V historickém sále Pedagogické fakulty UPOL nás vítá ředitel konference pan Néma a nastiňuje, že tento první ročník, v komornějším zastoupení něco málo přes 80 účastníků, je pouze začátkem, jelikož konference má, podobně jako její sesterský projekt Konference válečné medicíny ambici stát
se během pár let největší svého druhu ve střední Evropě.
Po ambiciózním úvodu začíná pásmo přednášek, ve kterém nám postupně odborníci ze světa výzkumu kmenových buněk, personalizované medicíny, umělé inteligence, či vesmírné a válečné medicíny představují možnosti současné medicíny, její potenciální budoucnost a využití mezioborových poznatků pro zlepšení péče o pacienty v blízké budoucnosti. Dozvídáme se, že využití kmenových buněk v budoucnu nemusí spočívat pouze v komplikované a nákladné výrobě umělých orgánů - nejjednodušší cesta je aplikace buněk do krevního oběhu a ponechání jejich přirozených vlastností účinkovat - regulovat apoptózu, zánět, imunitní systém, regeneraci tkáně pomocí růstových faktorů (např. poškozený meniscus). Zajímavou myšlenkou je i péče o své vlastní kmenové buňky. V tzv. modrých zónách, oblastech, kde se lidé dožívají nejvyššího věku, se lidé umí o své kmenové buňky starat nejlépe. Pro muže je touto oblastí Sardínie a dle výzkumu se od nich můžeme naučit dvě pravidla - přizpůsobit spánkový cyklus vnějšímu prostředí (chodit spát se slepicemi) a trávit čas ve společnosti podobně naladěných mužů (snižovat stres z kompetice). Naopak ženy se nejvyššího věku dožívají v Japonském městě Okinawa a receptem pro starost o jejich vlastní buňky je mít se ráda a trávit čas sama se sebou. S prevencí onemocnění souvisí i přednáška doktora Hory o personalizované medicíně. Ta by měla v budoucnu v některých oblastech, především dermatologie, kardiovaskulární onemocnění, či neurodegenerativní onemocnění, nahradit současnou "reaktivní" medicínu, tedy léčení následků nemocí, medicínou založenou na predikci a prevenci. Tato predikce ovšem nemůže vycházet pouze ze znalosti lidského genomu, v posledních letech se ukazuje důležitost "druhého genomu" který v sobě máme - mikrobiomu. Právě do jeho výzkumu vkládá pan doktor naději ve zpřesňování predikce
onemocnění a nastiňuje možnost léčby budoucnosti pomocí preparátů funkční mikrobioty upravující některé její funkce. Také umělá inteligence nám bude v následujících letech schopna pomáhat, například při vyhodnocování rentgenových snímků, vyšetření CT a MRI, odhalení glaukomu z fotografie člověka, či řesné vyhodnocení EKG křivky. Oblast kombinace medicínského výzkumu a umělé inteligence jde rychle dopředu, samozřejmě ale vytváří jak etické otázky, tak otázky přesnosti a spolehlivosti. I přesto se v budoucnu můžeme těšit na spolupráci s umělými spolupracovníky, kteří každodenní práci lékařů zjednoduší a zefektivní.
Opouštím konferenci a cítím se dobře, cítím se, abych tak řekl, nadějeplný. Budoucnost není temná, je světlá a s velkou pravděpodobností se již brzy můžeme těšit na ještě kvalitnější, dokonalejší a pro pacienty příjemnější péči ve všech oblastech medicíny. Sledujme tedy tyto trendy, nebojme se
inovace a pojďme jí vstříc a hlavně - nezapomínejme pečovat o své kmenové buňky.
