bychom se rovněž měli vyvarovat.

Highlights - Dr. Prokopová

Simulace v medicíně

Dr. Štourač zahajuje blok zamyšlením nad komplikovaností tvorby výuky a stavby SIMU v době pandemie COVID-19. Úspěch tohoto označuje za malý brněnský zázrak. V období první vlny bylo v rámci pracovní povinnosti alokováno téměř 280 studentů, kteří odpracovali přes 25 000 hodin, toto dále komplikovalo výuku a životy studentů. Příprava tvorby SIMU byla zahájena již v roce 2014 za významné spolupráce se zahraničními subjekty. Zahájení výuky bylo naplánováno na podzimní semestr 2020, která byla skutečně zahájena a nyní probíhá. Budovu SIMU její ředitel označuje za zlatou, trvale otevřenou bránu do kampusu. Proměna výuky ovšem není o budově, která je viditelná na první pohled, ta opravdová změna se děje neviditelně, změna je to evoluční a samotná budova plně podléhá formě výuky, která v ní bude probíhat, nikoliv naopak. V další části přednášky jsou posluchačům představovány jednotlivé části SIMU - operační sály, TBL místnost a další. Simu se oficiálně otevřelo 5.10.2020, datum, které SI MUsíme zapamatovat, jelikož SIMU tvoří budoucnost výuky na LF a jeho spuštění i přes všechny překážky a COVID-19 je malým zázrakem, zázrakem, jaké se dějí pouze v Brně. Dále se slova ujala dr. Skříšovská a úvodem představila simulační modalitu - virtuálního pacienta. Ten není virtuální realitou, či počítačovým modelem bez scénáře, nýbrž v podstatě příběhem pacienta ve virtuálním prostředí. Virtuální pacient musí mít určité technické komponenty, které jsou představeny v další části přednášky společně s možnostmi software použitého pro tvorbu virtuálního pacienta. Dále je posluchačům představen koncept PBL (problem based learning) a TBL (team-based learning) a jejich rozdíly. Rozdíl mezi těmito metodami je jak v přípravě studentů, tak např. ve struktuře lekce. Závěrem dr. Skříšovská představuje projekt TELSON, během kterého byla prováděna výuka metodami jak TBL, tak PBL, Letní školu večerních TBL lekcí, která proběhla v SIMU a Virtuální pacienty ve výuce na Psychiatrické klinice LF MU, kterou studenti hodnotí velmi kladně. Výuka popsanými metodami je rozhodně výukou budoucnosti. Co je to první pomoc? Toto je otázka, kterou si klade dr. Prokopová v úvodu své přednášky. Odpovědí je, že se jedná o schopnost, kterou by měl mít skutečně každý. V případě výuky na LF MU je to asi 700 studentů každý rok, kteří musí výukou první pomoci projít. V minulosti nebyla výuka první pomoci na lékařské fakultě dle představ vyučujících, ani studentů, a tak začal vznikat nový koncept výuky první pomoci.

První pomoc za asistence content expertů mohou prakticky vyučovat i proškolení studenti lékařství, tak jako se aktuálně děje na LF MU v Brně.

V rámci změny se zaměřili na lepší výukové materiály, více praxe v hodinách a větší výtěžnost přednášek. Jak tedy takové cvičení první pomoci nyní vypadá? Začíná již doma, přípravou formou e-learningu, na jehož konci je pre-test, který zajišťuje skutečnou přípravu studentů na cvičení. Pak již studenti přijdou na samotnou výuku v Simulačním centru, kde jsou rozděleni na menší skupiny a tím pádem efektivněji vzděláváni. Vzhledem k tomu, že taková výuka je náročná na personál - vyučující - rozhodla se první pomoc jít cestou studentských lektorů, kteří jsou v průběhu jednoho roku vyškoleni k výuce tohoto předmětu. Závěrem nám je představen tým tvůrců předmětu, jehož tvorba nebyla jednoduchá, ale dle evaluací studentů z prvního semestru výuky se tvrdá práce vyplatila. Formou simulované výuky jsou tradičně vyučovány složky IZS, ve výuce medicíny ovšem u nás před 13 lety simulace nebyly součástí kurikula. Dr. Stern se se simulovanou výukou v medicíně setkal v Německu díky dr. Ralovi a od té doby se simulovanou výukou zabývá u nás. Mentální obraz simulací ve výuce ovšem nebyl úplně přesný, spousta lidí si simulaci představí jen jako mačkání figuríny, a proto bylo potřeba změnit mindset. Hlavními překážkami tohoto druhu výuky u nás jsou nedostatek financí, nepochopení konceptu a nedostatek vyškolených lektorů. I proto jsou posluchačům v další části přednášky představovány kroky tvorby simulované výuky tak, abychom pochopili co vše je třeba, aby mohla výuka probíhat. A co se tedy za posledních 13 let povedlo? Vybudování simulačních laboratoří na všech fakultách v ČR, v Brně nejlépe, pořádání postgraduálních seminářů v simulačním centru BBraun, pořádání Train the Trainers, či pořádání konferencí, jako je například i ta naše. Do budoucna by bylo ideálem, kdyby byla simulační výuka součástí nejen pregraduálního, ovšem i postgraduálního a celoživotního vzdělávání. V tom postgraduálním aktuálně u nás využití simulační medicíny brání nečinnost MZ, v blízké budoucnosti by se snad ale i toto mělo zlepšit.

Posterová sekce se letos neuskutečnila prezenčně, protože proticovidová opatření nám to nedovolila. Přesto ale virtuálně zasedla hodnotící komise ve složení dr. Jan Beneš, dr. Olga Smékalová a dr. Jitka Chlupová, aby vybrali vítěze. Porota se jednomyslně shodla na posteru dr. Evy Klabusayové a dr. Václava Vafka s kazuistikou: Použití technik regionální anestezie v intenzivní péči. Moc gratulujeme. 

Highlights - Dr. Vafek

Studenti sobě

Jaké jsou zkušenosti s koordinací studentů v době 1. vlny pandemie COVID-19? V přednášce dr. Janků se dozvídáme o tom, jak probíhala organizace studentů a jejich pomoci na jaře roku 2002 v první vlně COVID-19. Fascinující je především rychlost, se kterou se podařilo pomoc zorganizovat, během čtyř dnů od začátku organizace bylo aktivně zapojených 120 studentů v terénu. Studenti pomáhali ve více než 50 zařízeních, jako pracovníci odběrových míst, na KHS, či na odděleních nemocnic a domovů důchodců. Studenti, kteří by měli zájem zapojit se jako dobrovolníci v nynější vlně COVID-19 se mohou obrátit na dobrovolnické centrum Masarykovy Univerzity MUNI Pomáhá. Počátek projektu Propedeutika v praxi se datuje již do roku 2016, kdy skupinu studentů nespokojenou s dosavadní výukou propedeutiky napadlo začít výuku tvořit pro sebe navzájem na základě evidence based dat, informovala dr. Žižlavská. Za pomoci vyškolených lektorů z řad studentů se rozhodli uspořádat workshopy výuky propedeutiky. Zájem byl enormní a kapacity projektu byly brzy vyčerpány. Projekt tak dostal postupně podporu fakulty, až se nakonec dostal do kurikula LF jako předmět Propedeutika, který bude od roku 2022 vyučován v nově vzniklém Simulačním centru SIMU. Závěrem nás paní doktorka nabádá k tomu, abychom si šli za svou vizí, nezalekli se problémů, které v průběhu vyvstanou a udrželi si motivaci, která nás v počátku nápadu naplňovala. Pohled studenta na tvorbu interaktivních algoritmů AKUTNĚ.CZ přinesla v bloku Studenti sobě dr. Kramplová. Paní doktorka nám představuje cestu, kterou každý algoritmus urazí od okamžiku zrodu myšlenky, přes tvorbu, až po jeho zveřejnění a využití. Na tvorbě algoritmů se podílí studenti ve spolupráci s odbornými školiteli (bývalými studenty-tvůrci) a recenzenty. Algoritmus je tvořen v krocích, až je nakonec představen na legendárním výjezdním zasedání Akutně.cz, kde je komentovaný, následně je překládán do angličtiny, doplněn o multimédia, oponován interně i externě a v závěru lze takto připravený algoritmus zveřejnit. Význam pro studenty má tvorba algoritmus jako zajímavá možnost splnění práce studenta a jako získání cenných zkušeností do budoucna. Pan doktor Štuka identifikuje nadšení jako hlavní motor možnosti zlepšování a zdokonalování nejen medicíny.

Wikiskripta je portál - online učebnice medicíny - primárně tvořen studenty.

Od jeho spuštění v roce 2009 vzniklo k dnešnímu datu přesně 9 999 článků a současně se jedná o třetí největší medicínská wiki stránka na světě, zbývající dvě jsou anglicky. Produktem Wikiskript není text, jsou jím lidé, studenti, kteří se díky této tvorbě zlepšují, získávají zkušenosti a rostou. Počátky projektu nebyly snadné, již v roce 2006 byly položeny základy myšlenky, která se nakonec ukázala jako nesmyslná. Trvalo více než dva roky než se této nefunkční myšlenky zbavili a začali na tvorbě wikiskript tak, jak je známe dnes. Wikiskripta, a jejich tvorba, fungují na principu konektivismu, propojené sítě lidí, studentů, odborníků, kolegů, tvůrců. A budoucnost Wikiskript? S COVID pandémií je složitější udržet osobní kontakt, na druhou stranu přesun k distanční výuce napomohl tvorbě materiálu a jeho využití.

Highlights - Dr. Štuka

Workshopy

I před nemožnost uspořádat tradiční workshopy prezenčně, díky odhodlání a práci lektorů se podařilo 3 lékařské a 2 nelékařské workoshopy uspořádat virtuálně. Ti, kteří se chtěli seznámi se základy ROTEMu se přihlásili na kurz k doktorce Vaníčkové. Workshop ROTEM ADVANCED v režii dr. Zýkové již přinesl nástavbu a zdokonalení v bed side testování hemokoagulace. Dr. Harazim se prostřednictvím videokonference spojila s účastníky PBL workshopu, kde společně interaktivně procházeli jeden z algoritmů AKUTNĚ.CZ.