Reportáž z XI. ročníku mezinárodního kongresu úrazové chirurgie a soudního lékařství

 

ČTVRTEK 5. 9. 2019

Ačkolik počasí v Mikulově na sklonku léta stále vybízí k mnoha outdoorovým aktivitám, v sále hotelu Galant se sešla celá řada zdravotníků se zájmem nejen o traumatologii či soudní lékařství. Letošní kongres svými vlídnými slovy zahájili dr. Mašek, prezident kongresu, dr. Kraus, ředitel Fakultní nemocnice Brno, dr. Hirt, viceprezident kongresu, a také nejvyšší státní zástupce dr. Zeman. Závěrem zahájení popřál všem účastníkům příjemný zážitek dr. Nestrojil.

9:50 - 12:00 Přednáškový blok I. - Přednemocniční a urgentní péče

V první přednášce dr. Mašek zdůraznil fakt všeobecně známého zneužívání ZZS klienty. Zajímavostí byla finanční náročnost služby a porovnání reálných nákladů na pacienta vs. představy široké veřejnosti. Objasnil problematiku určování výše přerozdělování nákladů na léčbu. Na kazuistice ukázal, že, zdravý rozum by měl zvítězit nad věstníkem při přístupu k léčbě. Celé toto sdělení směřovalo posluchače k zamyšlení nad prohlubujícími se nedostatky v koordinaci výjezdů, finančních prostředků a také množství personálu. Dr. Sviták z karlovarské krajské nemocnice představil obecný pohled na polytrauma v urgentní péči a ZZS. Opět se zaměřil na důležitost traumacenter a přednemocničních trauma triage bodů. Závěrem poukázal na několik důležitých trauma pravidel, na které primárně myslet: svou bezpečnost, hypoxii jako nejčastější příčinu smrti, známky zevního poranění břicha jako předzvěst  intraabdominálního poranění, podobně s hrudníkem a také, že úrazový šok je většinou šokem hypovolemickým. Dalším tématem byl nejčastější faktor triage - zaklínění. Dr. Přecechtělem byly diskutovány výsledky výzkumu vlivu různých faktorů u pacientů. Sledovány byly hladiny laktátu, způsoby poranění, vliv užití bezpečnostního pásu. Výsledkem bylo, že faktor zaklínění nevykazoval jasnou predikci. Což ukázalo, že mnohem důležitější je podle všeho doba vyprošťování, způsob zaklínění nebo dokumentace místa nehody atd. Sdělení bylo uzavřeno doporučeními pro příští postupy jako zavedení fotodokumentace z místa nehody a monitorace hladiny laktátu na úrovni PNP. Jak začíná výjezd, jaké dostanou informace, jaká je časová osa, jak probíhá samotný zásah ZZS? Toto byly dílčí body sdělení dr. Mezulianíka ze ZZS Jihomoravského kraje. Následovala podrobná kazuistika s pečlivým harmonogramem postupů od převozu po traumacentru, zakončená výsledky soudní pitvy.

Bylo zdůrazněno provedení nezbytně nutných výkonů a převezení pacienta do traumacentra v rámci “zlaté hodiny”.

Dr. Tauchmanová sdělila principy metodiky resuscitativní thorakotomie při ATLS. Vysvětlila postupy dle ATACC manuálu pomocí Clamshell řezu. Indikace k tomutu postupu jsou mimo jiné traumatická zástava oběhu, penetrující poranění hrudníku a srdce, krvácení z hrudního drénu více než 1500 ml, časový faktor a praxe posádky na kadaverech. Následovala demonstrace postupů  na kazuistikách opuštění auta ve velké rychlosti, zavalení traktorem při těžbě dřeva, sražený motocyklista a náraz do betonového sloupu. Z praxe vychází, že lepší výsledky má postup u bodných poraněních a celkové procento přežití dosahuje 10 %. Dále se slova ujal dr. Popela. Přednesl klinickou zkušenost s traumatickou tamponádou srdeční v urgentní medicíně. Popsal kazuistiku ženy, přijaté na UP se suspektním kraniotraumatem, která byla resuscitována během transportu i následně na UP. Dle FAST vyšetření bez známek volné tekutiny. Následné CT ovšem ukázalo tamponádu perikardu, po evakuaci výpotku opět několikrát resuscitace a transport na sál kardiochirurgie, kde bohužel už zákrok neproběhl. Sekční nález mimo jiné ukázal trhliny v srdeční svalovině s následnou tamponádou. V závěru dr. Popela zdůraznil význam CT scanu, který v tomto i dalších případech přes negativní FAST odhalil srdeční tamponádu. Jako důležité označil také sledování protokolů ATLS, ALS, PHTLS a dalších, včetně vyloučení 4H/4T. Indikační kritéria a zkušenosti s podáním fibrinogenu v terénu představil dr. Vaňatka. Přednesl kritéria vytvořená ZZS KV. Za jeden rok, kdy je fibrinogen ve vrtulníku LZS k dispozici, byl podán celkem 7x. Krátce byly shrnuty kazuistiky všech těchto pacientů, kdy 4 přežili, 3 nikoliv. V závěru uvedl několik významných zkušeností s podáváním fibrinogenu v terénu a také s managementem v terénu vůbec.

Aplikace fibrinogenu v terénu, byť je poměrně rychlá, nikdy nesmí odložit nezbytný transport.

Pohled vojáka AČR na přednemocniční neodkladnou péči prezentoval následně Bc. Palupa z Brna. Po výčtu řady život ohrožujících stavů, které mohou v bojových podmínkách nastat, představil systém TCCC. Tento zahrnuje také například tzv. Care under fire, specifický postup jak zraněného, tak zachránce při situacích pod palbou. Ukázal také modifikace základních algoritmů pro bojové podmínky, například hodnocení vědomí dle AVPU nebo postup při traumatu dle C-ABC. Ukázal také několik specifických pomůcek k zástavě krvácení. Tématu End of life v prostorech urgentního příjmu se věnovala dr. Märzová z Karlových Varů. Ve svém sdělení přednesla statistiku přežití na UP v Karlovarské krajské nemocnici. Vyzdvihla také množství pacientů, kteří byli na UP přivezeni za kontinuální více než 45minutové resuscitace či v terminálním stavu onkologického onemocnění. Položila otázku, zda tito pacienti opravdu patří na UP. Záchrannou akci v Amatérské jeskyni z roku 1970 připomněl dr. Nestrojil z Brna. Inspirací k této prezentaci se stala nedávná mediálně velmi známá událost z Thajska, kde zůstal v podobných podmínkách několik dní uvězněn dětský fotbalový tým. Uvnitř Amatérské jeskyně za zatopenou chodbou zústali tehdy uvěznění dva speleologové. Na místě tehdy působila mimo jiné také Báňská záchranná služba a tehdejší armáda. Bylo nezbytné odklonění Bílého potoka, který ústil do chodeb jeskyně, odčerpání přebytečné vody a také neustálá kontrola hydrologické a meteorologické situace. Přes veškerou snahu po 6 dnech byli uvěznění speleologové nalezeni bez známek života. Na závěr dr. Nestrojil uvedl výčet působících jednotek, počet osob podílejících se na záchraně se vyšplhal zhruba na 600. Koncem bloku byla představena jeskynní záchrana v dnešních dnech z pohledu speleologické záchranné služby a hasičského záchranného sboru, včetně několika kazuistik.

13:00 - 14:30 Přednáškový blok II. - Polytrauma

Dr. Kordošová nám na začátku odpoledního bloku představila urgentní příjem FN Ostrava včetně vybavení a chodu oddělení. Dále si připravila 4 kazuistiky, kde demonstrovala výbornou spolupráci UP FNO, ZZS, traumatologie, chirurgie a dalších oborů. Dr. Trulík si pro nás připravil mimořádně přínosnou kazuistiku o účinnosti airbagů. Matka při cestě autem se svými dětmi čelně narazila do kamionu, přičemž nebyla připoutaná. Po transportu na UP se na CT prokázalo rozdrcení sleziny, ruptura jater v segmentech 2-3, hemothorax oboustranně a zlomenina acetabula. Následně byla přeložena do FN kde se dostavily četné další komplikace. Nakonec se však pacientka zotavila. Co z toho ale plyne? Pro správnou funkci airbagů je potřeba mít zapnuté bezpečnostní pásy. Jezděte bezpečně! Dr. Vyhnánek z Prahy nás seznámil s indikacemi a provedením stabilizace blokové zlomeniny žeber pomocí inovovaných dlah Judetova typu. Názorně nám na 3D modelech představil nejrůznější možnosti použití u různých typů poranění (kontuze plíce, pneumothorax, hemothorax). Použití těchto dlah vede ke zlepšení respiračních funkcí, zkrácením doby ventilační podpory, snížením výskytu plicních komplikací, zkrácení doby hospitalizace na JIP a hojení zlomeniny. Dr. Kitka přijel až z Košic, aby nám představil téma: “Stabilizácia hrudného koša v klinickom materiále”. Přiblížil nám historii stabilizace hrudní stěny, od prvních typů dlah, nejčastější výkony na hrudníku i nejběžnější komplikace (např. ruptura sleziny, peroperačně - nepřesná osteosyntéza, pooperační hemothorax, pneumonie či multiorgánové selhání). Dr. Král své sdělení uvedl statistikami bodných poranění z oddělení traumatologie v KN Liberec, kde převažuje dle lokalizace poranění břicha a dle původu pokus o sebevraždu. Navázal diagnosticko-terapeutickými postupy dle stability stavu pacienta a místa poranění. Na kazuistice vysvětlil postupy z jeho praxe. Dr. Gimunová zahájila přednášku o významu mezioborové spolupráce ve FN Brno kazuistikou nehody cyklisty pod vlivem alkoholu s výčtem diagnóz a následných vyšetření. V tomto případě pacient odmítající léčbu absolvoval nedoporučovanou léčbu konzervativní. Následně po několika týdnech, přes rady lékařů, byl propuštěn domů na reverz.  Následující den přijat na urologii pro akutní makrohematurii. Pacient prodělával arteriální leak levé ledviny, stával se šokovým a následně již se souhlasem podstoupil léčbu, která byla úspěšná, avšak nákladná. Dr. Gimunová důraznila nutnost mezioborové spolupráce, která zde vedla ke kladnému výsledku. Na statistikách porovnala množství nehod a úrazů cyklistu různými mechanismy. Zakončila výklad kontroverzní otázkou do publika: “Souhlasíte s návrhem zrušení nulové tolerance alkoholu u cyklistů?!” Netradičním tématem dr. Koscelanský poukázal na fakt, že historické uživání napichování na tyč jako formy násilí není až tak minulostí, ale objevuje se raritně i v dnešní době, ačkoliv jde převážně o nehody a pracovní úrazy. Kazuistiku pacienta, léčeného na jeho pracovišti, doplnil podrobnou fotodokumentací a step by step vysvětlením celé léčby.  V tomto případě měl pacient štěstí v neštěstí, protože tyč téměř nezasáhla kromě colon žádné důležité orgány. Operace proběhla úspěšně a následovalo propuštění 11. den. Dr. Koscelanský vyhodnotil, že základním předpokladem je správně provedená první pomoc (ponechání tyče in situ při převozu), rychlé vyhodnocení stavu a neodkladná operace provedena lege artis a samozřejmě adekvátní pooperační péče. Dr. Moravčík z Brna popsal úskalí cholecystektomií a možnosti iatrogenních poranění dle statistik. Ve většině případů se operace provádí laparoskopicky. Důležitá je ale správné vyhodnocení a konverze v případě komplikací této metody. Rizikové faktory iatrogenních komplikací jsou například akutní patologie, věk chirurga a jeho praxe, nepozornost a další. Pokračoval výčtem zkušeností a doporučených postupů na jeho pracovišti a kazuistikou.

14:45 - 16:15 Přednáškový blok III. - Trauma I. - spondylotraumatologie I.

Problematiku operační léčby osteoporotických zlomenin hrudní a bederní páteře rozebral dr. Hrabálek z Olomouce. Po konzervativní léčbě těchto zlomenin až u 30 % pacientů přetrvávají bolesti, je tak nutná chirurgická terapie. Představil techniky vertebroplastiky a kyfoplastiky, jejich výhody i nevýhody. Na závěr zdůraznil nutnost 100% potvrzení diagnózy, neboť bez biopsie může být zaměněna například za tumorigenní zlomeninu, také včasné rozpoznání tzv. dynamické mobility a progrese zlomeniny, kdy oba stavy by měly vést k výběru chirurgické terapie. Dr. Linzer ze Zlína přinesl sdělení věnující se augmentované přímé osteosyntéze fraktur dens axis. Fraktura dens axis je nejčastější fraktura krční páteře u osob nad 70 let věku, vzhledem k věku je také komplikovaná následná léčba. Standardní přístup zahrnuje fixaci z předního přístupu 1-2 šrouby. Dr. Linzer představil několik konzervativních i chirurgických možností terapie, ve světě traumatologie ovšem stále neexistuje jednotnost ve výběru terapie. Následně na snímcích názorně předvedl provedení augmentované osteosyntézy a možné komplikace této procedury. Z Olomouce přinesl dr. Wanek sdělení zabývající se cirkumferenciální stabilizací traumat hrudní páteře. V úvodu popsal význam cirkumferenciální stabilizace, následně její metodiku a operační techniku. Nechyběla ilustrativní kazuistika. Nové trendy a známé komplikace v léčbě zlomenin Th-L páteře představil dr. Kostyšyn z Hradce Králové. Dle sdělení dochází v posledních letech k ústupu miniinvazivní zadní stabilizace, zejména z důvodu radiační zátěže. Dr. Kostyšyn uvedl také komplikace miniinvazivní zadní stabilizace. V druhé části svého sdělení představil také nejnovější techniku přední stabilizace. Dr. Brož nás v krátkosti seznámil s mechanismem vzniku osteoporózy a nejčastějších úrazech s ní spojených. Osteoporotická zlomenina je odlišná od vysokoenergetických traumat páteře. Představil nám základní možnosti konzervativní léčby včetně ortéz a korzetů, ale hlavní část přednášky byla věnována operačním výkonům, počínaje perkutánní augmentací, a dále otevřeným výkonům.

Dle dostupných údajů přítomnost osteoporózy snižuje míru fixace až o 80 % - vzniká tak mezera mezi závitovou částí šroubu a trabekulární kostí. To lze neutralizovat cementem na rozhraní kost/kov, což zvyšuje pevnost v tahu až o 250 %. 

O možnostech terapie se následně rozhořela dlouhá diskuze, což odráží skutečnost, že stále nemáme jednotné řešení léčby osteoporózy. Dr Mrůzek z Ostravy hned na začátek své přednášky nastínil několik způsobů léčby fraktur obratlů a dodal, že každý z přítomných spondylochirurgů by volil jinou metodu léčby. Současný trend směřuje k miniinvazivní operativě, která má řadu benefitů (menší krevní ztráty, rychlejší vertikalizace a návrat do normálního života), ale i komplikací, např. infekce nebo malpozice šroubů. Na konec přednášky přinesl zajímavý fakt, že po 65. roce věku pacienta se rozdíly mezi miniinvazivní a otevřenou cestou stírají, a to jak z hlediska komplikací, tak z hlediska vertikalizace. Dr. Bilik nám představil téma poranění L-S páteře, kterému je dle jeho názoru kladeno málo prostoru na odborných setkáních. Přitom bederní a sakrální páteř spolu s pánevními kostmi tvoří základnu pro oporu celého těla a její poškození působí poruchu celé páteře. Poté nás seznámil s principy spinopelvické stabilizace a zdůraznil několik bodů, které je potřeba dodržet: čas (vertikalizace do 2-3 týdnů), pozici, přístup, trakci, laminektomii, konstrukci, bilaterální fixaci, délka šroubů (co nejdelší), čas počátku zátěže pacienta (jakmile je to možné) a extrakce instrumentace ve správném čase.

16:30 - 18:00 Přednáškový blok IV. - Trauma II. - končetiny

Ročně je v ČR diagnostikováno cca 270 pacientů s mnohočetným myelomem. Varovné příznaky známe pod zkratkou CRAB: Calcium (hyperkalcémie), Renal failure (ledvinné selhání), Anémie, Bone (patologické zlomeniny). Patologickou zlomeninu bohužel prodělá 50 % těchto pacientů. Dosavadní praxí bylo ošetření patologické zlomeniny až po jejím dokončení, což ale bylo provázeno výraznou bolestivostí, krevní ztrátou, otokem a poškozením nervově-cévních struktur. Dnes se snažíme pacienty sledovat po stanovení diagnózy mnohočetného myelomu pravidelnými RTG vyšetřeními a po vyhodnocení vysokého rizika patologické fraktury nasadit preventivní osteosyntézu. Mgr. Opálková nastínila hlavní problémy každodenní práce na operačním sále počínaje technickými obtížemi, materiálním a přístrojovým vybavením i stále častěji probíranou únavou lékařů i ostatního personálu. Zdůraznila nutnost komunikace mezi operatérem, anesteziologem i nelékařským personálem. Jak sama řekla: ”Komunikací to začíná, komunikací to končí.” Dr. Reška na začátek své přednášky poukázal na to, že klíček tvoří významnou složkou funkčního ramenního kloubu. Doménou léčby zlomeniny klíčku vždy byla konzervativní terapie.

Operovat frakturu kliční kosti by se mělo, došlo-li k poranění nervově-cévního svazku, zlomenina je otevřená nebo je ohrožen stav měkkých tkání, zkratek je více jak 15-20 mm nebo nedaří-li se udržet úlomky v kontaktu.

Na výběr máme nitrodřeňové implantáty a dlahy. V následné diskuzi se ovšem ukázalo, že současný trend směřuje spíše k operačnímu řešení. Dr. Pavlacký definoval problematiku fraktur olekranu, klasifikaci a terapii konzervativními i operačními metodami. Zaměřil se na nejčastější metodu - tahovou cerkláž, která má nejlepší výsledky. Zároveň zdůraznil nejčastější komplikace této metody jako jsou symptomatika osteosyntetického materiálu, ztuhlost, heterotopické osifikace, pakloub a další. Pokračoval ukázkou kazuistik zaměřených na přeléčování komplikací. Dr. Ira uvedl přednášku na téma radiokarpálni dislokace s frakturou distálního radia shrnutím, že jde o vysokoenergetické trauma často se vyskytující u mladých mužů a klasifikoval 3 základní typy dislokací. Diagnostika a terapie se skládá z 5 principů: reponace, dekomprese, vyčištění kloubu, terapie intrakloubních poškození a měkkých tkání. Materiál a metodiku vyhodnotil na 9 pacientech, kteří byli ošetřeni na Klinice úrazové chirurgie FN Brno. Diskutoval problematiku dekomprese n. medianus, jak brzy začít s rehabilitací zápěstí. Sdělení uzavřel tím, že klíčem k úspěšné terapii je znalost anatomie zápěstí a biomechaniky úrazu, je třeba dávat pozor na kompartment syndrom, a že při dobrém postavení dislokace “méně může být více”. Mgr. Žváčková uvedla faktory podílející se na poúrazové ztuhlosti kloubů ruky jako jsou délka fixace, oslabení svalstva po fixaci nebo osifikace. Vyzdvihla některé rehabilitační postupy jako MET, antiedematózní techniky, elektroaktivní cvičení, relative motion ortézy a nejdůležitější - dynamické dlahování, na jehož problematiku se zaměřila podrobněji. Odpoledne bylo zakončeno přednáškou dr. Konečného. Komplikace otevřených nitrokloubních zlomenin rozdělil na časné a pozdní. Porovnal vysokou mortalitu otevřených zlomenin u válečných konfliktů v minulosti, kdy hrála největší roli infekce. K aktuálnímu stavu problematiky se vrátil pomocí kazuistik z jeho kliniky. Sdělení uzavřel tím, že včasné ošetření minimalizuje rizika komplikací.

PÁTEK 6. 9. 2019

9:00 - 10:00 Přednáškový blok V. - Soudní lékařství / Varia

Páteční ranní blok věnovaný soudnímu lékařství nemohl zahájit nikdo jiný než dr. Loyka z Olomouce. Analýzou skutečného významu pojmu “lege artis” uvedl svou přednášku o účelovém zneužití procesních prostředků k likvidaci znaleckých ústavů. Se svým sdělením následoval pan Strnad, který se zabýval použitím rekonstrukčních náhrad z 3D výtisků dlouhých kostí po multiorgánovém odběru. Poukázal na zvyšující se počet dárců orgánů. Představil způsob odběru tkání a také současnou techniku nahrazování dlouhých kostí. Následovala ukázka využití náhrad z 3D výtisku s bohatou fotodokumentací celého postupu. Poněkud odlišné téma, přesněji tedy fungální infekční komplikace u pacientů s termickým traumatem, přednesl dr. Lipový z Brna. V úvodu mezi rizikovými faktory pro vznik této komplikace uvedl například přítomnost nekrózy, imunoparalýzu, inhalační trauma, invazivní vstupy či umělou plicní ventilaci. Mezi nejčastějšími nálezy byly jmenovány rody Candida non-albicans, ještě více komplikující situaci svou rezistencí k řadě antibiotik. Kazuistiku ilustrující komplexní přístup v řešení termického a mechanického úrazu ruky, zejména ztrátového charakteru, představila dr. Bartošková z Brna. Paní doktorka poté volně pokračovala také prezentací současných možností terapie jizev, která uzavírala ranní blok přednášek. Terapii jizev lze ovlivnit hned od počátku léčby, a to správnou technikou léčby nebo také adekvátní komunikací s pacientem, jehož spolupráce je pro úspěch léčby více než nutná. Pozitivní vliv mají také měkké masážní techniky, kompresivní elastické návleky, dlahování a řada dalších pomocných metod.

10:15 - 11:30 Přednáškový blok VI. - Trauma III. - spondylotraumatologie II.

Dopolední blok zahájila dr. Ševčíková z Prahy zajímavou kazuistikou pacienta, který si při pádu ze schodů způsobil perforaci jícnu zlomeným hrudním obratlem. Se svým sdělením týkajícím se augmentace obratlového těla jako alternativy ke stabilizaci zlomenin Th-L páteře se představil dr. Jurek ze Zlína. Úvodem ukázal základní techniky terapie a zabýval se otázkou, zda cement vůbec patří do obratlového těla. O organizační těžkosti ve spojení se zaváděním navigačního systému do spondylotraumatologické praxe se podělil dr. Ruber z Brna. Výhodou systému je zpřesnění operačního výkonu s omezením radiační zátěže pacienta. K realizaci takového zákroku jsou ovšem nutné zkušenosti celého operačního týmu a také řada speciálních nástrojů. Poukázal také na fakt, že materiální vybavení k těmto úkonům je v České republice na špičkové úrovní, rezervy ovšem bývají v oblasti vzdělání a lidských zdrojů.

Dobrý výsledek nejen spondylotraumatologických operací zavisí na vysoké úrovni spolupráce VŠECH členů multioborového týmu.

Dr. Krtička nám ve své desetiminutovce prezentoval nové možnosti léčby degenerativních onemocnění páteře. Na 24 prasatech testovali použití nového polymeru, který by mohl sloužit namísto kostního štěpu při fúzi obratlů. Na polovině použili kostní štěp, na druhé polovině polymer, jehož složení nám nemohl prozradit. Následně byla prasata utracena, a pomocí CT se zjišťovala míra fúze obratlů (po 8 a 16 týdnech). Výsledky jsou vynikající, implantát je až o 150 % pevnější než štěp a téměř ve všech případech se úplně přihojil (na rozdíl od štěpu, který byl po 16 týdnech úplně vhojen pouze v jednom případě). Následovalo sdělení popisující konzervativní léčení zlomenin Th-L páteře bez fixace v podání dr. Pokorného. Nejdříve klasifikoval zlomeniny, následovala řečnická otázka: “Je nutná fixace?” Zaměřil se na postupy vyšetření a především na odlišnosti zobrazovacích metod. Vše pak popsal na souboru pacientů, kde srovnával jednotlivé operační přístupy a následky. Mgr. Žváčková nám představila plán rehabilitace u A1 zlomeniny Th-L přechodu páteře, což je poranění předního sloupce páteře pod vlivem komprese. Studie se účastnili 2 pacienti, jeden s korzetem a druhý bez korzetu. První rehabilitace proběhly v nemocnici a dále pak po dobu 3 měsíců 2x týdně fyzioterapie. Cílem bylo posílení hlubokého stabilizačního systému. Použity byly principy DNS (dle prof. Koláře), prvky Brunkow a stabilizace ramene dle Čápové. Zajímavé je, že byla cíleně cvičena bránice jakožto součást hlubokého stabilizačního systému (HSS). Výsledky po 3 měsících byly velmi dobré. Zatímco pacient léčený s korzetem udával bolest zad už po 2 hodinách, pacientka léčená bez korzetu udávala bolest až po celém dni. Následné sdělení dr. Ulrichové bylo zaměřeno na popsání jednotlivých výkonů, které jako neuroložka provádí na spinální jednotce. Podrobně popsala techniku vyšetření motorické a senzitivní úrovně. Svůj vstup zakončila hodnocením míšních lézí a popsáním diagnostiky jiných lézí nervového systému. Na závěr bloku nám Mgr. Mikešová a Mgr. Machů představily některé testy, které se používají pro hodnocení dynamiky chůze, riziko pádu apod. Podotkly, že tyto testy mají přínos jak pro fyzioterapeuty, tak i pro pacienty. Když totiž vidí výsledky testů na začátku rehabilitace a po ní, můžou si ověřit že jejich cvičení má smysl a je to jistě i motivace do další rehabilitace.

11:45 - 13:00 Přednáškový blok VII - Trauma IV. - končetiny II.

Dr. Kubalová nám v úvodu bloku představila ve spolupráci s lékaři z ústavu soudního lékařství tragickou nehodu paraglidisty z jižní Moravy. Pacient byl nalezen ve vinohradu svědky nehody při vědomí, bledý a dušný. Na místo byla vyslána letecká záchranná služba. Během transportu se však stav dále zhoršoval až nakonec dospěl do zástavy, přistoupilo se tedy ke KPR. Ta ovšem nebyla účinná a pacient transport nepřežil. Pitva prokázala traumatické změny na srdci a hemothorax, jako příčina smrti byl stanoven traumaticko-hemoragický šok. Mgr. Habermannová dále představila baropodometrii - metodu, která měří tlak plosek nohou na podložku během stoje a chůze. Objasnila indikace a využití. Zmínila nutné přístrojové vybavení k monitoringu. Podrobněji vysvětlila jednotlivé součásti testování jako jsou statická a dynamická analýza, držení těla a stability či analýza chůze a běhu. Zajímavostí bylo zjištění opakovaně špatných výsledků měření pánevní osy u pacientů, které jsou výsledkem sedavého zaměstnání a životního stylu. Dr. Brychcí nám prezentoval problematiku zlomenin proximálnho femuru. Více než 60 % pacientů se zlomeninou femuru je starších 80 let. Se stoupajícím věkem pacientů stoupá i morbidita. Velkým problémem je antikoagulační léčba - vysazujeme při operaci, ale musíme zaléčit pomocí LMWH. Studie říká, že máme vysadit warfarin, ale dát pouze profylaktickou dávku heparinu, jinak hrozí krvácivé komplikace. Zpětně pak warfarin nasazujeme po 24 hodinách po výkonu. Antikoagulancia nové generace se pak vysazují 48 hodin před výkonem. S užíváním perorálních antidiabetik a antikoagulancíí roste i počet komplikací, nejčastěji anémie, močové infekce, bronchopneumonie atd. Až 15 % pacientů zemřelo během hospitalizace. Přednáška dr. Hefůrka byla zaměřena na popis komplikací léčení zlomenin krčku femuru metodou tří kompresních šroubů. Objasnil příčiny selhání osteosyntézy na jednotlivých kazuistikách. Dr. Veselý, který se věnoval řešení infikovaného pakloubu kalusdistrakcí, nám sdělil, že riziko infektu u nitrodřeňové osteosyntézy tibie je až 3,8 %. Kalusdistrakce má 5 fází: osteotomie, waiting period, distrakce, neutralizační fáze a dynamizace fixatéru. Metoda má výborné výsledky, u všech pacientů léčených distrakcí došlo ke zhojení. Je to ovšem velmi zdlouhavý proces. Dr. Holoubek na úvod své přednášky o roli mikrochirurga při řešení devastačního poranění dolní končetiny uvedl, že správné načasování a adekvátní typ rekonstrukčního výkonu hraje klíčovou roli při záchraně postižené končetiny. Po prvotní stabilizaci začíná etapová rekonstrukce, pravidelně bývá spojena s prolongovanou hospitalizací a často také s malnutricí. Terén poranění je často velmi kontaminovaný a bývá zdrojem nekrektomíí a dalších operací. Přednášku Komplikace v artroskopii kolene přinesl dr. Pikula z Brna. Byla uvedena tématikou poranění menisku, specificky zaměřená na tzv. “Ramp” léze a podrobně byly popsány způsoby terapie. Následovala méně běžná “Root” léze s popsáním operačních postupů. Dr. Trávník nám přehledně objasnil statistiku zlomenin pilonu včetně komplikací. Dále si pro nás připravil 3 kazuistiky, na kterých nám demonstroval možnosti léčby.

Vyčerpávající dvoudenní kongres uzavřel svými slovy dr. Nestrojil, který mimo jiné pozval účastníky na další ročník kongresu úrazové chirurgie a soudního lékařství, který se uskuteční 3. - 4. září 2020 na tradičním místě. Sejdeme se v Mikulově!